28 Co 46/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 566 499,02 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. prosince 2024, č. j. 6 C 255/2022-160,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 552 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 23 170 Kč k rukám jeho zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 497 082 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), zastavil řízení co do částky 15 000 Kč s 6,99% úrokem ročně od 13. 7. 2022 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 13. 7. 2022 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu v té části, kde se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 54 367,02 Kč, úroku ve výši 6,99% ročně z částky 559 759,80 Kč od 10. 1. 2022 do 28. 1. 2022, úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 549 259,80 Kč od 29. 1. 2022 do 12. 7. 2022, úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 534 259,80 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 576 949,02 Kč od 11. 1. 2022 do 28. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 566 449,02 Kč od 29. 1., 2022 do 12. 7. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 551 449,02 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení (výrok III.), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 26 136,28 Kč (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 566 449,02 Kč kvůli nesplnění závazků z úvěrové smlouvy z 23. 2. 2021, kdy mu poskytla úvěr 590 000 Kč s měsíčními splátkami 11 153 Kč na 72 měsíců. Žalovaný přestal splácet, úvěr byl zesplatněn, ale dlužnou částku neuhradil. Bránil se tím, že uznává dluh jen ve výši 497 082 Kč (nevrácená jistina), protože smlouva je podle něj neplatná kvůli nedostatečnému posouzení jeho úvěruschopnosti.

3. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, žalobkyni tak přiznal pouze částku bezdůvodného obohacení ve výši 497 082 Kč, kdy žalobkyně žalovanému poskytla částku 590 000 Kč, žalovaný vrátil celkem částku 92 918 Kč. Řízení částečně zastavil co do 15 000 Kč s příslušenstvím s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby (výrok II.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok III.). O nákladech řízení rozhodoval s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 21,4 %, když její úspěch v řízení stanovil na 60,7 % a úspěch žalovaného na 39,3 %. Náklady řízení žalobkyně specifikoval tak, že se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 27 513 Kč a nákladů na právní zastoupení (vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna za jeden úkon právní služby byla vypočtena z tarifní hodnoty ve výši 566 449,02 Kč a byla stanovena s odkazem na ustanovení § 6 a § 7 citované vyhlášky na částku 10 580 Kč. Odměnu přiznal soud prvního stupně za sedm úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky, sedm režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné za cestu k jednání před soudem prvního stupně ve výši 1 437,65 Kč (při ujetí 152 km, průměrné spotřebě paliva 10,1 l/100 km, ceně za 1 l paliva 38,20 Kč a sazbě za opotřebení 5,60 Kč/km), náhradu za ztrátu času ve smyslu § 13 citované vyhlášky za šest půlhodin, celkem ve výši 600 Kč a DPH ve výši 16 421,51 Kč. Z celkové částky nákladů řízení ve výši 122 132,14 Kč přiznal žalobkyni výše uvedených 21,4 %, tedy částku 26 136,28 Kč.

4. Žalobkyně podala odvolání proti rozsudku v bodech I., III. a IV. Namítla nesprávná skutková zjištění a právní posouzení, zejména závěr o absolutní neplatnosti smlouvy kvůli údajnému nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tvrdí, že žalovaný poskytl informace o příjmech a výdajích, které si ověřila výpisem z účtu. Průměrný čistý příjem činil 48 636 Kč, výdaje domácnosti 35 000 Kč. Po zohlednění dalších závazků žalovaného a refinancování úvěru dospěla k závěru, že mu zbývá 17 638 Kč měsíčně, což podle ní postačuje na splátku 11 153 Kč. Úvěruschopnost byla podle ní posouzena řádně. Dále nesouhlasí se splátkami ve výši 10 000 Kč měsíčně, které byly stanoveny bez bližšího odůvodnění. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě plně vyhověl, včetně přiznání náhrady nákladů řízení.

