28 Co 59/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 88 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. ledna 2024, č. j. 6 C 28/2022-111,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 88 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 28. 11. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 48 015,40 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 28 757,30 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 88 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 28. 11. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (I. výrok). Rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 34 440 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalobkyně odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na jedné straně dospěl k závěru, že nebyly sjednány nevratné zálohy, na straně druhé pak nesprávně zjistil skutkový stav, když bez dostatečného podkladu v dokazování konstatoval, že žalovaná prokázala vznik škody převyšující pohledávku žalobkyně. Argumentace soudu vychází z potvrzení a daňových dokladů z předešlých let ve spojení s výpovědí svědkyně , jméno FO, , které však zjevně nesouvisí se situací projednávanou v tomto řízení, obzvláště s ohledem na pandemii Covid-19, jež měla zásadní dopad na ekonomiku a podnikání v oblasti cestovního ruchu a hotelového průmyslu. Tato skutečnost by neměla být opomíjena při hodnocení vzniku škody, přičemž je nepřiměřené předpokládat, že situaci během pandemie lze srovnávat se situací před ní. Soud nevysvětlil, jak dospěl k závěru o výši škody a jak lze tyto staré doklady spojit s konkrétními ztrátami, které vznikly v důsledku zrušených rezervací ubytování ve sporném období. Žalovaná neprokázala konkrétní ztrátu zisku ani prokazatelné náklady, které jí měly být údajně způsobeny; není ani jisté, zda by žalovaná skutečně obsadila předmětné termíny, ani neexistuje přesvědčivý důkaz o tom, že žalovaná v důsledku zrušených rezervací skutečně o možnost zisku přišla. Žalobkyně zdůraznila, že sama respektovala žalovanou stanovené storno podmínky a požaduje vrácení částky o 52 000 Kč nižší než částka, kterou původně žalované zaplatila. Tato skutečnost podstatně oslabuje tvrzení žalované o vzniku škody, neboť storno podmínky kalkulují s podnikatelským rizikem zrušení rezervací a náhradou škody, která jí rušením termínů ubytování může vzniknout. Není pak přípustné nárokovat náhradu škody za zrušené termíny nad rámec vlastních storno podmínek. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

3. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, který považuje za věcně správný. Zdůraznila, že předložila přesvědčivé důkazy o vzniku škody, která převyšovala částku záloh požadovaných žalobkyní v předmětné žalobě, zejména kvůli blokaci termínů, které nemohla nabídnout jiným zájemcům. Největší prokazatelná ztráta, doložená fakturami z minulých let a písemným vyjádřením o odřeknuté poptávce, vznikla z termínu 3. 4. 9. 2020, kdy byla zrušena lukrativní akce společnosti , Anonymizováno, pro 55 osob, konaná pravidelně od roku 2008. Žalobkyně zrušila rezervaci uvedeného termínu na poslední chvíli, sama si e-mailem vyžádala vyúčtování 100% storna, ale žalovaná z dobré vůle a rezignace na vzniklou situaci tak neučinila. Žalobkyně opakovaně měnila a rušila celkem 22 termínů, z nichž žalovaná zálohovala pouze sedm a umožnila jejich přesuny z dobré vůle. Přitom poptávky třetích osob na blokované termíny, jež by postačily k udržení provozu při pandemii, výrazně převyšovaly uhrazené zálohy, ale kvůli pozdnímu rušení nebylo možné je přeobsadit. Žalovaná čerpala státní náhrady pouze za nucené uzavření v době pandemie a ty nepokryly plně provozní náklady. Jednáním žalobkyně, která se nechovala v souladu se zásadami poctivého obchodního styku ani v souladu s dobrými mravy. Na první schůzce bylo mezi účastníky dohodnuto, že podmínky rezervací budou sjednány individuálně, nikoliv podle storno podmínek pro akce nad 50 osob, které žalobkyně později neoprávněně uplatňovala. Důvodem pro individuálně nastavené podmínky rezervací byla skutečnost, že žalobkyně u žalované objednala akce pro menší počet osob, než byl žalobkyní stanoven jako minimální pro ziskový provoz hotelu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 24. 11. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 88 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 28. 11. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč s odůvodněním, že po kontraktaci, která probíhala od ledna 2020, objednala u žalované ubytování pro školení a teambuilding svých zaměstnanců. Žalovaná na objednané akce postupně vystavila zálohové faktury, na základě nichž žalobkyně uhradila částku ve výši 140 000 Kč. Některé objednané termíny byly zrušeny kvůli vládním opatřením v souvislosti s pandemií Covid-19 a zálohy byly posouvány na nové termíny s očekáváním, že budou využity. Následně však žalobkyně veškeré objednané termíny zrušila a požadovala po žalované vrácení části záloh podle storno podmínek uvedených v dokumentu „Všechny zvýhodněné cenové varianty pro skupiny včetně ubytování v hotelu , Anonymizováno, “, který jí žalovaná zaslala až dodatečně, poté, co vznesla návrh na vrácení části uhrazených záloh. S tímto dokumentem nebyla předem seznámena a namítla rovněž, že účastníci si nikdy nedomluvili konečnou cenu ubytování a zpochybňovala, zda vůbec došlo ke vzniku platné smlouvy. Podle doby zrušení jednotlivých rezervací se žalobkyně v tomto řízení domáhala vrácení částky 10 000 Kč coby 50 % zaplacené zálohy za objednané ubytování v termínu od 1. 6. do 2. 6. 2020, částky 20 000 Kč coby 100 % zaplacené zálohy u termínu od 15. 6. do 16. 6. 2020, částky 6 000 Kč představující 30 % zálohy u termínu od 10. 9. do 11. 9. 2020, částky 10 000 Kč coby 50 % zaplacené zálohy u termínu od 21. 9. do 22. 9. 2020 a částky 3 krát 14 000 Kč přestavující 70 % uhrazených záloh za objednané ubytování v termínech od 24. 9. do 25. 9. 2020, od 29. 9. do 30. 9. 2020 a od 1. 10. do 2. 10. 2020.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznala s tím, že podmínky ubytování byly mezi účastníky sjednány individuálně při osobním jednání z důvodu, že objednávky žalobkyně nesplňovaly minimální počet účastníků pro aplikaci standardních storno podmínek uvedených v žalobkyní shora označeném dokumentu. Mezi tyto individuálně sjednané podmínky patřilo i zálohování rezervování termínů nevratnou zálohou s ohledem na dlouhodobou blokaci ubytování a nemožnost přeobsazení termínů. Žalovaná umožnila žalobkyni vícenásobné přesuny objednaných termínů, což bylo vstřícné a nad rámec běžné praxe. Smlouva vznikla na základě konkrétní dohody o cenách a podmínkách, nikoliv podle obecného dokumentu pro skupiny nad 30 osob. Žalobkyně rušila termíny z vlastních provozních důvodů, nikoliv kvůli vládním omezením, a blokovala kapacitu, kterou žalovaná nemohla nabídnout jiným zájemcům. Ukončení spolupráce ze strany žalobkyně vedlo k obrovské provozní ztrátě, druhotné platební neschopnosti a nakonec k nucenému prodeji hotelu. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná vznesla procesní obranu do výše žalované částky s odůvodněním, že opakovaným rušením termínů ze strany žalobkyně jí vznikla škoda, neboť neměla možnost nabídnout termíny jiným zájemcům. K tomu předložila dokumenty – Potvrzení stálého klienta , právnická osoba, ., dokládající zájem této společnosti o žalobkyní blokovaný a na poslední chvíli zrušený termín od 3. do 4. 9. 2020, a faktury vystavené za roky 2017 až 2019 dokládající, jaké částky uvedená společnost žalované za toto minulé období zaplatila.

