29 A 27/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše ve věci žalobců: a) M. Č. b) D. Č. zastoupeni Mgr. Ing. Lindou Švancarovou, advokátkou sídlem Kobližná 47/19, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského náměstí 624/3, 601 67 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. OUSR/MMB/0093257/2023/2, č. j. MMB/0042621/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, který žalobcům nařídil odstranění stavby. Spor se nyní vede o to, zda pro tento závěr byly splněny zákonem stanovené podmínky. O tom je soud přesvědčen. Stavba žalobců neodpovídá původně vydanému souhlasu stavebního úřadu z roku 2008. Byla proto provedena bez odpovídajícího územního rozhodnutí.

II. Skutkové okolnosti, rozhodnutí správních orgánů a soudů

2. Opatřením ze dne 6. 11. 2008 vydal Odbor územního a stavebního řízení Úřadu městské části města Brna, Brno – Královo Pole („stavební úřad“) souhlas žalobcům jako stavebníkům s provedením ohlášeného záměru – změny stávající stavby objektu pro rodinnou rekreaci ev. č. X na pozemku p. č. XA a XB v k. ú. X (okres X).

3. V srpnu 2016 podali žalobci žádost o dodatečné povolení stavby. Následně vykonal stavební úřad na místě kontrolní prohlídku. Zjistil, že se zde nachází již dokončená novostavba rekreačního objektu, částečně podsklepená, o dvou nadzemních podlažích, zastřešená pultovou střechou. V protokolu o provedené kontrolní prohlídce dne 15. 9. 2016 uvedl žalobce a), že stavba byla dokončena cca v roce 2013.

4. Po vykonání kontrolní prohlídky stavební úřad oznámil zahájení řízení o odstranění stavby „rekreačního objektu“ o půdorysných rozměrech 7,97 m x 10,35 m (dále „novostavba“) na pozemku p. č. XB k. ú. X, provedené bez rozhodnutí stavebního úřadu (přípisem č. j.: BKPO/12281/16/2300/1312-I/Jan ze dne 16. 9. 2016). Vzhledem k tomu, že žádost o dodatečné povolení novostavby byla již podána, stavební úřad přerušil řízení o odstranění stavby usnesením č. j.: BKPO/12281/16/2300/1312-I/Jan ze dne 26. 9. 2016 do doby vydání pravomocného rozhodnutí ve věci zahájeného řízení o dodatečném povolení stavby.

5. Žádosti o dodatečné povolení stavební úřad nevyhověl usnesením ze dne 10. 8. 2021, což následně potvrdil Magistrát města Brna rozhodnutím ze dne 17. 12. 2021. Důvodem bylo, že novostavba je oproti původně ohlášenému objektu pro rodinnou rekreaci posunuta o 23,6 metru. Vydaný souhlas nelze pro novostavbu použít a žalobcům bylo známo, že se jedná o dvě odlišné stavby. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 29 A 29/2022-161. Kasační stížnost proti němu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2025, č. j. 5 As 191/2024-33. Navazující ústavní stížnost žalobců odmítl Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou usnesením sp. zn. II. ÚS 873/25 ze dne 3. 4. 2025.

6. Stavební úřad pokračoval dál v řízení o odstranění stavby a tuto skutečnost oznámil opatřením ze dne 3. 5. 2022 a zároveň svolal ústní jednání k projednání bouracích prací (č. j. BKPO/009420/2022/2300/Jan). Současně svým sdělením sdělil žalobcům, že nevyhovuje jejich žádosti o přerušení řízení (č. j. BKPO/009417/2022/2300/Jan).

7. Dne 17. 1. 2023 podali žalobci opětovnou žádost o dodatečné povolení stavby a téhož dne také žádost o povolení výjimky z § 21 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a z části II., kapitola 3 (regulační podmínky pro plochy nestavební) přílohy č. 1 územního plánu města Brna. Stavební úřad zamítl obě žádosti rozhodnutím ze dne 18. 8. 2023. Předeslal, že při ohledání místa dne 26. 5. 2023 zjistil, že stavba se od poslední kontrolní prohlídky z července 2021 nezměnila. K umístění novostavby došlo v rozporu s územním plánem, a tedy v rozporu s kogentní úpravou obsaženou v § 129 odst. 3 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), proto ji nelze dodatečně povolit. Žalovaný toto rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobců zamítl rozhodnutím ze dne 22. 1. 2024. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 4. 3. 2026, č. j. 29 A 24/2024-48. Žalobci proti němu podali kasační stížnost, Nejvyšší správní soud jí nepřiznal odkladný účinek usnesením ze dne 23. 4. 2026, č. j. 9 As 47/2026-24.