5. Žalovaný nesouhlasil s odvoláním žalobkyně a navrhl potvrzení rozsudku. Tvrdil, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy dostatek informací o jeho finanční situaci, která naznačovala, že nebude schopen úvěr splácet, měl už více závazků s měsíčními splátkami přes 39 000 Kč a jiné subjekty mu úvěr odmítly. Přesto žalobkyně nezkoumala jeho výdaje ani skutečné náklady na bydlení, ačkoliv výpis z účtu ukazoval záporný zůstatek. Soud podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil lhůtu k vrácení dluhu podle doložených možností žalovaného.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně provedl v řízení dostatečné dokazování, důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, a po provedeném dokazování učinil odpovídající skutková zjištění a skutkový závěr, na který odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Pro přehlednost rekapituluje následující podstatná skutková zjištění:- Účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru dne 23. 2. 2021, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 590 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 11 153 Kč. Částku úvěru ve výši 590 000 Kč převedla žalobkyně stejného dne na účet žalovaného. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil šest splátek po 11 153 Kč, dále částku 10 500 Kč dne 28. 1. 2022 a částku 15 000 Kč dne 12. 7. 2022, celkem 92 918 Kč.- Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil následující: Žalobkyně měla ke dni uzavření předmětné smlouvy s žalovaným k dispozici informace, že žalovanému byla v předešlém období šestkrát odmítnuta žádost o úvěr, že žalovaný měl minimálně pět dalších závazků z úvěrových smluv, že měsíční splátky na ně dosahovaly částky 39 301 Kč a zbývající celková dlužná částka činila 5 948 059 Kč. Dále, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání 38 632 Kč v období měsíce listopadu 2020 až ledna 2021, ze kterého mu zaměstnavatel měsíčně prováděl srážky ze mzdy 1 000 - 1 200 Kč. Dalším doloženým příjmem byl invalidní důchod ve výši 11 057 Kč měsíčně. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni dále sdělil, že si přivydělává částkou 2 400 Kč měsíčně a další příjem domácnosti činí 17 643 Kč, tyto uváděné příjmy však žádným způsobem nedoložil a žalobkyně je nijak neověřovala. Celkové výdaje domácnosti žalovaný vyčíslil částkou 35 000 Kč, tyto žádným způsobem nedoložil a žalobkyně je nijak neověřovala. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období ledna 2021, který předcházel měsíci, ve kterém byla uzavřena předmětná smlouva, vyplynulo, že počáteční zůstatek dosahoval záporné částky 76 219,91 Kč a konečný zůstatek odpovídal záporné částce 90 057,91 Kč.- Žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 51 000 Kč, vedlejšího čistého měsíčního příjmu ve výši 13 457 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 17 643 Kč, celkových výdajů včetně splátek úvěru ve výši 35 000 Kč, přičemž tyto údaje nevyplývaly z listin předložených žalovaným před uzavřením smlouvy a žalobkyně je dostatečně neověřila.- Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období září, říjen a listopad 2024 (měsíce předcházející vyhlášení napadeného rozsudku) vyplynulo, že žalovaný měsíčně splácí větší počet svých závazků.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: předmětnou smlouvou o úvěru z 23. 2. 2021, Potvrzením o splnění dluhu – kvitance ze dne 26. 3. 2021, Potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ze dne 10. 10. 2024, výpisy z účtu žalovaného za období září, říjen, listopad 2024. Z předmětné smlouvy o úvěru vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena s výslovným ujednáním, že se jedná o bezúčelový úvěr. Žalobkyně v odvolání tvrdila, že část poskytnutého úvěru byla použita k refinancování jednoho ze závazků žalovaného, a to z osobního úvěru, kde úvěrový rámec činil 300 000 Kč, aktuální dlužná jistina 181 396 Kč a měsíční splátka tohoto úvěru 4 671 Kč, což má vyplývat z výše uvedeného Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru a z Potvrzení o splnění dluhu, přičemž dle odvolání poskytnutí předmětného úvěru bylo podmíněno právě doložením listiny Potvrzení o splnění dluhu – kvitance. Uváděné skutečnosti žalobkyní nebyly z uvedených listin prokázány. Potvrzení o splnění dluhu – kvitance, je listina vyhotovená , právnická osoba, . až 26. 3. 2021, přičemž předmětná smlouva byla uzavřena již měsíc předtím - 23. 2. 2021, předložení kvitance pak nemohlo být podmínkou uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Listina Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru je listinou vytvořenou v interním systému žalobkyně dne 10. 10. 2024, tedy více než tři roky po uzavření předmětné úvěrové smlouvy, pokud se v listině uvádí informace, že jde zčásti o účelový úvěr, pak je tato informace v rozporu se samotnou úvěrovou smlouvou, ve které se výslovně uvádí, že se jedná o bezúčelový úvěr. Tato listina tak sama o sobě nemůže prokázat, že část poskytnutého úvěru byla skutečně použita na refinancování jiného závazku žalovaného (ostatně, i kdyby tato skutečnost byla prokázána, na výsledném posouzení věci by se ničeho nezměnilo).

