28 Co 73/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a JUDr. Radky Semelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 215 055,36 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. prosince 2024, č. j. 8 C 102/2024-159

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do 27. 12. 2023, potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 275,40 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 9 684,40 Kč. k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 904,47 Kč s kapitalizovaným úrokem 0,46 Kč, s úroky z prodlení 15 % ročně z částky 1 121,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 150,89 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 340,37 Kč, kapitalizovaný úrok 45 595,36 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 1 497 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, úrok 25 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, úrok 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 113 198,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 14,78 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 52 983,84 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 14,69 % ročně z částky 51 871,32 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 40 424,33 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, úrok 16,4 % ročně z částky 39 463,34 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, a do závislého III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně, jenž posoudil smlouvy o zápůjčkách jako absolutně neplatné z důvodu zanedbání povinnosti řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované, pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnutých peněžních prostředků. Povinnost vrátit jistinu žalované vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2023, které bylo žalované odesláno téhož dne. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, i ke lhůtě stanovené ke splnění dluhu, se dne 25. 7. 2023 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalobce pak upomínal o zaplacení dluhu žalovanou ještě předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2023, která jí byla zaslána prostřednictvím , právnická osoba, ., o čemž svědčí potvrzený podací lístek. Žalovaná, přestože nese břemeno tvrzení a důkazní, v řízení před soudem netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo doručeno dne 10. 4. 2025, nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 31. 1. 2024, domáhala po žalované zaplacení pěti nároků. První vznikl ze smlouvy o běžném účtu z důvodu nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku na účtu a představuje částku 2 618,48 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 0,51 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení a úrok 25 % ročně z částky 2 618,48 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení. Druhý vznikl ze smlouvy o kontokorentu z důvodu přečerpání povoleného limitu a představuje částku 5 830 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 494,09 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení a úrok 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení. Poslední tři vznikly ze smluv o zápůjčkách, které nebyly spláceny žalovanou v souladu s dohodnutými podmínkami a představují částku 113 198,71 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 180,63 Kč, kapitalizovaný úrok 27 131,03 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 113 198,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 14,78 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, částku 52 983,84 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 36,25 Kč, kapitalizovaný úrok 13 759,67 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 52 983,84 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 14,69 % ročně z částky 111 355,71 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, částku 40 424,33 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 123,44 Kč, kapitalizovaný úrok 4 210,57 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 40 24,33 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a úrok 16,4 % ročně z částky 39 463,34 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení. Všechny smlouvy byly uzavřeny mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která pohledávky žalobci postoupila smlouvou ze dne 27. 6. 2023, účinnou od 30. 6. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění ohledně tří žalobou uplatněných nároků, které jsou předmětem odvolání, uvedl, že vznikly ze smluv o zápůjčkách uzavřených podle § 2395 a násl. o. z. a vzhledem k jejich obsahu je na ně třeba aplikovat i úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Nebylo prokázáno, že by byly ověřovány reálné výdaje žalované, zapůjčitel se spolehl jen na statistické modely. Z tohoto důvodu jsou smlouvy podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné s tím, že poskytnutím finančního plnění na jejich základě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalované byla poskytnuty částky 112 000 Kč, 52 000 Kč, 40 000 Kč, na dluh zaplatila 3 789 Kč, 3 682 Kč a 1 746,01 Kč, a tak musí žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 194 782,99 Kč. Úroky, úroky z prodlení, smluvené poplatky či smluvní pokuty vzhledem k neplatnosti smluv a tomu, že splatnost má být podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru určena individuálně, žalobkyni nepřísluší. Žalovaná by se ocitla v prodlení až nezaplacením dluhu v soudem stanovené lhůtě. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 55,3 %, neúspěšná z 44,7 %, tedy blízko polovině, a proto soud stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácených jistin zápůjček. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětných smluv z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smluv řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: tří vyrozumění o postoupení pohledávky, která sepsal právním předchůdcem žalobkyně dne 11. 7. 2023 a adresoval je žalované, výzvy zástupce žalobkyně k plnění se základním a skutkovým právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 12. 2023 adresované žalované spolu s podacím lístkem potvrzeným , právnická osoba, . dne 13. 12. 2023.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatných smluv o zápůjčkách částku 204 000 Kč, z níž žalovaná dosud uhradila částku 9 217,01 Kč a zbývá jí tak uhradit 194 782,99 Kč v době přiměřené jejím možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor a kdy tu naopak spor není. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalované „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaná na výzvy žalobkyně k vrácení dluhu nereagovala a aktivně nevystoupila s tím, že taková doba plnění není přiměřená jejím možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než ona sama nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jejích majetkových poměrů a jejích schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobkyní vyzvána k plnění, nesdělila, žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně, a spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak vyvolán nebyl.

