28 Co 91/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Radky Semelové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 43 240 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. února 2025, č. j. 2 C 34/2024-168

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 38 776,50 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8 010 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 43 240 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2024 do zaplacení (I. výrok) a dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 42 334 Kč (II. výrok).

2. Proti výše označenému rozsudku podal žalovaný odvolání. Soudu prvního stupně vytýkal nesprávné posouzení aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, namítal, že jeho závazek zanikl, když fakturu vystavenou žalobcem k úhradě ceny svařovacích prací při výrobě kovových palet (konstrukcí) za říjen 2023 za žalovaného zaplatil dne 3. 11. 2023 se souhlasem žalovaného tituly před jménem jméno FO. Poukazoval na obsah faktury č. 20230015 z 1. 11. 2023, vystavené na částku 43 240 Kč, kde je na rubové straně podpisem jednatele žalovaného potvrzeno, že souhlasí s tím, že „tato faktura bude předmětem předfinancování mezi žalobcem a tituly před jménem jméno FO, a že bude fakturovaná částka uhrazena na bankovní účet uvedený na faktuře“. Soud prvního stupně však věc vyhodnotil tak, že dohoda mezi žalobcem a tituly před jménem jméno FO byla notifikací věřitele – oznámením platebního místa. Podle odvolatele měla být věc hodnocena dle § 1936 odst. 1 občanského zákoníku a soud měl dospět k závěru, že nárok žalobce zanikl. Faktura za říjen 2023 byla žalobci se souhlasem žalovaného zaplacena třetí osobou, žalobce byl povinen toto plnění přijmout a také jej přijal a nárok žalobce tak splněním zanikl. Pokud, jak vyšlo v řízení před soudem prvního stupně najevo, žalobce tituly před jménem jméno FO poskytnuté finanční prostředky vrátil, nemá tato skutečnost žádný vliv na právní hodnocení věci, když závazek žalovaného vůči žalobci zanikl zaplacením ceny díla (provedených prací) tituly před jménem jméno FO. Žalovaný dále ve svém odvolání namítal, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl prokázán obsah smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, zejména nebylo prokázáno, že by si účastníci řízení sjednali odlišný režim vzniku nároku na zaplacení ceny díla než určuje právní úprava občanského zákoníku, podle které je třeba dílo zhotovit a předat žalovanému. Žalovaný zpochybňoval i dohodu o ceně díla, rozporoval tvrzení žalobce, že měla činit 230 Kč za hodinu provedených prací, tvrdil, že cena díla byla stanovena od kusu zhotovené části díla (konstrukce). Podle žalovaného zůstalo v řízení neprokázáno, co žalobce pro žalovaného zhotovil, v jakém množství, případně jak dlouho mu to trvalo. Žalovaný nesouhlasil ani s tím, jak se soud prvního stupně vypořádal s jím vznesenou námitkou započtení in eventum, pro případ, že soud dojde k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalovaný připustil, že žalobce pro něho „něco“ dělal, namítal však, že jeho plnění bylo vadné, jelikož žalobce pracoval na kusech konstrukcí, které byly následně obchodním partnerem žalovaného, kterému tyto výrobky dodal, reklamovány. Po říjnu 2023, kdy žalobce den ze dne svou činnost pro žalovaného ukončil, žalovaný odstraňoval vady prokazatelně způsobené prací žalobce, který obsluhoval stroj, jímž prošly všechny reklamované výrobky. Žalovaný nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, podle kterých je námitka započtení účelová, žalovaný reklamoval vady panu jméno FO, nikoliv žalobci a není možné určit, které vady byly způsobeny kterým z pracovníků – svářečů, neboť žalovaný vytýká vady více svářečům. Reklamaci vad vůči žalobci dovozoval žalovaný z vystavené faktury ze dne 7. 1. 