9. Výpisy ze svého běžného účtu žalovaný předkládal soudu prvního stupně k prokázání svých majetkových poměrů před vyhlášením napadeného rozhodnutí. Z výpisů vyplývá, že za období měsíce září 2024 činil počáteční zůstatek záporných 91 095 Kč, konečný zůstatek záporných 70 898 Kč, v měsíci říjnu 2024 počáteční zůstatek záporných 70 898 Kč, konečný zůstatek kladných 98 168 Kč, v měsíci listopadu 2024 počáteční zůstatek kladných 98 164 Kč, konečný zůstatek záporných 25 878 Kč, z uvedeného vyplývá, že v převážné míře výdaje žalovaného pravidelně převyšují jeho příjmy. Jediným pravidelným příjmem žalovaného je mzda od zaměstnavatele dosahující cca 70 000 Kč měsíčně a invalidní důchod ve výši 14 476 Kč měsíčně, žalovaný platí pravidelně měsíčně několik splátek na úhradu svých závazků, a to hypotéku ve výši 15 412 Kč, hypotéku ve výši 4 866 Kč, úvěr ve výši 6 093 Kč, úvěr ve výši 2 734 Kč, úvěr ve výši 6 834 Kč, úhrada dluhu ve výši 16 000 Kč, ve výši 6 000 Kč a ve výši 25 000 Kč. Pravidelné odchozí platby na úhradu závazků žalovaného tak měsíčně činí cca 83 000 Kč.

10. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

14. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela z nadhodnoceného měsíčního příjmu žalovaného, když přihlédla k jeho nedoloženému vedlejšímu příjmu a nedoloženému příjmu ostatních členů domácnosti, přičemž řádně doložen byl pouze měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání výši 38 632 Kč a z invalidního důchodu ve výši 11 057 Kč. Výdaje žalovaného a jeho domácnosti nebyly jakkoliv blíže zkoumány a ověřovány. Pokud jde o pravidelné měsíční výdaje žalovaného na splátky jeho dalších závazků, sama žalobkyně v odvolání uvádí měsíční splátky dosahující celkové výše cca 39 000 Kč s tím, že dále disponoval žalovaný kontokorentem ve výši 76 220 Kč. Taková výše měsíčních splátek vyplývá i z listiny Potvrzení o prověření úvěruschopnosti, kterou dokládala sama žalobkyně v průběhu řízení. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy, ke skutečnostem, které z nich plynuly, žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti nepřihlédla. V daném případě bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně nepostupovala dostatečně pečlivě, ignorovala existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, o čemž svědčila i ta skutečnost, že šest žádostí o poskytnutí úvěru, které předcházely uzavření předmětné úvěrové smlouvy, bylo ze strany věřitelů vyhodnoceno s negativním výsledkem. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti učinil soud prvního stupně v souladu s aktuální judikaturou vyšších soudů (srovnej například nález ÚS ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2014, č. j. 6 As 8/2023-57).

