28 Co 60/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném s předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 111 279 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. listopadu 2022, č. j. 20 C 97/2022-157

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I., II. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 14 229,60 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 111 279 Kč se 8,5% úrokem z prodlení ročně od 27. 10. 2021 do zaplacení (I. výrok). Rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 60 348,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (II. výrok), že svědkyni , jméno FO, , narozené , datum, , se přiznává svědečné ve výši specifikované ve zvláštním usnesení (III. výrok) a že žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení státu ve výši 810,36 Kč (IV. výrok), Anonymizováno2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti I., II. a IV. výroku, podal odvolání žalobce. Uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil, že cena služby poskytované žalovanému podle ujednání účastníků nezahrnuje předem neočekávané vícenáklady vzniklé nikoli zaviněním žalobce (např. celní scan v přístavu, celní a jiné kontroly, skladné, detention/demurrage). Ty měly být přefakturovány na objednatele dopravy. Těžiště posouzení věci spočívá v tom, zda vícenáklady byly neočekáváné a zda vznikly zaviněním žalobce. Žalobce má za to, že neočekávané jsou veškeré náklady, které nepatří do běžného průběhu přepravy, přepravu nějak ztěžují a jejich řešení není na vůli dopravce. Přímo ve smlouvě jsou uvedeny některé příklady, mimo jiné i skladné, které je součástí žalované pohledávky. Žalobce namítá, že včas, dva dny předem, upozornil žalovaného na problémy v přepravě. Jeho klíčová zpráva ze dne 5. 10. 2021 byla natolik určitá a jasná, že bylo odpovědností žalovaného, nechat ji bez povšimnutí až do vzniku vícenákladů. Zjištění, že žalobce sháněl tahač již od 23. 9. 2021, svědčí o jeho řádné péči a odbornosti, neboť zahájil fázi silniční přepravy včas před připlutím lodě do přístavu. Slyšené svědkyně pak potvrdily, že není možné rezervovat silniční vozidlo dříve, než je známo doplutí lodě do přístavu. Překládka zboží na jiný druh vozidla za účelem prevence vzniku vícenákladů nemohl provést žalobce sám bez součinnosti a potvrzení objednatele přepravy. Žalobce neměl oprávnění se odchýlit od původně stanoveného postupu (§ 2457 o. z.). Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaný k odvolání uvedl, že v řízení byl prokázán dlouhodobý problém s nedostatkem tahačů, který již existoval před uzavřením smlouvy. Smluvní partner žalobce o něm věděl nejpozději od poloviny srpna. Pokud soud prvního stupně dovodil, že náklady, které se pojí s touto situací (typicky skladné, vzniklé proto, že se nestihne sehnat včas vhodné vozidlo a zboží z přístavu odvézt) nemohou být pro profesionála v oblasti přepravy neočekávané, nelze tomuto posouzení nic vytknout. Výklad ujednání smlouvy provedený žalobcem je absurdní, neboť by podle něho nenesl žádné vícenáklady, což je v přímém rozporu s textem listiny. Bylo dohodnuto, že pouze neočekávané a žalobcem nezaviněné vícenáklady ponese žalovaný, a tak příklady uvedené ve smlouvě se musí posoudit individuálně podle okolností případu. Argumentace žalobce ustanovením § 2457 o. z. je bezpředmětná. Podstata zavinění vícenákladů žalobcem nespočívá v tom, zda se neodchýlil od pokynu žalovaného, ale v porušení jeho povinnosti postupovat s odbornou péčí (zanedbání informační povinnosti a řádné komunikace se žalovaným). Žalobce měl jako profesionál žalovaného v návaznosti na jeho objednávku přepravy o problémech s tahači informovat a vyložit mu, jaké dopady by to mohlo mít. Žalobce až 5. 10. 2021 v 9:21 hodin (předposlední den před vznikem nákladu na skladném) zaslal žalovanému cenovou nabídku na přeložení zásilky za 1 550 EUR. Nikdy předtím mu nesdělil, že překládku bude nutno realizovat, že k tomu bude nutný jeho souhlas a že s tím bude spojeno závratné (25 %) navýšení ceny. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 25. 2. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 111 279 Kč se 8,5% úrokem z prodlení ročně od 27. 10. 2021 do zaplacení. V žalobě uvedl, že účastníci prostřednictvím e-mailové komunikace uzavřeli zasílatelskou smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobce zajistit pro žalovaného mezinárodní kombinovanou (silniční a námořní) nákladní přepravu z , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) do , jméno FO, (, jméno FO, ) na adresu , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , kterou žalovaný až v přepravním listu v září 2021 změnil na adresu , Anonymizováno, . Po složení zboží v cílovém přístavu v , jméno FO, nebylo možné v přepravě pokračovat naložením kontejneru na tahač. Typ takového vozidla nebyl v daném místě a čase k dispozici. Žalobce o tom žalovaného informoval a navrhl přeložení nákladu na běžné plachtové vozidlo. Dne 29. 9. 2021 v 10:21 hodin ho požádal o souhlas s tímto řešením, neboť neoprávněná manipulace se zbožím mohla být chápána jako porušení přepravní smlouvy a mohla vést ke vzniku škody nebo jiných nároků. Žalovaný nereagoval a možnost zajištěné dopravy padla. Dne 7. 10. 2021 ve 12:07 hodin byl žalovaný uvědomen, že za uskladnění kontejneru začínají tímto dnem nabíhat vícenáklady a jaká je jejich výše. Žalobce zajistil přepravu u společnosti , Anonymizováno, ., které primárně vznikly závazky vůči přístavu a rejdaři a které fakturovala dne 18. 