29 Af 50/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: MORÁVIA-CHEM, s. r. o., se sídlem Hrobice 145, PSČ 76315, zastoupeného Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem Ostrava, Jurečkova 643/20, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2016, č. j. 3653-9/2016-900000-302, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím žalovaný v odvolacím řízení změnil rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 1. 10. 2015, č. j. 52819/2015-640000-31, a vyměřil žalobci spotřební daň z lihu za zdaňovací období červenec 2012 ve výši 4 931 355 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou ze dne 29. 4. 2016 podanou u Městského soudu v Praze. Navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i celního úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Před tím, než mohl přistoupit k posouzení věci samé, zabýval se soud splněním podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že o žalobě nemůže věcně jednat. V nyní projednávaném případě soud z obchodního rejstříku shledal a v insolvenčním rejstříku ověřil, že dne 22. 4. 2015 bylo ve věci žalobce zahájeno insolvenční řízení (viz usnesení Krajského soudu v Brně z téhož dne, č. j. KSBR 33 INS 10537/2015-A-2). Usnesením ze dne 11. 9. 2015, č. j. KSBR 33 INS 10537/2015-A-23, pak tentýž soud zjistil úpadek žalobce, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. L. H. Z těchto dat vyplývá, že napadená rozhodnutí celního úřadu a žalovaného byla vydána po prohlášení konkursu na majetek žalobce. Z obsahu rozhodnutí žalovaného je pak zřejmé, že se jedná o rozhodnutí daňové (o vyměření spotřební daně), žaloba se tak v konečném důsledku týkala majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka–žalobce (v této souvislosti viz též § 242 odst. 1 a contrario ve spojení s § 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Jak plyne z § 2 písm. f) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro účely tohoto zákona se osobou s dispozičními oprávněními rozumí osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá. Dle § 229 odst. 1 insolvenčního zákona zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich. Podle odstavce 3 písm. c) téhož paragrafu nestanoví-li tento zákon jinak, je v době od prohlášení konkursu ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce. Pokud jde konkrétně o účinky prohlášení konkursu, podle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Dle § 249 odst. 1 téhož zákona není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne. V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2014, č. j. 7 Afs 161/2014-41 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 305/15; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu pak na http://nalus.usoud.cz), v němž kasační soud uvedl: „Důsledkem prohlášení konkursu na majetek dlužníka je, že do jeho procesního postavení vstupuje insolvenční správce. Mezi oprávnění insolvenčního správce disponovat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty lze zařadit i oprávnění vykonávat procesní práva v soudním přezkumu zákonnosti rozhodnutí správce daně. Insolvenční správce je místo dlužníka oprávněn a povinen hájit zájmy týkající se majetku v majetkové podstatě, a je to tedy pouze on, kdo po prohlášení konkursu svojí procesní aktivitou určuje, zda bude podána žaloba.“ V nyní uvedené věci byla žaloba podána až po prohlášení konkursu na majetek žalobce, tedy v době, kdy sám žalobce již nebyl k podání žaloby oprávněn, neboť toto oprávnění ke dni prohlášení konkursu (11. 9. 2015) přešlo na insolvenční správkyni. Byla to tedy toliko insolvenční správkyně, komu případně svědčilo oprávnění podat ve věci žalobu. Pokud žalobu podal žalobce (plnou moc k podání žaloby a k zastupování v řízení o ní advokátovi udělil jednatel žalobce R. M.), který byl v postavení dlužníka podle insolvenčního zákona, podala ji osoba k tomu zjevně neoprávněná. Z uvedených důvodů soud žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 11. listopadu 2016 JUDr. Zuzana Bystřická, v.r. předsedkyně senátu