15. Soud prvního stupně rovněž správně posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vrácení nesplacené poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a výši této částky správně vyčíslil na částku 497 082 Kč (blíže viz odst. 3). Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně i pokud jde o poskytnutou lhůtu k plnění formou splátek ve výši 10 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, neboť taková lhůta plnění je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. V daném případě nastaly podmínky pro to, aby soud určil dobu odpovídající možnostem žalovaného pro vrácení jistiny dle jeho možností a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků ve smyslu shora citovaného § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť mezi účastníky byl o této době spor od počátku řízení, kdy žalobkyně požadovala plnění ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a žalovaný se od počátku bránil tím, že nevrácenou jistinu je schopen splácet maximálně ve splátkách, kdy jeho možnostem odpovídá výše splátky 10 000 Kč. Není důvodná odvolací námitka žalobkyně, že soud stanovil splátky bez bližšího vysvětlení a posouzení aktuální situace žalovaného, když soud prvního stupně vycházel z výpisů z účtu žalovaného v období tří měsíců předcházejících vyhlášení napadeného rozsudku, které podávaly dostatek informací o jeho aktuální majetkové situaci. Odvolací soud neshledal žádného důvodu pro to, aby žalovanému uložil splátky vyšší. Je sice skutečností, že žalovaný má relativně vyšší pravidelný měsíční příjem ze mzdy a invalidního důchodu, zároveň je však třeba zohlednit vysokou míru jeho zatížení splátkami na jeho další závazky, jak bylo podrobně popsáno výše. Nesprávný je poukaz odvolatelky na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. pokud jde o dobu plnění, která je procesní lhůtou k plnění po pravomocném rozhodnutí soudu, jde o tzv. pariční lhůtu, ve které má povinný dobrovolně splnit, co mu bylo rozhodnutím uloženo. Naopak lhůta podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je lhůtou hmotněprávní, jde o dodatečnou ochrannou lhůtu pro spotřebitele, aby mohl splnit svou povinnost dle svých možností a schopností v případě vrácení poskytnuté jistiny z neplatně uzavřené smlouvy. Splátky ve výši 10 000 Kč odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, považuje za přiměřené, bez významu není ani ta skutečnost, že žalovaný při takové výši splátky nebude v horší pozici, než která byla žalobkyní nastolena při určení výše splátek v neplatné úvěrové smlouvě.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. a III. jako věcně správný ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Ke změně napadeného rozsudku přistoupil odvolací soud, pokud jde o výrok IV., kterým bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Soud prvního stupně správně odkázal na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., opomenul odkaz na ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., kdy procesní zavinění za částečné zastavení řízení leží na straně žalobkyně. Soud prvního stupně při vyjádření míry úspěchu a neúspěchu účastníků nebral v úvahu příslušenství, kterého se žalobkyně domáhala (kapitalizované k datu vyhlášení rozsudku), a to v rozporu s aktuální judikaturou (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. z n. I ÚS 2717/08, usnesení NS ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení NS ČR ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně se (s přihlédnutím k uvedenému příslušenství) celkem žalobou domáhala částky 870 867,42 Kč, úspěšná byla co do částky 497 082 Kč, její procentní úspěch představoval 57 %, po odečtení jejího procesního neúspěchu má tak právo na náhradu nákladů v řízení v rozsahu 14 %.

21. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 14 037,64 Kč. Dále náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby, a to odměna za šest úkonů právní služby po 10 580 Kč (počítáno z tarifní hodnoty ve výši 566 449,02 Kč dle § 6, § 7 citované vyhlášky), a to příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, vyjádření k odvolání proti rozsudku pro uznání, účast u jednání před odvolacím soudem v odvolacím řízení ve věci odvolání proti rozsudku pro uznání, jednání před soudem prvního stupně ve smyslu (vše ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky), dále odměna ve výši 1 700 Kč za částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu 15 000 Kč (tarifní hodnota představuje částku 15 000 Kč), sedm režijních paušálů ve výši 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné na jednání k soudu prvního stupně a zpět ve výši 1 437,64 Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč (podrobná specifikace cestovného a náhrady za promeškaný čas viz odst. 3), 21% procentní DPH z odměn, režijních paušálů, náhrady za promeškaný čas ve výši 14 254,81 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud nepřiznal právnímu zástupci žalobkyně odměnu za úkon doplnění žaloby, kdy skutečnosti tam uváděné měly být již obsahem samotné žaloby, nejedná se tak o úkon účelný. Celkové náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně představují částku 111 085,44 Kč, z toho 14 % činí částku 15 552 Kč, která byla přiznána žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v odvolacím řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný a přísluší mu plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalovaného představují náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby, a to odměna za dva úkony právní služby po 10 300 Kč (počítáno z tarifní hodnoty ve výši 497 082 Kč), konkrétně za vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem (ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky), dva režijní paušály ve výši 450 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 citované vyhlášky, dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním soudu v délce čtyř půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 citované vyhlášky, náhrada za cestovné v celkové výši 1 070 Kč (za cestu osobním automobilem , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , k jednání soudu z , adresa, a zpět, tj. 121 km jízdy při průměrné spotřebě benzínu 8,5 l/100 km, její ceně 35,80 Kč/l a sazbě náhrady 5,80 Kč/km) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměn, režijních paušálů a náhrady za promeškaný čas ve výši 4 641 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalovaného představují částku 23 170 Kč.