29 A 3/2023

Rubrum

č.j. 29 A 3/2023-34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka, ve věci žalobce: M. Ch. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2022, č. j. OAM-15133-5/ZR-2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2022, č. j. OAM-15133-5/ZR-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla žalobci zrušena platnost zaměstnanecké karty podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s §46e odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu 2 29 A 3/2023 cizinců“). Žalobci byla stanovena lhůta k vycestování podle §46e odst. 2 téhož zákona v délce 60 dnů.

II. Obsah žaloby

2. Do České republiky přišel žalobce pracovat a vydělat peníze pro rodinu. V ČR pečuje o nemocnou matku a rodinné vazby v ČR udržuje s dětmi sestry, které odešly kvůli válce. Pod tlakem smutných sdělení z Ukrajiny den před jízdou požil alkohol. Nechtěl porušit pracovní disciplínu, a tak sedl za volant automobilu a byl přesvědčen, že pod vlivem alkoholu není. Tresty přijal. Neměl v úmyslu porušovat zákony ČR. Množství alkoholu nad hranicí 1 promile pro přestupek je velmi malý. Tuto skutečnost jako ojedinělé vybočení z chování mohl správní orgán ve svém rozhodnutí zohlednit. Rozhodnutí o zrušení platnosti zaměstnanecké karty a vycestování z ČR významným způsobem zasáhne do soukromého a rodinného života žalobce. Na Ukrajině probíhá válka a žalobce ztratí možnost finančně zajistit rodinu, velmi těžko tam najde odpovídající pracovní příležitost. Vycestováním ztratí rodinné vazby v ČR. To je dalším trestem. Za současné situace války by byl pobyt na Ukrajině vzhledem ke zdravotnímu stavu (postižení nohou mrazem při výkonu vojenské služby s následnými revmatickými obtížemi) nebezpečný.

3. Žalobce nevyslyšel Výzvu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 30. 9. 2022, č. j. OAM-15133-4/ZR-2022 (dále jen „Výzva“) a na výzvu nereagoval, neboť ve stejné době obdržel oznámení o změně zaměstnavatele a Výzvu považoval ve spojitosti s ním. Neměl připomínek, a tak na výzvu nereagoval 4. Z popsaných důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K absenci zázemí v zemi původu a k případným těžkostem po přesídlení odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 2. 2014, č. j. 2 As 69/2013-35.

6. Povinností žalovaného bylo posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí s ohledem na ustálenou judikaturu toliko v rozsahu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též „Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod“). Aby takový případ nastal, musel by žalobce uvést konkrétní skutečnosti vybočující z běžného obecného rámce a standardní situace, a tyto tvrzené skutečnosti náležitě doložit (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2020, č.j. 30 A 185/2018-44). Žalobce však nic takového neuvedl, ani nedoložil. Žalobce v průběhu řízení neuplatnil ani neuvedl žádnou skutečnost, na základě které by mohl žalovaný dospět k závěru, že by důsledkem rozhodnutí mohlo být porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaný neměl pochyb o tom, že by k takovému zásahu mohlo dojít.

7. Nečinnost žalobce důsledkem toho, že si Výzvu spletl s řízením ve věci oznámení o změně zaměstnavatele, na kterou neměl potřebu reagovat, nelze přičítat k tíži žalovanému. Ve Výzvě bylo v první větě specifikováno, že se týká správního řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Písemnost byla označena i specifickým číslem jednacím. Jak dále plyne z Cizineckého informačního systémů, toto řízení bylo ukončeno již dne 31. 8. 2022, kdy bylo vydáno sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele, zatímco řízení týkající se zrušení zaměstnanecké karty bylo zahájeno až dne 26. 9. 2022. Výzva byla žalobci doručena dne 13. 10. 2022. 3 29 A 3/2023 8. Žalovaný není povinen ani oprávněn zkoumat charakter a závažnost spáchané trestné činnosti či předešlou bezúhonnost žalobce. Rozhodující je, že byl žalobce pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu a že v Rejstříku trestů zůstává zápis o spáchání trestného činu.