11. Při absenci „sporu“ o přiměřenou dobu plnění je tak při posouzení otázky prodlení dlužníka na ně vázaný vznik nároku na zaplacení úroku z prodlení třeba vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím určené lhůtě podle obecných ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takovou výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) lze v projednávané věci považovat až předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 12. 12. 2023, neboť žalobkyní označená oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 7. 2023, od nichž odvozuje počátek prodlení žalované, jsou po obsahové stránce velmi obecná a neobsahují žádné konkrétní informace o aktuální výši dluhu z předmětných smluv o zápůjčkách ani v nich nebyla žalované dána desetidenní lhůta k plnění, jak žalobkyně tvrdila v odvolání. Naproti tomu předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzvána k úhradě jednotlivých dluhů ze smluv uzavřených mezi účastníky nejpozději do 27. 12. 2023. Výzva byla podána dne 13. 12. 2023 poště k přepravě a do tří pracovních dnů ode dne jejího odeslání se dostala do sféry dispozice adresáta. S ohledem na žalobkyní požadovanou úhradu dluhu do 27. 12. 2023 byla žalovaná od 28. 12. 2023 v prodlení a žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. právo požadovat po ní vedle jistiny dluhu i úrok z prodlení.

12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu k plnění, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalované, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách. Zbývající odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení 15% úrok z prodlení ročně z částky 194 782,99 Kč od 25. 7. 2023 do 27. 12. 2023, pak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (11. 12. 2024) a dospěl k závěru, že ve sporu byla více procesně úspěšná žalobkyně (63,1 %), která tak má po vzájemném poměření procesního úspěchu a neúspěchu nárok na náhradu 26,2 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně v celkové výši 54 486,20 Kč představují zaplacený soudní poplatek 8 603 Kč a náklady vzniklé zastoupením advokátem: odměna za čtyři úkony právní služby po 9 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu) z tarifní hodnoty 215 055,36 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 963,20 Kč. Z takto určených celkových nákladů řízení přísluší žalobkyni 26,2 %, tedy 14 275,40 Kč. Náhradu za další tři požadované úkony právní služby soud žalobkyni nepřiznal. Podáními ze dne 18. 7. 2024 a 19. 11. 2024 byla žaloba pouze doplňována o rozhodující skutečnosti, které v ní měly být uvedeny již při jejím podání s tím, že za tento úkon byla náhrada přiznána. Podáním ze dne 9. 7. 2024 pak žalobkyně pouze vyslovila nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Přihlédl k hodnotě žalované pohledávky ve výši 40 504,18 Kč, jež byla předmětem odvolacího řízení (kapitalizovaný úrok z prodlení k datu 11. 12. 2024, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně), z níž bylo žalobkyni přiznáno 28 016,73 Kč, což odpovídá 69,2 % celkového odvoláním požadovaného nároku. Vzájemným poměřením procesního úspěchu a neúspěchu tak žalobkyni přísluší náhrada 38,3 % jejích nákladů řízení. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 7305 Kč a zastoupením advokátem, mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 6 980 Kč určená z tarifní hodnoty 146 487,45 Kč podle § 8 odst. 2 a. t. (podání odvolání a účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t.), náhrada hotových výdajů v souvislosti s oběma úkony ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty 3 120,60 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Z takto určených celkových nákladů řízení ve výši 25 285,60 Kč přísluší žalobkyni náhrada v poměru 38,3 %, tedy částka 9 684,40 Kč.