28 Co 41/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 127 324,29 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. listopadu 2023, č. j. 33 C 38/2023-85,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24 030,60 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 127 324,29 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně od 10. 5. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 55 143,80 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil se závěrem soudu, že žalobce byl oprávněn při vyúčtování spotřeby plynu použít odhad provozovatele distribuční soustavy. Odhad spotřeby lze použít pouze při standardní změně dodavatele, nikoli v případě, kdy dodávky zajišťuje dodavatel poslední instance (DPI), jak tomu bylo v projednávané věci. V režimu DPI je nutné určit spotřebu přesně, neboť zákazník nemá možnost ovlivnit smluvní podmínky, které bývají méně výhodné. Namítl nedostatečné prokázání skutečné výše spotřeby plynu žalobcem. Odhad spotřeby nebyl doložen v souladu s metodikou uvedenou v příloze č. 18 příslušné vyhlášky. Pokud žalovaný odhad zpochybnil, měl žalobce prokázat, že byl proveden správně. Nestačí pouze sdělení provozovatele distribuční soustavy, nýbrž je třeba doložit způsob, jakým byl odhad proveden. Přenesení důkazního břemene na žalovaného je v rozporu s ustálenou judikaturou. Soud měl žalobce vyzvat k doložení správnosti odhadu spotřeby, což se nestalo. Žalovaný přitom spotřebu řádně a včas reklamoval, čímž podle judikatury (rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 27 Co 203/2010) splnil svou důkazní povinnost. Soud vyhověl žalobě v plné výši, přestože žalobce požadoval úhradu za 3 239,7 m³ plynu, zatímco soud sám určil spotřebu pouze ve výši 3 165 m³. Rozdíl 74,7 m³ nebyl nijak odůvodněn a žalobce neprokázal, do jakého období tato část spadá, což je podstatné vzhledem k rozdílným cenám plynu v jednotlivých obdobích. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Žalobce k odvolání uvedl, že napadený rozsudek považuje za věcně i právně správný. Soud se řádně vypořádal se všemi tvrzeními stran i jejich důkazy. K námitce odvolatele ohledně nesprávné aplikace § 113 odst. 2 vyhlášky č. 349/2015 Sb. žalobce uvádí: Žalovaný opomíjí, že situace v projednávané věci je upravena jako tzv. rychlá změna dodavatele (§ 116 a násl.), která zahrnuje i přechod na dodavatele poslední instance (§ 117). Podle § 118 odst. 4 se i v tomto případě stav měřidla určuje dle § 113 odst.