2024 adresované žalobci. Podle žalovaného se soud námitkou započtení vážně nezabýval, ačkoliv ze svědeckých výpovědí a listinných důkazů vyplynulo, že vady vznikly, byly reklamovány a žalovanému vznikly náklady ve vyšší výši, než je uplatněný nárok žalobce. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba bude zamítnuta, popřípadě rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobce se k odvolání vyjádřil při jednání odvolacího soudu. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit jako věcně správný. Uvedl, že závazek žalobce, který je předmětem sporu, nezanikl, neboť tituly před jménem jméno FO neuzavřel s žalovaným a žalobcem žádnou dohodu o tom, že za žalovaného žalobci zaplatí fakturu vystavenou na částku 43 240 Kč za práce vykonané žalobcem pro žalovaného v říjnu 2023. Závěry soudu prvního stupně o provedení díla, nároku na zaplacení faktury č. 20230015 za žalobcem provedené práce za říjen 2023 a nedůvodnosti obrany žalovaného, spočívající v námitce započtení, považoval žalobce za správné.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 4. 3. 2024, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 43 240 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 19. 1. 2024 do zaplacení. V žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným dne 3. 4. 2023 písemnou smlouvu o dílo, na základě které se zavázal provést dílo (výrobu konstrukcí). Žalovaný se zavázal za vykonané dílo zaplatit žalobci cenu ve výši 230 Kč za jednu hodinu práce s tím, že částka bude uhrazena na účet uvedený ve faktuře, kterou zhotovitel – žalobce předá objednateli – žalovanému, přičemž splatnost faktury byla stanovena na 30 dnů od doručení faktury. Platnost písemné smlouvy byla omezena do 31. 7. 2023. Po uplynutí této doby žalobce pracoval pro žalovaného dále za stejných podmínek, na stejném svařovacím robotu, za stejnou dohodnutou cenu 230 Kč za hodinu. Žalobce dílo v říjnu 2023 řádně provedl a vystavil dne 1. 11. 2023 fakturu č. 20230015 se splatností 30. 11. 2023 na částku 43 240 Kč. Za obdobných podmínek byly žalobcem vystaveny a žalovaným uhrazeny faktury za předchozí měsíce červen, červenec, srpen a záři 2023. Faktura za říjen 2023 zůstala nezaplacena.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že po provedeném dokazování posoudil žalobu jako důvodnou, obranu žalovaného spočívající v námitce započtení shledal nedůvodnou, účelovou. Soud prvního stupně v řízení zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo písemně s tím, že tato smlouva trvala do 31. 7. 2023. Touto smlouvou se žalobce zavázal provést dílo – svářečské práce a žalovaný se zavázal dílo převzít a zaplatit za něj žalobci 230 Kč za hodinu. Žalobce a žalovaný i po datu 31. 7. 2023 v zavedené spolupráci pokračovali na základě ústní smlouvy o dílo, dle které žalobce vykonával stejnou práci za stejnou odměnu. Provedená práce měla být žalobci uhrazena na základě vystavené faktury. Za práce vykonané pro žalovaného v měsíci říjnu 2023 vystavil žalobce fakturu č. 2023015 ze dne 1. 11. 2023, splatnou dne 30. 11. 2023 na částku 43 240 Kč, tato faktura obsahuje prohlášení jméno FO, jednatele žalovaného, že souhlasí s tím, aby tato faktura byla předmětem předfinancování mezi jméno FO a tituly před jménem jméno FO a potvrzuje, že částka z této faktury ve výši 43 240 Kč bude v termínu splatnosti faktury, to je 30. 11. 2023, uhrazena na bankovní účet uvedený na faktuře. Uvedené prohlášení je stvrzeno dne 1. 11. 