28 CO 89/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO , příjmení nám. číslo , PSČ obec a číslo - část obce zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum , ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 61 290,99 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. února 2021, č. j. 116 C 137/2019-32

I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. února 2021, č. j. 116 C 137/2019-32, se ve výroku č. I potvrzuje v tomto znění: Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 61 290,99 Kč s úrokem z prodlení od 9. 8. 2019 do zaplacení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí a s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 60 187,39 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne

16. února 2021, č. j. 116 C 137/2019-32, se v části výroku č. II týkající se lhůty k plnění mění tak, že tímto výrokem uloženou povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 109 538,22 Kč je žalovaná povinna splnit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

III. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne

16. února 2021, č. j. 116 C 137/2019-32, se ve výroku č. III potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 61 290,99 Kč s úrokem z prodlení od 9. 8. 2019 do zaplacení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí, a s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 61 290,99 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení. Jeho výrokem č. II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 109 538,22 Kč, a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a jeho výrokem č. III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, doručené mu dne 7. 3. 2019, jíž se žalobkyně domáhala po žalované tvrzených nároků se smlouvy o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] jako původním věřitelem a žalovanou dne 10. 12. 2007, na základě níž poskytnutý revolvingový úvěr žalovaná dohodnutým způsobem řádně nesplácela a [právnická osoba] proto od této smlouvy odstoupila s účinností ke dni 26. 3. 2009 s požadavkem okamžitého splacení všech úvěrových pohledávek. Původní věřitel uplatnil pohledávku v rozhodčím řízení a dle vydaného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. K [číslo], ji vymáhal v exekučním řízení, které bylo s odkazem na judikaturu týkající se neplatnosti rozhodčích doložek zastaveno usnesením soudního exekutora [exekutorský úřad] – [anonymizováno] ze dne 24. 1. 2018, č.j. [číslo jednací]. Ke své aktivní legitimaci ve věci žalobkyně tvrdila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016, na základě níž předmětnou pohledávku vůči žalované s příslušenstvím [právnická osoba] postoupila společnosti [právnická osoba], [IČO], jež ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 postoupila žalobkyni. Dlužnou částku žalovaná neuhradila žalobkyni ani po předžalobní upomínce jejího advokáta ze dne 15. 1. 2019.