8. Dne 19. 1. 2023 stavební úřad nařídil žalobcům odstranění novostavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (Výrok I). Dále stanovil podle § 130 odst. 1 stavebního zákona podmínky pro odstranění novostavby (Výrok II). Rovněž jim uložil povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč (Výrok III). K tomu stavební úřad vysvětlil, že žádost o dodatečné povolení stavby ze dne 17. 1. 2023 se týká totožné stavby, o níž bylo již stavebním úřadem vedeno řízení o dodatečném povolení stavby. Jednalo se v pořadí o celkem čtvrtou žádost o přerušení řízení. Za situace, kdy již byla žádost o dodatečné povolení jednou věcně projednána a zamítnuta, nebylo povinností stavebního úřadu na základě opakované žádosti přerušit řízení o odstranění stavby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2022, č. j. 3 As 133/2020-38). Ani tvrzený návrh žalobců na změnu územního plánu není důvodem pro přerušení řízení o odstranění stavby. Novostavba byla provedena bez územního rozhodnutí a bez ohlášení, nebyla ani dodatečně povolena. Tím jsou naplněny důvody stanovené v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Změna stavby, pro níž byl vydán v roce 2008 souhlas, nebyla realizována. K žalobci tvrzené zásadě proporcionality stavební úřad uvedl, že za daných okolností převažuje zásada legality a veřejný zájem na dodržování právních norem. Stavebníci nemohli očekávat, když porušili právní normy ve smyslu postavení stavby bez řádného povolení, ale také mnohonásobného překročení limitů určených územním plánem, že jim bude stavba dodatečně povolena. Povinnost odstranit černou stavbu je tak logickým a nevyhnutelným důsledkem jejich vlastní stavební nekázně.

9. Dne 24. 1. 2024 žalovaný toto rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobců napadeným rozhodnutím zamítl. Připomenul, že námitky o nepřerušení řízení o odstranění stavby jsou bezpředmětné poté, co bylo i druhé řízení o dodatečné povolení stavby ukončeno rozhodnutím ze dne 22. 1. 2024. Sice odvolatelé (žalobci) odkazovali na probíhající projednávání návrhu na pořízení změny Územního plánu města Brna z roku 1994 (dále ÚP 1994) s možným povolením navýšení zastavěné plochy v dané lokalitě do 40 m2, novostavba však má zastavěnou plochu 82,8 m2. Proto i případné schválení navýšení regulativu na 40 m2 by nemělo žádný vliv na její dodatečné povolení. Žalovaný uzavřel, že se každopádně jedná o nelegální novostavbu, která nebyla dodatečně povolena. V tomto případě stavební zákon nařizuje postup podle § 129 odst. 1 písm. b), tedy její odstranění.

III. Argumentace účastníků řízení

10. Žalobci jsou přesvědčeni, že napadené rozhodnutí trpí takovými vadami, pro něž by mělo být zrušeno. Předesílají, že v průběhu provádění povolených stavebních změn zjistili, že původní stavba trpí nepřekonatelnými závadami. Z obavy o své zdraví a bezpečnost, stejně jako zdraví vlastníků okolních nemovitostí, byli donuceni původní stavbu odstranit a schválený objekt vybudovat zcela nově. Svými parametry odpovídal dříve schválenému stavebnímu záměru, byla nová, zdravotně a bezpečně nezávadná.

11. Žalobci podali dne 17. 1. 2023 žádost o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území podle § 169 odst. 3 stavebního zákona a opakovanou žádost o dodatečné povolení novostavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Těmito podáními mělo být správní řízení o odstranění novostavby přerušeno dle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Aniž by se však stavební úřad jakkoli s podanými žádostmi vypořádal, vydal dne 19. 1. 2023 rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Podání nové žádosti o dodatečné povolení stavby zákon nevylučuje (např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2000, č. j. 22 Ca 58/2000-31). Navíc rozhodnutí o povolení výjimky má charakter rozhodnutí o předběžné otázce a předurčuje rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Proto nepřerušení řízení o odstranění stavby představuje nezákonný a nepřiměřený zásah do práv žalobců na řádné posouzení věci ve dvoustupňovém systému správního řízení. Ani skutečnost, že odvolací správní rozhodnutí vydal žalovaný až po přezkoumání rozhodnutí vydaných ve věci společného řízení o povolení výjimky a dodatečném povolení stavby, nemůže tuto vadu zhojit. V postupu stavebního úřadu se navíc zrcadlí i jistá neochota proporcionálně hodnotit a poměřovat veškeré rozhodné skutečnosti a případné důsledky učiněných rozhodnutí.

