4 As 144/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. Z., zast. JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem Litovelská 1349/2b, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, za účasti osoby zúčastněné na řízení: EG.D, s.r.o., IČO 21055050, se sídlem Lidická 1873/36, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. KUOK-103997/2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2026, č. j. 29 A 89/2025-50, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

I. Kasační stížnosti žalobce s e p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky části výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2026, č. j. 29 A 89/2025-50, která zní „I. Ve zbytku se žaloba zamítá“, a části rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. KUOK-103997/2025, jíž byly potvrzeny výroky I. a II. rozhodnutí Magistrátu města Prostějova ze dne 25. 10. 2024, č. j. PVMU 209369/2024 22.

II. Soud u k l á d á žalobci, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který podle položky č. 20 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) činí 1.000 Kč.

Odůvodnění

1. Magistrát města Prostějova rozhodnutím ze dne 25. 10. 2024, č. j. PVMU 209369/2024 22 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl tak, že I. podle § 24 odst. 3 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), omezil vlastnické právo k pozemku parc. č. st. X, k. ú. D., zapsanému na listu vlastnictví č. X, vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov (dále jen „pozemek“), zřízením věcného břemene – služebnosti ve prospěch vyvlastnitele, kterým je osoba zúčastněná na řízení; II. podle § 24 odst. 3 písm. c) zákona o vyvlastnění ve spojení s § 3c zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění účinném do 31. 12. 2023, stanovil, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění nejpozději do 4 let od právní moci rozhodnutí, III. podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění stanovil žalobci jednorázovou peněžní náhradu za vyvlastnění ve výši 260 Kč.

2. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Žalovaný nejprve odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 23. 1. 2025, č. j. KUOK-11198/2025. Toto rozhodnutí žalovaného krajský soud zrušil rozsudkem ze dne 30. 7. 2025, č. j. 29 A 11/2025-45, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 11. 9. 2025, č. j. KUOK-103997/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil odůvodnění prvostupňového rozhodnutí v části, v níž byly vypořádány námitky žalobce, a ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

4. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2026, č. j. 29 A 89/2025-50. Výrokem I. žalobu vyloučil k samostatnému projednání v části směřující proti výroku o náhradě za vyvlastnění uvedenému v bodu III. výrokové části prvostupňového rozhodnutí. Dalším výrokem, opět označeným římskou číslicí I, krajský soud žalobu ve zbytku zamítl.

5. Proti rozsudku krajského soudu žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost, přičemž navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) přiznal odkladný účinek. Uvedl, že v důsledku právní moci napadeného rozhodnutí může dojít k realizaci zásahu do pozemku stěžovatele a v návaznosti na něj i k fyzickým zásahům souvisejícím s vedením kabelu a osazením přípojkové skříně. Takový stav by byl po provedení prací jen obtížně vratný a mohl by zmařit praktický význam soudního přezkumu. Stěžovatel v průběhu správního řízení doložil odborné vyjádření upozorňující na stávající statické poruchy budovy a nedoporučující další zásahy bez předchozích sanačních opatření. Realizace záměru před tím, než NSS o věci rozhodne meritorně, by proto mohla vést k zásahu do samotné integrity domu a k následkům, které nelze spolehlivě napravit pouhou peněžitou náhradou. Přiznání odkladného účinku naproti tomu znamená pouze dočasné pozastavení účinků rozhodnutí po dobu soudního přezkumu. Nezakládá trvalou překážku realizace záměru a nepředjímá výsledek věci. Při poměření dočasného odkladu s rizikem nevratného zásahu do vlastnictví stěžovatele převažuje potřeba zachovat stávající stav. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak umožní, aby byla zákonnost nuceného omezení vlastnického práva přezkoumána dříve, než bude zásah fakticky uskutečněn.

6. NSS přípisem ze dne 28. 7. 2026, č. j. 4 As 144/2026-17, vyzval žalovaného a osobu zúčastněnou na řízení, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto přípisu vyjádřili k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel nesplnil svou povinnost odůvodněného tvrzení, že výkon či jiné účinky napadeného rozhodnutí by znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká by vznikla přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti jiným osobám. Tvrzení stěžovatele stran nebezpečí závažného narušení statiky domu zůstala pouze v hypotetické rovině. Žalovaný zdůraznil, že předmětem posuzované věci je omezení vlastnického práva k pozemku, nikoliv omezení vlastnického práva k budově č. p. X. Námitka poškození budovy tedy není námitkou, která by se měla řešit v posuzovaném řízení. Žalovaný dále uvedl, že technické provedení stavby bylo vyřešeno již v rámci územního řízení. Podle § 25 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je vyvlastnitel povinen uvést nemovitost do původního stavu. V případě vzniku škody je povinen ji nahradit. Pokud by tedy vnikla škoda, byla by řešena v rámci občanskoprávního sporu.