2023 razítkem žalovaného a podpisem jednatele žalovaného. Na základě této listiny soud prvního stupně konstatoval, že k provedení díla a jeho předání žalovanému došlo dle § 2604 a § 2605 občanského zákoníku, proto žalobci vzniklo právo na zaplacení ceny díla dle § 2610 občanského zákoníku. Dohodu s tituly před jménem jméno FO, že si přes něho žalobce profinancuje svoje faktury, potvrzenou jednatelem žalovaného jméno FO v jeho účastnické výpovědi a e-mailové korespondenci mezi jméno FO a tituly před jménem jméno FO soud prvního stupně hodnotil jako notifikaci věřitele žalobce, který tím stanovil platební místo pro žalovaného a z toho dovodil, že žalobce je ve sporu aktivně legitimován. Obranu žalovaného shledal nedůvodnou, poukázal na skutečnost, že žalovaný od počátku zpochybňoval uzavřenou smlouvu, postupně však připustil, že mohlo dojít k jejímu ústnímu uzavření, neboť jinak by nemohl žalobce u žalovaného pracovat. Z e-mailové korespondence mezi tituly před jménem jméno FO a jednatelem žalovaného vzal soud za prokázané, že žalovaný neproplatil fakturu za říjen 2023 z důvodu, že žalobce má podepsanou smlouvu s výpovědní lhůtou tři týdny a je nutné ji doručit písemně. V případě, že tak neučiní, je firma oprávněna nárokovat po něm 250 000 Kč. Sám žalovaný se však v řízení dovolával toho, že ústní smlouva mezi žalobcem a žalovaným neobsahovala veškerá ujednání, která byla součástí písemné smlouvy o dílo, ale ústní smlouva byla uzavřena již jen v hlavních rysech. Z toho soud prvního stupně dovodil, že žalovaný určil, že žádá náhradu za okamžitý odchod žalobce a pohledávka, kterou navrhuje na žalobní nárok započítat, nevznikla z důvodu vadného plnění žalobce. Jednatel žalovaného potom potvrdil, že nereklamoval u žalobce, ale u tituly před jménem jméno FO. Soud prvního stupně z toho dovodil, že žalovaný se až následně snažil „vymyslet“, jak neproplatit žalobci poslední fakturu, když odešel ze dne na den. Nárok uplatněný žalobou tak považoval soud prvního stupně za oprávněný, včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení od 19. 1. 2024 dle § 1970 občanského zákoníku (předžalobní výzva byla doručena žalovanému dne 11. 1. 2024, lhůta k dobrovolnému plnění byla stanovena na sedm dnů a uplynula dne 18. 1. 2024). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 42 334 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 162 Kč, odměna za právní zastoupení za 10 úkonů právní pomoci po 2 860 Kč (celkem 28 600 Kč) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 10 režijních paušálů po 300 Kč (celkem 3 000 Kč) dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ztráta času za čtyři účasti u jednání soudu, vždy za 4 půlhodiny po 100 Kč (celkem 1 600 Kč) dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 6 972 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

7. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně z důkazů, které byly v řízení provedeny. V tomto směru odkazuje pro stručnost na jejich popis tak, jak je uveden v napadeném rozhodnutí. Odvolatel skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně nerozporoval. Protože soud prvního stupně se v řízení podrobněji nezabýval okolnostmi uzavření dohody mezi žalobcem a tituly před jménem jméno FO, popřípadě dohody uzavřené za účasti žalovaného, kterou byla dohodnuta „předfakturace“ platby faktury za práce provedené žalobcem za říjen 2023 v žalované výši ani obsahem smluvních ujednání, přestože posouzení této dohody je pro rozhodnutí ve věci podstatné, vyzval odvolací soud žalobce podle § 118a odst.1 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení ohledně obsahu dohody uzavřené mezi žalobcem a tituly před jménem jméno FO. Žalobce uvedl, že mezi ním a tituly před jménem jméno FO bylo dohodnuto, že tituly před jménem jméno FO zapůjčí žalobci finanční prostředky, neboť s ohledem na splatnost faktur, vystavovaných žalobcem k úhradě odměny za činnost pro žalovaného vykonávanou, v trvání 30 dnů, se žalobci nedostávalo finančních prostředků na živobytí. Bylo dohodnuto, že poté, co žalovaný žalobci fakturu na částku 43 240 Kč uhradí, žalobce tituly před jménem jméno FO poskytnuté finanční prostředky (zápůjčku) vrátí. K prokázání svého tvrzení navrhl žalobce provést výslech svědka tituly před jménem jméno FO.