9. Žalovaný z Cizineckého informačního systému zjistil, že žalobci byl dne 30. 1. 2023 vylepen výjezdní příkaz č. GA0250684 (platný do 2. 2. 2023) a stejného dne podal žádost o vízum strpění. Pokud žalobce prokáže, že jeho vycestováním do země původu budou ohrožena jeho základní lidská práva, slouží k jejich ochraně jiné právní prostředky (např. vízum za účelem strpění pobytu pro existenci překážek vycestování).

IV. Posouzení věci soudem

10. Žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a jedná se o žalobu přípustnou.

11. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení ústního jednání, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

12. V projednávané věci je předmětem sporu zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalovaným.

13. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný dne 8. 9. 2022 zjistil, že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, a to na základě trestního příkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 5. 2022, č. j. 3 T 72/2022-26, jenž nabyl právní moci dne 4. 8. 2022. Z něj soud zjistil, že žalobce dne 12. 4. 2022 kolem 06:40 hodin v obci Zubří, okres Vsetín, na ulici Pod Obecníkem a ulici Hlavní, řídil osobní motorové vozidlo značky Ford Focus RZ X, ve stavu ovlivněném alkoholem, kdy v 8:02 hodin měl v krvi 1,20 g/kg alkoholu. Žalobce byl odsouzen za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 12 měsíců (tj. do 4. 8. 2023) a k zákazu řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců.

14. Soud při meritorním posouzení důvodnosti žaloby vyšel zejména z následující relevantní právní úpravy.

15. Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců Ministerstvo platnost zaměstnanecké karty zruší mj. z důvodů uvedených v § 37.

16. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

17. Žalovaný v odůvodnění konstatoval, že byla prokázána existence skutečností, které naplňují podmínku pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty.

18. Předně soud uvádí, že pravomocné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu je podle § 37 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 44a odst. 11 a § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců jasně formulovaným zákonným důvodem pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Zákon 4 29 A 3/2023 Ministerstvu nedává v tomto ohledu možnost správního uvážení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008-10), včetně případného zvažování různých aspektů spáchaných úmyslných trestných činů, jakými jsou jejich závažnost a povaha, či rozlišovat mezi úmyslnými trestnými činy, které jsou důvodem pro zrušení dlouhodobého pobytu, a které nikoliv. K tomuto lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015-47, který lze analogicky vztáhnout i na projednávanou věc: „Byl-li stěžovatel v době rozhodování o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu (těsně před vypršením platnosti jeho dosavadního povolení) pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, což stěžovatel nezpochybňuje, zcela zjevně na danou situaci dopadá § 37 odst. 1 písm. a); povaha ani typová či konkrétní závažnost úmyslného trestného činu zde nehraje roli.“ Citovaná ustanovení zákona tak stanoví správnímu orgánu jednoznačně povinnost rozhodnout určitým způsobem za předpokladu splnění podmínek uvedených v zákoně (viz např. rozsudky NSS ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017-26, odst. 9, ze dne 27. 1. 2012, č. j. 8 As 34/2011-85, nebo ze dne 9. 10. 2013, č. j. 1 As 85/2013-51). Nelze tak přisvědčit námitce žalobce, že jelikož je množství alkoholu nad hranicí 1 promile pro přestupek velmi malý, měl tuto skutečnost jako ojedinělé vybočení z chování správní orgán zohlednit. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu v takovém řízení nemá správní orgán povinnost zabývat se dopadem vydaného rozhodnutí a jeho přiměřeností. Nebylo-li odsouzení zahlazeno, musí k němu žalovaný přihlížet z úřední povinnosti.