7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o ubytování podle § 2326 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Mezi smluvními stranami došlo ke shodě na ceně, termínech a dalších podmínkách rezervace ubytování, byly tedy dohodnuty všechny podstatné náležitosti smlouvy včetně ceny. Soud konstatoval že sjednání nevratné zálohy se žalované nepodařilo prokázat, což vyvodil z výpovědí svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, i z e-mailové komunikace z přelomu února a března 2020. Navíc, zálohy z rušených termínů byly mezi účastníky posouvány, což odpovídalo běžné praxi žalované, která byla v tomto směru benevolentní, jak potvrdila svědkyně , jméno FO, . Žalobkyně uhradila žalované zálohy v celkové výši 140 000 Kč, což nebylo mezi účastníky sporné. Vznik a výši škody, která vznikla žalované v důsledku žalobkyní postupně rezervovaných a následně zrušených termínů ubytování, žalovaná doložila potvrzením a daňovými doklady z předchozích let, což soud považoval za dostatečné ve spojení s výpovědí svědkyně , jméno FO, , jež uvedla, že termíny v září a říjnu byly z důvodu školení různých firem v hotelu hodně exponované, a že po zrušení rezervací bylo ubytování sice dále nabízeno přes online portály, ale většinou bez úspěchu a hotel po zrušení akce ze strany žalobkyně zůstal zavřený. Soud odmítl argumentaci žalobkyně, že škoda měla být kompenzována státem, neboť kompenzace se vztahovala pouze na dny, kdy stát nařídil uzavření ubytovacích zařízení. V tomto případě byly rezervace zrušeny z iniciativy žalobkyně, nikoli kvůli překážkám na straně žalované. Žalovaná prokázala, že jí vznikla škoda, za kterou žalobkyně odpovídá, a tuto svoji pohledávku z titulu náhrady škody jednostranně započetla na pohledávku žalobkyně uplatněnou v tomto řízení. Proto soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 34 440 Kč, vzniklých zastoupením advokátem za sedm úkonů právní služby a s nimi související náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: e-mailové komunikace účastníků ze dne 14. 1. 2020, 15. 1. 2020, 4. 3. 2020, 29. 4. 2020, 30. 4. 2020, 15. 5. 2020, 3. 9. 2020, 4. 9. 2020 a 8. 9. 2020. Z e-mailové komunikace účastníků ze dne 14. 1. 2020 a 15. 1. 2020 vyplývá, že účastníci se shodli na ceně a termínech žalobkyní objednaného ubytování u žalované. Emailovou zprávou ze dne 4. 3. 2020 žalobkyně požádala žalovanou o vystavení zálohových faktur. Následnou e-mailovou komunikací (mj. ze dne 15. 5. 2020) účastníci řešili otázku rušení a přesunu objednaných termínů; zprávou ze dne 3. 9. 2020 žalobkyně požádala žalovanou o zrušení všech termínů a o vystavení storna na jednotlivé termíny podle jejích podmínek. V emailové zprávě ze dne 4. 9. 2020 se žalobkyně vyjadřuje k postupu žalované, která odmítla vrátit vyplacené zálohy, a mj. zmiňuje, že se nikdy s žalovanou nebavily o podmínkách zrušení rezervace. Žalovaná v e-mailové zprávě ze dne 8. 9. 2020 zopakovala, že zálohy sloužily k blokaci termínů a jsou nevratné. Ve zbývajícím rozsahu se odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

9. Podle § 2326 o. z., smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.

10. Podle § 2330 odst. 1 o. z., ubytovaný může smlouvu vypovědět před uplynutím ujednané doby. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, prokáže-li ubytovatel, že nemohl zabránit škodě, která mu vznikla předčasným zrušením ubytování ze strany ubytovaného, může žádat, aby mu ubytovaný škodu nahradil.)

11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, se ztotožnil s jeho závěrem, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena platná smlouva o ubytování podle § 2326 a násl. o. z., v níž se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni ubytování pro její zaměstnance na ujednanou dobu a žalobkyně se zavázala zaplatit za toto ubytování včetně služeb s ubytováním spojených. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně zaplatila žalované zálohy na rezervované termíny ubytování v celkové výši 140 000 Kč. Vzhledem k tomu, že tyto zálohy byly hrazeny až následně po uzavření smlouvy o ubytování postupnými platbami od března do září 2020, nelze na tyto platby nahlížet jako na zálohy před uzavřením smlouvy ve smyslu § 1807 o. z., ale jako na částečné plnění závazku coby splátky na dohodnutou cenu za ubytování. Nejde o závdavek (§ 1808 o. z.), který má sankční nebo důkazní funkci, ale o běžnou zálohu, která se započítává na celkovou cenu ubytování.

