116 C 137/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 61.290,99 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 61.290,99 Kč s úrokem z prodlení od 9. 8. 2019 do zaplacení ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí a s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 61.290,99 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 109.538,22 Kč, a to ve splátkách po 3.000 Kč měsíčně, vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje právní mocí tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 3. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 61.290,99 Kč s příslušenstvím z titulu nehrazeného úvěru, který byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [číslo]. Původní věřitel uplatnil pohledávku v rozhodčím řízení a dle vydaného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. K [číslo], i v exekučním řízení, které bylo s odkazem na judikaturu týkající se neplatnosti rozhodčích doložek zastaveno usnesením soudního exekutora ze dne 24. 1. 2018, č.j. [číslo jednací]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba], [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 postoupila pohledávku na žalobce. Jelikož žalovaná nezaplatila dlužnou částku ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 15. 1. 2019, požadoval žalobce po žalované uhrazení jistiny ve výši 60.187,39 Kč, poplatků ve výši 1.103,60 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 37.499,54 Kč za období od 22. 10. 2009 do 13. 1. 2019, úroku z prodlení z částky 61.290,99 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 123.479,26 Kč za období od 20. 12. 2007 do 13. 1. 2019 a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 60.187,39 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení.

2. Městský soud v Brně ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne 19. 6. 2019, [číslo jednací], proti kterému podala žalovaná včasný odpor. Žalovaná sdělila, že uznává jistinu ve výši 61.291 Kč, kterou žalobci dne 6. 8. 2019 uhradila. Požadované úroky však neuznává. Žalovaná uvedla, že se opakovaně bezúspěšně pokoušela s věřitelem dohodnout na splátkovém kalendáři. Dluh byl vymáhán exekučně na základě neplatného rozhodčího nálezu, přičemž exekuční řízení bylo zastaveno, ale úroky dále naskakovaly. Poukázala, že se jedná o bankovní úvěr a úrok s ohledem na jeho výši považuje za lichvu, životně zničující a naprosto nepřiměřený k výši dluhu. Dále uvedla, že menší část dluhu uhradila přímo exekutorskému úřadu, avšak na výzvu soudu nedokázala sdělit přesnou částku, neboť se jedná o záležitost starší 10 let a komunikace s exekutorským úřadem probíhala telefonicky. Současně s ohledem na svoji finanční situaci požádala o splátkový kalendář se splátkou ve výši 1.000 Kč – 1.500 Kč měsíčně.

3. Usnesením ze dne 2. 10. 2019, č.j. 116 C 137/2019-21, soud řízení co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 40.557,36 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 20.733,64 Kč zastavil, neboť žalobce vzal v uvedeném rozsahu žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná dne 8. 8. 2019 zaplatila žalobci částku ve výši 61.291 Kč a protože v platebním příkazu výslovně neuvedla, že chce platbu započíst na jistinu, započetl žalobce tuto úhradu v souladu s platnými právními předpisy s tím, že se nově domáhá zaplacení jistiny ve výši 61.187,39 Kč, poplatků ve výši 1.103,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 109.538,22 Kč, úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 60.187,39 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 61.290,99 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení.

4. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [číslo] ze dne 10. 12. 2007 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], dále též„ banka“) uzavřel s žalovanou uvedenou smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 60.000 Kč. Žalovaná byla oprávněna dle svého určení úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty. Kartový úvěrový účet žalované byl veden pod č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky dle č.l. 4 smlouvy splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/10 vyčerpané jistiny úvěru, kdy konkrétní výše splátky byla žalované sdělena prostřednictvím výpisu z účtu zasílaného žalované každý měsíc. Výše minimální splátky pak byla sjednána na částku 100 Kč. Splátka byla splatná vždy nejpozději k 25. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % z čerpané a dosud nesplacené jistiny v souladu s aktuálním oznámením banky. Žalovaná se současně zavázala hradit cenu za poskytnuté služby ve výši a způsobem stanoveným v Sazebníku [právnická osoba] Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, podmínky k osobním kreditním kartám [právnická osoba] a přehled poplatků spojených s úvěrem ke kreditní kartě. Z čl. VI. odst. 1 a 2 písm. a) a g) úvěrových podmínek soud zjistil, že za případ porušení smlouvy se považuje, mimo jiné prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy a banka je z tohoto důvodu oprávněna odstoupit od smlouvy a požadovat okamžité splacení celé nebo části úvěru a příslušenství.

7. Z historického výpisu úvěru na jméno žalované ze dne 21. 10. 2009 soud zjistil, že žalovaná průběžně čerpala peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty, avšak nezasílala měsíční splátky v dostatečné výši. Ke dni vyhotovení výpisu žalovaná dlužila na jistině částku 60.187,39 Kč, na poplatcích částku 1.103,60 Kč a na splatných úrocích ve výši 19,9 % ročně za období od prvního dne čerpání, tj. 20. 12. 2007, do 21. 10. 2009 částku 11.325,24 Kč.

8. Z dopisu banky ze dne 16. 3. 2009, který si dle předložené dodejky žalovaná převzala dne 18. 3. 2009, soud zjistil, že žalované bylo oznámeno odstoupení od smlouvy ke dni 26. 3. 2009, a to z důvodu jejího prodlení s úhradou peněžitého závazku.