12. Žalobci dále spatřují nesprávné právní posouzení správních orgánů v tom, že nezohlednily specifika a individualitu daného případu. Napadené rozhodnutí je přepjatě formalistické. Správní orgány nezohlednily, že stavba, kterou nařídily odstranit, je fakticky toutéž stavbou, jejíž existenci odsouhlasil stavební úřad opatřením ze dne 6. 11. 2008. Nevybočuje z okolní zástavby v dané lokalitě, nepoškozuje práva a zájmy třetích osob.

13. Žalovaný zaslal soudu správní spis a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

14. Dne 11. 3. 2026 žalobci zaslali soudu oznámení o odvolání plné moci stávajícímu právnímu zástupci. Dne 31. 3. 2026 informovala soud nová právní zástupkyně žalobců o převzetí jejich zastupování. Současně požádala soud o zohlednění nutnosti seznámit se v plném rozsahu se soudním a správním spisem. Dne 18. 6. 2026 zaslala soudu „vyjádření k žalobě“. Předeslala, že v něm žalobci rozvádějí a konkretizují žalobní body již uplatněné v žalobě.

15. Jednak žalobci nadále trvají na vadném procesním postupu odvolacího správního orgánu. Skutečnost, že stavební úřad řízení nepřerušil, nemohla být zhojena dodatečně. Dále žalobci nesouhlasí se skutkovými závěry správních orgánů o zastavěné ploše 82,8 m2 a obestavěném prostoru 496,8 m³. Správní orgány totiž nevysvětlují, jakým způsobem byly tyto hodnoty zjištěny, které části stavby byly do výpočtu zahrnuty a podle jaké metodiky. Tato námitka podle žalobců nepředstavuje nový žalobní bod, nýbrž pouze konkretizaci již v žalobě uplatněné námitky na konkrétní vnitřní rozpor ve spise, v němž se objevují rozdílné údaje o zastavěné ploše, a to 82,8 m² a 78,0 m².

16. Dále žalobci napadají i neurčitost rozsahu nařízeného odstranění. Z rozhodnutí podle nich není dostatečně zřejmé, co přesně má být odstraněno, zejména zda pouze hlavní objekt, anebo i terasa, přístupový chodník či jiné navazující stavební prvky. Výrok rozhodnutí musí být určitý a vykonatelný.

17. Žalobci rovněž argumentují kontinuitou původně povoleného objektu. Netvrdí, že výsledný stav je identický s původně povoleným řešením. Tvrdí však, že v posuzované věci nešlo o svévolné založení zcela nového rozvojového záměru bez vazby na předchozí objekt. Původní stavba byla pod vrstvou omítky namísto z cihel postavena z akumulátorů, které jsou zdraví škodlivé a které zamořily původní prostor stavby. Správní orgány však tuto okolnost odsunuly do pozadí a redukovaly věc na formalistické konstatování, že výsledkem je novostavba bez příslušného povolení. Tím však nevypořádaly žalobní argument, že posuzovaný případ má mimořádné skutkové okolnosti, jež měly být při rozhodování o nejtvrdším zásahu – odstranění stavby – zohledněny. To samé lze říci i o posunu stavby. Žalobci netvrdí, že samotný posun stavby bez dalšího legalizuje výsledný stav. Namítají však, že správní orgány byly povinny hodnotit i důvod takového řešení, což však neučinily.

18. Dále žalobci namítají, že v dotčeném území měla být další výstavba, resp. i obnova objektů, podmíněna územně plánovacím prověřením. Žalobci tvrdí, že iniciovali pořízení územní studie a byli připraveni nést náklady jejího zpracování, avšak pořizovatel v pořízení studie nepokračoval. Pokud veřejná správa sama nevytvořila podklad, s jehož existencí územně plánovací regulace počítala, a následně absenci takového podkladu fakticky obrací k tíži žalobců, jde o okolnost, která měla být v napadeném rozhodnutí výslovně vypořádána. Žalovaný však tuto argumentaci pominul.