19. Je zcela zjevné, že žalobce naplnil hypotézu § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. K námitkám války v zemi původu a nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života 20. Žalobce nicméně namítá, že napadené rozhodnutí významným způsobem zasáhne do jeho soukromého a rodinného života. V ČR pečuje o nemocnou matku a rodinné vazby v ČR udržuje s dětmi sestry. V žalobě žalobce vyslovuje obavy z toho, že na Ukrajině probíhá válka a žalobce ztratí možnost finančně zajistit rodinu a velmi těžko najde na Ukrajině odpovídající pracovní příležitost. Dále uvádí, že pobyt na Ukrajině by vzhledem ke zdravotnímu stavu (postižení nohou mrazem při výkonu vojenské služby s následnými revmatickými obtížemi) byl dost nebezpečný.

21. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že žalobce ve správním řízení žádné nepřiměřené dopady do svého práva na soukromý a rodinný život netvrdil a nedokládal, jak ostatně žalovaný uvádí ve svém vyjádření. Až po vydání rozhodnutí, v Podnětu na přezkoumání rozhodnutí ze dne 14. 12. 2022, poukázal na to, že na Ukrajině probíhá válka a že má v ČR rodinné příslušníky. Žalobce žalovaného neupozornil na žádné negativní dopady. K námitce nevyslyšení Výzvy viz níže.

22. Ustanovení § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanoví, že přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví, což není nyní projednávaný případ (viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 Azs 183/2020-33, odst. 9, a tam citovaná judikatura). Žalovaný by byl přesto povinen v odůvodnění přezkoumatelně vysvětlit přiměřenost napadeného rozhodnutí z hlediska dopadů do soukromého a rodinného života žalobce, a to právě s ohledem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tuto povinnost by měl však pouze v případě, že žalobce ve správním řízení takovou konkrétní námitku vznesl (viz např. rozsudky NSS ze dne 29. 4. 2020, č. j. 1 Azs 76/2020-37, odst. 22 a tam citovanou judikaturu, nebo ze dne 23. 7. 2020, č. j. 2 Azs 144/2020-35, zejm. odst. 35–36). V rozsudku ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 320/2019 NSS uvedl: „pokud stěžovatelka v daném 5 29 A 3/2023 případě prokazatelně nesplňuje účel pobytu, nemůže spoléhat na institut soukromého a rodinného života“. Žalobce účel pobytu nesplňuje, neboť prokazatelně spáchal úmyslný trestný čin. Žádná tvrzení a důkazy stran konkrétních okolností rodinné situace žalobce, jeho matky (o kterou dle jeho slov musí pečovat) ani svého zdravotního stavu, nepředložil.

23. Žalovaný se tak logicky nemohl v napadeném rozhodnutí podrobně věnovat otázce přiměřenosti napadeného rozhodnutí, pokud žalobce v tomto ohledu svoji situaci nijak nepopsal a nedoložil. Žalovaný současně v napadeném rozhodnutí správně zohlednil skutečnosti, které vyplynuly z obsahu správního spisu. V napadeném rozhodnutí uvedl mj., že z Cizineckého informačního systému bylo zjištěno, že je žalobce ženatý, avšak na území ČR dlouhodobě nepobývá nikdo z jeho rodinných příslušníků. Sám zde dlouhodobě pobývá a pracuje teprve od května 2021 na základě vydané zaměstnanecké karty, do té doby navštěvoval ČR pouze v rámci krátkodobých víz. Nepominul ani skutečnost, že žalobce pochází ze západní oblasti Ukrajiny, která se jeví jako bezpečná, pročež není dle žalovaného vycestování nemožné.