8. Osoba zúčastněná na řízení se k tomuto návrhu ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřila.

9. NSS dospěl k závěru, že v posuzované věci jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dospěl přitom k podobným závěrům jako krajský soud v usnesení ze dne 19. 11. 2025, č. j. 29 A 89/2025-35, kterým přiznal žalobě odkladný účinek.

10. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přiměřeně se přitom aplikuje § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. V posuzované věci se nicméně podmínky pro přiznání odkladného účinku posuzují především podle zvláštní úpravy obsažené v zákoně č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „liniový zákon“).

11. Jelikož bylo řízení o posuzované kasační stížnosti zahájeno po 1. 1. 2024, aplikuje se na ně § 2 odst. 4 liniového zákona ve znění účinném od tohoto data, a to bez ohledu na dřívější zahájení správního řízení. Přechodné ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 465/2023 Sb. se totiž aplikuje samostatně na správní a navazující soudní řízení (viz usnesení NSS ze dne 26. 6. 2024, č. j. 8 As 96/2024-96, a rozsudek NSS ze dne 20. 9. 2024, č. j. 2 As 166/2024-26).

12. Podle § 2 odst. 4 liniového zákona návrh na přiznání odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí vydanému v řízení podle § 1 lze podat pouze společně se žalobou. Návrh na přiznání odkladného účinku opravného prostředku proti rozhodnutí soudu o žalobě podle předchozí věty lze podat pouze společně s opravným prostředkem. K později podanému návrhu na přiznání odkladného účinku soud nepřihlíží.

13. Podle § 4 téhož zákona, je-li podána žaloba proti rozhodnutí podle zákona o vyvlastnění, přizná soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením žalobě odkladný účinek, jestliže je žalobce závažně ohrožen ve svých právech a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Toto ustanovení je ve vztahu k § 73 odst. 2 s. ř. s. lex specialis a použije se i na řízení o kasační stížnosti (viz usnesení NSS ze dne 8. 10. 2025, č. j. 5 As 199/2025-51).

14. NSS tedy může přiznat kasační stížnosti odkladný účinek, pokud jsou splněny čtyři podmínky: i) návrh byl podán společně s kasační stížností; ii) stěžovatel je závažně ohrožen ve svých právech; iii) přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a iv) přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem (viz usnesení NSS ze dne 9. 1. 2026, č. j. 7 As 258/2025-46). Uvedené podmínky musí být splněny kumulativně.

15. Stěžovatel návrh podal společně s kasační stížností. První z uvedených podmínek je tak splněna.

16. NSS se dále zabýval tím, zda je stěžovatel závažně ohrožen ve svých právech ve smyslu § 4 liniového zákona. Povinnost tvrdit a osvědčit takové ohrožení tíží stěžovatele. Je proto na něm, aby dostatečně konkrétně uvedl a doložil, jaký negativní následek mu v důsledku právních účinků napadených rozhodnutí hrozí. Ohrožení musí být závažné a reálné, nikoliv pouze hypotetické či bagatelní (viz usnesení NSS č. j. 5 As 199/2025-51 a č. j. 7 As 258/2025-46). Současně je však odkladný účinek institutem preventivní povahy. V této fázi řízení proto soud nerozhoduje, zda tvrzený zásah do práv stěžovatele skutečně nastane, nýbrž zda stěžovatel dostatečně osvědčil hrozbu jeho vzniku (viz přiměřeně usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

17. Prvostupňovým rozhodnutím, potvrzeným v této části napadeným rozhodnutím, bylo omezeno vlastnické právo stěžovatele k pozemku ve prospěch osoby zúčastněné na řízení (vyvlastnitele). Stalo se tak v situaci, kdy již nabylo právní moci územní rozhodnutí o umístění stavby (elektrického vedení v části ulice D.), takže vyvlastnitel může bezprostředně přistoupit k realizaci stavby. To je bezesporu zásah do právní sféry stěžovatele. Samotná skutečnost, že stěžovatel byl nuceně omezen na svých vlastnických právech, ovšem k přiznání odkladného účinku nepostačuje. Pokud by tomu tak bylo, byl by odkladný účinek přiznáván v každé takové věci, přestože jej zákonodárce kasační stížnosti nepřiznal ze zákona (viz usnesení NSS ze dne 4. 9. 2019, č. j. 1 As 176/2019-43, a č. j. 7 As 258/2025-46). Stěžovatel proto musí tvrdit a osvědčit další konkrétní okolnosti, z nichž plyne závažné ohrožení jeho práv. Podle NSS stěžovatel tuto povinnost v posuzované věci splnil.

18. NSS zdůrazňuje, že předmětem posuzované věci není omezení vlastnického práva ke stavbě č. p. X, které bylo řešeno v samostatném vyvlastňovacím řízení (řízení o kasační stížnosti v této věci je vedeno pod sp. zn. 1 As 14/2026). NSS proto své rozhodnutí o odkladném účinku nezakládá na možném poškození domu způsobeném samotným vytvořením niky pro přípojkovou skříň a jejím osazením do fasády budovy. V tomto rozsahu je třeba dát žalovanému za pravdu, že jde o zásah spojený s jiným rozhodnutím o vyvlastnění.

19. Z uvedeného však neplyne, že by mezi možným poškozením domu a předmětem projednávané věci nebyl žádný relevantní vztah. Pro posouzení splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není rozhodující pouze to, která nemovitá věc (resp. její část) je bezprostředním předmětem omezení vlastnického práva, nýbrž také to, zda právní následky právě přezkoumávaného rozhodnutí mohou v dostatečně konkrétní příčinné souvislosti závažně ohrozit jiná práva stěžovatele. Pokud tedy práce prováděné na dotčené části pozemku při výkonu služebnosti mohou reálně ohrozit statiku stěžovatelova domu, jde o okolnost významnou z hlediska možného závažného ohrožení jeho práv. V posuzované věci jde o zřízení služebnosti k části pozemku, jehož tvar odpovídá půdorysu stavby rodinného domu, tedy práce související s položením kabelu elektrického vedení budou prováděny v přímém kontaktu s obvodovými zdmi domu.

20. Stěžovatel spatřuje ohrožení svých práv zejména v riziku poškození statiky domu v důsledku realizace stavebních prací. Toto tvrzení nezůstalo zcela nepodložené. Stěžovatel poukázal na odborné vyjádření Ing. Michala Janíka, autorizovaného inženýra v oboru statika a dynamika staveb. Podle tohoto vyjádření stavba již vykazuje statické poruchy a jeho autor nedoporučuje provádění jakýchkoliv stavebních prací bez předchozí sanace. Stěžovatel tedy neodkazuje pouze na obecnou možnost vzniku škody, ale své obavy opírá o odborný podklad vztahující se ke konkrétní, již porušené stavbě.

21. Pro účely rozhodování o odkladném účinku NSS nemusí a ani nemůže s konečnou platností posoudit, zda a s jakou pravděpodobností by realizace jednotlivých prací skutečně statiku stavby narušila. Takové posouzení náleží případně až meritornímu přezkumu a odbornému dokazování. Pro předběžné posouzení postačuje, že stěžovatel doložil konkrétní okolnosti, pro něž nelze tvrzené riziko považovat za pouze hypotetické. Pozemek, k jehož části byla prvostupňovým rozhodnutím ve spojení s napadeným rozhodnutím zřízena služebnost, je pozemkem, jehož součástí je stavba č. p. X. V souhrnu s již existujícími statickými poruchami stavby, odborným doporučením neprovádět bez předchozí sanace stavební práce a s tvrzením stěžovatele, že výkon napadeného rozhodnutí může narušit statiku stavby, NSS považuje hrozbu dalšího poškození stavby za dostatečně konkrétně osvědčenou pro účely tohoto předběžného posouzení. Poškození statiky stavby by přitom svou intenzitou nepochybně představovalo závažné ohrožení práv stěžovatele. Druhá podmínka § 4 liniového zákona je proto splněna.

22. Na tomto závěru nic nemění ani žalovaným zdůrazněná povinnost vyvlastnitele uvést nemovité věci do původního stavu či nahradit případnou škodu. Jde o prostředky až následné reparace. Účelem institutu odkladného účinku je dočasně zabránit tomu, aby ještě před skončením soudního přezkumu vznikl stav, jehož odstranění by bylo fakticky nebo právně obtížné. U již staticky narušené stavby nelze v této fázi řízení předpokládat, že by případné další poškození bylo odstranitelné nebo adekvátně napravitelné pouhou peněžitou náhradou.

23. NSS se dále zabýval tím, zda se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob. V úvahu zde přicházejí především práva osoby zúčastněné na řízení jako vyvlastnitele a oprávněného ze služebnosti zřízené prvostupňovým rozhodnutím. Přiznání odkladného účinku jí dočasně znemožní výkon tohoto práva. Jde však pouze o časově omezený zásah, nikoliv o zánik či definitivní odnětí práva odpovídajícího této služebnosti.

24. Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila, a neuvedla tedy žádnou konkrétní újmu, která by jí v důsledku dočasného pozastavení účinků rozhodnutí vznikla. Ani žalovaný netvrdil, že by bylo nezbytné zahájit práce ihned a že by jejich krátkodobý odklad vyvolal konkrétní finanční, právní či technické negativní následky. Prvostupňové rozhodnutí ostatně stanovilo vyvlastniteli k zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění lhůtu čtyř let od právní moci rozhodnutí. Nadto v projednávané věci je třeba podle § 2 odst. 2 liniového zákona vydat meritorní rozhodnutí ve lhůtě 90 dnů. Přiznání odkladného účinku proto představuje toliko relativně krátkodobé pozastavení účinků napadeného rozhodnutí.

