28 Co 93/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno proti žalované: Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 1720/7, 586 01 Jihlava o 54 954 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. února 2023, č. j. 21 C 286/2022-87,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13 634 Kč, k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 54 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 4. 3. 2022 do zaplacení a částku 1 200 Kč (výrok I.). Rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 31 390,61 Kč (výrok II.).

2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalovaná. Důvody odvolání byly následující:- Nesprávný závěr o vědomosti žalované, že termín dodání dveří 16. 2. 2022 je pro žalobkyni důležitý, jediný úmysl, který byl žalované znám, byl úmysl žalobkyně podat žádost o zrušení objednávky, neboť v e-mailové komunikaci mezi zaměstnanci účastníků není použitý pojem odstoupení, z komunikace vyplývá, že zaměstnankyně žalované čekala na posouzení žádosti o zrušení objednávky vedením, není tedy možné, aby posuzovala úkon žalobkyně jako odstoupení od smlouvy, kdy tento úmysl jí nemohl být znám.- Prodlení ze strany žalované neznamenalo podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 1977 o. z. Prodlení pět dní nelze považovat za podstatné porušení smlouvy, protože předsmluvní komunikace účastníků neobsahuje žádné informace, na základě kterých by bylo možné dovodit, že by žalobkyně smlouvu neuzavřela, kdyby věděla, že se plnění opozdí o pouhých pět dní. Tvrzení žalobkyně, že prodlení mělo být dvanáctidenní, není pravdivé, neboť žalovaná 21. 12. 2022 oznámila žalobkyni, že dveře jsou připraveny k instalaci a nabídla termín instalace 28. 2. 2022.- Žalovaná záměrně zaměňuje pojmy odstoupení od smlouvy a žádost o zrušení objednávky, žalobkyně se pokouší prokázat souhlas s žádostí o zrušení objednávky, byť u odstoupení od smlouvy takový krok není zapotřebí. V e-mailu žalobkyně ze dne 21. 2. 2022 tato žádá o zrušení objednávky a navrácení zálohy. Již na první pohled je zřejmé, že tato zpráva nemůže obsahovat odstoupení od smlouvy a současně i žádost o zrušení objednávky. Uvedené dva pojmy nelze zaměňovat, odstoupení od smlouvy je právní institut, na jehož základě může smluvní strana smlouvu jednostranně od počátku ukončit, pokud jsou splněny náležitosti stanovené v zákoně nebo ve smlouvě. Žádost o zrušení objednávky je naopak právním úkonem, který ke své účinnosti vyžaduje souhlas druhé strany.Žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobkyni náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila písemně, s odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a odvolacímu soudu navrhla jeho potvrzení, uvedla dále, že žalovaná ve svém odvolání neuvádí, v čem spatřuje vady řízení či naplnění odvolacích důvodů, pouze opakuje svá tvrzení, která již uváděla před soudem prvního stupně ve svých písemných vyjádření a u jednání.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 8. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit 54 954 Kč. Žalobu (ve spojení se doplněním žaloby) odůvodnila tím, že u žalované poptala zakázku spočívající ve výrobě a osazení několika kusů interiérových dveří, v návaznosti na poptávku obdržela dne 24. 11. 2021cenovou nabídku, kterou obratem odsouhlasila a téhož dne uhradila zálohu ve výši 50 % ceny, tedy 54 954 Kč. Žalovaná se v cenové nabídce zavázala dodat dveře v rozmezí 10-12 týdnů od objednání, nejpozději tak do 16. 2. 2022. V průběhu dodací doby se zaměstnanec žalobkyně opakovaně telefonicky dotazoval zaměstnankyně žalované na datum dodání dveří. Žalovaná dveře ve lhůtě nedodala, žalobkyně proto e-mailem ze dne 21. 2. 2022 informovala žalovanou o odstoupení od smlouvy, konkrétně o zrušení objednávky a navrácení uhrazené zálohy z důvodu nedodržení smluvených podmínek a nedodání požadovaných produktů. Téhož dne žalovaná prostřednictvím své zaměstnankyně informovala žalobkyni e-mailem, že dveře toho dne dorazily a dále uvedla, že pokud žalobkyně bude chtít, může žalovaná hned další pondělí dveře osadit, v opačném případě předá informaci na jejich ekonomické oddělení a ti žalobkyni zálohu vrátí. Žalobkyně však o dodání dveří již neměla zájem, trvala na odstoupení od smlouvy a vrácení zálohy, platně tedy 21. 2. 