30 A 209/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Obec Lipová, se sídlem Lipová 160, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem společnosti Advokátní kancelář Dohnal & Bernard, s.r.o., se sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2016, č. j. KUOK 77782/2016, sp. zn. KÚOK/74121/2016/OŽPZ/398, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou, která byla Krajskému soudu v Brně postoupena k projednání usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2016, č. j. 65 A 89/2016 - 8, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, vydaného ve věci určení, zda jsou honební pozemky žalobce v kat. území Lipová, Hrochov a Seč u Lipové součástí honitby Lipová, a dále určení, že tento stav trvá. Žalobce v podané žalobě (viz poslední odstavec bodu I.) doslovně uvedl: „Žalobce se domnívá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a že zasáhlo do jeho práva na ochranu vlastnictví, práva na samosprávu a práva na spravedlivý proces. Proto proti němu podává tuto žalobu“. K žalobním bodům pak žalobce pod bodem II. žaloby dodal, že důvody žaloby doplní ve lhůtě určené soudem. Závěrem navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil a aby žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. V souvislosti s výše citovaným obsahem podané žaloby krajský soud nejprve uvádí, že žaloba ve správním soudnictví představuje procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud a žádá jej, aby jeho veřejným subjektivním právům, která byla porušena či ohrožena, poskytl spravedlivou ochranu. Soudní řád správní přitom požaduje, aby žaloba splňovala určité náležitosti tak, aby mohla být podkladem pro přezkum zákonnosti vydaného správního rozhodnutí, které je žalobou napadeno a proti němuž tato žaloba směřuje. Vedle obecných obsahových náležitostí podání, jak je upravuje § 37 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí žaloba splňovat také další náležitosti vyplývající ze zvláštních ustanovení o řízení podle části třetí, hlavy druhé s. ř. s. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu k těmto náležitostem patří především žalobní body dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno krajským soudem). Krajský soud v této souvislosti odkazuje také na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který již ve svém rozhodnutí ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/1996 Sb. NSS, uvedl, že ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení a právní argumentaci, přičemž výrazem „konkrétní“ je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno krajským soudem). Ke skutkovým tvrzením pak rozšířený senát blíže vysvětlil, že tato nemohou být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž se musí jednat o zcela jasně individualizovaný, a tedy od jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popis. Náležitá konkretizace žalobních bodů je totiž důležitá nejen z hlediska soudu pro vytyčení mezí, v nichž se soud může a má v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného, aby mohl v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení náležitě využít možnosti procesní obrany. Rozšířený senát tedy uzavřel, že žalobce je povinen v žalobě „vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti“. V daném případě však žalobce shora citovaným požadavkům na řádnou formulaci žalobních bodů nedostál (z aktuální judikatury shodně srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2016, č. j. 5 As 64/2016 - 49, dostupný na www.nssoud.cz). Dle krajského soudu žaloba neobsahuje žalobní body, tj. ve vztahu k žalobci náležitě individualizované námitky, které by byly spojeny s konkrétními skutkovými a právními důvody tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a z nichž by dále bylo možno dovodit konkrétní negativní projevy v právní sféře žalobce. Žalobce neuvedl a nijak blíže nespecifikoval, v čem konkrétně spatřuje zkrácení na svých subjektivních právech a jakých. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu přitom žaloba musí obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz věta druhá ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s.). Podle § 71 odst. 2, věty druhé a třetí, s. ř. s. žalobce může v žalobě formulované žalobní body kdykoli za řízení omezit, tzn. určitý žalobní bod vypustit nebo zúžit námitky v něm uvedené; rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body však může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Shora uvedené závěry pak korespondují také s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, srovnej např. již rozhodnutí ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikované pod č. 113/2004 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud také vyslovil: „[…] Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z citovaného ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť - takto široce pojímaná - povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován“. Pokud tedy žalobce v podané žalobě sám výslovně uvedl, že konkrétní důvody správní žaloby doplní ve lhůtě určené soudem, je nutno konstatovat, že takto učiněné doplnění žalobních bodů by ve světle zásady dispoziční a zásady koncentrace, jimiž je soudní řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ovládáno, bylo nutno považovat za opožděné uplatnění žalobních námitek. To s ohledem na skutečnost, že žalobní body je možno uplatnit toliko v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby, která ovšem již uplynula. Žalobce totiž žalobu doručil soudu až poslední den zákonem stanovené dvouměsíční lhůty, konkrétně dne 17. 10. 2016. K doručení žalobou napadeného rozhodnutí došlo dne 17. 8. 2016, což osvědčuje doručenka, jejíž kopie byla na vyžádání krajskému soudu předložena žalovaným. Z tohoto důvodu proto krajský soud ani nepřistoupil k vydání výzvy k odstranění vad podané žaloby ve smyslu § 37 odst. 5 s. ř. s. Krajský soud v této souvislosti rovněž podotýká, že dodržování a uplatňování koncentrační zásady ze strany soudů nelze s ohledem na charakter řízení a povahu přezkumu ve správním soudnictví pokládat za projev přílišného formalismu. Naopak, opačný přístup by porušoval zásadu rovnosti účastníků (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), nepřípustně by žalobce zvýhodňoval a mohl by též vytvářet prostor pro neomezené a případně též účelové prodlužování soudního řízení. Žalobci nic nebránilo, aby ve lhůtě dvou měsíců, kterou soud považuje za dostatečně dlouhou, žalobní body uvedením natolik konkrétních a individualizovaných skutkových a právních důvodů, pro které pokládal napadené rozhodnutí za nezákonné, náležitě formuloval a uplatnil již ve svém prvotním podání. Vzhledem k tomu, že žaloba neobsahuje žalobní body a tento nedostatek není možno po uplynutí lhůty pro podání žaloby odstranit, není možno z tohoto důvodu v řízení pokračovat. Po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání žaloby se absentující žalobní body staly takovým nedostatkem podmínek řízení, který již nelze ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) odstranit, a proto krajský soud podanou správní žalobu odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 14. prosince 2016 Mgr. Milan Procházka předseda senátu