8. Odvolací soud zopakoval dokazování listinami – fakturou č. 20230015 a emailovou korespondencí mezi tituly před jménem jméno FO a žalovaným ze dne 7. 1. 2024 a dále doplnil dokazování výslechem svědka tituly před jménem jméno FO. Z faktury a e-mailů ze dne 7. 1. 2024 soud nad rámec zjištění soudu prvního stupně žádná nová zjištění neučinil. Soud tyto důkazy zopakoval zejména z důvodu, že listiny byly předloženy k vyjádření vyslechnutému svědkovi tituly před jménem jméno FO.

9. Svědek tituly před jménem jméno FO u jednání před odvolacím soudem dne 4. 11. 2025 vypověděl, že žalobce zná od mládí a věděl, že se dostal do finančních problémů proto, že za práci, kterou vykonával pro žalovaného, dostával zaplaceno až se zpožděním, které vyplývalo z délky sjednané splatnosti faktur. Žalobce se na svědka obrátil se žádostí o finanční výpomoc s tím, že poskytnuté finanční prostředky svědkovi vrátí za měsíc poté, co mu jím vystavené faktury budou žalovaným proplaceny. Mezi žalobcem a svědkem tak došlo k uzavření dohody o zápůjčce v několika případech, jedním z těchto případů byla i zápůjčka v říjnu 2023. Svědek chtěl mít jistotu, že žalobce bude mít dostatečný příjem a zapůjčené finanční prostředky mu vrátí, proto požadoval, aby na faktuře vystavené žalobcem, adresované žalovanému, potvrdil jednatel žalovaného pan jméno FO, že práce, jejichž cena byla fakturou vyúčtována, byly pro žalovaného žalobcem provedeny a jejich cena vyúčtovaná fakturou tak bude žalovaným žalobci zaplacena. Jednatel žalovaného proto na zadní stranu faktury č. 20230015 potvrdil, že faktura bude proplacena na účet uvedený na faktuře, kterým byl účet žalobce. Se žalovaným neměl svědek uzavřenou žádnou dohodu, se žádným zástupcem žalovaného nikdy svědek nejednal osobně, pouze s jednatelem žalovaného jméno FO vedl emailovou korespondenci poté, co mu žalobce zapůjčené peníze nevrátil, neboť žalobci nebyla faktura za říjen 2023 žalovaným proplacena. Z tohoto důvodu také žádal pana jméno FO, aby faktura byla zaplacena na jeho účet, když v té době již žalobce svůj bankovní účet zrušil, tak, aby se touto formou svědkovi zapůjčené finanční prostředky vrátily.

10. Odvolací soud za věcně správné považuje závěry soudu prvního stupně o uzavření písemné smlouvy o dílo mezi žalobcem a žalovaným ze dne 3. 4. 2023, ve které se žalobce zavázal pro žalovaného vyrábět svařované konstrukce a žalovaný se zavázal zaplatit za provedenou práci 230 Kč za hodinu s tím, že cena díla bude zaplacena na základě měsíčně vystavené faktury se splatností 30 dnů od vystavení. Správný je i závěr, že po ukončení platnosti této smlouvy uzavřené na dobu určitou do 31. 7. 2023 spolupráce mezi žalobcem a žalovaným pokračovala na základě ústní dohody uzavřené mezi žalobcem a jednatelem žalovaného jméno FO, který ve své účastnické výpovědi potvrdil, že ústní dohoda uzavřena být musela, neboť by jinak žalobce u žalovaného pracovat nemohl. Odvolací soud považuje za správné rovněž zjištění soudu prvního stupně, že žalobce pro žalovaného v říjnu 2023 provedl práce, jejichž cena byla vyfakturována fakturou č. 20230015 na částku 43 240 Kč. Žalovaný provedení prací v řízení sice nejprve rozporoval, posléze však připustil, že žalobce pro žalovaného „něco“ v říjnu 2023 provedl, pokud se týká výroby konstrukcí. Správné je i vyhodnocení potvrzení jednatele žalovaného na rubu faktury č. 20230015 ze dne 1. 