2. K námitce nemožnosti fyzických odečtů: Rychlá změna probíhá v řádu hodin, a tak není reálné, aby provozovatel distribuční soustavy prováděl fyzické odečty u všech odběrných míst. Právní úprava to ani nevyžaduje. Ustanovení § 113 odst. 3 stanoví, že stav měřidla se určuje: a) odečtem, pokud je k dispozici, b) údajem od zákazníka, c) odhadem spotřeby (pokud předchozí možnosti nejsou dostupné). Odečet tedy není povinností, ale jednou z možností. K námitce ohledně správnosti odhadu: Žalovaný nově tvrdí, že měl být prokázán správný odhad spotřeby. Dosud však rozporoval pouze množství spotřebovaného plynu, nikoli samotný odhad. Odhad byl doložen zprávou provozovatele distribuční soustavy, jehož tvrzení žalovaný nijak nezpochybnil. K důkazu vyúčtováním předchozího dodavatele: Obě strany navrhly, aby žalovaný doložil poslední vyúčtování od předchozího dodavatele. Ten tak neučinil, což nelze přičítat k tíži žalobce. K výpočtu spotřeby plynu: Spotřeba nebyla určena pouze rozdílem mezi počátečním a konečným stavem měřidla, ale byla přepočtena objemovým koeficientem 1,0236, který zohledňuje teplotu a tlak. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek potvrdil jako věcně i právně správný a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 18. 11. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 127 324,29 Kč s 11,75% úrokem z prodlení od 10. 5. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 1 200 Kč. V žalobě uvedl, že žalovaný byl smluvním partnerem dodavatele plynu , právnická osoba, , se kterým uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo , adresa, . Jelikož tento obchodník pozbyl oprávnění dodávat plyn a žalovaný si v následujících třech dnech nezvolil jiného dodavatele, v souladu s platnou právní úpravou od 17. 10. 2021 zajišťoval dodávky plynu a další související služby žalobce jako dodavatel poslední instance. O této skutečnosti žalobce žalovaného informoval přípisem ze dne 21. 10. 2021, jehož přílohou byl ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Základní právní rámec dodavatele poslední instance je upraven v § 12a zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Povinnost dodávat plyn v režimu dodavatele poslední instance vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka a trvá nejdéle 6 měsíců. Žalobce jako obchodník s plynem podle legislativní úpravy nemá právo sám zjišťovat stavy plynoměrů, ale má právo na sdělení údajů nezbytných pro vyúčtování dodávky od operátora trhu s energiemi (dále jen OTE), kterému tyto údaje poskytuje provozovatel distribuční soustavy. V souladu s tím, na základě informacích sdělených provozovatelem distribuční soustavy skrze portál OTE, žalobce vystavil vyúčtování: fakturu č. 8260165053 za zúčtovací období 17. 10. 2021 až 31. 1. 2022, za celkové množství odebraného zemního plynu 6 347,35 m3 na částku 247 929,88 Kč splatnou 3. 3. 2022. Tento nedoplatek nebyl žalovaným uhrazen. Následně, na základě nově poskytnutých informací provozovatelem distribuční soustavy skrze OTE byla uvedená faktura žalobcem opravena daňovým dokladem č. 8260729046 ze dne 19. 4. 2022 na částku 127 524,29 Kč splatnou dne 9. 5. 2022 za celkový objem plynu 3 239,70 m3 ve stejném období. Opravný daňový doklad nahradil původní fakturu. Ani na tuto fakturu nebyla žalovaným provedena žádná úhrada. K úhradě zbývá částka 127 324,29 Kč spolu s úrokem s prodlením a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 1 200 Kč podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobce dodával žalovanému plyn jako dodavatel poslední instance do v žalobě uvedeného odběrného místa. Mezi účastníky je však sporné, zda množství účtovaného plynu odpovídá množství plynu spotřebovaného. I po vystavení opravného daňového dokladu by měl žalobce vysvětlit, jak dospěl ke správnosti účtovaného množství plynu a jeho ceně.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalobce dodával žalovanému plyn jako tzv. dodavatel poslední instance v období od 17. 10. 2021 do 31. 1. 2022. Mezi stranami tak vznikl právní vztah obdobného obsahu jako smlouva o sdružených službách dodávky plynu. Distribuci plynu a měření jeho spotřeby zajišťovala společnost , právnická osoba, , jako provozovatel distribuční soustavy. Ta je ze zákona povinna měřit spotřebu plynu a předávat údaje obchodníkům (dodavatelům) s plynem. Žalobce vyúčtoval dodávku plynu na základě údajů od distributora. Tyto údaje byly zjištěny odhadem, což je v souladu s právními předpisy (vyhláška č. 108/2011 Sb., o měření plynu a vyhláška č. 349/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem). Sporné mezi účastníky bylo, zda žalobcem vyúčtované množství plynu (3 165 m³) odpovídá skutečné spotřebě. Žalovaný tvrdil, že spotřeba byla nižší, ale neprokázal to. Žalovaný tvrdil, že v daném období nespotřebovával plyn na adrese , adresa, , protože provoz přesunul jinam. K tomu předložil kupní smlouvu, předávací protokol, výpověď účetní , jméno FO, a reklamaci faktury. Z těchto důkazů ale nevyplývá, že by činnost na původní adrese skutečně ukončil. Svědkyně uvedla, že plyn byl využíván jen pro kanceláře, přičemž se netopilo nejdříve v jedné a později ani ve druhé místnosti. Není tak jasné, jak a kdo plyn v daném období spotřeboval, přestože mezi 31. 1. a 11. 4. 2022 bylo odečteno a zjištěno spotřebovaných 1 977 m³. Přehled od , právnická osoba, . potvrzuje, že spotřeba plynu odpovídá běžným hodnotám. V letech 2018 až 2019 činila roční spotřeba 7 222 m³, zatímco v letech 2020 až 2022 průměrně 9 849,5 m³. Odhad spotřeby mimo topnou sezónu (2 734 m³ za půl roku) není nereálný. Žalovaný nepředložil žádný důkaz, že by vyúčtování bylo nesprávné. Nepředložil ani fakturu od předchozího dodavatele, která by mohla zpochybnit stav k 17. 10. 2021. Soud proto uznal, že žalobce dodal 3 165 m³ plynu, správně přepočteného a vyúčtovaného podle platných ceníků a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 127 324,29 Kč, úrok z prodlení 11,75 % počínaje dnem následujícím po splatnosti žalobcem vystavené faktury. Protože jde o vzájemný závazek mezi podnikateli, byla žalovanému podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost zaplatit částku 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 5 094 Kč a zastoupením advokátem ve výši 50 049,80 Kč (6 úkonů právní služby podle § 7, § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.) po 6 220 Kč v souvislosti s přípravou a převzetím věci, předžalobní upomínkou, sepisem žaloby, účastí na jednáních soudu dne 18. 10. 2023 a 22. 11. 2023, písemným vyjádřením ze dne 6. 9. 2023, 6 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., cestovní výdaje k jednání soudu, 69 km jízdy z , Anonymizováno, , adresa, a zpět 725,70 Kč dne 18. 10. 2022 při průměrné spotřebě použitého vozidla 5,5 l/100 km, ceně pohonných hmot podle předloženého dokladu o nákupu 42,90 Kč/l, sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km, 717,80 Kč dne 2. 11. 2023 při průměrné spotřebě použitého vozidla 5,5 l/100 km, ceně pohonných hmot podle předloženého dokladu o nákupu 41,40 Kč/l, sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km, náhrada za ztrátu času promeškaného v souvislosti s cestami k jednání, 8 i započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., náhrada za DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 8 686,30 Kč).