2022 odstoupila od smlouvy v souladu s § 1977 o. z. pro podstatné porušení smlouvy ze strany žalované způsobené prodlením. Žalovaná nebyla připravena plnit svou povinnost nejen v nejzazší den dodací doby 16. 2. 2022, ale ani 21. 2. 2022, neboť mezi dodáním dveří na sklad žalované a doručením dveří žalobkyni by byla další prodleva, o tom svědčí sdělení žalované, že dveře mohou být osazeny 28. 2. 2022, tedy o 12 dní později, než byl nejzazší termín pro jejich dodání. Žalobkyně však v době, kdy žalované zaslala e-mail s odstoupením od smlouvy, neměla žádnou informaci, kdy budou dveře naskladněny a dodány, a to i přesto, že se na jejich dodání opakovaně dotazovala. Pro žalobkyni bylo dodání dveří v termínu zásadní, neboť tyto měly být instalovány na stavbě, kterou žalobkyně prováděla pro klienta. O této skutečnosti žalovaná věděla, jak vyplývá z elektronické komunikace ze dne 24. 11. 2021. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala uzavření smlouvy a zaplacení zálohy dne 24. 11. 2021, tvrdila však, že dodací lhůta měla být cca 10-12 týdnů od uzavření smlouvy, dodávka zboží tak měla být přibližně do 16. 2. 2022, jak vyplývá z elektronické komunikace účastníků. E-mailem z 21. 2. 2022 žalobkyně neodstoupila od smlouvy, požádala o zrušení objednávky. Není pravdivé, že by žalovaná zrušení objednávky a vrácení zálohy potvrdila. Ze sdělení zaměstnankyně žalované nepochybně vyplývá, že žádost žalované je nutné předat ekonomickému oddělení, které žádost posoudí. K ukončení platnosti mezi účastníky nedošlo a žaloba je nedůvodná.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Pokud jde o skutkový závěr uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo 24. 11. 2021, jejímž předmětem bylo dodání sedmi kusů interiérových dveří, včetně zárubní, kování a montáže, místem dodání byla , adresa, . Záloha ve výši 50 % smluvené ceny, konkrétně ve výši 54 954 Kč, byla žalobkyní zaplacena ve stejný den. Smlouva byla uzavřena akceptací nabídky žalované, žalovaná se v nabídce zavázala dodat dveře v termínu 10-12 týdnů od objednání s tím, že lhůta začne běžet po zaplacení zálohy. Termín „cca 10-12 týdnů“ byl použit v e-mailové komunikaci zaměstnanců účastníků před uzavřením smlouvy, v samotné cenové nabídce, která byla žalobkyní přijata, však výraz „cca“ absentuje, žalovaná tak byla povinna dodat a namontovat žalobkyni v , adresa, dveře v období od 2. 2. 2022 do 16. 2. 2022, termín 16. 2. 2022 byl nejzazším termínem dodání a montáže dveří dle smlouvy. Žalované bylo od počátku známo, že žalobkyně na termín dodání dveří spěchá. Žalovaná dveře nedodala včas, proto e-mailem z 21. 2. 2022 od smlouvy odstoupila a požádala o vrácení zaplacené zálohy. Až po tomto odstoupení od smlouvy e-mailem žalovaná nabídla žalobkyni dodání dveří o další týden později, 28. 2. 2022, tedy s dvanáctidenním zpožděním oproti nejzazšímu termínu. To žalobkyně odmítla z důvodu, že už déle na dodávku nemůže čekat a opět trvala na vrácení zálohy. Prodlením žalované došlo k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 1977 o. z., proto žalobkyně od smlouvy odstoupila. Smlouva o dílo od počátku zanikla a žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnuté peněžité plnění, které představuje bezdůvodné obohacení. Soud prvního stupně tak žalobě vyhověl, a to rovněž, pokud jde o požadavek na zákonný úrok z prodlení, do kterého se žalovaná dostala , právnická osoba, . 2022, neboť byla vyzvána e-mailem z 28. 2. 2022 o vrácení zálohy s nejzazším termínem 2. 3. 2022. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 4. 3. 2022. Náhradu nákladů řízení ve výši 31 390,61 Kč uložil soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. k úhradě žalované jako procesně neúspěšné, na nákladech řízení žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 2 199 Kč a náklady na právní zastoupení vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (odměna za šest úkonů právní služby po 3 300 Kč, šestkrát režijní paušál po 300 Kč, náhrada cestovného ve výši 1 925,30 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč, DPH 5 066,31).

7. Pokud jde o skutkovou stránku věci, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru u skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Skutkový stav věci soud prvního stupně shrnul v odstavcích 19., 22., 24. odůvodnění rozsudku a odvolací soud na toto shrnutí pro stručnost odkazuje.