3. Poté, kdy na základě částečného zpětvzetí žaloby co do částky 61 291 Kč, z této co do částky 20 733,64 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a co do částky 40 557,36 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, bylo řízení usnesením ze dne 2. 10. 2019, č.j. 116 C 137/2019-21, ve zpětvzatém rozsahu zastaveno, soud prvního stupně za postupu podle § 115a o.s.ř. (bez nařízení jednání, když strany s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasili) ve věci předmětným rozsudkem rozhodl. Z předložených listinných důkazů, v návaznosti na ustanovení § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), dospěl k závěru o uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou ze dne 10. 12. 2007 podle § 497 a násl. obchodního zákoníku, na základě níž byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 60 000 Kč, který žalovaná prostřednictvím kreditní karty využívala. Podle § 502 odst. 1 věty první obchodního zákoníku bylo povinností žalované od doby poskytnutí úvěru platit úroky ve výši 19,9 % ročně z vyčerpané a dosud nesplacené jistiny. Žalovaná, jež se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši uvedené v příslušném výpisu, tuto svou smluvní povinnost porušila, když splátky řádně a včas nehradila. V důsledku toho právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami ke dni 26. 3. 2009 odstoupila od smlouvy. Dle historického výpisu z úvěru vyhotoveného ke dni 21. 10. 2009 dlužila žalovaná na jistině částku 60 187,39 Kč a na poplatcích částku 1 103,60 Kč. Za prodlení žalované s plněním jejího peněžitého závazku vzniklo věřiteli v souladu s § 517 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení ve výši vycházející z § 1 nařízení vlády 142/1994 Sb. ve znění ke dni splatnosti dlužné částky, tj. ke dni 26. 3. 2009. Tvrzenými smlouvami o postoupení pohledávek měl soud prvního stupně za doloženu aktivní legitimaci žalobkyně ve věci. Soud prvního stupně posoudil žalobu za důvodnou jen částečně. Jako nedůvodnou v době svého rozhodování ji ohledně částky 61 290,99 Kč sestávající ze žalované jistiny ve výši 61 187,39 Kč a ze žalovaných poplatků ve výši 1 103,60 Kč výrokem č. I svého rozsudku zamítl, to včetně úroku z prodlení v jeho zákonné sazbě z částky 61 290,99 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a včetně úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 61 290,99 Kč (správně má být 60 187,39 Kč) od 9. 8. 2019 do zaplacení. Měl za prokázáno, že žalovaná dne 8. 8. 2019 žalobci zaplatila částku ve výši 61 291 Kč, přičemž jasně a srozumitelně uvedla, že se jedná o platbu na jistinu. Tuto skutečnost doložila poštovní poukázkou o provedení platby této částky dne 6. 8. 2019. Soud prvního stupně proto nepřisvědčil žalobkyni, že žalovaná u své platby neuvedla, zda je určena na úhradu jistiny nebo příslušenství. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1291/2003, soud prvního stupně uvedl, že určení dluhu může spočívat i v tom, že dlužník poskytl věřiteli plnění ve výši, které odpovídá právě výši jednoho z více dluhů. Není proto pochyb o záměru žalované použít částku ve výši 61 291 Kč na úhradu jistiny a poplatků, když se od předmětu řízení liší pouze v haléřích. Za důvodnou posoudil žalobu co do úroku z úvěru vyčísleného částkou 109 538,22 Kč za období od 20. 12. 2007 do 13. 1. 2019, resp. 8. 8. 2019, vycházeje ze sjednané neměnné úrokové sazby 19,9 % ročně, již neshledal ze rozpornou s dobrými mravy, a v tomto rozsahu jí výrokem č. II svého rozsudku vyhověl. Žalované umožnil tímto výrokem uloženou povinnost splnit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, jejichž výši měl s ohledem na poměry žalované a celkovou výši dlužné částky za přiměřenou, když současně hrazením dluhu ve splátkách nedojde k nepřiměřenému prodloužení uspokojení oprávněného nároku žalobce a současně žalovaná bude schopna i přes nepříznivou finanční situaci tuto částku platit. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně vzhledem k poměru úspěchu účastnic ve věci rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení nemá s konstatováním, že žádná z nich neměal výrazně převyšující úspěch ve věci nad neúspěchem.

