6 C 255/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 566 449,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 497 082 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč splatných k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci pod ztrátou výhody splátek.

II. Řízení se co do částky 15 000 Kč s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 15 000 Kč od 13.7.2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 13.7.2022 do zaplacení zastavuje.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 367,02 Kč, úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 559 759,80 Kč od 10. 1. 2022 do 28. 1. 2022, úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 549 259,80 Kč od 29. 1. 2022 do 12. 7. 2022, úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 534 259,80 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 576 949,02 Kč od 11. 1. 2022 do 28. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 566 449,02 Kč od 29. 1. 2022 do 12. 7. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 551 449,02 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 26 136,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 566 449,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 590 000 Kč. Částku se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanými poplatky ve 72měsíčních splátkách po 11 153 Kč, což však řádně neučinil.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že navrhuje vyhovění žalobě pouze co do částky 497 082 Kč, neboť smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou po řádné nezkoumání jeho úvěruschopnosti žalobkyní před poskytnutím úvěru. Uvedl, že je v jeho silách hradit na dlužnou částku 10 000 Kč měsíčně, neboť jeho dluhy dosahují asi 6 000 000 Kč, které se snaží postupně umořovat. Jeho příjmy dosahují částky 80 000 Kč měsíčně a výdaje jsou v obdobné výši.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z výzvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného upozornila na možnost soudního řešení sporu, pokud nezaplatí dlužnou částku do sedmi dnů od doručení výzvy.

5. Z úvěrové zprávy má soud za prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla o žalovaném informaci, že , Anonymizováno, byla jeho žádost o splátkový úvěr odmítnuta, , Anonymizováno, odvolána a měl , Anonymizováno, existujících splátkových úvěrů. Dále měl , Anonymizováno, nesplátkové úvěry a , Anonymizováno, kreditní kartu. Měsíční splátku u něj dosahovaly výše , částka, .

6. Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném popisu smlouvy č. , hodnota, je prokázáno, že na telefonní číslo , tel. číslo, bylo dne , datum, zaslána SMS zpráva s kódem , Anonymizováno, pro potvrzení nabídky úvěru. Tato nabídka byla podepsána stejného dne pod uvedeným kódem.

7. Z potvrzení o vyplacení úvěru je prokázáno, že dne , datum, byl na účet žalovaného vyplacen úvěr ve výši 590 000 Kč.

8. Potvrzením o příjmu je prokázáno, že žalovaný žalobkyni předložil potvrzení o tom, že dosahuje čistého měsíčního příjmu od , částka, . Jsou mu prováděny srážky ze mzdy ve výši 1 , částka, měsíčně. Dále žalovaný žalobkyni uvedl, že si přivydělává částkou , částka, měsíčně a pobírá důchod ve výši , částka, . Příjmy domácností tak dosahují , částka, . Jako výdaje na bydlení uvedl částku , částka, a další výdaje uvedl částku , částka, .

9. Ze smlouvy o hotovostním úvěru je prokázáno, že strany uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 590 000 Kč a žalovaný se zavázal výše uvedenou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 11 153 Kč. Splátky měly být splatné vždy k 17 dni v měsíci.

10. Z listiny ze dne , datum, je prokázáno, že žalovanému bylo zasláno oznámení o zesplatnění úvěru a nutnosti uhradit dlužnou částku do 10 dnů od doručení této listiny.

11. Z oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, je potvrzeno, že žalovaný má příjem z důchodu ve výši , částka, měsíčně.

12. Z běžného účtu za období od , datum, do , datum, je patrno, že počáteční zůstatek dosahuje částky -, částka, a konečný zůstatek odpovídá částce -, částka, .

13. Z listiny nazvané potvrzení o prověření úvěruschopnosti je prokázáno, že žalobkyně před sjednáním úvěru vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši , částka, a z výše vedlejšího čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, . Dále vycházela z toho, že celkové výdaje včetně splátek úvěrů tvoří částku , částka, a příjmy ostatních členů domácnosti , částka, .

14. Z výpisu z běžného účtu za období září , Anonymizováno, , říjen , Anonymizováno, a listopad , Anonymizováno, je prokázáno. žalovaný splácí spoustu jiných úvěrů, a to přibližně ve výši , částka, měsíčně.

15. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

17. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Na podkladě hora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.

26. Žalobkyně se u příjmů i výdajů žalovaného majetkové situaci žalovaného nevěnovala řádně. Je zcela nepochybné, že z předložených listin žalovaným při sjednávání úvěru plyne, že není schopen splátku uhradit. Z výpisu z účtu plyne, že žalovaný má výdaje vyšší, než jsou jeho příjmy. Žalobkyně vycházela z výdajů tvrzených žalovaným ve výši , částka, a , částka, , avšak dle předloženého výpisu z účtu jsou výdaje výrazně vyšší. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami (např. výpisy z účtu, výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO apod.). Žalobkyně naopak vycházela z tvrzení, která byla rozporná s listinami předloženými žalovaným. Z ničeho neplyne, že by peníze z úvěru měl žalovaný použít dle dohody na refinancování svých jiných úvěrů. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

27. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

28. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Soud proto zavázal žalovaného pouze k vrácení poskytnutého plnění po odečtení dosavadní úhrady. Bezdůvodné obohacení proto činí částku 497 082 Kč (žalovanému byla poskytnuta částka 590 000 Kč, vrátil 6 splátek po 11 153 Kč, dále uhradil 15 000 Kč a 10 500 Kč).

29. Z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že … „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet“.

30. Z výše uvedené důvodové zprávy se podává, že smyslem a účelem právní úpravy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány.

31. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě, soud má za to, že je možné po žalovaném požadovat úhradu dlužné částky ve splátkách po 10 000Kč měsíčně, a to s ohledem na výši jeho dalších závazků. Žalovaný uvedl, že takovou splátku je v jeho silách hradit. Dlužná částka tak bude uhrazena do 50 měsíců, což je adekvátní doba i z pohledu práva věřitele na včasné plnění.

32. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

33. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od splatnosti jednotlivých splátek), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

34. Jelikož žalobkyně vzala žalobu v části 15 000 Kč s příslušenstvím zpět, bylo řízení v souladu s ust. § 96 o.s.ř. zastaveno.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 136,28 Kč, přičemž tato částka představuje 21,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 27 513 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 566 449,02 Kč sestávající z částky 10 580 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 037,65 Kč za 152 ujetých km v částce 1 437,65 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 78 197,65 Kč ve výši 16 421,51 Kč.