8. Pokud jde o námitky žalované ke skutkovému stavu věci, pak těmito se již zabýval a správným způsobem je zhodnotil soud prvního stupně, správně uzavřel, že sjednaný termín plnění vyplývá z cenové nabídky, termín dodání nebyl sjednán přibližně, nýbrž v jasném ohraničení, a to 10-12 týdnů od objednání s tím, že termín dodání začne běžet až po úplném zaplacení zálohy, nejzazší termín dodání byl tak den 16. 2. 2022 (v podrobnostech viz odst. 19. odůvodnění napadeného rozsudku). Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že termín dodání je pro žalobkyni podstatný a žalovaná si této skutečnosti byla při sjednání smlouvy vědoma, což vyplývá z e-mailové předsmluvní komunikace, kdy již 23. 11. 2021 žádala žalobkyně o sdělení, jaké jsou dodací lhůty. Rovněž to vyplývá z e-mailu žalobkyně žalované v den uzavření smlouvy, kdy žalobkyně žádala o zatlačení na termín dodání, dále ze skutečnosti, že 50 % zálohu, od které se dle smlouvy odvíjel počátek dodací lhůty, zaplatila žalobkyně obratem, ještě v den uzavření smlouvy. Zájem žalobkyně na včasném dodání plyne i z e - mailové, SMS a telefonické komunikace mezi účastníky prostřednictvím jejich zaměstnanců z období po uzavření smlouvy, ze které vyplývá, že zaměstnanec žalobkyně se žalované telefonicky dotazoval, zda dveře budou dodány včas, 19. 1. 2021 mu zaměstnankyně žalované dokonce slíbila, že dveře budou dodány v příštím týdnu, tedy v měsíci lednu (v podrobnostech viz odstavec 4., 8., 9. odůvodnění napadeného rozsudku).

9. Soud prvního stupně rovněž správně vyložil úmysl žalobkyně, který vyjádřila v e-mailu žalované ze dne 21. 2. 2022 i to, že tento úmysl byl žalované znám. Žalobkyně uvedeným e-mailem sdělila žalované, že z důvodu nedodržení smluvených podmínek a nedodání požadovaných produktů na akci , adresa, dle cenové nabídky č. 300 304 ze dne 24. 11. 2021 žádá o zrušení objednávky a navrácení jimi uhrazené zálohy ve výši 54 954 Kč, a to na bankovní účet a zároveň prosí o vystavení dobropisu a informaci, kdy jim bude záloha navrácena. Z takového jednání nepochybně vyplývá úmysl žalobkyně již nadále nepokračovat ve smluvním vztahu účastníků a tento ukončit, netrvat nadále na dodání dveří, naopak získat zpět již zaplacenou zálohu. Tento úmysl je stvrzen i dalším e-mailem ze stejného dne, kterým žalobkyně reagovala na nabídku ze strany žalované na osazení dveří, další pondělí, tedy až 28. 2. 2022, tak, že žalobkyně již nemůže na dodání čekat a opět požádala o vrácení zálohy. Požadavek na vrácení zálohy zopakovala žalobkyně následně dále v e-mailové komunikaci z 28. 2. 2022 a v SMS komunikaci ze dne 24. 2. 2022.

10. Skutečnost, že žalované byl úmysl odstoupit od smlouvy ze strany žalobkyně znám vyplývá z e- mailové a SMS komunikace zaměstnankyně žalované se zaměstnancem žalobkyně, v e- mailu z 21. 2. 2022 následujícím po odstoupení žalovaná vyjadřuje politování nad komplikacemi, pokouší se zvrátit ukončení smlouvy tím, že v e-mailu sděluje, že dveře dorazily a nabízí jejich osazení následující pondělí, tedy v termínu 28. 2. 2022, dále píše, že v opačném případě předá informaci na ekonomické oddělení a ti zálohu vrátí. Z e-mailu je zřejmé, že vrácení zálohy ničím nepodmiňuje a počítá s možností, že žalobkyně již o dodání dveří nebude mít zájem a v takovém případě bude vrácena záloha. Totéž potvrdila žalovaná i v SMS zprávě z 24. 2. 2022, ze které vyplývá, že se nic nezměnilo na tom, že záloha bude žalobkyni vrácena. Stejně tak je podstatný e-mail žalované z 28. 2. 2022, ve kterém žalobkyni sděluje, že dohledala v e-mailech, že dodací termín dodání dveří byl 10-12 týdnů a uplynul tedy 16. 2. 2022. Z tohoto e-mailu tak nepochybně vyplývá, že termín dodání nebyl dohodnut pouze přibližně, nýbrž s konečným datem 16. 2. 2022. Z výše uvedené SMS komunikace, e-mailové komunikace, i telefonické komunikace nepochybně vyplývá i vědomost žalované o tom, že včasný termín dodání byl pro žalobkyni podstatný, neboť byla vázána termíny investora pro stavbu na akci , adresa, , o čemž žalovaná byla od počátku informována. Uvedené bylo nepochybně prokázáno listinami obsahujícími e-mailovou komunikaci, výpovědí svědka zaměstnance žalobkyně, shlédnutím SMS komunikace z mobilního telefonu svědka, jak vyplývá z protokolu z jednání před soudem prvního stupně. Totožná SMS komunikace byla zopakována k důkazu v listinné podobě u jednání před odvolacím soudem ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř.