10. 2021 žalobci. Ten dne 19. 10. 2021 vystavil fakturu č. , tel. číslo, na částku 111 279 Kč splatnou dne 26. 10. 2021 žalovanému. Jedná se o skladné kontejneru v přístavu a doplatek přepravného s ohledem na změnu místa dodání. Protože žalovaný dluh nezaplatil, požaduje žalobce spolu s jeho jistinou i úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalovaný žalobu odmítl v podstatě se stejnými argumenty, které zopakoval ve vyjádření k odvolání (odstavec 3). Vyjádřil se i k nedostatku tahačů s tím, že nešlo o nečekaný a nepředvídatelný problém, se kterým by nemohl žalobce počítat. Situace s nedostatkem těchto vozidel byla dlouhodobá, existovala před uzavřením smlouvy, v době jejího uzavření a trvala i dále. Je vyloučeno, že by žalobce jako profesionál v oblasti mezinárodní přepravy o tom nevěděl. Pokud jde o změnu adresy, žalobce nesprávně použil adresu sídla zákazníka žalovaného, ačkoli adresa místa doručení byla od počátku správně uvedena.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že účastníci prostřednictvím emailové komunikace uzavřeli zasílatelskou smlouvu podle § 2471 o. z, na základě, které měl žalobce doručit zásilku žalovaného z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, . Strany se dohodly na ceně, místě nakládky, vykládky, způsobu dopravy (kombinovaná přeprava po silnici a po moři). Mimo úpravy občanského zákoníku se k posouzení jejich vztahu uplatní také vyhláška č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) a Hamburská úmluva o námořní přepravě zboží z roku 1978. Požadavek žalobce na zaplacení vícenákladů představuje skladné a doplatek za změnu místa vykládky v průběhu přepravy. Jde-li o změnu místa doručení, ta proběhla na základě žádosti žalovaného, kterou žalobce akceptoval v emailu ze dne 13. 9. 2021 bez zpoplatnění, když v této souvislosti nenavrhl změnu ceny a ani si k ní nevyžádal souhlas žalovaného. Soud uzavřel, že nárok žalobce je nedůvodný, a proto žalobu v této části zamítl. Pokud se týká vícenákladů na skladném, ve smlouvě si strany odsouhlasily, že dohodnutá cena přepravy nezahrnuje předem neočekávané vícenáklady, které nevznikly zaviněním žalobce (mimo jiné i skladné). Důvodem přerušení přepravy byla skutečnost, že v , jméno FO, je nedostatek volných tahačů pro přeložení kontejneru v přístavu. To však bylo žalobci i jeho smluvnímu partnerovi (, Anonymizováno, ) známé již před zahájením přepravy. Žalovaný o tom nebyl informován, a to ani v e-mailu ze dne 29. 9. 2021, v němž žalobce pouze sdělil, že se očekává zpoždění, že je nedostatek tahačů, a proto se často volí překládka na auto s plachtou, a tak potřebuje znát informace o balení a rozměrech nákladu. Ze zprávy nevyplývá, že požaduje souhlas žalovaného s překládkou a že jediná možnost, jak včas a bez nákladů odeslat zásilku, je použití vozidla s plachtou. Teprve v e-mailu z 5. 10. 2021 v 9:21 hodin žalobce informuje žalovaného o ceně za překládku, avšak bez dalšího vysvětlení. Až po reakci žalovaného došlo v 15:21 hodin k první konkrétní informaci o tom, že je nutné, aby se žalovaný rozhodl, zda použije vozidlo s plachtou za 1 550 EUR anebo bude čekat na zajištění tahače s tím, že od 7. 10. 2021 budou účtovány náklady za skladné ve výši 300 USD denně. E-mailem ze dne 6. 10. 2021 je odpověď žalovaného urgována a 7. 10. 2021 v 9:54 hodin žalobce sděluje, že auto s plachtou již není k dispozici. Pouhý jeden den poté, co byl žalovaný požádán o součinnost s přeložením nákladu (které však znamenalo zvýšení ceny o 25 %), byly od 7. 10. 2021 požadovány náklady za uskladnění. Současně je třeba zdůraznit, že žalobce hledal auto s plachtou už někdy od 23. 9. 2021, a tak není pravda, že by se o situaci dozvěděl až 29. 9. 2021, jak v žalobě tvrdil. Žalobce mohl zabránit vzniku vícenákladů včasnou komunikací se žalovaným. Soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; v řízení úspěšný žalovaný má vůči žalobci právo na náhradu nákladů ve výši 60 348,90 Kč, které mu vznikly zastoupením advokátem: osm úkonů právní služby po 5 580 Kč (převzetí věci, odpor a jeho odůvodnění, vyjádření ve věci samé ze dne 21. 10. 2022 a 18. 11. 2022, účast na jednání soudu dne 21. 9. 2022 a dne 21. 11. 2022, které trvalo déle než dvě hodiny, nahlížení do spisu dne 4. 11. 2022 podle § 7 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), osm paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné 1 167,56 Kč osobním vozidlem registrační zn. , SPZ, , dvakrát z , adresa, a zpět při spotřebě motorové nafty 7 l/100 km, její ceně 47,10 Kč/l, sazbě náhrady 4,70 Kč/km, náhrada za ztrátu času na cestě, 8 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za daň z přidané hodnoty 10 473,78 Kč. V řízení neúspěšný žalobce je povinen nahradit i náklady řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., které vznikly na svědečném ve výši 810,36 Kč, o němž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 1. 12. 2022, č. j. 20 C 97/2022-155.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin, e-mailová korespondence účastníků: zpráva žalovaného ze dne 3. 6. 2021 a odpověď žalobce ze dne 3. 6. 2021, zpráva žalovaného ze dne 3. 6. 2021, zpráva žalobce ze dne 4. 6. 2021, zpráva žalobce ze dne 7. 6. 2021, zpráva žalovaného ze dne 7. 6. 2021, zpráva žalobce ze dne 8. 6. 2021. Poté dospěl ke stejným skutkovým zjištěním jako soud prvního stupně, která byla shrnuta v 6. odstavci.