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: daňovým dokladem žalobce č. 110001974112 ze dne 11. 2. 2022, opravným daňovým dokladem žalobce č. 110001998973 ze dne 19. 4. 2022 k dokladu č. 110001974112 ze dne 11. 2. 2022, vyřízení reklamace žalovaného v dopise žalobce ze dne 24. 2. 2022, sdělení provozovatele distribuční soustavy , právnická osoba, . soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2023. Poté se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, které byly popsány v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odvolací soud dále odkazuje. Zdůrazňuje, že ze sdělení provozovatele distribuční soustavy je zřejmé, že stavy plynoměru v odběrném místě žalovaného , adresa, , po kódem EIC 27ZG600Z0023510N byly ke dni změny dodavatele 17. 10. 2021 a 31. 1. 2022 stanoveny odhadem, ke dni 17. 10. 2021 ve výši 39392 m³, ke dni 31. 1. 2022 ve výši 45593 m³. K reklamaci žalovaného a po fyzickém zjištění stavu plynoměru odečtem k následné periodické fakturaci dne 29. 3. 2021 byl dne 14. 4. 2022 stav ke dni 31. 1. 2022 opraven na hodnotu 39392 m³. Pro výpočet byl rozhodující i stav plynoměru zjištěný v předchozím období, dne 10. 4. 2022 fyzicky odečítačem ve výši 9737 m³, dne 3. 4. 2019 fyzicky odečítačem ve výši 16959 m³, dne 1. 4. 2020 odhadem ve výši 24880 m³, dne 29. 3. 2021 fyzicky odečítačem ve výši 36658 m³.

8. Podle § 12a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, povinnost dodavatele poslední instance má uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě a k jehož distribuční soustavě je připojeno nejméně 90 000 odběrných míst zákazníků, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Je-li takových držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem více, může zajišťovat každý z těchto obchodníků s elektřinou nebo obchodníků s plynem dodávku elektřiny nebo plynu v jimi dohodnutém rozsahu. Informaci o tom, v jakém rozsahu zajišťuje dodávku elektřiny nebo plynu, obchodník s elektřinou nebo obchodník s plynem zveřejňuje na svých internetových stránkách a poskytuje ji Energetickému regulačnímu úřadu bezodkladně. Pokud nedojde mezi obchodníky s elektřinou nebo obchodníky s plynem k dohodě, má pro kalendářní rok povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu ten z držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem podle věty první, který k 1. lednu kalendářního roku uvnitř vymezeného území dodává elektřinu nebo plyn do největšího množství odběrných míst spotřebitelů. Energetický regulační úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav. Podle § 12a odst. 2 písm. a/ zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn.

9. Podle § 12b zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, dodavatel poslední instance je povinen zveřejnit na svých internetových stránkách podmínky dodávky elektřiny nebo plynu nebo odběru elektřiny nebo plynu od výrobce. Energetický regulační úřad rozhodne o uložení povinnosti změny podmínek podle věty první, jestliže podmínky stanovené dodavatelem poslední instance zakládají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch zákazníka nebo výrobce (odst. 1). Zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní (odst. 2).