9. Z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, ze dne 24. 1. 2018 vydaného pod č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že exekuce byla dle § 55 odst. 3 e.ř. zastavena z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., když exekuce vedená na základě předloženého rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 8. 3. 2010, pod sp. zn. k [číslo], je nepřípustná.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 12. 9. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2016 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná společností [právnická osoba] informována předloženým dopisem ze dne 26. 9. 2016.

11. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 15. 1. 2019 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost soudního vymáhání.

12. Z žalovanou předložené poštovní poukázky A soud zjistil, že žalovaná dne 6. 8. 2019 zaplatila ve prospěch účtu žalobce, jenž byl uveden v předžalobní upomínce, částku ve výši 61.291 Kč, přičemž žalovaná do zprávy pro příjemce čitelně uvedla slovo„ jistina“.

13. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) ve znění do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014.

14. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 502 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

16. Dle § 503 odst. 2 obchodního zákoníku mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky.

17. Dle § 365 věty prvé obchodního zákoníku dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.

18. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

19. Dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

20. Dle § 1 nařízení vlády 142/1994 Sb. ve znění ke dni splatnosti dlužné částky, tj. 26. 3. 2009 výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

21. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 10. 12. 2007 dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 60 000 Kč, který žalovaná prostřednictvím kreditní karty využívala. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši uvedené v příslušném výpisu. Žalovaná svoji smluvní povinnost porušila, když splátky řádně a včas nehradila. V důsledku porušování smluvních povinností ze strany žalované právní předchůdce žalobce v souladu s úvěrovými podmínkami ke dni 26. 3. 2009 odstoupil od smlouvy. Dle § 502 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku byla žalovaná povinna od doby poskytnutí úvěru platit úroky, jejichž výše byla sjednána na 19,9 % ročně z vyčerpané a dosud nesplacené jistiny. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela a dostala se tak do prodlení, jak vyplývá z historického výpisu. Dle tohoto historického výpisu z úvěru vyhotoveného ke dni 21. 10. 2009 dlužila žalovaná na jistině částku 60.187,39 Kč a na poplatcích částku 1.103,60 Kč. Poplatky byly tvořeny dle sazebníku poplatků částkou 2x 500 Kč za zaslání upomínky a částkou 6x 20 Kč za zaslání oznámení přečerpání úvěrového limitu, přičemž v celkové výši dlužných poplatků byla zohledněna částečná úhrada ve výši 16,40 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaná svoji povinnost splácet poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v měsíčních splátkách porušila. Jelikož se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 517 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 1 nařízení vlády 142/1994 Sb. ve znění ke dni splatnosti dlužné částky, tj. 26. 3. 2009.

22. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud žalobu zamítl co do částky ve výši 61.290,99 Kč s příslušenstvím tvořenou jistinou ve výši 60.187,39 Kč a poplatky ve výši 1.103,60 Kč, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná dne 8. 8. 2019 žalobci zaplatila částku ve výši 61.291 Kč, přičemž jasně a srozumitelně uvedla, že se jedná o platbu na jistinu. Nelze přisvědčit žalobci, že žalovaná u předmětné platby neuvedla, zda je platba určena na úhradu jistiny nebo příslušenství, a proto žalobce postupoval dle platných právních předpisů. Určení dluhu může spočívat i v tom, že dlužník poskytl věřiteli plnění ve výši, které odpovídá právě výši jednoho z více dluhů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1291/2003). V uvedeném případě není pochyb o záměru žalované použít částku ve výši 61.291 Kč na úhradu jistiny a poplatků, když se od předmětu řízení liší pouze v haléřích. Soud tak zamítl žalobu v části požadavku žalobce na zaplacení částky 61.290,99 Kč s úrokem z prodlení od 9. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 60.187,39 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení.

23. V části, kdy se žalobce domáhal po částečném zpětvzetí žaloby zaplacení úroku z úvěru ve výši 109.538,22 Kč, což měl představovat kapitalizovaný úrok za období od 20. 12. 2007 do 13. 1. 2019, resp. 8. 8. 2019, soud žalobě vyhověl. Úroková sazba ve výši 19,9 % byla mezi účastníky sjednána již při uzavření platné úvěrové smlouvy dle § 497 obchodního zákoníku a byla po celou dobu neměnná. Její výši nelze považovat v rozporu s dobrými mravy, neboť vícenásobně nepřekračuje v roce 2007 běžné úrokové sazby (srov. ARAD systém časových řad České národní banky), přičemž celková výše dlužné částky byla způsobena nikoli primárně výší úrokové sazby, ale dobou úročení, když žalovaná čerpanou jistinu splatila až dne 8. 8. 2019.

24. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit pod ztrátou výhody splátek ve splátkách ve výši 3.000 Kč měsíčně. Soud zohlednil žalovanou uváděnou nepříznivou finanční situaci a její ochotu dluh hradit ve splátkách. Výši splátky 3.000 Kč považuje soud s ohledem na poměry žalované a celkovou výši dlužné částky za přiměřenou. Hrazením dluhu ve splátkách nedojde k nepřiměřenému prodloužení uspokojení oprávněného nároku žalobce a současně žalovaná bude schopna i přes nepříznivou finanční situaci tuto částku platit.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud pro zjištění úspěchu ve věci zvažoval nejenom žalovanou jistinu, kapitalizované úroky ale též další úroky, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (srov. § 154 odst. 1 o.s.ř.). Po posouzení úspěchu a neúspěchu žalobce i žalované soud dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá dle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo, neboť žádný z účastníků neměl výrazně převažující úspěch nad neúspěchem ve věci.