4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání jak žalobkyně, tato podáním ze dne 23. 3. 2021 proti jeho zamítavému výroku č. I a proti jeho výroku č. III o náhradě nákladů řízení, tak žalovaná podáním ze dne 1. 4. 2021 proti části jeho výroku č. II týkající se lhůty k plnění ke splnění tímto výrokem jí uložené povinnosti. Žalobkyně ve svém odvolání k nesouhlasu se zamítnutou částí žaloby napadeným výrokem č. I připomněla, že po částečném zastavení řízení usnesením soudu prvního stupně usnesením ze dne 2. 10. 2019, 116 C 137/2019-21, zůstal předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 61 290,99 Kč s úrokem z prodlení z částky od 9. 8. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 109 538,22 Kč a s úrokem z úvěru ve výši 19,9 % ročně z částky 60 187,39 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení. Žalobkyně má za nesprávný postup soudu prvního stupně, neboť úhrada provedená žalovanou po podání žaloby byla v řízení již zohledněna, když soud prvního stupně zmíněným usnesením ze dne 2. 10. 2019 řízení co do provedení úhrady zastavil (konkrétně co do částky 40 557,36 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a co do částky 20 733,64 Kč na kapitalizovaném úroku). Dle názoru žalobkyně tudíž nelze opětovně zamítnout část jejího nároku z důvodu téže úhrady, neboť tímto postupem došlo k duplicitnímu započtení úhrady žalované soudem prvního stupně. Opětovně tedy soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci nemůže o provedené úhradě, o níž v řízení již rozhodl, rozhodnout formou částečného zamítnutí nároku žalobkyně. Poněvadž soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí žádný jiný důvod, pro který by neměla být žalovaná částka žalobkyni přiznána, neuvedl, má žalobkyně za to, že jí měla být žalovaná částka přiznána v plné výši. Žalobkyně je rovněž toho názoru, že jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo částečně zastaveno z důvodu úhrady žalované po podání žaloby, tedy v důsledku zavinění žalované. Žalobkyni tak náleží plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši celkem 21 231 Kč Odvolacímu soudu navrhla změnu napadeného rozsudku vyhověním žalobě i v části zamítnuté výrokem č. I předmětného rozsudku a změnu jeho výroku o náhradě nákladů řízení uložením povinnosti žalované k zaplacení částky 21 231 Kč k rukám jejího právního zástupce. Současně uplatnila právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dodala, že v bodu I. výroku napadeného rozsudku soud prvního stupně nesprávně uvedl částku, ze které běží úrok z úvěru 19,90 %, když správně měla být uvedena částka 60 187,39 Kč.

5. Žalovaná ve svém odvolání uvedla, že není v jejích silách splácet žalobkyni měsíčně částku 3 000 Kč stanovenou jí ke splnění povinnosti k zaplacení kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 109 538,22 Kč výrokem č. II předmětného rozsudku. Stanovení této výše měsíční splátky by vzhledem k jejímu platu vedlo k velkému existenčnímu problému a k možnosti ztráty výhody splátek a možnému návrhu na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhu na exekuci. Žalovaná navrhla, aby jí soud s ohledem na její příjem, jehož výši doložila výplatními páskami za období od [číslo] do [číslo] umožnil splácet dluh splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dodala, že má zájem dluh splácet a nedostat se tak do existenčních problémů.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací projednal včasná (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a přípustná (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) odvolání účastnic řízení obsahující požadované náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) při jednání konaném dne 1. 3. 2002 toliko za přítomnosti žalované (žalobkyně a její zástupce se z účasti na něm omluvili). Při tomto jednání žalovaná ke svému odvolání doplnila, že v mezidobí se její situace změnila, zaměstnána už není u zaměstnavatele uvedeného v odvolání, nyní je jejím zaměstnavatelem Okresní správa sociálního zabezpečení Brno. Aktuální výše jejího čistého měsíčního příjmu před exekuční srážkou činí asi 19 000 Kč. Po exekuční srážce na pohledávku z další smlouvy o úvěru s [anonymizováno] bankou, která pohledávku postoupila [právnická osoba] inkasní kapitál a.s, jí měsíčně zůstává z pobíraného příjmu asi 11 000 Kč. Tato situace vede k tomu, že žalovaná by byla s jistotou schopna žalobkyni na svůj předmětný dluh v této věci hradit částku 1 500 Kč měsíčně. Pokud by se do budoucna situace nějak nezměnila, úhrada vyšší částky měsíčně by pro ni mohla znamenat již existenční problém. Odvolací soud po provedení dokazování sdělením obsahu smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 10. 12. 2007 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou a sdělením údajů z fotokopie poštovní poukázky typu A o odeslání částky 61 291 Kč žalovanou se dnem podání 6. 8. 2019 učinil v rámci své přezkumné činnosti tato zjištění a tyto závěry.

7. Žalobkyně svou žalobou vymezila předmět řízení tak, že jím je neuhrazená jistina úvěru ve výši 60 187,39 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 1 103,60 Kč, což činí celkem žalovaných 61 290,99 Kč, dále částka 123 479,26 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 11 325,24 Kč za období od 20. 12. 2007 do 21. 10. 2009 jako dne vydání historického výpisu a z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 112 154,02 Kč za dobu od 22. 10. 2009 do 13. 1. 2019, další částka 37 499,54 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 22. 10. 2009 do 13. 1. 2019, úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 60 187,39 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 61 290,99 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení.