25. Za těchto okolností NSS neshledal, že by dočasné pozastavení účinků napadeného rozhodnutí zasahovalo nepřiměřeným způsobem do nabytých práv osoby zúčastněné na řízení nebo jiných třetích osob. Také třetí podmínka § 4 liniového zákona je proto splněna.

26. NSS se dále zabýval splněním poslední podmínky, tedy tím, zda přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s veřejným zájmem. NSS nepřehlédl, že podle § 3 odst. 2 energetického zákona se distribuce elektřiny uskutečňuje ve veřejném zájmu a ve veřejném zájmu jsou zřizovány a provozovány také stavby sloužící pro distribuci elektřiny a stavby s nimi související. Tento veřejný zájem je třeba při rozhodování o odkladném účinku vzít v úvahu. Jeho samotná existence však nemůže bez dalšího znamenat, že kasační stížnosti nelze přiznat odkladný účinek. Ustanovení § 4 liniového zákona totiž výslovně předpokládá možnost přiznat odkladný účinek také žalobám a v návaznosti na § 107 s. ř. s. i kasačním stížnostem ve věcech vyvlastnění, které samo o sobě lze provést pouze ve veřejném zájmu převažujícím nad soukromým zájmem na zachování stávajících právních poměrů, uskutečňovaného právě pro infrastrukturní záměry spadající do působnosti liniového zákona. Opačný výklad by tuto zákonem výslovně předvídanou předběžnou soudní ochranu de facto zcela vyprázdnil. Rozhodující proto je, zda je v rozporu s veřejným zájmem právě dočasný odklad realizace záměru s ohledem na konkrétní okolnosti posuzované věci. Závažnost újmy hrozící stěžovateli a intenzitu narušení veřejného zájmu je třeba poměřit testem proporcionality (viz usnesení NSS ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008-131, č. 1698/2008 Sb. NSS).

27. Takový rozpor NSS neshledal. Žalovaný neuvedl žádnou konkrétní skutečnost nasvědčující tomu, že by krátkodobé pozastavení právních účinků napadeného rozhodnutí mohlo ohrozit bezpečnost, spolehlivost nebo kvalitu distribuce elektřiny či jiný konkrétní veřejný zájem. Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu nevyjádřila. Ze správního spisu vyplývá, že daný záměr spočívá ve výměně již existujícího elektrického vedení (resp. nahrazení nadzemního vedení podzemním vedením), nikoliv v připojení nemovitých věcí, které dosud nejsou připojeny k elektrické síti. Proti závažnému riziku na straně stěžovatele tak stojí především obecný veřejný zájem na uskutečnění infrastrukturního záměru, jehož realizace bude přiznáním odkladného účinku pouze dočasně odložena. S přihlédnutím k zákonné devadesátidenní lhůtě pro rozhodnutí o kasační stížnosti NSS uzavírá, že ani poslední podmínka § 4 liniového zákona nebrání vzhledem k okolnostem dané věci přiznání odkladného účinku.

28. Všechny zákonné podmínky jsou tedy splněny. NSS proto návrhu stěžovatele vyhověl, kasační stížnosti přiznal odkladný účinek a pozastavil účinky rozsudku krajského soudu i napadeného rozhodnutí (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS) v rozsahu, jenž je blíže vymezen ve výroku I. tohoto usnesení. Při vymezení rozsahu přiznání odkladného účinku vycházel NSS z toho, že stěžovatelem popsaná hrozící újma se odvíjí toliko od výroku I. a s ním úzce provázaného výroku II. prvostupňového rozhodnutí. Naopak se netýká výroku III. prvostupňového rozhodnutí o náhradě za omezení vlastnického práva ani výroku I. rozsudku krajského soudu, jímž byla žaloba proti tomuto náhradovému výroku vyloučena k samostatnému řízení, aby mohla být předána soudnímu oddělení krajského soudu, jež se zabývá přezkumem správních rozhodnutí v režimu části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

29. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu poplatku ve výši 1.000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost v daném případě vzniká dnem právní moci tohoto usnesení [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS]. NSS proto výrokem II. stěžovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán celní správou.

30. Soudní poplatek lze zaplatit jedním z těchto způsobů: - v hotovosti na pokladně NSS, - bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1040414426. Platbu je rovněž možné provést pomocí QR kódu:

31. NSS závěrem připomíná, že usnesení o přiznání, či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné (viz usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Podle § 73 odst. 5 ve spojení s § 107 s. ř. s. může soud i bez návrhu usnesení o přiznání odkladného účinku zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 Mgr. Tomáš Kocourek předseda senátu