11. 2023 soudem prvního stupně jako potvrzení žalovaného o tom, že práce fakturované ve faktuře cenou 43 240 Kč byly žalovaným provedeny a fakturovaná cena díla odpovídá dohodě uzavřené mezi žalobcem a žalovaným o ceně díla. K tomu odvolací soud doplňuje, že potvrzení na fakturu bylo žalovaným připojeno po uplynutí měsíce října 2023, ve kterém měly být práce žalobcem provedeny, pokud by práce žalobce pro žalovaného neprovedl nebo fakturoval cenu, která nebyla mezi smluvními stranami dohodnuta, lze předpokládat, že by jednatel žalovaného fakturu nebyl ochoten odsouhlasit a nepotvrdil by, že „částka z této faktury ve výši 43 240 Kč bude v termínu splatnosti této faktury, tj. 30. 11. 2023, uhrazena na bankovní účet uvedený na faktuře“. Konečně o tom, že fakturované práce musely být žalobcem pro žalovaného skutečně provedeny a žalovanému odevzdány, svědčí i tvrzení žalovaného, že žalobcem svařené konstrukce byly dodány odběrateli žalovaného, ten reklamoval jejich vady a bylo zjištěno, že se jedná o vady, které vznikly na svařovacím zařízení, které obsluhoval žalobce. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny jím provedeného díla, tedy na zaplacení faktury č. 20230015 v žalované výši.

11. Po doplnění dokazování v řízení před odvolacím soudem dospěl soud k závěru, že není důvodná odvolací námitka žalovaného, že nárok žalobce na zaplacení faktury č. 20230015 zanikl tím, že tento závazek za žalovaného splnil tituly před jménem jméno FO. Jak vyplynulo z výpovědi svědka, byla mezi ním a žalobcem uzavřena smlouva o zápůjčce, bylo dohodnuto, že svědek na začátku října 2023 zapůjčí žalobci finanční prostředky za účelem překlenutí jeho finančních problémů s tím, že poté, co mu bude žalovaným proplacena faktura za jeho práce, provedené pro žalovaného v říjnu 2023 (faktura č. 20230015 na částku 43 240 Kč splatná dne 30. 11. 2023), žalobce svědkovi zapůjčené finanční prostředky vrátí. Aby měl svědek jistotu, že žalobce bude mít z čeho zapůjčené finanční prostředky vrátit, požadoval, aby mu žalobce předložil potvrzení od žalovaného, pro kterého žalobce práce prováděl, že mu bude skutečně ve lhůtě splatnosti faktura č. 20230015 žalovaným zaplacena, tedy potvrzení o tom, že žalovaný v říjnu 2023 pro žalovaného pracoval a vznikl mu nárok na odměnu za tuto práci. Tak vzniklo potvrzení jednatele žalovaného pana jméno FO připojené na zadní straně faktury č. 20230015. Žádná dohoda, jejímž obsahem by bylo, že tituly před jménem jméno FO zaplatí fakturu č. 20230015 za žalovaného mezi svědkem a žalovaným uzavřena nebyla. Podle obsahu potvrzení na faktuře měla být faktura zaplacena žalovaným na účet žalobce, což rovněž svědčí o tom, že žádná třístranná dohoda mezi žalobcem, žalovaným a svědkem o splnění dluhu za žalovaného neexistovala. Pokud se týká následné emailové korespondence mezi svědkem a jednatelem žalovaného ze dne 7. 1. 2024, tato vznikla jako důsledek nevrácení zápůjčky žalobcem svědkovi, neboť žalobci nebyla žalovaným proplacena faktura za říjen 2023 v žalované výši a žalobce tak neměl z čeho svědkovi zapůjčené finanční prostředky vrátit. Tato korespondence byla vedena snahou svědka dosáhnout proplacení faktury žalobce tak, že by žalovaný fakturovanou částku zaplatil přímo svědkovi a ten by tak považoval dluh žalobce vůči němu za splněný.