8. Žalovaná ve svém vyjádření ve věci doručeném soudu prvního stupně dne 7. 8. 2019 po podaném odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu svůj dluh ve výši 61 291 Kč uznala a uvedla, že částku ve výši 61 291 Kč – jistinu dne 6. 8. 2019 uhradila. Výslovně uvedla, že požadované úroky neuznává v plné výši. Své tvrzení o provedené platbě doložila fotokopií poštovní poukázky typu A, dle níž na účet [bankovní účet] s uvedením variabilního symbolu [číslo] (jak je uvedeno v předžalobní upomínce ze dne 15. 1. 2019) zaplatila částku 61 291 Kč. Jako účel platby je výrazně velkými písmeny uvedeno„ JISTINA 61 291 Kč“, údaj„ JISTINA“ je uveden rovněž v části poštovní poukázky ve zprávě pro příjemce. Provedenou platbu potvrdila Česká pošta, s. p. (pošta 601 362) dne 6. 8. 2019 pod podacím [číslo].

9. Žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně disponovala svou žalobou jejím částečným zpětvzetím podáním ze dne 26. 8. 2019, v němž uvedla, že dne 8. 8. 2019 žalovaná provedla úhradu ve výši 61 291 Kč, která byla započtena ve výši 40 557,36 Kč na úrok z prodlení a ve výši 20 733,64 Kč na úrok z úvěru. Z toho důvodu vzala žalobkyně v tomto rozsahu svou žalobu zpět. Uvedla, že úrok z úvěru a úrok z prodlení byly dopočteny ke dni provedení platby. Dodala, že vzhledem k tomu, že žalovaná v platebním příkazu výslovně neuvedla, že chce předmětnou platbu ve výši 61 291 Kč započíst na dlužnou jistinu, započetla žalobkyně tuto platbu v souladu s platnými právními předpisy.

10. Je výlučně věcí žalobkyně, že podáním ze dne 26. 8. 2019 vzala svou žalobu částečně zpět právě co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 40 557,36 Kč a právě co do úroku z úvěru ve výši 20 733,64 Kč. Žalobkyně v tomto podání, jímž zčásti disponovala předmětem řízení, jasně vyjádřila, v řízení v tomto rozsahu, tedy co do svého žalobního požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 40 557,36 Kč a co do úroku z úvěru ve výši 20 733,64 Kč kapitalizovaných ke dni provedení platby, vůči žalované nepokračovat. Tento úkon částečného zpětvzetí žaloby se stal účinným v okamžiku jeho dojití soudu prvního stupně. Soud prvního stupně na základě něj správně za užití ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zmíněným usnesením řízení ve zpětvzatém rozsahu zastavil. Předmětem dalšího řízení před soudem prvního stupně tak zůstal žalobní požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 61 187,39 Kč, poplatků ve výši 1 103,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 109 538,22 Kč, úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 60 187,39 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 61 290,99 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení.

11. Právní problematiku sporu účastníků soud prvního stupně vzhledem k datu uzavření předmětné smlouvy o úvěru správně posuzoval podle již ke dni 1. 1.2014 zrušených zákonů č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch. zák.), a č 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), v návaznosti na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné Podle § 503 odst. 3 věta druhá obch. zák. úroky je dlužník povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 324 odst. 1 obch zák. závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně. Podle § 324 odst. 2 obch zák. závazek zaniká také pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto plněním závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy. Podle § 339 obch zák. peněžitý závazek lze též plnit na účet věřitele, vedený u poskytovatele platebních služeb, nebo poštovním poukazem, jestliže to není v rozporu s platebními podmínkami sjednanými mezi stranami. Podle § 330 odst. 2 obch zák. při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.

