29 A 89/2025

Rubrum

č.j. 29 A 89/2025-50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka ve věci žalobce: M. Z. zastoupený advokátem JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M. sídlem Litovelská 1349/2b, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti osoby zúčastněné na řízení: EG. D., a.s., IČO: 28085400 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. KUOK-103997/2025, sp. zn. KÚOK/140122/2024/OKSÚ/9206, takto:

Výrok

I. Žaloba se vylučuje k samostatnému projednání v části směřující proti výroku o náhradě za vyvlastnění uvedenému v bodu III výrokové části rozhodnutí Magistrátu města Prostějova ze dne 25. 10. 2024, č. j. PVMU 209369/2024 22, sp. 2 29 A 89/2025 zn. SÚ 1929/2023, potvrzeného rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. KUOK-103997/2025, sp. zn. KÚOK/140122/2024/OKSÚ/9206.

I. Ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podanou žalobou brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí, kterým žalovaný částečně změnil (v textu odůvodnění v bodech 13. a 14. v části, kde je vypořádána námitka žalobce) a ve zbylé části zamítl odvolání žalobce a potvrdil správnost rozhodnutí Magistrátu města Prostějova (dále též „magistrát“ či „správní orgán prvního stupně“) ze dne 25. 10. 2024, č. j. PVMU 209369/2024-22, sp. zn. SÚ 1929/2023, kterým bylo: a) podle § 24 odst. 3 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“ nebo „vyvlastňovací zákon“), rozhodnuto o omezení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. X, k. ú. X, zapsanému na Listu vlastnictví č. X vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, v rozsahu 0,39 m² a délce 1 m při celkové rozloze pozemku 105 m², jak je vymezeno v geometrickém plánu č. 648-358b/2021, ověřeném dne 12. 11. 2021 Ing. H. M. a potvrzeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov dne 18. 11. 2021 pod č. PGP-1623/2021-709, k němuž vlastnické právo náleží odvolateli, zřízením věcného břemene – služebnosti ve prospěch vyvlastnitele, kterým je osoba zúčastněná na řízení, b) určena dle § 24 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění ve spojení s § 3c zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „liniový zákon“), že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění nejpozději do 4 let od právní moci rozhodnutí, c) v souladu s § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění určena ve prospěch odvolatele jednorázová peněžní náhrada za vyvlastnění ve výši 260,- Kč pro vyvlastňovaného M. Z.

2. Žalovaný takto rozhodoval za procesní situace, kdy předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2025, č. j. KUOK-11198/2025, sp. zn. KÚOK/140122/2024/OSR/9206, krajský soud k žalobě žalobce zrušil rozsudkem ze dne 30. 7. 2025, č. j. 29 A 11/2025-45, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3 29 A 89/2025 II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (§ 78 odst. 3 s. ř. s.).

4. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. X v k. ú. X, jehož součástí je i budova č. p. X. Umisťovanou stavbou mají být omezena jeho veřejná subjektivní práva, především právo vlastnické, a to hlavně umístěním kabelových skříní do fasády budovy a plotu. Žalobce především zdůraznil, že stavební záměr ohrožuje statiku domu. Příčinou je dopravní provoz na přilehlé komunikaci, která je ve velmi špatném stavu. Vznikají tak silné otřesy, jež narušují stavebnětechnické vlastnosti budovy. Žalobci není zřejmé, z čeho vyvlastnitel dovodil, že námitka ohledně narušení statiky je neopodstatněná. Stavební úřad ani vyvlastňovací úřady se statikou domu nezabývaly, což je alarmující. Žalobce v této souvislosti předložil odborné vyjádření statika (zpráva Ing. M. J.), podle níž budova již nyní vykazuje statické poruchy a jakékoliv stavební práce bez předchozí sanace nelze doporučit. Stavební záměr je zcela překvapivý a škodlivý. Předpokládá narušení fasády a tím i termoregulačních vlastností domu žalobce. Podle žalobce představuje záměr šikanózní výkon práva. Závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2763/21, žalovaný dle názoru žalobce interpretuje nesprávně.

5. Žalobce dále namítl (stejně jako v odvolání), že správní orgány se nedostatečně vypořádaly s otázkou vhodnosti zvoleného řešení, když sledovaného cíle (modernizace elektrické sítě) je možné dosáhnout jinak – vhodněji – aniž by bylo nutné zasahovat do pozemku parc. č. st. X. Alternativním řešením může být vybudování elektrické sítě a jejího příslušenství mimo pozemek žalobce. Mohla by se nacházet na pozemku parc. č. XA, jenž je ve vlastnictví města Prostějova a takové řešení umožňuje.

6. Žalobce rovněž namítl, že stanovená výše náhrady za vyvlastnění je naprosto neadekvátní a nepokryje ani zlomek způsobených škod. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ve věci náhrady za omezení vlastnického práva žalobce zřízením věcného břemene k pozemku p. č. X. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2021, č. j. 7 As 70/2021-29, s tím, že žalovaný nerespektuje rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že by mělo mít přednost řešení, které počítá s využitím majetku osob veřejného práva před omezováním práv soukromníků. Žalobce je přesvědčen, že je dán dostatečný důvod k tomu, aby se elektrická skříň umístila mimo jeho dům, a to i za cenu umístění skříně na chodník před domem nebo zelený pás. Dostatečně závažným důvodem je narušení statiky domu, což žalobci prokázali zprávou Ing. J. Pouhé kabelové připojení z elektrické skříně umístěné mimo dům je podstatně méně invazivní.

7. Žalobce rovněž namítá, že stanovená výše náhrady za vyvlastnění je nízká, neboť částka 260 Kč je neadekvátní míře omezení jeho vlastnického práva.

8. Konečně žalobce namítl podjatost vyvlastňovacího úřadu. Důvody podjatosti podle něj spočívají v tom, že Magistrát města Prostějova a jeho odbory činí žalobci potíže a rozhodují nezákonně.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4 29 A 89/2025

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Setrval na závěrech vyslovených v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkázal. V napadeném rozhodnutí podrobněji odůvodnil a reagoval na námitky týkající se alternativního technického řešení. Žalovaný uvedl, že umístění rozvodné skříně mimo budovu by bylo atypické, v dané lokalitě se rozvodné skříně umisťují běžně na fasády objektů. Zároveň by návrh žalobce znamenal zásah do práv další třetí osoby. Tato možnost je sice relevantní, ale nepředstavuje bez dalšího důvod k odepření vyvlastnění. Rozhodné je, zda navržené alternativní řešení je reálně proveditelné a zda není spojeno s obdobným nebo větším zásahem do práv jiných osob. V daném případě nebylo prokázáno, že by navržené varianty byly z hlediska technického nebo provozního realizovatelné a vhodnější než stávající řešení. Žalovaný se také nedopustil deformace či účelové citace technických norem. Technické normy připouští bodové zúžení průchozího prostoru jen ve stísněných podmínkách a výjimečně. Výše náhrady pak byla stanovena řádně dle znaleckého posudku. V neposlední řadě nesouhlasí ani s námitkou žalobce ohledně podjatosti úředních osob.

IV. Posouzení věci soudem

10. Krajský soud, za splnění podmínek bez nařízení ústního jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

11. Krajský soud považuje za nezbytné v úvodu zdůraznit několik podstatných skutečností.

12. Zaprvé je nutné předestřít, že zruší-li soud rozhodnutí správního orgánu, je vysloveným právním názorem vázán nejenom správní orgán, ale i soud, jestliže rozhoduje za jinak nezměněných poměrů v téže věci. Tím je zaručen požadavek legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2024, čj. 9 As 66/2023-72). Pokud soud ve zrušujícím rozsudku některou žalobní námitku neshledal důvodnou, znamená to pro správní orgán, že posouzení této otázky není povinen měnit, vyjma případů, kdy dojde ke změně skutkového či právního stavu, která změnu právního hodnocení odůvodňuje. Neznamená to však, že by žalobce nemohl takové posouzení znovu napadnout v žalobě proti novému správnímu rozhodnutí, popř. i v kasační stížnosti proti novému rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012-41, bod 47).

