28 Co 93/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 849,73 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. května 2024, č. j. 6 C 142/2024-60,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 784 Kč od 4. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 657,88 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 055 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 784 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 5 065,73 Kč, kapitalizovaného úroku 2 641,17 Kč, úroku 19,99 % ročně z částky 49 794,35 Kč od 25. 10. 2023 do 18. 11. 2023, úroku 15 % ročně z částky 49 794,35 Kč od 19. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 49 794,35 Kč od 4. 11. 2023 do zaplacení (výrok II.). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 337 Kč do tří dnů právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 849,73 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru, uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem služby Zonky a žalovaným dne 18. 4. 2023, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku se sjednaným úrokem ve výši 19,99 % ročně v měsíčních splátkách po 1 072 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, žalobkyně s odkazem na smluvní ujednání ke dni 25. 10. 2023 úvěr zesplatnila, v dopise o zesplatnění žalobkyně žalovaného upozornila na možnost soudního vymáhání nesplaceného úvěru a vyzvala ho k jeho úhradě. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, ke skutkovému stavu konstatoval, že mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru 18. 4. 2023, na základě které vyplatila žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet 50 000 Kč. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která nijak neověřila. Žalovaný uhradil pouze tři po sobě jdoucí splátky, následně se s hrazením splátek dostal do prodlení, žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z úvěrových podmínek a prohlásila úvěr za splatný ke dni 25. 10. 2023, což žalovanému oznámila dopisem odeslaným následujícího dne, kterým jej současně vyzvala k úhradě dlužné částky.

3. Právně posoudil soud prvního stupně uzavřenou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 citovaného zákona, protože vyšla pouze formálně z prohlášení žalovaného, které ověřovala a zkoumala pouze omezeně, neměla dostatek ověřených informací, aby mohla řádně a s odbornou péči vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoliv. Uzavřenou smlouvu proto posoudil jako absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z. a § 588 o. z. Nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., když bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalovaného částku 50 000 Kč a žalovaný jí zaplatil pouze částku 3 216 Kč, na úkor žalobkyně se tak obohatil částkou 46 786 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit, v této části proto žalobě vyhověl. S odkazem na absolutní neplatnost sjednané smlouvy, a tedy neplatné ujednání o příslušenství, ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento zamítl s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Dle soudu prvního stupně z citovaného ustanovení ve světle uvedeného rozsudku vyplývá, že zákonné ustanovení představuje další soukromoprávní sankci poskytovatelům lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěrů má nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené jeho rozhodnutím. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení převážně procesně úspěšná, a to co do 75 %, po odečtení jejího procesního neúspěchu ve výši 25 % jí tak přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %. Celkově náklady řízení žalobkyně vyčíslil ve výši 2 674 Kč, skládající se ze soudního poplatku ve výši 2 074 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., z čehož 50 % představuje přiznanou částku ve výši 1 337 Kč.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze proti výroku II. a III. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávnou aplikaci ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud zamítl nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně nepolemizovala se závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru. Odvolatelka odkázala na obecnou právní úpravu vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého, neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Podle zvláštní právní úpravy dle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Podle žalobkyně se uvedené pravidlo, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele a uplatní se jen tam, kdy věřitel spotřebitele vyzval k plnění a současně spotřebitel prokáže, že není v jeho možnostech, aby částku uhradil bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Žalobkyně je přesvědčená, že je to spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. Soud prvního stupně neprovedl žádné důkazy, na jejichž základě by mohl dospět k závěru, že není v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. Žalovaný zůstal během celého řízení pasivní, neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně svých možností splnění závazku z bezdůvodného obohacení, soud tak v tomto případě měl postupovat dle obecného pravidla a přiznat žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, když žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala přípisem ze dne 25. 10. 2023. Žalobkyně odvolacímu soudu navrhla, aby částečně výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 46 784 Kč od 4. 11. 2023 do zaplacení, dále aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni odpovídající částku na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a dále, aby žalovaný byl povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, tedy okamžiku splatnosti ve vazbě na citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: oznámením o zesplatnění úvěru spolu s výzvou k plnění ze dne 25. 10. 2023, poštovním podací arch, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl žalobkyní vyzván ke splnění svého dluhu v rámci oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 10. 2023, výzva mu byla odeslána 26. 10. 2023, žalovanému tak došla 30. 10. 2023 (pondělí) v souladu s domněnkou dojití upravenou v citovaném § 573 o. z.

17. Obecně, pro případ vydání bezdůvodného obohacení, je právo věřitele domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. Podle názoru odvolacího soudu aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaný svůj dluh dobrovolně nesplnil. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byl žalobkyní vyzván v rámci oznámení o zesplatnění pohledávky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by na základě uvedené výzvy k plnění nebylo v jeho možnostech dluh uhradit, ani netvrdil ničeho ke svým možnostem, majetkovým a výdělkovým poměrům. Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno nahlížet jako na aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění. Na „zjevný spor“ poukazuje i Nejvyšší soud v rozsudku, na který odkazuje soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího sodu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, odst. 20 odůvodnění) a který vychází z odlišných skutkových okolností, neboť v tamním sporu se žalovaný aktivně bránil. Žalovaný v předmětném sporu však v celém průběhu řízení zůstal nečinný, k žalobě se nijak nevyjádřil. Soud prvního stupně tak neměl podklad k závěru, že lhůta přiměřená možnostem žalovaného je lhůta tří dnů od právní moci rozsudku. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z.

18. Protože žalovaný zbylou jistinu neuhradil ani poté, co byl žalobkyní písemně vyzván dopisem odeslaným 26. 10. 2023, došlým mu 30. 10. 2023 (viz odst. 15), ke dni 4. 11. 2023, od kterého žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny, již byl žalovaný nepochybně v prodlení s vrácením svého dluhu. Odvolací soud proto napadený rozsudek v části II. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení z neuhrazené jistiny ve výši 15 % ročně od 4. 11. 2023 do zaplacení. Sazba zákonného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně procesně úspěšná zůstala ve sporu žalobkyně, která celkem požadovala po žalovaném částku 62 437,18 Kč (počítáno spolu s kapitalizovaným příslušenstvím ke dni vyhlášení napadeného rozsudku v souladu s judikaturou vyšších soudů, srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soud ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), úspěšná byla co do částky 50 340,86 Kč, její procesní úspěch tak představuje 81 %, po odečtení procesního neúspěchu ve výši 19 % má tak nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 62 %. Žalobkyně nebyla v řízení právně zastoupena, její náklady řízení byly správně vyčísleny soudem prvního stupně ve výši 2 674 Kč (viz odst. 3), 62 % z této částky tedy představuje 1 657,88 Kč, která byla žalovanému uložena k náhradě nákladů řízení (výrok II.).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto představují zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 755 Kč, paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon, a to podané odvolání, ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 2 055 Kč.