28 Co 36/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 118 173,24 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 8. 8. 2024, č. j. 8 C 102/2024-70,

I. Řízení o odvolání žalobkyně proti části III. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 30 016 Kč od 29. 8. 2023 do 16. 11. 2023, se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 30 016 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 589 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 4 181,28 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč a částku 10 016 Kč (výrok II.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 006,27 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 108,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 698,30 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 29 270,05 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, 8% úroku ročně z částky 27 948,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, částky 38 969,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 811,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 969,98 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 21 142,38 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, 15% úroku ročně z částky 19 879,30 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení (výrok III.), a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nároků ze dvou smluv o úvěru, které uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., a to dne 4. 2. 2022 a 4. 4. 2023. Z titulu první smlouvy se žalobkyně domáhala zaplacení částky 66 311,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 108,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 698,30 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 29 270,05 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, 8% úroku ročně z částky 27 948,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Z titulu druhé smlouvy se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 861,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 811,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 969,98 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 21 142,38 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, 15% úroku ročně z částky 19 879,30 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Na základě první smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, ze které žalovaný uhradil částku 5 000 Kč, na základě druhé smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, z této uhradil žalovaný částku 19 984 Kč. Dle žaloby žalovaný neplnil své povinnosti ze smluv o úvěru, oba úvěry tak právní předchůdce žalobkyně zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, následně pohledávky z obou smluv o úvěru převedl smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli obě tvrzené smlouvy o úvěru, na obě žalovaný částečně plnil (viz předchozí odstavec), pohledávky z obou smluv byly převedeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 2. 8. 2023. Soud prvního stupně vyhodnotil obě smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné, neboť z dokazování zjistil, že právní předchůdce žalobkyně při uzavření úvěrových smluv nesplnil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jako důvodný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny, a to z první smlouvy ve výši 25 000 Kč a z druhé smlouvy ve výši 10 016 Kč, v této části soud prvního stupně žalobě vyhověl. Nárok na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že předmětná pohledávka na nevrácené jistině není splatná, neboť v daném případě splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka dlužnou částku vrátit ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, do prodlení se žalovaný dostane až rozhodnutím soudu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., konstatoval procesní úspěch žalovaného, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze do zamítavého III. výroku v té části, kde soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení zákonného 15% úroku z prodlení ročně z částky 30 016 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení. Dle žalobkyně její nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá přímo ze zákona z § 1970, § 1968, § 1958 odst. 2 o. z., dle kterých je žalovaný v prodlení, neboť svůj dluh řádně a včas nesplnil, žalobkyně mohla požadovat plnění ihned a žalovaný byl povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Prvním dnem prodlení je 29. 8. 2023, neboť žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala, že žalovaného vyzvala k plnění peněžitého dluhu novému věřiteli, žalobkyni, v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023, které bylo žalovanému téhož dne odesláno, třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný měl dostatečný prostor vrátit poskytnutou jistinu, což však neučinil, v řízení ani netvrdil, ani neprokázal, že by neměl možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a prokázal. Žalobkyně tak odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 15% zákonný úrok z prodlení ročně z částky 30 016 Kč od 29. 8. 2023 do zaplacení.

5. Při jednání odvolacího soudu vzala žalobkyně odvolání částečně zpět, a to pokud požadovala po žalovaném zaplacení 15% úroku z prodlení ročně z částky 30 016 Kč od 29. 8. 2023 do 16. 11. 2023 do zaplacení. V této části proto odvolací soud ve smyslu § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

6. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno 26. 9. 2024, nevyjádřil, v průběhu celého řízení zůstal pasivní.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

12. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

14. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny obě tvrzené úvěrové smlouvy. Jednalo se o spotřebitelské smlouvy, v nichž právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil obě úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrových smluv, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu z obou úvěrů ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z nevrácených jistin, tedy okamžiku splatnosti ve vazbě na citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle napadeného rozsudku představovala nevrácená jistina celkem částku 35 016 Kč (25 000 Kč plus 10 016 Kč, viz výrok II. napadeného rozsudku), žalobkyně se však odvoláním domáhala úroku z prodlení pouze z částky 30 016 Kč, což je nepochybně v dispozici žalobkyně jako odvolatelky, předmětem odvolacího řízení je tak požadavek na příslušenství z částky 30 016 Kč.

17. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování sdělením obsahu listin: výzvy k plnění z 1. 11. 2023, podacího lístku z 2. 11. 2023, oznámení o postoupení pohledávky z 15. 8. 2023. Oznámení o postoupení pohledávky z 15. 8. 2023 není řádnou výzvou k plnění, neboť neobsahuje specifikaci dlužné částky a lhůty k plnění, není zřejmé, z jakého titulu je úhrada dluhu požadována. Naopak výzva k plnění ze dne 1. 11. 2023 je řádnou výzvou k plnění předmětného dluhu adresovanou žalovanému s poskytnutím lhůty k plnění do 16. 11. 2023, prostřednictvím podacího lístku žalobkyně prokázala, že uvedená výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím poštovní přepravy 2. 11. 2023, žalovanému tak došla v souladu s domněnkou dojití třetím dnem od odeslání ve smyslu § 573 o. z. Lhůta k plnění uplynula dnem 16. 11. 2023.

18. Obecně, pro případ vydání bezdůvodného obohacení, je právo věřitele domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. Podle názoru odvolacího soudu aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaný svůj dluh dobrovolně nesplnil. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byl žalobkyní vyzván. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by na základě uvedené výzvy k plnění nebylo v jeho možnostech dluh uhradit, ani netvrdil ničeho ke svým možnostem, majetkovým a výdělkovým poměrům. Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno nahlížet jako na aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění. Na „zjevný spor“ poukazuje i Nejvyšší soud v rozsudku, na který odkazuje soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího sodu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 20 odůvodnění) a který vychází z odlišných skutkových okolností, neboť v tamním sporu se žalovaný aktivně bránil. Žalovaný v předmětném sporu však v celém průběhu řízení zůstal nečinný, k žalobě se nijak nevyjádřil. Soud prvního stupně tak neměl podklad k závěru, že lhůta přiměřená možnostem žalovaného je lhůta tří dnů od právní moci rozsudku. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z.

19. Protože žalovaný zbylou jistinu neuhradil ve lhůtě stanovené výzvou k úhradě, ode dne následujícího, po uplynutí takové lhůty se dostal ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení s vrácením dluhu (tedy dnem 17. 11. 2023). Odvolací soud proto napadený rozsudek v části III. výroku podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení z požadované neuhrazené jistiny ve výši 15 % od 17. 11. 2023 do zaplacení. Sazba zákonného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Míru úspěchu účastníků ve věci stanovil odvolací soud podle konstantní soudní judikatury i se zohledněním v žalobě požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně v řízení celkem požadovala částku 142 556,77 Kč, úspěšná byla co do částky 38 679,59 Kč, její procesní úspěch tak představuje pouze 27 %. Převážně procesně úspěšný žalovaný by tak měl nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné takové náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení převážně procesně úspěšná a náleží jí tak částečná náhrada nákladů odvolacího řízení. K určení poměru úspěchu a neúspěchu v odvolacím řízení odvolací soud kapitalizoval požadované příslušenství ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalobkyně v odvolání žádala 8 215,33 Kč, úspěšná byla co do částky 7 228,51 Kč, úspěch žalobkyně představuje 87 %, neúspěch 13 %, žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 74 %.

22. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 126 Kč a dále náklady na právní zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby. Sazba odměny 1 500 Kč za jeden úkon právní služby byla vypočtena z předmětu odvolacího řízení ve smyslu § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 citované vyhlášky, kterým bylo požadované příslušenství ve výši 15 % z částky 30 016 Kč od 29. 8. 2023 kapitalizované ke dni vydání rozhodnutí, tedy částka 8 215,33 Kč. Právnímu zástupci žalobkyně přísluší odměna za dva úkony právní služby (podání odvolání z 24. 9. 2024, účast na jednání před odvolacím soudem 24. 6. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g/, k/ citované vyhlášky), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Dále náhrada cestovného za cestu k jednání z , adresa, a zpět osobním automobilem , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , při ujetí 70 km, průměrné spotřebě benzínu 7,3 litru na 100 km, vyhláškové ceně benzínu 35,80 Kč za litr a sazbě náhrady za opotřebení 5,80 Kč za kilometr dle vyhlášky o cestovních náhradách, celkem 588,90 Kč. Z cestovného požadoval právní zástupce žalobkyně jednu polovinu, tedy 294,50 Kč, s odkazem na skutečnost, že v uvedený jednací den pro žalobkyni u zdejšího soudu a stejného odvolacího senátu vykonával zastoupení i v druhém sporu a cestu k soudu tak vykonal za účelem zastoupení v obou věcech. Ze stejného důvodu dále požadoval náhradu za promeškaný čas pouze v poloviční výši za cestu strávenou k jednání, tedy v rozsahu jedné půl hodiny ve výši 150 Kč dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky. Dále k nákladům řízení náleží náhrada za daň z přidané hodnoty v celkové výši 880,85 Kč dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představují 6 201,35 Kč, 74 % z nich činí částka 4 589 Kč, která byla přiznána převážně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení.