72 A 16/2024

Rubrum

č. j. 72 A 16/2024-42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: Y. P., st. příslušnost: Ukrajinská republika bytem X doručovací adresa: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o přezkoumání sdělení žalovaného ze dne 6. 9. 2024, č. j. X, ve věci zaměstnanecké karty takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Spornými otázkami v posuzované věci bylo, jestli žalovaný v souladu se zákonem a mezinárodními smlouvami 1. doručil žalobkyni napadené sdělení, 2. nevyzval žalobkyni k odstranění vad oznámení o změně zaměstnavatele a 3. posoudil přiměřenost zásahu sdělení do soukromého a rodinného života žalobkyně.

2. Žalovaný informoval žalobkyni napadeným sdělením (dál jen „sdělení“) o nesplnění podmínek stanovených v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZPC“), protože zaměstnavatel F. a. s. r. o. je agenturou práce.

3. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaný žalobkyni sdělení do podání žaloby nedoručil. Žalobkyně zjistila obsah sdělení při nahlédnutí do správního spisu 23. 10. 2024. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 2 72 A 16/2024 4. Žalovaný pochybil, když žalobkyni nevyzval k odstranění vad žádosti, ve které žalobkyně oznámila změnu zaměstnavatele. Žalobkyně neměla reálnou možnost nedostatky svého podání odstranit a žalovaný jí tak odepřel právo na spravedlivý proces. Žalovaný zmařil možnost žalobkyně podat oznámení o změně zaměstnavatele, které by splňovalo zákonem stanovené podmínky. Postup žalovaného byl v rozporu s rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 4 Azs 114/2023-34 a č. j. 4 Azs 124/2023-34.

5. Žalovaný tím, že žalobkyni neoznámil nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele, zasáhl nepřiměřeně do jejího soukromého a rodinného života. Žalobkyně pobývá v České republice (dále jen „ČR“) od roku 2020 a v únoru 2025 by měla možnost požádat o trvalý pobyt, ale žalovaný jí tuto možnost odepřel napadeným sdělením a zneplatněním zaměstnanecké karty. Žalovaný sdělením ukončil pobytové oprávnění žalobkyně.

6. Žalovaný porušil zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného sdělení (dále jen „správní řád“), zejména jeho § 2 až § 8 (nepostupoval v souladu se zákony, nepoučil žalobkyni a nejednal vstřícně, přijaté řešení nebylo v souladu s veřejným zájmem a rozhodnutí neodpovídá okolnostem případu), § 37 odst. 3 (žalovaný nevyzval žalobkyni k odstranění vad podání), § 72 (žalovaný neoznámil žalobkyni sdělení v souladu se zákonem), § 50 odst. 3 a 4 (žalovaný nezohlednil skutečnosti, které hovoří ve prospěch žalobkyně a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo) a § 42g odst. 9 ZPC (žalovaný neoznámil žalobkyni, zda byly splněny podmínky požadované pro změnu zaměstnavatele).

7. Žalobkyně měla důvěru v úřad práce, který jí předložil jako vhodného zaměstnavatele agenturu práce. Žalobkyně nevěděla, že nemůže v žádosti uvést jako zaměstnavatele agenturu práce.

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě upozornil, že veškerá poučení o tom, jaké jsou podmínky pro změnu zaměstnavatele, v jaké formě je třeba oznámení předložit a jaké jsou jeho náležitosti, je uvedeno v tiskopisu oznámení. Žalobkyně proto měla možnost se přímo v tiskopise na straně druhé dočíst, že není možné ohlásit změnu zaměstnavatele, pokud budoucím zaměstnavatelem je agentura práce. Obecně platí právní zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Žalobkyně si podmínky pro oznámení změny zaměstnavatele měla zjistit předem. Nelze přičítat k tíži žalovaného, že žalobkyni nepoučil. Naopak, žalovaný žalobkyni dostatečně poučil v tiskopise oznámení, který žalobkyně vyplňovala.

9. Ohledně výzvy k odstranění vad žalovaný zdůraznil, že oznámení žalobkyně obsahovalo zákonem předpokládané náležitosti. Nicméně nebyla splněna jedna ze základních podmínek pro úspěšné oznámení změny zaměstnavatele uvedená v § 42g odst. 7 ZPC. Žalobkyně totiž hodlala pracovat u zaměstnavatele, který je agenturou práce a tuto vadu oznámení nelze odstranit ani na základě výzvy žalovaného. Situace žalobkyně je podobná jako případ ze současné judikatury popsaný v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 33 A 13/2024-41. V této věci šlo také o oznámení změny zaměstnavatele, který byl agenturou práce a soud shledal, že tato vada byla neodstranitelná.

10. K zániku zaměstnanecké karty k 5. 9. 2024 nedošlo zaviněním žalovaného, ale způsobila si ho žalobkyně tím, že si nezjistila dostatek informací k zamýšlené změně zaměstnavatele. Navíc oznámení o změně zaměstnavatele žalobkyně podala až na konci šedesátidenní doby od skončení jejího posledního pracovního poměru. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 3 72 A 16/2024 11. Žalovaný zaslal sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele agentuře práce F. a. s. r. o. a žalobkyni. Žalobkyně si doručované sdělení na adrese hlášeného pobytu nepřevzala, respektive nevyzvedla v úložní době. Žalobkyně si měla označit domovní schránku svým jménem nebo měla sdělit žalovanému doručovací adresu, což však učinila až v žalobě. V době, kdy žalobkyně nahlížela do správního spisu, v něm nebyla založena obálka se sdělením o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele, kterou později Česká pošta, s. p., vrátila s tím, že si ji žalobkyně nevyzvedla v úložní době a nemohla být ani vhozena do schránky.

12. Žalobkyně v replice dodala, že ve správním spise není žádný záznam o tom, že jí žalovaný doručil sdělení při nahlížení do správního spisu.

13. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

14. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobkyně ukončila předchozí pracovní poměr 7. 7. 2024. Žalovaný doručil sdělení agentuře F. a. s. r. o. dne 16. 9. 2024. Žalobkyně zaslala žalovanému 30. 9. 2024 písemný dotaz, proč nebyla změna povolena a požádala o nahlédnutí do spisu. Žalovaný 8. 10. 2024 žalobkyni sdělil, kdy a jakým způsobem může do spisu nahlédnout. K vyrozumění není doložena doručenka ani není uveden způsob doručení. Podle záznamu z 23. 10. 2024 žalobkyně nahlédla do spisu 23. 10. 2024.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Žaloba nebyla předčasná, protože žalobkyni bylo sdělení doručeno tím, že se s jeho obsahem seznámila nejpozději při nahlédnutí do správního spisu 23. 10. 2024. Sdělení se tímto způsobem dostalo do dispoziční sféry žalobkyně a žalobkyně měla možnost se seznámit s celým jeho obsahem kvalifikovaně, seznala důvody jeho vydání a reagovala na ně žalobou, kterou podala 7. 11. 2024. Tím byla naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení s obsahem rozhodnutí. Sdělení bylo žalobkyni fakticky doručeno nejpozději při nahlédnutí do spisu a žalobkyně nemůže namítat neplatnost doručení. Práva žalobkyně nebyla nijak zkrácena. Smyslem a účelem doručování bylo, aby se žalobkyně se sdělením a důvody jeho vydání seznámila a mohla se proti němu bránit, uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy. Podstatné je, že se sdělení dostalo do rukou žalobkyně (srov. např. rozsudek NSS č. j. 1 As 90/2010-95). Ostatně, tento způsob seznámení se sdělením popsala podrobně sama žalobkyně v žalobě. Tvrzení žalobkyně odpovídá záznamu ve správním spise o nahlédnutí do spisu 23. 10. 2024. V záznamu je rovněž uvedeno, že žalobkyně využila práva činit si ze spisu výpisy a pořizovat si kopie a že jí bylo umožněno nahlédnout do celého spisového materiálu. Žalobkyně tento záznam podepsala.

17. Žalobkyně zjevně věděla o existenci a obsahu sdělení dříve než při nahlédnutí do správního spisu 23. 10. 2024, protože se již 30. 9. 2024 dotazovala písemně žalovaného, proč „řízení nepovolil“. Protože zde však nebyly žádná tvrzení ani žádné důkazy o tom, že žalobkyně znala celý obsah sdělení před 23. 10. 2024, soud nezjišťoval přesnější datum doručení sdělení – ostatně nic by to nezměnilo na tom, že žalobkyně lhůtu pro podání žaloby dodržela a podala ji v souladu s § 71 a § 72 s. ř. s. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 4 72 A 16/2024 18. Žalovaný neměl povinnost vyzývat žalobkyni k odstranění vad žádosti, protože žádost obsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně uvedení identifikace nového zaměstnavatele.

19. Podle § 42g odst. 7 věty třetí ZPC „držitel zaměstnanecké karty vydané podle odstavce 2 dále není oprávněn změnit zaměstnavatele nebo nastoupit na pracovní pozici, bude-li budoucím zaměstnavatelem agentura práce.“ 20. Nový zaměstnavatel, u kterého hodlala žalobkyně být zaměstnaná, však byl agenturou práce, což ZPC v § 42g při oznámení změny zaměstnavatele neumožňuje. O tom byla žalobkyně poučena v tiskopise oznámení změny zaměstnavatele na straně druhé v druhém odstavci (pod písmenem „c“). Zde je uvedeno: „Změnu zaměstnavatele nebo zaměstnávání u dalšího zaměstnavatele nejste oprávněn(a) ohlásit, pokud budoucím zaměstnavatelem je agentura práce“. Stejný text je uveden také v angličtině s odkazem na veřejnou databázi agentur práce na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí https://portal.mpsv.cz/sz/obcane/zpr_prace.

21. Součástí správního spisu je výtisk z citovaných stránek se záznamem F. a. s. r.o. jako evidované agentury práce. O tom, že F. a. s. r. o. je agentura práce nebylo mezi účastníky řízení sporu.

22. Oznámení žalobkyně z 2. 9. 2024 o změně zaměstnavatele obsahovalo všechny informace potřebné k tomu, aby žalovaný mohl objektivně posoudit, jestli žalobkyně podmínky § 42g ZPC pro změnu zaměstnavatele splnila. Nešlo o případ, kdy by v oznámení změny zaměstnavatele například chyběla jeho identifikace, oznámení bylo neúplné, nesrozumitelné, vnitřně rozporné, chyběl na ní podpis a podobně. Proto nebylo namístě aplikovat § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat žalobkyni k odstranění vad oznámení. Nešlo o vadu (oznámení změny zaměstnavatele) ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu. Judikatura NSS za odstranitelnou vadu považovala například nedoložení mzdového výměru k pracovní smlouvě, tj. chybějící přílohu oznámení (rozsudek NSS č. j. 7 Azs 19/2024-19, bod 18) nebo nedoložení pracovní smlouvy (rozsudek NSS č. j. 4 Azs 124/2023-34). Soud neshledal vadu v úsudku žalovaného, že sdělení zaměstnavatele, který je agenturou práce, je neodstranitelnou vadou oznámení.

23. Uvedení zaměstnavatele, který je agenturou práce, není vadou žádosti a není vadou, která by byla odstranitelná. Jde o povinnou náležitost žádosti. Žalovaný poučil žalobkyni v tiskopise oznámení, že není oprávněna uvést jako zaměstnavatele agenturu práce. Žalovaný žalobkyni poučil v souladu s § 42g odst. 7 ZPC a v souladu s § 4 odst. 2 správního řádu, podle kterého „správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.“ 24. Žalovaný neměl možnost správního uvážení (§ 42g odst. 7 ZPC je kogentní) a nemohl žalobkyni prominout oznámení nového zaměstnavatele, který je agenturou práce. Žalovanému žádný zákon a mezinárodní smlouva neukládaly, aby žalobkyni vyzval k podání nového oznámení nebo ke změně oznámení. Obecně platí, že správní orgány nejsou povinny poskytovat účastníkům řízení návod, jak dosáhnout zamýšleného výsledku v řízení, tedy poskytovat jim právní rady – to přísluší právním profesionálům jako například advokátům nebo případně specializovaným neziskovým organizacím apod.; správní orgány mají poučovací povinnost především v rozsahu procesních práv (viz Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 5 72 A 16/2024 rozsudek NSS č. j. 1 Azs 323/2019-30, body 14-17, nebo č. j. 4 Azs 335/2023-34, body 15- 17).

25. Žalobkyně podala oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele až na samém konci šedesátidenní lhůty (pět kalendářních dnů před jejím uplynutím) a doručovací adresu žalovanému nesdělila. Tím žalobkyně fakticky zabránila tomu, aby v šedesátidenní lhůtě (podle § 63 odst. 1 ZPC) a současně po sdělení mohla podat novou žádost, která by splňovala podmínky ZPC. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádný důvod, co jí bránilo, aby si poučení přečetla, porozuměla mu a respektovala ho.

26. Soud nepřisvědčil žalobní námitce, že se měl žalovaný zabývat tím, jaký následek by mělo přezkoumávané sdělení z hlediska přiměřenosti zásahu do jejího soukromého a rodinného života.