12. Jak uvedl Nejvyšší soud České republiky například v usnesení ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1291/2003, dlužníkem projevené určení závazku, který má být splněn, je - stejně jako splnění samo - jednostranným právním úkonem; citované ustanovení § 330 odst. 1, 2 obch. zák. nestanoví ani jeho formu ani neobsahuje bližší úpravu způsobu, jímž má ze strany dlužníka k identifikaci tohoto závazku dojít. Není však pochyb, že tento právní úkon dlužníka musí - aby vyvolal sledované účinky - být úkonem platným, což v sledovaných souvislostech především znamená, aby byl úkonem učiněným srozumitelně a určitě (viz § 37 odst. 1 obč. zák., § 1 odst. 2 obch. zák.). Samozřejmým důsledkem toho je (představuje-li splnění dluhu jednostranný právní úkon dlužníka, kterým poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svou povinnost vyplývající ze závazku), že z více dluhů je plněn ten z nich, o němž dlužník při plnění projevil úmysl jej splnit nejen výslovně, nýbrž i projevil-li jej jinak, je-li toto určení – ve výše uvedeném smyslu - určité a srozumitelné. Určení dluhu ve smyslu ustanovení § 330 odst. 1 a 2 obch. zák. může spočívat i v tom, že dlužník poskytl věřiteli plnění ve výši, jež odpovídá právě výši jednoho (a nikoli i jiného) z více dluhů.

13. V posuzovaném případě ničím nedoložené tvrzení žalobkyně obsažené v částečném zpětvzetí žaloby ze dne 26. 8. 2019, že žalovaná v platebním příkazu výslovně neuvedla, že chce předmětnou platbu ve výši 61 291 Kč započíst na dlužnou jistinu, žalovaná vyvrátila již zmíněnou fotokopii poštovní poukázky ze dne 6. 8. 2019. V ní ke svému poukazu částky 61 291 Kč žalobkyni zcela jasně ve zprávě pro příjemce výslovně uvedla, že platí na jistinu. Nadto výše hrazené částky 61 291 Kč v zásadě koresponduje s výší žalované částky (tomu v žalobě pod písm. a/ navrhovaný žalobní petit), dále pak žalovaná ve svém odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu a v jeho doplnění – vyjádření k žalobě - jasně vyjádřila nesouhlas s placením jakýkoliv úroků žádaných žalobkyní. [jméno], určitě a srozumitelně tak žalovaná vyjádřila svou vůli hradit žalobkyni na žalovanou částku 61 290,99 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 60 187,39 Kč a z neuhrazených poplatků ve výši 1 103,60 Kč. Žalovaná takto poukazem částky 61 291 Kč žalobkyni, jejíž přijetí dne 8. 8. 2019 žalobkyně v částečném zpětvzetí žaloby potvrdila, prokázala splnění svého dluhu na žalované jistině úvěru ve výši 60 187,39 Kč a na žalovaných poplatcích ve výši 1 103,60 Kč, byť takto hradila s prodlením. Ke dni rozhodování soudu prvního stupně napadeným rozsudkem tak již pohledávka žalobkyně vůči žalované na jistině úvěru ve výši 60 187,39 Kč a na poplatcích ve výši 1 103,60 Kč neexistovala, a proto nemohla být v tomto rozsahu žalobkyni přisouzena.

14. Placení úroků je pojmovým znakem smlouvy o úvěru podle § 497 obch. zák., které je dlužník povinen platit od doby poskytnutí peněžních prostředků do doby jejich vrácení (§ 502 odst. 1 první část věty první a § 503 odst. 2 věta druhá obch. zák.). V daném případě tak bylo povinností žalované zaplatit žalobkyni úroky z jistiny úvěru (nevrácených peněžních prostředků) ve výši 60 187,39 Kč za dobu do dne její zaplacení platbou provedenou dne 6. 8. 2019 (k tomu předmětná poštovní poukázka), což soud prvního stupně promítl do výroku č. II svého rozsudku přisouzením částky kapitalizovaného úroku z úvěru žalobkyni ve výši 109 538,22 Kč.