8. Podle § 2555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

9. Odvolací posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky nikoli jako smlouvu zasílatelskou upravenou v ustanovení § 2471 a násl. o. z., ale jako smlouvu o přepravě věci podle citovaného ustanovení o. z. Protože se jednalo o přepravu mezinárodní, soud prvního stupně na vztah účastníků správně aplikoval i Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vyhlášku ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., a Úmluvu Organizace spojených národů o námořní přepravě zboží, 1978, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 193/1996 Sb. Nebylo zjištěno, že by se v dané věci jednalo o zasilatelství, že by se žalobce zavázal jen k obstarání přepravy vlastním jménem na účet žalovaného a že by se mu žalovaný zavázal za to zaplatit odměnu. Z korespondence účastníků provedené k důkazu naopak vyplývá, že žalovaný požadoval přepravu věci (zásilky) z místa odeslání do místa určení a žalobce jeho návrh akceptoval. K tomu vystavil cenovou nabídku na přepravné (o odměně zasílatele v ní není žádná zmínka), kterou zase přijal žalovaný zaplacením požadované částky. Mezi stranami tak bylo sjednáno přepravné ve výši 6 220 EUR s tím, že nezahrnuje služby na vyžádání či předem neočekávané vícenáklady, které vznikly nikoli zaviněním žalobce (např. celní scan v přístavu, celní a jiné kontroly, skladné, detention/demurrage, vyčištění kontejneru rejdařem apod.). Na uvedeném závěru o uzavření smlouvy o přepravě nic nemění, že žalobce uzavřel ohledně téže zásilky smlouvu o přepravě s dalším dopravcem, společností , Anonymizováno, (, právnická osoba, ., IČO , IČO, .