13. Krajský soud dále považuje za důležité uvést, že žalobní námitky jsou stejnými námitkami uplatněnými žalobcem v odvolání a v podstatě se neliší od námitek uplatněných v předcházejícím správním i soudním řízení (sp. zn. 29 A 11/2025). Převážnou část námitek tvoří argumentace týkající se alternativního řešení záměru, zbytečnosti záměru, nepřiměřené výše náhrady, podjatosti Magistrátu města Prostějova a žalovaného. Jak NSS setrvale judikuje, v žalobě je třeba odlišovat uplatněné žalobní námitky a jednotlivé dílčí argumenty na jejich podporu. Odkáže-li soud v případě shody mezi svým názorem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí na toto odůvodnění, jde o běžnou a možnou praxi, neboť není smyslem soudního přezkumu opakovat již dříve vyřčené (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS). Ze stejného důvodu není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž, co již soud vyslovil v dřívějším zrušujícím rozsudku. V souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie 5 29 A 89/2025 řízení není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené a vysvětlovat stejné důvody, které k předmětnému závěru vedly. Krajský soud tudíž shledává vhodným využití odkazu na již učiněné závěry ve zrušujícím rozsudku ohledně námitek, které považuje za vyřešené v předcházejícím soudním řízení 14. V neposlední řadě krajský soud považuje za nutné uvést, že skutkově i právně téměř totožnou věcí se zabýval již senát 30 A zdejšího soudu, který k žalobě žalobce (a Z. Z.) přezkoumával zákonnost rozhodnutí o vyvlastnění podle § 24 odst. 3 písm. a) zákona o vyvlastnění, jímž došlo k omezení vlastnického práva žalobců k budově č. p. X na pozemku parc. č. st. X v k.ú. X tím, že úřad zřídil věcné břemeno – služebnost ve prospěch osoby zúčastněné na řízení, které spočívá v právu vyvlastnitele zřídit a provozovat na budově zařízení distribuční soustavy, a to nové kabelové vedení NN a přípojkovou skříň včetně všech součástí a příslušenství, dle územního rozhodnutí ze dne 22. 9. 2020, č. j. PVMU 99042/2020 61. Krajský soud následně vydal dne 15. 1. 2026 rozsudek č. j. 30 A 86/2025 - 54, kterým podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud (i s ohledem na skutkovou i právní podobnost obou případů) neshledává žádný důvod, proč se od uvedených závěrů rozsudku č. j. 30 A 86/2025–54 v nyní projednávané věci žalobce odchylovat, a proto do značné míry bude vycházet i z této právní argumentace.

15. Rovněž v nyní projednávané věci je jádrem sporu nesouhlas žalobce s omezením jeho vlastnického práva v důsledku vyvlastnění za účelem realizace předmětného stavebního záměru. Žalobce tvrdí, že žalovaný se měl zabývat otázkou, zda je umisťovaná stavba v souladu s veřejným zájmem, pročež měl posoudit, zda není zasaženo do práv účastníků řízení „nad přípustnou míru“, a současně se měl důkladněji vypořádat s otázkou existence vhodnějšího (alternativního) řešení před dům žalobce na pozemku p. č. XA ve vlastnictví města Prostějov.

16. Krajský soud neprovedl dokazování listinami, jež žalobce navrhl jako důkazy svého tvrzení. Část navržených listin (vyjádření statika, zpráva o revizi el. zařízení) je součástí správního spisu, jehož obsahem se dokazování v řízení před soudy ve správním soudnictví neprovádí. Pokud jde o předloženou fotografii přípojky umístěné mimo budovu, vyšel soud z tvrzení žalobce o existenci dané přípojky, což ostatně ani žalovaný nezpochybnil. Provedení důkazu listinou k prokázání této nezpochybněné skutečnosti by tak za daných okolností bylo nadbytečné.

17. Krajský soud vycházel z níže uvedené právní úpravy.

18. Podle § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění platí, že vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem.

19. Podle § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění lze vyvlastnění provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Podle odst. 2 platí, že veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

20. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 232/2022 Sb. (dále jen „energetický zákon“), „se distribuce elektřiny uskutečňuje ve 6 29 A 89/2025 veřejném zájmu. Stavby sloužící pro distribuci elektřiny a stavby s nimi související jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu. Pro zřízení a provozování stavby distribuční soustavy anebo pro zřízení a provozování stavby související lze odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě podle zákona o vyvlastnění.“ 21. Dle § 25 odst. 4 energetického zákona „je provozovatel distribuční soustavy povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti za jednorázovou náhradu; v případě, že nedošlo k dohodě a jsou-li dány podmínky podle zvláštního právního předpisu (stavebního zákona – poznámka krajského soudu) vydá příslušný vyvlastňovací úřad na návrh příslušného provozovatele distribuční soustavy rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části.“ 22. K opětovné námitce žalobce o nepotřebnosti stavebního záměru, krajský soud podává, že pro posouzení dané věci je rozhodné, že již dříve v posuzované věci rozhodoval, a ačkoliv předcházející rozhodnutí žalovaného bylo z jiných důvodů zrušeno, krajský soudu se ve svém zrušujícím rozsudku podrobně zabýval a vyjádřil také k namítané nepotřebnosti, resp. existenci veřejného zájmu na výstavbě nového elektrického vedení. Soud potvrdil existenci veřejného zájmu na provedení daného záměru, přičemž vypořádal i námitky směřující k jeho zbytečnosti a bezpečnosti. Žalobce v nynější žalobě neuvedl žádné nové okolnosti, proto soud na svém závěru sděleném ve zrušujícím rozsudku č. j. 29 A 11/2025-45 setrvává a plně na něj odkazuje (viz body 18 až 24 rozsudku). Lze tedy shrnout, že zájem na vyvlastnění jakékoli nemovitosti musí být v každém jednotlivém řízení individuálně zjišťován. Ovšem v případech, kdy jeho existenci stanoví přímo zvláštní právní předpis [srov. § 2 odst. 2 písm. a) bod 1, § 3 odst. 2 energetického zákona] nemusí být existence veřejného zájmu ve vyvlastňovacím řízení prokazována ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Tak tomu je i v nyní projednávaném případě, kdy byl veřejný zájem řádně zjištěn, byť nebyl předmětem dokazování. To zároveň nic nemění na povinnosti správního orgánu zjištěný veřejný zájem následně poměřovat se zájmy vyvlastňovaného.

23. Krajský soud již také vysvětlil svůj pohled na údajnou podjatost Magistrátu města Prostějov a Krajského úřadu Olomouckého kraje, včetně vedoucího stavebního úřadu Ing. K. Důvody tvrzené podjatosti spatřuje žalobce primárně v tom, že správní orgány nepostupují objektivně, se žalobcem mají nepříznivé vztahy. Žalobce ovšem nepředložil žádnou argumentaci, která by se dala podřadit pod důvody podjatosti stanovené v § 14 odst. 1 správního řádu. Nedoložil existenci žádných objektivních okolností, které jsou způsobilé vyvolat oprávněné pochybnosti o nezaujatosti této osoby v konkrétním případě. Krajský soud opět setrval na svých závěrech vyjádřených ve zrušujícím rozsudku a plně na ně odkazuje (viz body 42 až 52 zrušujícího rozsudku č. j. 29 A 11/2025-45).

24. Stejně tak krajský soud setrvává na svých závěrech týkajících údajného ohrožení statiky domu (bod 53 až 54 zrušujícího rozsudku č. j. 29 A 11/2025-45). Žalobce v žalobě neuvedl žádné nové skutečnosti, na základě kterých by soud mohl tuto otázku hodnotit odlišně.

25. Uvedené námitky nejsou důvodné. Alternativní umístění záměru 7 29 A 89/2025 26. Další námitka žalobce spočívá v tom, že žalovaný ani vyvlastňovací úřad dostatečně nezkoumali možnost alternativního umístění přípojkové skříně mimo jeho budovu, a to na pozemku p. č. XA ve vlastnictví města Prostějova.

27. S ohledem na existenci zrušujícího rozsudku č. j. 29 A 11/2025-45 krajský soud přezkoumal, zda se žalovaný řádně vypořádal s námitkou žalobců, že elektrická přípojka může být umístěna na chodník před budovou (pozemek parc. č. XA, druh pozemku – ostatní plocha, způsob využití – ostatní komunikace, v k.ú. X ve vlastnictví města Prostějov), a dospěl k závěru, že vypořádání námitky a doplnění odůvodnění je dostatečné.

28. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že variantu výstavby přípojky na chodníku posoudil, avšak její realizace není možná z technických a normových důvodů. Konkrétně vycházel z požadavků ČSN 73 6110 – Projektování místních komunikací, podle níž musí být zachována minimální šířka volného profilu chodníku pro bezpečný pohyb chodců. Z podkladů vyplývá, že chodník v místě navrhovaného umístění elektrické přípojky má šířku cca 162 cm [např. stanovisko k alternativnímu umístění přípojkové skříně ze dne 21. 8. 2025 a 23. 7. 2025, veřejně přístupný katastr nemovitostí, internetové mapové aplikace (www.mapy.cz)], šířka přípojkové skříně je 25 cm. Přípojkovou skříň nelze umístit přímo na budovu č. p. X, ale ve vzdálenosti minimálně 10 cm od zdi. Průchodnost chodníku by tedy byla snížena na 127 cm, přičemž norma stanoví minimální šířku 150 cm. Umístění přípojky by vedlo k zásahu do konstrukce chodníku a snížení jeho šířky pod normový limit. Umístění záměru na chodník před budovou by také bylo v rozporu s cíli vyhlášky č. 104/1997 Sb., dle které je při stavebních úpravách stávajících komunikací nutno zlepšovat kvalitu komunikace zvýšením bezpečnosti a plynulosti provozu.

29. Krajský soud konstatuje, že správní orgán identifikoval námitku, posoudil ji podle relevantních technických norem a provozních požadavků a své závěry, se kterými se soud ztotožnil, srozumitelně odůvodnil. Odůvodnění je přezkoumatelné a odpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu. Soud proto neshledal v tomto ohledu nezákonnost napadeného rozhodnutí.

30. K požadavku žalobce na uplatnění výjimky, kdy ČSN 73 6110 stanoví, že „v odůvodněných případech ve stísněných podmínkách současného stavu může ojedinělá překážka bodově zúžit průchozí prostor až na 0,90 m“ krajský soud doplňuje, že výjimka je určena pro existující stav, kde prostorové poměry nelze reálně změnit (např. historická zástavba, úzké ulice). Nejde o situace, kdy je dostatek místa a zúžení by vzniklo pouze zvoleným technickým řešením. V daném místě chodník splňuje normové požadavky a zúžení by bylo způsobeno volbou technického řešení, nikoli stísněnými podmínkami. Proto nelze aplikovat výjimku a soud nepovažuje tuto námitku žalobce za důvodnou.

31. K dalšímu návrhu na alternativní umístění záměru do pásu zeleně žalovaný uvedl, že takovéto řešení by bylo v rozporu s § 45 odst. 8 energetického zákona, jelikož záměr by nebyl umístěn na hranici pozemku zákazníka, muselo by dojít k dohodě mezi žalobci a městem Prostějov o vedení přípojkových kabelů přes jeho pozemek (pod chodníkem), v případě nesouhlasu města by žalobci nebyli připojeni k distribuční síti, veškeré náklady s opravami – včetně rozkopání chodníku apod. by hradili žalobci. V dané lokalitě by takové umístění bylo ojedinělé a narušovalo by celkový vzhled ulice.

32. Podle § 45 odst. 8 energetického zákona elektrická přípojka nízkého napětí slouží k připojení jedné nemovitosti; na základě souhlasu vlastníka přípojky a provozovatele distribuční soustavy 8 29 A 89/2025 lze připojit i více nemovitostí. Elektrická přípojka nízkého napětí končí u venkovního vedení hlavní domovní pojistkovou skříní, u kabelového vedení hlavní domovní kabelovou skříní. Tyto skříně jsou součástí přípojky. Hlavní domovní pojistková skříň, popřípadě hlavní domovní kabelová skříň se umísťuje na objektu zákazníka, na hranici nebo v blízkosti hranice jeho nemovitosti. S ohledem na závěr citovaného ustanovení se soud na rozdíl od žalovaného nedomnívá, že by umístění přípojky v zeleném pásu na pozemku parc. č. XA bylo a priori v rozporu se zákonem.