19. Žalobci také připomínají, že správní orgány mechanicky posoudily proporcionalitu nařízení odstranění, přičemž se jedná o mimořádně intenzivní zásah do vlastnického práva. Nezabývaly se např. otázkou, zda neexistuje jiné, mírnější řešení, např. úprava stavby, odstranění jen její části. Napadené rozhodnutí postrádá konkrétní, individualizovanou úvahu. K tomu žalobci dodali, že zákonnost napadeného rozhodnutí je potřeba posuzovat ke dni jeho vydání. Pokud správní orgány v průběhu soudního řízení argumentují pozdější změnou územně plánovací dokumentace, nemůže taková následná změna zpětně zhojit vady již vydaného rozhodnutí ani nahradit absentující úvahy, které měly být obsaženy již v době jeho přijetí.

20. Závěrem žalobci poukazují na reálný stav území, v němž se nachází dlouhodobě řada staveb obdobného charakteru a původu. Reálný stav území je významný přinejmenším pro posouzení přiměřenosti správní úvahy, legitimního očekávání a odůvodnění intenzity zásahu do vlastnického práva. Přitom plocha RX představuje podle aktuálního územního plánu města Brna sběrnou kategorii zahrnující více dílčích typů ploch. Žalobci postavili prakticky stejnou stavbu podle stavební dokumentace, ale pouze ji posunuli z místa, kde byl předchozí objekt vystavěn z akumulátorů. Na pozemku tak nevyrostl další objekt, nýbrž byl původní objekt nahrazen objektem novým mimo kontaminované území ve stejných rozměrech, podle kterých byla dohodnuta rekonstrukce původního objektu. Při velkorysém čtení „vyjádření k žalobě“ lze řadu dalších argumentů vtěsnat do otázky posouzení proporcionality rozhodnutí, kterou jako samostatný žalobní bod v obecné rovině uplatnil (opět velkoryse čteno) již původní právní zástupce žalobců. IV. Ústní jednání konané dne 22. 7. 2026 21. Ve věci proběhlo na žádost žalobců ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Soud předeslal, že vyhověl žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě, stejně tak vyhověl dvojí žádosti o odročení jednání ze strany žalobců. Přestože se tím celkové řízení protáhlo, k čemuž přispělo i rozhodování v řízení o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, dopad na žalobce byl zmírněn přiznaným odkladným účinkem žaloby.

22. Soud dále zdůraznil, že zcela rozumí mimořádně složité životní situaci, v níž se žalobci nyní nacházejí. Je však vázán, stejně jako správní orgány, příslušnou právní úpravou obsaženou ve stavebním zákoně.

23. Žalobci setrvali na své žalobní argumentaci, vyzvedli přitom specifika jejich případu i celé lokality S. Žalovaný odkázal na svá rozhodnutí.

24. Soud neprováděl dokazování listinami obsaženými ve správním spise. Poukázal také na fotodokumentaci, která je v něm obsažena a která je obsažena rovněž v soudním spise. Stav původního objektu nebyl mezi účastníky řízení sporný.

25. Jako důkazní návrh odmítl provést následující listiny (záznamy) – Komunikace OUPR – podmínka územní studie, Komunikace OUPR, Komunikace OUPR obnova, zápis Rady MČ Brno-Královo Pole. Důvodem bylo, že uvedené listiny měly prokazovat události probíhající poté, kdy stavební úřad již rozhodl o nařízení odstranění stavby. Soud při svém rozhodování vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Neměly tedy vypovídací hodnotu ve vztahu ke skutečnostem, které měly být prokazovány. Soud se už důkazním návrhem k pořizování územní studie vyjadřoval v řízení vedeném pod sp. zn. 29 A 24/2024.

V. Hodnocení věci soudem

26. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkumu rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Právní úprava 27. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), stanovil v době rozhodování správního orgánu: § 129 Nařízení odstranění stavby, terénních úprav a zařízení (1) Stavební úřad nařídí odstranění stavby b) vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena, … (2) Stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.

28. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, stanoví: § 64 (1) Správní orgán může řízení usnesením přerušit (c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán… (3) V řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu s veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci uvedení v § 27 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit řízení.

29. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, stanoví: § 71 Náležitosti žaloby (2) …Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. § 75 Přezkoumání napadeného rozhodnutí (1) Při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. (2) Soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Právní posouzení 30. Podstatou sporu mezi účastníky je otázka, zda bylo zákonně vydané rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Soud si však musí nejdříve vyjasnit, které z celé řady vznesených žalobních bodů jsou projednatelné a které nejsou. Činí tak v souvislosti s přístupem žalobců, kteří původně uplatnili jeden okruh žalobních bodů, aby následně jejich nová právní zástupkyně tyto žalobní body dále rozšířila, resp. doplnila.

31. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může přitom žalobce jen ve lhůtě pro podání žaloby obecně stanovené v § 72 odst. 1 s. ř. s. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 28. 7. 2005, č. j. 2 Azs 134/2005-43, publ. pod č. 685/2005 Sb. NSS; či rozsudek ze dne 23. 10. 2009, č. j. 7 Afs 110/2009-88) zároveň vyplývá, že rozšíření žaloby o další žalobní body nelze zaměňovat s konkretizací či upřesněním žalobních bodů. Řádně a včas uplatněný žalobní bod však lze argumentačně rozvíjet i po uplynutí lhůty k podání žaloby (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 54/2013-36).

32. O tato ustálená obecná východiska se už správní soudy opřely i v řízení o odstranění stavby. Např. zdejší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2015, č. j. 29 A 71/2013-50; aprobovaném rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2016, č. j. 1 As 48/2016-29; a následně i usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1969/16 ze dne 30. 8. 2016.

33. V nyní projednávané věci žalobci podali žalobu v zákonem stanovené lhůtě dne 4. 4. 2024 a uplatnili v ní žalobní body shrnuté výše v bodech 9-11. Následující žalobní body tedy považuje soud za uplatněné včas: - novostavba odpovídá schválenému stavebnímu záměru, - řízení o odstranění mělo být přerušeno, - nezohlednění specifik věci při poměřování důsledků rozhodnutí.

34. Ve „vyjádření k žalobě“ podaném soudu dne 18. 6. 2026 novou právní zástupkyní byly uplatněny žalobní body shrnuté výše v bodech 14-19. Z nich považuje soud za opožděně uplatněné žalobní body ty, které spočívají v tvrzení o neurčitosti rozsahu nařízeného odstranění stavby a podmíněnosti rozhodnutí územně plánovacím prověřením územní studií. U nich skutečně nelze seznat překryv s výchozími žalobními body či jejich rozšíření. Nebyly ani uplatněny v odvolání ve správním řízení. Zároveň se nejedná ani o vady, ke kterým by byl soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, tedy o vady, bránící přezkumu rozhodnutí v rámci žalobních bodů, popřípadě o vady způsobující nicotnost napadeného rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) a odst. 2 s. ř. s.].

35. Nyní soud obrací pozornost k podstatě problému. Úvodem je potřeba zdůraznit, že řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o odstranění stavby jsou dvě samostatná řízení, byť jsou spolu v určitých ohledech významně provázána. V každém z těchto řízení však stavební úřad zkoumá naplnění odlišných zákonných podmínek. V řízení o odstranění stavby je stavební úřad oprávněn posuzovat pouze to, zda byla stavba provedena bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazujícího anebo v rozporu s ním a zda stavba nebyla dodatečně povolena. V tomto řízení stavební úřad nemá žádné diskreční oprávnění. Z toho současně vyplývá, že v řízení o odstranění stavby nejsou již jakkoli relevantní námitky týkající se toho, zda stavba mohla či měla být dodatečně povolena, např. tvrzená dobrá víra při realizaci stavby nebo námitky, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem či územně plánovací dokumentací (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2018, č. j. 9 As 368/2017-48).

36. První argument žalobců se týká procesního postupu správních orgánů. Podle žalobců měl stavební úřad přerušit řízení poté, co podali žádost o dodatečné povolení novostavby a o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území.