10. S ohledem na jiné právní hodnocení odvolacího soudu nepřichází v úvahu použití ustanovení § 2457 o. z., které se týká smlouvy zasílatelské a kterého se dovolává odvolatel. Žalobce (přepravce) se v řízení domáhá po žalovaném (odesílateli) zaplacení vícenákladů vzniklých mu v souvislosti se smluvenou přepravou uhrazením vyúčtovaného skladného v přístavu z důvodu dočasné nemožnosti přeložení nákladu (kontejneru) na vhodný nákladní automobil, který v daném době nebyl v tomto místě k dispozici a nemohl být včas přistaven. Žalobce svůj nárok opírá o smluvní ujednání účastníků, které bylo citováno v předchozím odstavci s tím, že se jednalo o předem neočekávané vícenáklady (skladné), které nevznikly jeho zaviněním.

11. Podle § 2558 o. z., dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem.

12. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně, které učinil v souvislosti s posouzením, zda vzniklé vícenáklady na skladném nemohl žalobce předem očekávat a zda nevznikly jeho zaviněním. Odkazuje k tomu na odůvodnění v napadeném rozsudku, které bylo rekapitulováno v 6. odstavci. Dodává, že v řízení bylo prokázáno, že problém s nedostatkem speciálního typu nákladních vozidel, na něž jedině bylo možné v přístavu přeložit kontejner s přepravovaným zbožím, nebyl neočekávaný, neboť nevznikl až během přepravy, nebyl ojedinělý, vyvstal již dříve, a to nejen v místě tohoto překladiště. Žalobce proto o něm musel vědět anebo měl vědět již v době sjednávání smlouvy, a tudíž na něj měl odesílatele již tehdy upozornit a pro obě strany schůdné řešení této záležitosti měl zahrnout do smluvních ujednání. Teprve těsně před připlutím lodě s nákladem do přístavu žalobce po žalovaném požadoval odsouhlasení přeložení nákladu z kontejneru na vozidlo s plachtou, které spojil se zvýšením přepravného o jednu čtvrtinu, přičemž je evidentní, že navrhovaná manipulace s nákladem představuje riziko vzniku škody na přepravovaném křehkém zboží. Pokud žalovaný nedal k takovému požadavku souhlas, nelze to hodnotit jako neposkytnutí potřebné součinnosti. Žalobce si musel být vědom, že zajišťuje kombinovanou přepravu po silnici a po moři a že jeho hlavním úkolem je zajistit bezvadné a plynulé přeložení nákladu při střídání dopravních prostředků. Neučinil-li tak, nepostupoval s odbornou péčí. Jestliže porušil svou smluvní povinnost, nelze shledat, že skladné nevzniklo jeho zaviněním.

13. Směřovalo-li odvolání i do nepřiznání nákladů vzniklých v souvislosti se změnou místa vykládky učiněnou žalovaným, v odvolání k tomu žalobce neuvedl žádné důvody. Na jednání soudu pak odkázal na skutečnosti vylíčené v žalobě s tím, že tento nárok v průběhu řízení opomenul a zanedbal ho i v odvolání. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že žalovaný provedl změnu místa vykládky včas, žalobce změnu akceptoval, aniž by v té souvislosti vyčíslil a požadoval úpravu výše ujednaného přepravného.

14. Vzhledem k uvedenému žalobci nevznikl nárok na zaplacení požadovaných vícenákladů, a proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to i ve II. výroku o náhradě nákladů řízení a ve III. výroku o náhradě nákladů řízení státu, na jejichž odůvodnění rekapitulovaná shora pro stručnost odkazuje.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 14 229,60 Kč, které mu vznikly zastoupením advokátem (mimosmluvní odměna dvakrát 5 580 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání a účastí na jednání soudu, dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za daň z přidané hodnoty 2 469,60 Kč podle 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jiné náklady žalobci v odvolacím řízení nevznikly.