33. Žalovanému ale lze dát za pravdu, že vlastnické právo města Prostějov požívá stejné ochrany jako vlastnické právo žalobce a zásah do tohoto vlastnictví, ať už vybudováním elektrické přípojky nebo vedením přípojkových kabelů, je nutné hodnotit stejnou měrou jako zásah do vlastnického práva žalobce. Dle rozsudku NSS ze dne 11. 1. 2024, č. j. 7 As 249/2022-28, platí, že „vyvlastňovací orgány tedy nemají povinnost podrobně vyhodnotit každou v úvahu přicházející alternativní trasu (či umístění) veřejně prospěšné stavby, které se vyvlastňovací řízení týká. Jejich úkolem je však přesvědčivě zdůvodnit, z jakých důvodů nelze realizovat kvalifikovaný relevantní návrh konkrétního alternativního řešení, zvláště pak lze-li podle tohoto návrhu využít stejně dobře pozemků státu, obce, vyvlastnitele, respektive subjektů, u kterých lze presumovat zájem na vybudování dané veřejně prospěšné stavby. Nemusí se přitom nutně jednat o návrh zpracovaný formou projektové dokumentace (srov. rozsudky tohoto soudu ze dne 17. 6. 2021, č. j. 7 As 70/2021-29 a ze dne 22. 4. 2022, č. j. 4 As 375/2021-77). Požadavek na míru kvalifikovanosti návrhu by měl sledovat povahu stavby. Se zvyšujícími se požadavky na posouzení vlivu stavby na okolí (a zásah do práv) a její technické řešení souvisí i rostoucí důraz na odbornost nabízeného alternativního návrhu. Zajisté se na první pohled nabízí jiná míra odbornosti a technické dostatečnosti návrhu alternativního řešení vedení vysokého napětí (sloupů) oproti stavbě dálnice či vodního díla.“ 34. Ačkoli je soudu známa relevantní judikatura, je nezbytné každý případ posuzovat individuálně s ohledem na jeho konkrétní skutkové okolnosti. Judikatura poskytuje vodítko pro rozhodování, avšak nelze ji aplikovat mechanicky, soud musí zohlednit specifika projednávané věci, a to i s ohledem na povahu stavby. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě posuzovaném shora uvedeným rozsudkem NSS se jednalo o realizaci stavebního objektu „SO 501 Přeložka VTL plynovodu v km 76,130“, souvisejícího s veřejně prospěšnou stavbou rychlostní silnice (dálnice) „R4 (04) Mirotice“. Dálnice představuje stavbu ve veřejném zájmu, plní funkci veřejné infrastruktury dostupné všem, jejím účelem je sloužit široké veřejnosti. Je tedy zcela legitimní požadovat, aby k realizaci takové stavby byly primárně využity pozemky ve vlastnictví veřejnoprávních korporací.

35. Oproti tomu elektrická přípojka slouží primárně individuálnímu zájmu, neboť slouží pouze potřebám vlastníka odběrného místa a je určena výlučně k užívání vlastníkem konkrétní nemovitosti. V případě elektrické přípojky má zájem na jejím vybudování převážně vlastník budovy, tj. žalobce, nikoliv široká veřejnost. Neplatí proto, že zájem na ochraně vlastnického práva města Prostějova by měl v zájmu vybudování elektrické přípojky (popř. vedení dalších kabelů pod chodníkem) sloužící výlučně žalobci automaticky ustoupit ochraně jejich vlastnického práva. Nelze tedy mechanicky uplatnit stejnou úvahu jako v citovaném rozsudku NSS, neboť intenzita veřejného zájmu na umístění stavby je v tomto případě nesrovnatelně nižší. 9 29 A 89/2025 36. Ve vyvlastňovacím řízení má vyvlastňovací úřad pravomoc a povinnost zabývat se v rámci posouzení přiměřenosti omezení vlastnického práva i otázkou, zda nelze téhož cíle dosáhnout způsobem méně omezujícím práva vlastníka. V daném případě žalobci přednesli argumentaci, proč nemá být přípojková skříň umístěna do stěny jejich domu (možné narušení statiky, porušení nové fasády a izolace), ale na pozemku města p. č. XA, konkrétně v zeleném pásu. Na druhé straně žalovaný přednesl přiléhavou a přesvědčivou argumentaci, že toto alternativní řešení použít nelze a omezení vlastnického práva žalobce je skutečně nezbytným, jediným účelným, logickým řešením, které neomezuje vlastnictví jiného vlastníka v zájmu žalobce. S přednesenou argumentací žalovaného se soud ztotožňuje. Elektrická přípojka bude zřízena k připojení budovy k elektrické distribuční síti, tj. připojení je převážně v zájmu žalobce. Zatížení veřejného majetku by znamenalo omezení jeho obecného užívání a mohlo by vést k zásahu do veřejného zájmu na zachování bezpečnosti a dostupnosti komunikací. Naproti tomu vyvlastnění části soukromé stavby, která je přímo spojena s potřebou jejího vlastníka, představuje řešení, jež minimalizuje zásah do vlastnictví jiných osob, neomezuje užívání veřejného prostranství a respektuje princip proporcionality. Hodnocení proporcionality, resp. alternativních řešení navrhovaných žalobcem provedené žalovaným je tedy podle soudu logické a řádně odůvodněné.