13. Podstatou sporu a předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni v souvislosti se zrušenými objednávkami termínů ubytování vznikl nárok na vrácení zaplacených záloh, a zda žalované vznikl nárok z titulu náhrady škody, který v průběhu řízení jednostranně započetla na žalobou uplatněnou pohledávku. Z charakteru žalobkyní zaplacených záloh jako splátek na budoucí cenu ubytování je pak zřejmé, že pokud není ujednáno jinak (např. storno podmínky), má být vrácena, pokud k ubytování nedojde. Odvolací soud po zopakovaném dokazování dospěl k závěru, že účastníci si žádné storno podmínky ve smlouvě nesjednali, a shodně se soudem prvního stupně má rovněž za to, mezi účastníky nebyla sjednána ani tzv. nevratná záloha, jak v rámci své obrany argumentovala žalovaná. E-mailovou komunikací ze dne 14. 1. a 15. 1. 2020 bylo prokázáno, že účastníci se shodli na podstatných náležitostech smlouvy o ubytování, tj. na termínech ubytování a jeho ceně; neobsahuje však žádnou informaci o případných storno podmínkách. O vystavení tzv. zálohových faktur účastníci komunikovali až v emailové zprávě ze dne 4. 3. 2020. Z jejího obsahu však nevyplývá, že by si účastníci sjednali odstupné v podobě storno poplatku, nebo že by žalovaná upozorňovala žalobkyni na to, že jde o zálohy nevratné. Jak soud prvního stupně správně konstatoval, na základě zjištění, která učinil z výslechu svědků , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, , nelze učinit závěr, že by mezi účastníky byla sjednána nevratná záloha, stejně jako nebyla existence ujednání o nevratných zálohách prokázána ani výslechem svědkyně , jméno FO, , který jako důkaz žalovaná označila po poučení soudu prvního stupně ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. svým podáním ze dne 29. 11. 2022.

14. Jak lze dovodit z citovaného § 2330 o. z., v situaci, kdy storno podmínky nebyly mezi účastníky sjednány nebo ujednání o nich nebylo prokázáno, uplatní se na vypořádání vztahu mezi účastníky po výpovědi smlouvy o ubytování právní úprava daná tímto ustanovením, podle něhož má ubytovatel v případě předčasného zrušení ubytování ze strany ubytovaného právo na náhradu škody, pokud prokáže, že mu vznikla a že jí nemohl zabránit. Pokud škodu neprokáže, má povinnost zaplacenou zálohu ubytovanému jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. vrátit. S odkazem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně, že písemným potvrzením společnosti , právnická osoba, . ve spojení s fakturami z předešlých let a výpovědí svědkyně , jméno FO, žalovaná prokázala vznik a výši škody, za kterou žalobkyně odpovídá. Faktury dokládající úhradu ubytování třetím subjektem v období předcházejících tří let nejsou podle názoru odvolacího soudu dostačující k prokázání toho, jaká škoda, v jaké konkrétní výši žalované vznikla v souvislosti s žalobkyní rezervovaným a následně zrušeným termínem ubytování ve dnech 3. a 4. 9. 2020. Proto byla žalovaná na jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2025 poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy ve vztahu k tvrzenému nároku na náhradu škody, konkrétně aby doplnila, v jaké výši a za jaké období jí vznikla škoda, jakým způsobem dospěla k výpočtu této škody a rovněž, že nemohla této škodě zabránit. Žalovaná na poučení soudu reagovala podáním ze dne 26. 6. 2025, v němž v podstatě zopakovala svou argumentaci přednášenou již v řízení před soudem prvního stupně a odkázala na již soudem prvního stupně provedené listinné důkazy (e-mailová komunikace účastníků z 29. 4. 2020, 4. 3. 2020, 15. 5. 2020 a 3. 9. 2020, potvrzení společnosti , právnická osoba, . a této společnosti vystavené faktury za roky 2017 až 2019). Žádné jiné další důkazy žalovaná neoznačila ani nepředložila.

15. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalovaná ani přes poučení soudu nedoplnila skutková tvrzení ani neoznačila důkazy k uplatňovanému nároku na náhradu škody. Jestliže žalovaná neprokázala, v jaké výši jí vznikla škoda, stejně jako že nemohla této škodě zabránit, vyplývá jí z ustanovení § 2991 o. z. povinnost vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení v podobě zaplacených záloh na cenu ubytování, které bylo z její strany předčasně zrušeno, a tudíž právní důvod k plnění odpadl. Přestože mezi účastníky žádné storno podmínky nebyly sjednány, žalobkyně nepožadovala vrácení záloh v plné výši, ale při vyčíslení a uplatnění svého nároku na vrácení zaplacených záloh respektovala (s přihlédnutím k tomu, s jakým předstihem jednotlivé rezervace rušila) storno podmínky zaslané žalovanou v dokumentu nazvaném „Všechny zvýhodněné cenové varianty pro skupiny včetně ubytování v hotelu , Anonymizováno, “ a po žalované požadovala zaplacení toliko částky 88 000 Kč. V tomto směru nelze také přehlédnout, že právě za zrušený termín 3. 9. a 4. 9. 2020, k němuž žalovaná dokládala důkazy k tvrzenému vzniku škody, žalobkyně nárok na vrácení zálohy neuplatnila, naopak si u žalované vyžádala vyúčtování 100% storna, což žalovaná z dobé vůle neučinila, jak sama ve svém vyjádření k odvolání uvedla. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti lze uzavřít, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 88 000 Kč je důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ve stanoveném termínu do 27. 11. 2020, dostala se dnem následujícím do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyně je tak podle § 1970 o. z. oprávněna požadovat vedle plnění i úrok z prodlení, jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 3 téhož nařízení vlády vznikl žalobkyni i nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním své pohledávky ve výši 1 200 Kč.

16. Odvolací soud z uvedených důvodů změnil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 88 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 28. 11. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. Jelikož došlo ke změně rozsudku, odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 48 015,40 Kč, vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 3 520 Kč a zastoupením advokátem ve výši 44 495,40 Kč, tj. mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“) za šest úkonů právní služby po 4 620 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření k odporu a účasti na třech jednáních soudu dne 14. 12. 2022, 28. 4. 2023 a 19. 1. 2024) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t., jeden úkon ve výši jedné poloviny sazby za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 100 Kč za každý z těchto úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši 1 800 Kč za 18 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 a. t., cestovné ve výši 1 105,50 Kč, 1 150,80 Kč a 1183,80 Kč k třem jednáním soudu na trase z , adresa, a zpět za celkem 150 km za každou vykonanou cestu osobním automobilem , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropského společenství 6 litrů/100 km, jeho ceně ve výši 44,50 Kč/litr a sazbě náhrady 4,70 Kč/km za cestu dne 14. 12. 2022 podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., jeho ceně ve výši 41,20 Kč/litr a sazbě náhrady 5,20 Kč/km za cestu dne 28. 4. 2023 podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., jeho ceně 38,20 Kč/litr a sazbě náhrady 5,60 Kč/km za cestu dne 19. 1. 2024 a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 7 125,30 Kč z odměny advokáta, režijních paušálů a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou vyhláškami stanoveny včetně DPH.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, proto byla neúspěšné žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 28 757,30 Kč zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 4 400 Kč a zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 4 620 Kč za podání odvolání, písemné vyjádření ze dne 10. 7. 2025 a účast na dvou jednáních odvolacího soudu podle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (“a. t.“), náhrada hotových výdajů za jeden z těchto úkonů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč zbývající tři tyto úkony podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4 227,30 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.