24. Krajský soud zdůrazňuje, že se v případě žalobce nejedná o vyhoštění a není mu tak zakázán pobyt na území ČR či dalších států zapojených do schengenského prostoru. Jde pouze o rozhodnutí o zrušení zaměstnanecké karty. Ostatně jak žalovaný uvedl ve svém rozhodnutí, prokáže-li žalobce, že vycestování do země původu je z opodstatněných důvodů nemožné, má možnost za zákonem stanovených podmínek podat žádost o speciální pobytový status, např. vízum za účelem strpění. K tomuto žalovaný přiléhavě odkázal na již výše soudem uvedený rozsudek NSS č. j. 6 Azs 163/2015-47: „Je-li následně – v důsledku povinnosti opustit území státu – ve hře ohrožení nějakých základních práv (např. práva na život, práva nebýt podroben mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, nebo koneckonců i práva na respektování soukromého a rodinného života), slouží k jejich ochraně jiné právní prostředky (poskytnutí mezinárodní ochrany, jiné pobytové tituly, např. za účelem strpění pobytu pro existenci překážek vycestování atp.).“ 25. Krajský soud dále připomíná, že Česká republika je povinna nevystavit žádnou osobu v její jurisdikci újmě, která by spočívala v ohrožení života, vystavení mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, např. tím, že by byla vyhoštěna do země, kde by jí taková újma hrozila, jak přímo v kontextu ruské agrese na Ukrajině připomněl NSS např. v rozsudku ze dne 21. 4. 2022, č. j. 10 Azs 47/2022-33 (odst. 8). K ochraně před těmito následky a k legálnímu setrvání na území ČR ale slouží jiné instituty (NSS zmíněné udělení mezinárodní ochrany, v kontextu ruské agrese na Ukrajině udělení dočasné ochrany dle zákona 65/2022 Sb., případně udělení víza za účelem strpění). Jediným řešením situace z hlediska dodržení mezinárodněprávních závazků ČR, včetně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy není nutně pouze nezrušení zaměstnanecké karty žalobci, který svým trestněprávním jednáním zapříčinil, že jednoznačně nesplňuje zákonodárcem stanovené podmínky pro tento postup. Dle zdejšího soudu přitom žalobce nijak nezpochybnil závěr žalovaného, že žalobce jakožto státní příslušník Ukrajiny mohl a může některý z těchto institutů využít. Uvedený závěr má oporu též v judikatuře správních soudů (viz zmíněné rozsudky NSS). Žalobce reálně nebyl ohrožen následky spojenými s návratem do válkou zasažené země původu. K tomuto soud doplňuje, že žalovaný ve svém vyjádření poukázal na skutečnost, že náhledem do Cizineckého informačního systému zjistil, že žalobci byl dne 30. 1. 2023 vylepen výjezdní příkaz č. GA0250684 (platný do 2. 2. 2023) a 6 29 A 3/2023 stejného dne žalobce podal žádost o vízum strpění z důvodů § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

26. Čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Českou republiku zavazuje k tomu, aby nepřiměřeně nezasahovala do soukromého a rodinného života. Nestanoví, že se tak musí stát pouze cestou vydání právě toho pobytového oprávnění, které si žalobce vybere a požádá o něj, pokud existují jiné cesty, jak případnému nepřiměřenému zásahu zabránit. V nyní posuzované věci není pochyb o tom, že žalobce jakožto státní příslušník Ukrajiny, tedy země zasažené válkou, má k dispozici jiné cesty k legálnímu setrvání na území ČR (srov. dále např. rozsudky NSS ze dne 10. 8. 2023, č. j. 2 Azs 135/2023-33, ze dne 18. 11. 2022, č. j. 3 Azs 235/2022-27 nebo ze dne 29. 2. 2022, č. j. 3 Azs 238/2022-41, odst. 44–46). Stejně tak má žalobce možnost požádat o vydání povolení k zaměstnání a nadále finančně zajišťovat svoji rodinu.

27. Zrušení zaměstnanecké karty je následkem trestné činnosti žalobce. Ten si musel být vědom toho, že jeho trestná činnost může negativně zasáhnout nejen jeho samotného, ale též jeho blízké (srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 8. 2022, č. j. 6 Azs 161/2020-45, odst. 51, ze dne 1. 4. 2021, č. j. 1 Azs 485/2020-32, odst. 13, ze dne 2. 4. 2020, č. j. 6 Azs 32/2020-26, odst. 22). K tomuto krajský soud pouze doplňuje, že veřejný zájem na tom, aby na území České republiky nepobývali cizinci, kteří spáchali úmyslný trestný čin, za nějž byli odsouzeni, a mohli by tedy představovat byť jen potenciální hrozbu pro společnost, má obecně zpravidla přednost před právem tohoto cizince pobývat na území se svojí rodinou (viz rozsudek NSS ze dne 7 As 21/2008-101).

28. I pokud tedy zrušení zaměstnanecké karty přinese žalobci jisté těžkosti a bude spojeno s určitými časovými a administrativními nároky, rozhodně nelze tento následek vlastního úmyslného protiprávního jednání žalobce hodnotit jakožto nepřiměřený zásah do jeho základních práv. Soud souhlasí s tezí vyslovenou v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2023, č. j. 45 A 4/2023-51, že „pokud cizinec nesplňuje podmínky konkrétního pobytového oprávnění, je mnohem vhodnější, aby mu v případě hrozby porušení mezinárodních závazků bylo uděleno pouze nejnižší pobytové oprávněné, které může tuto hrozbu účinně odvrátit, a nikoliv pobytové oprávněné podle jeho volby. Opačný výklad by cizince, kteří podmínky pobytového oprávnění nesplňují (navíc z důvodu vědomé trestné činnosti), nedůvodně zvýhodňoval oproti cizincům, kteří podmínky svého pobytového oprávnění řádně plní“.

29. Námitky žalobce směřující k dopadům do soukromého a rodinného života tak soud shledal nedůvodnými. K námitce nevyslyšení a nereagování na Výzvu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí 30. Pokud žalobce uvádí, že se s podklady rozhodnutí na základě Výzvy neseznámil, poněvadž ji zaměnil za oznámení o změně zaměstnavatele, nelze tuto námitku shledat důvodnou. Jak žalovaný uvedl ve svém vyjádření, ve Výzvě je v první větě uvedeno, že se tato týká zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Písemnost byla rovněž označena specifickým číslem jednacím. Z Cizineckého informačního systému, jak uvádí žalovaný, plyne, že řízení o změně zaměstnavatele bylo ukončeno již dne 31. 8. 2022, kdy bylo vydáno Sdělení o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele, zatímco řízení o zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty bylo zahájeno až dne 26. 9. 2022 a následná Výzva k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí byla doručena žalobci dne 13. 10. 2022. Soud k uvedenému 7 29 A 3/2023 konstatuje, že to, že si žalobce neověřil, o jakou písemnost se jedná, nelze přičítat žalovanému správnímu orgánu.

31. V žalobě žalobce jako důkaz navrhuje svůj výslech. V řízení bylo postaveno najisto a žalobce to ani nerozporoval, že trestný čin spáchal a byl za něj odsouzen. Vzhledem k tomu, že v takovém případě není prostor pro správní uvážení, jde o nadbytečný důkaz, neboť by nijak nepomohl k objasnění nynější věci. Důkazy lze odmítnout, je-li skutkový stav objasněn dostatečně, resp. jejich provedení by bylo nadbytečné, nebo pokud okolnost, již měly prokázat, není rozhodnou okolností či k jejímu průkazu nesměřuje, případně směřuje k prokázání okolnosti, jež nebyla správním orgánem vyžadována (viz rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2007, č. j. 7 Afs 128/2006-67).

32. Krajský soud uzavírá, že žalovaný správně vyhodnotil splnění podmínek pro zrušení zaměstnanecké karty žalobce.

VI. Závěr a náklady řízení

33. Soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 29. října 2024 Zuzana Bystřická v.r. předsedkyně senátu