12. Za situace, kdy odvolací soud vyhodnotil závěry soudu prvního stupně ohledně existence žalované pohledávky za správné a dovodil, že tato pohledávka žalobce za žalovaným nezanikla a žalovaný je v prodlení s její úhradou, zbývá vyhodnotit, zda je důvodná kompenzační námitka uplatněná v řízení žalovaným. Žalovaný tvrdil, že jeho odběratel právnická osoba u žalovaného reklamoval vady výrobků, na nichž provedl vadně svářečské práce žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce ukončil u žalovaného provádění prací ze dne na den, aniž by o tom žalovaného předem informoval, musel žalovaný reklamované vady výrobků odstranit sám. Vady opravovali celý měsíc dva lidé, každý s výdělkem 55 000 Kč. Náklady, které tak žalovanému vznikly v souvislosti s vadným plněním žalobce, žalovaný přefakturoval žalobci dne 1. 12. 2023 daňovým dokladem č. 20230035 se splatností 15. 12. 2024 ve výši 43 240 Kč s tím, že je žalobci fakturována náhrada škody.

13. Podle § 1925 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody, čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.

14. Citované ustanovení upravuje souběh práva na náhradu škody a práv z vadného plnění obdobně, jak to činil § 440 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Stejně jako dřívější úprava v citovaném ustanovení obchodního zákoníku, také občanský zákoník připouští souběh práv na náhradu škody a práv z vadného plnění, současně se však bere v úvahu, že uplatnění práv z vadného plnění je spojeno s poměrně krátkými lhůtami, v nichž je třeba vady notifikovat zhotoviteli díla. Jde jednak o vyjádření principu, že každý se má starat o svá práva, jednak i požadavku umožnit zhotoviteli co nejrychleji, a tím zpravidla i s menšími náklady porušení napravit. Proto to, čeho lze dosáhnout uplatněním práv z vadného plnění, nelze dosáhnout z jiného právního důvodu (viz komentář ASPI k předmětnému ustanovení). Protože současná právní úprava vychází z úpravy obsažené v obchodním zákoníku v § 440, je i v současné době zcela aktuální a použitelná judikatura vztahující se k § 440 obchodního zákoníku, popřípadě k ustanovení § 510 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Zde se judikatura ustálila na závěrech, že „odpovědnost za vady je třeba odlišit od odpovědnosti za škodu. Oba tyto závazkové právní instituty mají jiný účel, jsou založeny na rozdílných zásadách a předpokladech vzniku odpovědnosti. Porušení povinnosti splnit řádně závazek je předpokladem odpovědnosti za vady i odpovědnosti za škodu, za nedostatky vlastního plnění je dána odpovědnost za vady. Teprve jiná újma, jež vznikla jako následek vadného plnění, je škodou. Jde o újmu, kterou vyvolaly vady poskytnutého plnění, nikoliv o újmu spočívající ve vadnosti poskytnutého předmětu plnění. Odpovědnost za vady sleduje, aby se nabyvateli dostalo ze závazkového právního vztahu smluvené plnění bez jakýchkoli vad. Nelze-li toho dosáhnout (například výměnou věci či její opravou), slouží k finančnímu vyrovnání snížení hodnoty věci vzhledem k její vadě či chybějící vlastnosti (sleva). Odpovědnost za škodu sleduje oproti tomu účel, aby byla nahrazena majetková újma vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem uznané skutečnosti (události). Z ustanovení § 510 občanského zákoníku současně vyplývá, že z důvodu náhrady škody se nelze domáhat nároků, které vyplývají ze závazku z odpovědnosti za vady. Znamená to, že nabyvatel nemůže požadovat náhradu újmy za vadně poskytnuté plnění z titulu náhrady škody a naopak.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2019, sp. zn. 25 Cdo 2143/2019). Zmíněné zásady formuloval Nejvyšší soud již ve svém stanovisku uveřejněném pod č. 12/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovodil, že „pro vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vadné poskytnutí služby platí, že cestou odpovědnosti za škodu není možné dosáhnout odčinění majetkové újmy fyzické osoby spočívající v samotné vadnosti, například zhotovené věci nebo provedené opravy (úpravy). Náprava této majetkové újmy může být přiznána vždy jen v rámci odpovědnosti za vady. Při rozlišení mezi tím, kdy má majetková újma fyzické osoby povahu vady služby a kdy má povahu utrpěné škody, je třeba dovodit, že zatímco o vadu jde tam, kde újma spočívá ve vadném poskytnutí služby (ve vadnosti poskytnutého předmětu služby), újma, která vzniká jako důsledek tohoto vadného plnění, je škodou fyzické osoby.