37. Soud k tomu připomíná, že stavební úřad již jednou přerušil řízení o odstranění stavby v reakci na první žádost o dodatečné stavební povolení dne 26. 9. 2016. V nyní napadeném prvostupňovém rozhodnutí žalobcům vysvětlil, že nová žádost o dodatečné povolení stavby z roku 2023 se týká totožné stavby, o níž již bylo jednou rozhodováno. Nemá proto povinnost na základě opakované žádosti přerušit řízení o odstranění stavby. Toto vysvětlení považuje soud za dostatečné. Jiné řešení by si zasloužila situace, kdyby žádost o dodatečné povolení vycházela z podstatně odlišných skutkových či právních okolností. To však žalobci netvrdili (viz hodnocení obsažené v rozsudku dne 4. 3. 2026, č. j. 29 A 24/2024-48, bod 29). Bylo by však absurdní, aby opakovaně podávaná obdobně formulovaná žádost o dodatečné povolení měla automaticky vést k přerušení řízení o odstranění stavby. Za těch okolností by nikdy žádné řízení o odstranění stavby nemuselo být ukončeno.

38. Žalobci rovněž dovozují, že jejich žádost o výjimku z obecných požadavků na využívání území, podaná souběžně s žádostí o dodatečné povolení stavby, představovala předběžnou otázku pro další rozhodování správního orgánu. I proto měl přerušit řízení o odstranění stavby. Soud však odkazuje na § 129 odst. 2 stavebního zákona, podle něhož tento typ žádosti nezakládá důvod pro přerušení řízení o odstranění stavby. Ani správní řád ve svém § 64 odst. 1 a odst. 3 neukládá správnímu orgánu povinnost přerušit řízení, probíhá-li řízení o předběžné otázce („správní orgán může“).

39. Navíc soud zdůrazňuje, že za vadný postup by bylo možné označit, pokud by stavební úřad nejdříve ukončil řízení o odstranění stavby a až poté řízení o dodatečném povolení stavby. Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Teprve poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o opakované žádosti žalobců o dodatečné povolení stavby, definitivně rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím v řízení o odstranění stavby. Platí přitom zásada jednoty správního řízení – je nutno ho vnímat jako jeden celek (např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2024, č. j. 38 A 1/2023-260, bod 85).

40. Na výše řečeném nemůže nic změnit ani odkaz žalobců na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2000, č. j. 22 Ca 58/2000-31. Týká se jednak úplně jiné materie (poskytnutí ochrany dle § 5 občanského zákoníku), a stěží z něj lze proto přenést nějaké nosné závěry pro nyní projednávanou věc. Dále žalobci namítají, že uvedený rozsudek nevylučuje podání žádosti o dodatečné povolení stavby. V tom ale žalobcům nikdo nebrání.

41. Soud proto uzavírá, že se správní orgány nedopustily nezákonnosti, pokud bezprostředně po podání opakované žádosti o dodatečné povolení stavby nepřerušily řízení o odstranění stavby.

42. Další dva argumentační okruhy žalobců se již týkají věcného posouzení závěrů řízení o odstranění stavby. Podle žalobců nový objekt svými parametry odpovídal stavebnímu záměru z roku 2008. Jenom proto, že byli nuceni stavbu realizovat formálně odlišně od původního záměru, podali žádost o dodatečné povolení.

43. Soud k tomu nejdříve poukazuje na vnitřní rozpornost dané argumentace. Jestli parametrově odpovídala novostavba původnímu stavebnímu záměru, neměl by být důvod podávat žádost o dodatečné povolení. Žalobci k tomu navíc zpochybňují skutkové závěry správních orgánů o velikosti zastavěné plochy a obestavěného prostoru. Tento argument však nevznesli ve svém odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu, správní orgán tedy nedostal příležitost se s ním vypořádat na prvním místě.