37. Krajský soud si je vědom samostatně stojící elektrické přípojky (zřejmě na pozemku parc. č. XB či XC), na kterou žalobce upozorňoval, nicméně nejde o zcela srovnatelnou situaci jako v projednávaném případě. Tato elektrická přípojka je umístěná u hranice mezi pozemky parc. č. XB či XC, stojí v zatravněné a nezpevněné ploše vedle chodníku. Na obou zmíněných pozemcích se v současnosti nenachází žádné stavby, a nebylo tedy možné umístit přípojku do jakékoliv stavby. Přitom v případě budoucího zastavění i pozemku č. XB (či XC) může být zmíněná přípojka přemístěna do nově vybudované stavby či oplocení. Navíc není zřejmé, jaký je vztah vlastníka přípojky a vlastníka pozemku. Z ničeho tedy nevyplývá, že by přípojka byla umístěna na pozemku jiného vlastníka, jak se toho domáhal žalobce.

38. Oba případy se tedy v mnoha aspektech liší. Přípojka u pozemku parc. č. XB stojí volně, neboť na pozemku není žádná stavba, a není zřejmé ani to, že by snad stála na pozemku jiného vlastníka. U domu žalobce není možné jiné řešení než přípojku umístit do fasády anebo na pozemek města před domem. Vzniká zde tedy střet mezi vlastnickými právy dvou vlastníků, a to města Prostějova a žalobců. Jde přitom o zastavěný pozemek, kdy je umístění přípojky do stavby vlastníka technicky možné a navíc i přiměřené.

39. V každém jednotlivém případě je třeba hodnotit konkrétní okolnosti a důvody, které vedly k umístění přípojky na veřejné prostranství. Umístění jedné (nebo i více přípojek) do veřejného prostranství, byť by se jednalo o okolní zástavbu, nezakládá nárok na obdobné umístění přípojky všem vlastníkům odběrných míst v okolí. Umísťování přípojek na veřejná prostranství by se totiž nemělo stát pravidlem, ale pouze výjimkou určenou k řešení situací, kdy jiné řešení není technicky možné či přípustné (např. z důvodu památkové ochrany apod.).

40. Uvedené závěry nevyvrací ani žalobcem opakovaně namítané ohrožení statiky domu č. p. X. Jak již soud uvedl v předchozím zrušujícím rozsudku (bod 53), povolení a technický způsob realizace umístěné stavby není otázkou, kterou by se mohl zabývat vyvlastňovací úřad ve vyvlastňovacím řízení. V územním řízení týkajícím se umístění stavby i v navazujícím soudním řízení (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2023, čj. 29 A 15/2021-118) již bylo potvrzeno, že k umístění přípojky do fasády budovy může dojít, 10 29 A 89/2025 přičemž stavebník má povinnost postupovat takovým způsobem, aby nedošlo k poškození budovy a po realizaci uvést budovu do odpovídajícího stavu (tj. zejm. zapravit fasádu). Navíc zásahům do budovy by nebylo možné se vyvarovat ani v případě navrhovaných alternativních umístění přípojky, neboť i v takovém případě by bylo třeba dovést kabelové vedení skrze zeď do budovy.

41. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že námitky žalobce týkající se alternativního umístění záměru nejsou důvodné. Nesprávný úřední postup 42. Odvolací řízení je dle § 90 správního řádu postaveno na apelačním principu, který umožňuje na rozdíl od principu kasačního odvolacímu správnímu orgánu rozhodnout o věci samé v případě, že shledal pochybení na straně správního orgánu prvního stupně. V tomto ustanovení jsou správnímu orgánu dány na výběr tři různé možnosti, jak se vypořádat s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně. Odvolací správní orgán může rozhodnutí nebo jeho část zrušit a zastavit řízení, rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání nebo napadené rozhodnutí změnit. Zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem zpět na první stupeň je až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení. Pokud je možné napadené rozhodnutí změnit, je odvolací orgán povinen tak v zájmu hospodárnosti řízení učinit (viz rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34). Stejně tak je odvolací orgán oprávněn zaujmout jiný právní názor a posoudit zjištěný skutkový stav po právní stránce odlišně, než správní orgán prvního stupně.