15. Dnem zaplacení částky celkem 61 291 Kč žalovaná přestala být v prodlení s úhradou jistiny poskytnutých peněžních prostředků ve výši 60 187,39 Kč a poplatků ve výši 1 103,60 Kč, po jejich zaplacení tak již žalobkyni žádné úroky z prodlení za prodlení s jejich placením náležet nemohly.

16. Odvolací soud s odkazem na výše uvedené uzavřel, že soud prvního stupně výrokem č. I napadeného rozsudku žalobu co do částky 61 290,99 Kč, z této na jistině úvěru ve výši 60 187,39 Kč a na poplatcích ve výši 1 103,60 Kč, s příslušným úrokem z prodlení a s příslušným úrokem (vzhledem k tomuto však nesprávně uvedl“ z částky 61 290,99 Kč“ místo správného„ z částky 60 187,39 Kč“) za dobu od 9. 8. 2019 jako nedůvodnou zamítl.

17. Správně rozhodl soud prvního stupně výrokem č. III svého rozsudku rovněž o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi tak, že žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení nemá. V konečném rozhodnutí soudu prvního stupně příslušelo rozhodnout o náhradě nákladů celého řízení, jak mu to ukládá ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. K rozhodnutí o této náhradě jako celku soud prvního stupně správně vzhledem k výsledku sporu účastnic aplikoval ustanovení § 142 ost. 2 o.s.ř, když současně částečné zastavení řízení usnesením ze dne 2. 10. 2019, č.j. 116 C 137/2019-21, bylo důsledkem procesního zavinění žalobkyně (zpětvzaté úroky a úroky z prodlení žalovaná žalobkyni neuhradila) s dopadem v tomto rozsahu na její povinnost ke hrazení nákladů řízení žalované podle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř.

18. Jde-li o odvolání žalované, odvolací soud usoudil, že není zásadních důvodů pro to, aby jí s ohledem na její aktuální osobní a majetkové poměry (k tomu výše body 5. a 6.) neumožnil splnit jí výrokem č. II rozsudku soudu prvního stupně uloženou povinnost k zaplacení kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 109 538,22 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce nižší než 3 000 Kč stanovené soudem prvního stupně, a to po částce 2 000 Kč měsíčně původně žalovanou navrhované v jejím odvolání. Současně přihlédl k tomu, že již od podání svého odvolání měla žalované možnost žalobkyni pravidelné měsíční splátky v této výši poukazovat a svůj dluh tak postupně snižovat. Žalovanou nově navrhovaná výše splátek 1 500 Kč by již vskutku mohla znamenat nepřiměřené prodloužení uspokojení nároku žalobkyně. Pravidelné splácení splátkami po 2 000 Kč měsíčně se stanovením doby jejich splatnosti bylo žalované umožněno pod ztrátou výhody splátek, byť jediné z nich (§ 556 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).

19. Pro nedůvodnost odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jí napadeném výroku č. I jako věcně správný potvrdil ve znění uvedeném ve výroku č. I tohoto svého rozsudku. V části výroku č. II týkající se lhůty k plnění jej změnil (když nepřistoupil k potvrzení podle § 219 o.s.ř. ani ke zrušení podle § 219a o.s.ř.) tak, že tímto výrokem uloženou povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 109 538,22 Kč je žalovaná povinna splnit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Ve výroku č. III o náhradě nákladů řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn zčásti ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. (jde-li o odvolání žalobkyně) a zčásti ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. (jde-li o odvolání žalované) ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně jako neúspěšná odvolatelka právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá a převážně úspěšné žalované žádné náklady odvolacího řízení, o jejichž náhradě by muselo být rozhodováno, v odvolacím řízení nevznikly.