27. Podle § 174a ZPC „při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“ 28. Žádný zákon ani mezinárodní právní předpis nebo smlouva výslovně neukládají žalovanému, aby v případě přezkoumávaného sdělení hodnotil přiměřenost dopadů sdělení na soukromý a rodinný život žalobkyně. Na žalobkyni se nevztahuje ani žádná z judikaturních výjimek, podle kterých by žalovaný měl přiměřenost dopadů sdělení na její soukromý a rodinný život posuzovat. Žalobkyně totiž ve správním řízení neposkytla žalovanému žádné informace ke svému soukromému a rodinnému životu a ty nevyplývaly ani z dostupných evidencí a údajů, které žalovaný zjistil v průběhu správního řízení. Žalobkyně žádné okolnosti soukromého a rodinného života neuvedla ani při nahlížení do správního spisu, ani v žalobě a v průběhu soudního řízení správního. Za této situace žalovaný nebyl povinen se dopady sdělení do soukromého a rodinného života žalobkyně zabývat a ani soud nemá k dispozici žádné tvrzení žalobkyně ani žádnou okolnost, ze kterých by mohl vycházet. Jinými slovy, ani žalovaný ani soud neměly co poměřovat (obdobně srov. rozsudek NSS č. j. 10 Azs 262/2019-31, bod 15, č. j. 4 Azs 144/2020-33, bod 35, o zrušení trvalého pobytu, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 3/2023-34, body 22-23, o zrušení platnosti zaměstnanecké karty). Případ žalobkyně nebyl natolik mimořádný, aby bylo možné konstatovat porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

29. Je na žadateli o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty), aby žalovanému sdělil veškeré skutečnosti týkající se jeho soukromého a rodinného života. Právě na žadateli totiž leží břemeno tvrzení (a primárně i břemeno důkazní). Od správního orgánu lze žádat zvýšenou aktivitu při zjišťování skutkových okolností jen tehdy, jde-li (také) o zájem nezletilého dítěte (rozsudek NSS č. j. 5 Azs 230/2020-43, bod 22). Žalobkyně však netvrdila, že by v jejím případě připadaly do úvahy zájmy nezletilého dítěte.

30. Po žalovaném nelze požadovat, aby výhradně z vlastní iniciativy vyhledával a opatřoval důkazy, které by mohly z hlediska nepřiměřenosti zásahu svědčit ve prospěch žalobkyně (srov. rozsudek NSS č. j. 9 As 142/2012-21). Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 6 72 A 16/2024 31. Intenzity nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života, který si cizinec za dobu svého pobytu na území ČR vytvořil, obvykle dosahuje především dlouhodobý zákaz pobytu na území ČR (viz rozsudek NSS č. j. 5 Azs 46/2008-71). To však není případ žalobkyně, které napadeným sdělením zákaz pobytu uložen nebyl, ani nebyla vyhoštěna.

32. Soud nezjistil porušení základních zásad správního řízení ani žádného ustanovení správního řádu nebo ZPC tak, jak je uvedla žalobkyně v žalobě. Žalovaný nepominul v řízení o oznámení žalobkyně žádnou okolnost, kterou sdělila žalobkyně nebo zjistil sám, významnou pro řízení o jejím oznámení. Soud neshledal nevstřícnost jednání žalovaného. Pokud by žalobkyně včas například udělila plnou moc osobě s datovou schránkou či s bezproblémovým doručováním nebo by se sama zajímala o osud řízení (telefonicky či osobně, prostřednictvím zmocněnce apod.), mohla by v šedesátidenní lhůtě stihnout zjistit včas výsledek řízení a uzpůsobit tomu svůj další postup.

33. Soud neprováděl důkaz hlášením zneplatněného dokladu s biometrikou a cestovním pasem žalobkyně, protože nesouvisely s projednávanou věcí a spornými otázkami.

34. Závěrem soud shrnuje, že neshledal v postupech a rozhodnutí žalovaného namítané vady, ani vady, k nimž by měl přihlédnout z úřední povinnosti. Sdělení bylo žalobkyni doručeno nejpozději 23. 10. 2024 při nahlížení do správního spisu. Oznámení držitele zaměstnanecké karty obsahovalo vadu, která byla neodstranitelná (zaměstnavatelem nemohla být agentura práce). Žalovaný sdělením nezasáhl nepřiměřeně do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalovaný neporušil žádné ustanovení správního řádu a naplnil poučovací povinnost v rozsahu stanoveném zákonem a judikaturou. Žalovaný v souladu se zákony a mezinárodními právními předpisy a smlouvami zjistil skutkový stav, vybral právní předpisy, pod které ho podřadil, a z toho vyvodil skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil, a proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

35. Soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské nám. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaje o tom, kdy mu bylo Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V. 7 72 A 16/2024 rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Olomouc 13. ledna 2025 Martina Rýznarová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. A. V.