43. Dále je tímto ustanovením umožněno odvolacímu správnímu orgánu změnit rozhodnutí v části odůvodnění, je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Správní orgán tak může učinit v případě, že samotný výrok rozhodnutí považuje za správný a nepřistoupí k jeho změně. Doplnění odůvodnění nezasahuje do práv účastníka, protože výrok zůstává stejný. Naopak zlepšuje transparentnost a srozumitelnost rozhodnutí. Změnu odůvodnění odvolací správní orgán činí výrokem rozhodnutí o odvolání. [K tomu také např. souhrnná zpráva veřejného ochránce práv za rok 2015, ve které ombudsman odvolací orgány nabádá, že nemusí věc kvůli nedostatkům vracet k novému projednání správním orgánům nižšího stupně, nýbrž mohou chyby rovnou napravit. Zdlouhavé procesy neustálého vracení věci odvolacím orgánem k novým projednáním (tzv. procesní ping-pong) označuje veřejný ochránce práv za nesprávný úřední postup vedoucí k průtahům].

44. V posuzované věci vyvlastňovací úřad na straně 14 svého rozhodnutí odmítnul posuzovat alternativní umístění záměru, jelikož takovou námitku bylo možné uplatnit pouze v územním řízení. Žalovaný naproti tomu v návaznosti na rozsudek zdejšího soudu č. j. 29 A 11/2025-45 oba návrhy na alternativní umístění záměru posoudil, reagoval na konkrétní námitky a návrhy odvolatele (žalobce). Po posouzení podkladů prvoinstančního řízení i odvolacího řízení (viz níže), dospěl ke stejným závěrům o vyvlastnění jako vyvlastňující úřad. Doplnil však a upřesnil jeho rozhodnutí právě o řešení alternativního umístění záměru v odůvodnění. 11 29 A 89/2025 45. Žalovaný opatřil stanovisko od vyvlastnitele a městského úřadu Prostějov, stanovisko odboru správy a údržby majetku města Prostějov týkající se alternativního umístění záměru, ze kterých při svém uvážení vyšel a doplnil závěry vyvlastňovacího úřadu. S těmito podklady měli žalobci možnost se seznámit a vyjádřit se k nim (viz výzva žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č. j. KUOK 91040/2025).

46. Žalovaný postupoval v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, když doplnil odůvodnění rozhodnutí vyvlastňovacího orgánu o vypořádání námitky, na kterou se prvostupňový orgán nezaměřil. V rámci odvolacího řízení provedl dokazování, čímž naplnil zásadu hospodárnosti a povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 a § 6 správního řádu). Věcný závěr o meritu věci zůstal shodný s rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu, žalovaný pouze rozšířil a zpřesnil odůvodnění tak, aby bylo úplné a přezkoumatelné. Tento postup je přípustný, neboť nezakládá újmu účastníkům řízení a respektuje jejich právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Proto soud tuto námitku shledal nedůvodnou. Náhrada za vyvlastnění 47. Pokud jde o část žaloby týkající se přiznané náhrady za vyvlastnění, je třeba uvést, že přezkum této části napadeného a prvostupňového rozhodnutí patří do výlučné pravomoci soudů rozhodujících v řízení podle občanského soudního řádu. Podle § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění totiž lze v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle soudního řádu správního přezkoumat pouze výrok o vyvlastnění podle § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Naproti tomu výrok o náhradě za vyvlastnění podle § 24 odst. 4 zákona o vyvlastnění se projednává (pouze) v občanském soudním řízení. V nyní projednávané věci tedy specializovaný senát jako soud rozhodující v soudním řízení správním nemá pravomoc rozhodnout o části žaloby směřující proti výroku o náhradě za vyvlastnění.

48. Krajskému soudu proto nezbylo, než žalobu v této části směřující proti výroku o náhradě za vyvlastnění vyloučit k samostatnému řízení (per analogiam podle § 39 odst. 2 s. ř. s.). Vyloučená věc bude následně předána senátu krajského soudu rozhodujícímu ve věcech podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, který je k projednání této části žaloby věcně a místně příslušný.

V. Závěr a náklady řízení

49. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

50. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

51. O náhradě nákladů osoby zúčastněné na řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě 12 29 A 89/2025 zúčastněné na řízení soud plnění žádné povinnosti neuložil a nebyly dány ani důvody zvláštního zřetele, krajský soud jí náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 30. června 2026 Zuzana Bystřická v.r. předsedkyně senátu