44. Proto pouze na okraj soud poznamenává, že ze správního spisu i dřívějších soudních rozhodnutí je zřejmé, že stavební úřad provedl minimálně tři prohlídky na místě samém – v roce 2016, 2021 a 2023. Při nich měli žalobci příležitost skutkové závěry zpochybňovat. Soud však v protokolu o provedené kontrolní prohlídce podle § 133 stavebního zákona ze dne 15. 9. 2016 ověřil, že vyjádření žalobce a) nenapadá zjištěné rozměry novostavby či metodu jejich zjišťování. Žalobci nyní konkrétně poukazují na rozpor ve spise spočívající v odlišných údajích o rozsahu zastavěné plochy – 82,8 m2 (uváděných na základě řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby z roku 2016) vs. 78 m2 (uváděných v dokumentaci bouracích prací z roku 2022). Ze správního spisu vyplývá, že původní údaj (82,8 m2) vycházel z geometrického plánu ze dne 13. 6. 2016, č. 674-3032/2016, ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. A. K. a Ing. J. Š. na pozemku p. č. XC v k. ú. S. Nový údaj má svůj základ v dokumentaci bouracích prací z roku 2022. Ta je provedena v podstatně přesnějším měřítku (1:50) než původní geometrický plán. Je rovněž zpracována autorizovaným technikem – Ing. Mgr. H. B. Vzhledem k odlišnému měřítku geometrického plánu a situačního výkresu nemůže proto tato odchylka v řádech několika metrů způsobovat nezákonnost. A to zvlášť v situaci, kdy územní plán stanovil maximální plochu ve výši 25 m2. Novostavba se navíc nachází více než dvacet metrů dále od odsouhlaseného záměru z roku 2008 (blíže rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 29 A 29/2022-161). Z toho vyplývá, že i případný dílčí nesoulad v jednotkách metrů nemůže nic změnit na závěru, že novostavba neodpovídá souhlasu z roku 2008. Prvostupňové rozhodnutí přitom ukládá ve výroku II provádění bouracích prací právě podle předložené bourací dokumentace, podle níž se bude v textových a grafických detailech, které nemůže zachytit rozhodnutí stavebního úřadu, postupovat.

45. Závěrem žalobci namítají, že správní orgány dostatečně nezvážily přiměřenost napadeného rozhodnutí, a to zvlášť ve světle specifik jejich situace (zdravotní, ekologické a další důvody, reálný stav v území). K tomu soud odkazuje na znění § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, které neponechává správním orgánům prostor pro správní uvážení. Postrádá-li stavební úřad rozhodnutí vyžadované stavebním zákonem či rozpor s ním pro provedenou stavbu, nařídí vlastníku stavby její odstranění. Podle zákona tedy nemůže brát v potaz motivaci vlastníků staveb, poměry v dané lokalitě nebo další okolnosti. Vybočil by z mezí daných mu zákonem. Žalobci přitom dostali prostor vznést tyto argumenty ve svých opakovaných žádostech o dodatečné stavební povolení (viz rozsudky zdejšího soudu citované výše). Přesto nyní správní orgány stručně přistoupily k vážení protichůdných hodnot a vysvětlily žalobcům, že za daných skutkových okolností věci převáží zásada legality a veřejný zájem na dodržování právních norem.

46. K tomu soud doplňuje, že právo na majetek garantované čl. 11 Listiny základních práv a svobod není absolutní a připouští omezení ve veřejném zájmu (odst. 3). To se promítá právě do ustanovení stavebního zákona, jež upravují vydávání stavebních povolení a odstraňování staveb bez nich. Z předchozích řízení vyplynulo, že stavební úřad seznal, že novostavba byla umístěna v rozporu s Územním plánem města Brna a mnohonásobně překračuje limity jím určené pro výstavbu v dané oblasti. Jedním z omezení vlastnického práva, na něž žalobci narazili, byla mj. regulace spočívající v územním plánu. Město Brna přitom jako samosprávný celek disponuje širokým právem na samosprávu (čl. 8 Ústavy ČR), v rámci něhož stanovuje základní koncepci rozvoje území obce, stanoví urbanistickou koncepci, vytváří předpoklady pro udržitelný rozvoj území spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí. Žalobcům přitom nebyla zcela znemožněna výstavba, resp. rekonstrukce již existujícího objektu. Pokud se ale rozhodli pro postavení objektu nového, narazili na veřejnoprávní regulaci, která za daných skutkových okolností převažuje nad jejich právem na majetek. Protože byla novostavba dokončená, aniž by odpovídala souhlasu z roku 2008, stěží může požívat právní ochrany jako právo nabyté v dobré víře.

47. Soud proto uzavírá, že neshledal vady způsobující nezákonnost ani v procesu přijímání napadeného rozhodnutí žalovaným, ani v právním posouzení věci. Závěr správních orgánů, že novostavba byla provedena bez územního rozhodnutí a bez ohlášení, popř. stavebního povolení, a proto jsou naplněny zákonné důvody stanovené pro nařízení odstranění stavby, je souladný se zákonem.

VI. Závěr a náklady řízení

48. Krajský soud proto dospěl k závěru, že je třeba žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout, neboť není důvodná.

49. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, jenž ve věci úspěch neměl. Žalobci ve věci úspěch neměli, a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný správní orgán náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 22. července 2026 Zuzana Bystřická v.r. předsedkyně senátu