11. Při posouzení skutečné vůle jednajících soud prvního stupně správně postupoval dle § 556 o. z. a konstantní soudní judikatury, ze které lze dovodit, že použití termínu „odstoupení od smlouvy“ (na kterém trvá žalovaná) není nezbytné, když podstatný je obsah právního jednání, nikoliv jeho označení či konkrétní formulace, soud má zkoumat skutečnou vůli jednajícího při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných okolností, tomuto postupu soud prvního stupně dle odvolacího soudu beze zbytku dostál (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 107/2020, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 102/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017).

12. Dle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévající oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

13. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

14. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

15. Podle § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinku, práva, povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabitá v dobré víře.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez správního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Odvolací soud se se soudem prvního stupně shoduje také v právním posouzení věci, při němž dospěl k závěru, že žalobkyně platně odstoupila od smlouvy ve smyslu § 1977 o. z., a to z důvodu, že žalovaná porušila prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, že se tak smlouva zrušila od počátku a žalovaná je povinna vrátit zaplacenou zálohu, o kterou se bezdůvodně obohatila. I pokud jde o právní hodnocení, odvolací soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku. Jak bylo výše vysvětleno, včasné dodání dveří bylo pro žalobkyni zásadní a žalovaná o této skutečnosti již při uzavření smlouvy věděla, musela si být tedy vědoma, že by žalobkyně smlouvu neuzavřela, pokud by nedodání dveří nejpozději do 16. 2. 2022 mohla předvídat. Námitka žalované, že z její strany nedošlo k podstatnému porušení smlouvy tak není důvodná. Žalovaná nesprávně uvádí, že prodlení z její strany bylo pouhých 5 dnů, když vychází z e-mailu její zaměstnankyně ze dne 21. 2. 2022, ve kterém uvádí, že dveře byly u žalované naskladněny, z tohoto e-mailu však nevyplývá, že by uvedeného dne (tedy pět dnů po termínu) byly žalobkyni skutečně dodány, naopak z e-mailu vyplývá, že první možný termín dodání je až 28. 2. 2022, tedy s dvanáctidenním prodlením. Rozhodující je odstoupení žalobkyně od smlouvy ze dne 21. 2. 2022 pro podstatné porušení smlouvy způsobené prodlením žalované, která nedodala dveře ve stanoveném termínu do 16. 2. 2022. Je pak nadbytečné hodnotit, zda takové jednání žalovaná akceptovala či neakceptovala, když k odstoupení od smlouvy takové akceptace není třeba.

18. Soud prvního stupně proto správně vyhověl žalobnímu nároku v plném rozsahu. Správně posoudil žalobní nárok i v části požadovaného zákonného úroku z prodlení, kdy z e-mailové výzvy ze dne 28. 2. 2022 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované nejzazší termín k vrácení zálohy 2. 3. 2022. Od v žalobě požadovaného termínu 4. 3. 2022 již tak žalovaná byla s plněním nepochybně v prodlení, úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení se nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení, a to ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, které správně specifikoval a vyčíslil, v podrobnostech odvolací soud odkazuje na jeho odůvodnění v odstavci 27. napadeného rozsudku. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení, která představuje náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměna za dva úkony právní služby po 3 300 Kč - za vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. d), g) citované vyhlášky), sazba za jeden úkon právní služby byla vypočítána z předmětu odvolacího řízení ve smyslu § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 citované vyhlášky, dva režijní paušály po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné za cestu k jednání z , adresa, zpět ve výši 3 168 Kč (při ujetí celkem 412 km osobním automobilem , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, dne 17. 9. 2024, při spotřebě motorové nafty 5,4 l/100 km, ceně 38,70 Kč/l a sazbě náhrady 5,60 Kč/km podle zákona č. 119/1990 Sb. a vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání za devět půlhodin po 100,- Kč podle §14 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky a 21%DPH ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 366 Kč, celkem 13 634 Kč.