“ Na tyto závěry navázal v řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud (například ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004 či ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2267/2007), v nichž shodně dovodil, že majetková újma, která spočívá ve vadném provedení opravy (úpravy), to je ve vadnosti poskytnutého plnění, je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady. Nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy je nárokem z odpovědnosti zhotovitele za vady provedené opravy; nároků, které vyplývají ze závazku z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody. Z uvedených závěrů tak vyplývá, že žalovaný nemůže úspěšně na pohledávku žalobce ve výši 43 240 Kč, která je předmětem sporu, započítat pohledávku z titulu náhrady škody ve stejné výši, neboť pokud tvrdí, že na díle, které žalobce pro něho provedl, byly vady, měl vůči žalobci uplatnit poté, co by u žalobce řádně a včas vady reklamoval, nárok z titulu odpovědnosti za vady, což neučinil. Kompenzační námitka započtení tak není důvodná a rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

15. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku potvrdil.

16. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů, proto odvolací soud ve II. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 40 017 Kč, vzniklé vynaložením soudního poplatku ve výši 2 162 Kč, zaplacením odměny za právní zastoupení advokátem ve výši 26 860 Kč (odvolací soud oproti soudu prvního stupně nepřiznal žalobci náhradu nákladů za 1,5 úkonu právní pomoci, když za účelně vynaložený nepovažoval úkon doplnění skutkových tvrzení a důkazů z 11. 11. 2024 a úkon za účast u jednání dne 19. 6. 2024 snížil o jednu polovinu, neboť jednání bylo odročeno bez projednání věci, zástupci žalobce tak náleží toliko náhrada ve výši jedné poloviny úkonu za ztrátu času dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (a.t.). Za úkon účasti u jednání soudu dne 27. 1. 2025 náleží žalobci paušální náhrada ve výši 450 Kč dle §13 odst. 4 a. t.., ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve zbývajících položkách tak, jak byly stanoveny soudem prvního stupně, nedošlo k žádným změnám); cestovného ve výši 2 225 Kč za čtyři cesty k jednání soudu ve dnech 19. 6. 2024, 9. 9. 2024, 14. 10. 2024 a 11. 12. 2024 vždy po 444 Kč a dne 27. 1. 2025 ve výši 449 Kč, cesty byly konány z adresa a zpět osobním vozidlem jméno FO jméno FO, registrační značky SPZ (při délce cesty 60 km, spotřebě benzinu 4,7 l/100 km, jeho ceně 38,20 Kč/l a sazbě náhrady 5,60 Kč/km v roce 2024 a ceně 35,80 Kč a sazbě náhrady 5,80 Kč/km v roce 2025 dle vyhlášky č. 398/2023 a vyhlášky č. 475/2024 Sb., vše podle zákona č. 119/1990 Sb., o cestovních náhradách; ztráty času v souvislosti se čtyřmi cestami k jednání soudu vždy za čtyři půlhodiny po 100 Kč, k cestě dne 27. 1. 2025 za čtyři půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst.1 písm. a) a.t., celkem 2 200 Kč a 21 % DPH ve výši 6 570 Kč.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu přísluší náhrada nákladů ve výši 8 010 Kč, které mu vznikly zastoupením advokátem (mimosmluvní odměna za dva úkony právní pomoci po 2 860 Kč za dvě účasti u jednání odvolacího soudu ve dnech 23. 9. a 4. 11. 2025 dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a. t., dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., ve znění platném od 1. 1. 2025 a náhrada DPH ve výši 1 390 Kč. Práva na náhradu dalších nákladů řízení se zástupce žalobce výslovně vzdal. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.