10. Žalobce jako dodavatel poslední instance dodával do shora uvedeného odběrného místa žalovaného plyn v období od 17. 10. 2021 do 31. 1. 2022. O tom ani nebylo mezi účastníky sporu. Sporná byla částka vyúčtovaná za dodaný plyn opravným daňovým dokladem žalobce č. 110001998973 ze dne 19. 4. 2022 k dokladu č. 110001974112 ze dne 11. 2. 2022.

11. Odvolací soud považuje vyúčtování provedené žalobcem za správné stejně jako soud prvního stupně. Námitky žalovaného vznesené v průběhu řízení, zopakované, utříděné a rozvedené v jeho odvolání proti rozsudku, nejsou důvodné.

12. Především se odvolací soud ztotožnil se žalobcem, že určit stav plynoměru odhadem je možné nejen při standardní změně dodavatele, ale i při změně na dodavatele poslední instance. Upravuje to ustanovení § 118 odst. 4 vyhlášky č. 3249/2015 Sb., o pravidlech trhu s plynem, který v případě rychlé změny dodavatele stanoví postup při určení stavu měřidla podle § 113 odst. 2 uvedené vyhlášky jako při standardní změně. Je to dáno tím, že v projednávané věci smluvní dodavatel žalovaného pozbyl oprávnění dodávat plyn a provést fyzické odečty měřidel v náležitém čase u celé jeho klientely by nebylo technický možné. Navíc žalovaný měl možnost uzavřít smlouvu s jiným dodavatelem a vyhnout se poskytování dodávek a služeb dodavatelem poslední instance. Mohl provést i vlastní fyzický odečet a uplatnit ho u dodavatele poslední instance. Zabránil by tak odečtu uskutečněnému odhadem.

13. Odhad stavu plynoměru byl proveden provozovatelem distribuční soustavy , právnická osoba, ., podle metodiky stanovené právními předpisy v hodnotách uvedených v jeho sdělení soudu, které si vyžádal a provedl k důkazu již soud prvního stupně. K reklamaci žalobce byl původní odhad upraven na základě fyzického odečtu provedeného později k periodické fakturaci. Odhad spotřeby ke dni změny odpovídá odečtům provedených v jiných obdobích na tomtéž měřícím zařízení.

14. Rozdíl v množství plynu odebraného podle odečtů uskutečněného odhadem a plynu vyúčtovaného ve faktuře (3165 m³ oproti 3239,70 m³) žalobce vysvětlil použitím přepočtu pomocí objemového koeficientu 1,0236, který se uplatňuje ve spojitosti se závislostí objemu plynu na teplotě a tlaku a který je stanoven v návaznosti na podmínky daného odběrného místa. Ani tato námitka odvolatele není opodstatněná.

15. Odvolací soud má za to, že obrana žalovaného je účelová a souvisí s jeho finančními potížemi, jež se odráží v insolvenčním řízení, které je proti němu vedeno u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. KSBR 26 INS 14422/2023, a v dalších sporech, jež byly v odvolacím řízení rozhodovány Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 28 Co 220/2023, 27 Co 55/2024, 74 Co 87/2024.

16. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu v návaznosti na splatnost opravného daňového dokladu žalobce č. 110001998973, která byla stanovena do 9. 5. 2022 (§ 1958 odst. 2 o. z.). Mimo jistiny je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení v sazbě 11,75 % ročně podle citovaného ustanovení občanského zákoníku a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od počátku prodlení až do zaplacení. Žalobce má nárok i na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Vzhledem k uvedenému odvolací soud věcně správný odvoláním napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě vyhověno, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Odvolací soud podle téhož ustanovení potvrdil i II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora (odst. 6), pro stručnost odkazuje.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu přísluší vůči žalovanému náhrada nákladů ve výši 24 030,60 Kč, které mu vznikly zastoupením advokátem (mimosmluvní odměna třikrát 6 220 Kč v souvislosti s vyjádřením k odvolání žalovaného a účastí na dvou jednáních soudu dne 27. 5. 2025 a 24. 6. 2025 podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d/, e/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 režijní paušál za 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 1. 1. 2025, 2 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty 4 170,60 Kč podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).