31 A 14/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: A. S., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravní správy, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 1. 2015, č.j. JMK 104250/2014, sp.zn. S-JMK 104250/2014/ODOS/Ib, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravní správy, ze dne 15. 1. 2015, č.j. JMK 104250/2014, sp.zn. S-JMK 104250/2014/ODOS/Ib, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4.

Odůvodnění

Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 23. 2. 2015 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2015, č. j. JMK 104250/2014, sp. zn. S-JMK 104250/2014/ODOS/Ib, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, Městského úřadu Znojmo, ze dne 23. 7. 2014, č. j. SMUZN 5072/2014 Gr, kterým byla žalobci uložena pořádková pokuta. Žalobce se domáhal i zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobce v žalobě namítl porušení procesních práv žalobce v řízení o uložení pořádkové pokuty, resp. v řízení o odvolání proti uložení pořádkové pokuty, které mělo spočívat v tom, že nebyl vyzván k doplnění blanketního odvolání, o kterém naopak žalovaný bez výzvy k doplnění meritorně rozhodl. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 – 53, a ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010-67, příp. na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve věci sp. zn. 54 Ca 1/2008-30. Žalobce má za to, že tato vada představuje důvod pro zrušení rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Dále žalobce napadl nezákonnost samotného uložení pořádkové pokuty. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 3. 2015 navrhl žalobu zamítnout s tím, že podle něj odvolání žalobce obsahovalo alespoň jeden projednatelný bod, a to absenci řádného ručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zmocněnci, a proto nebylo třeba vyzývat žalobce na doplnění odvolání. Zároveň se vyjádřil i k samotnému uložení pořádkové pokuty, které bylo dle žalovaného v souladu se zákonem. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v rozporu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 s.ř.s. Pro soud je klíčovou otázkou posouzení projednatelnosti odvolání žalobce ze dne 13. 8. 2014 proti rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, ze dne 23. 7. 2014, č. j. SMUZN 5072/2014 Gr, bez výzvy k odstranění vad podání. Základem posouzení je zhodnocení obsahu odvolání žalobce, tedy zhodnocení toho, zda se jednalo o blanketní odvolání, nebo zda obsahovalo alespoň jeden projednatelný odvolací důvod. Odvolání žalobce, podávané prostřednictvím jeho zmocněnce, je uvozeno odstavcem: „Dnešního dne mne kontaktoval klient, že mu přišlo nějaké rozhodnutí. Toto mi přeposílá, avšak jsem jej do dnešního dne neobdržel. Z opatrnosti se proti rozhodnutí pod výše uvedenou spisovou značkou odvolávám.“ Následuje žádost o doručování na elektronickou adresu a dále obsáhlá citace právních předpisů. Mimo žádosti o doručování na elektronickou adresu a citace právních předpisů obsahuje odvolání pouze a jedině citovaný odstavec, z něhož ale vůbec nevyplývá, jak se domnívá žalovaný, že by žalobce, případně jeho zmocněnec v řízení o odvolání namítal jakoukoliv vadu doručení. Z uvedeného odstavce, alespoň tak, jak ho chápe soud, vyplývá pouze to, že pana S. „dnešního dne“ kontaktoval žalobce s tím, že mu přišlo rozhodnutí (pravděpodobně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně). Část následujícího souvětí „avšak jsem jej do dnešního dne neobdržel“ se zřetelně vztahuje k předcházející části věty, dle které klient přeposílal zmocněnci ono rozhodnutí. Není proto v žádném případě namítáno, že by správní orgán prvního stupně nedoručil řádně své rozhodnutí zmocněnci žalobce. Z pohledu soudu se tak zcela jasně jedná o blanketní odvolání, neboť, jakkoliv je podání zmocněnce žalobce označené jako odvolání, obsahově bohaté, neobsahuje ani jedinou výtku ve vztahu k napadenému rozhodnutí nebo procesu jeho přijetí. Podle § 82 odst. 2 zákona 500/2004 Sb., správního řádu, musí odvolání mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu, a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka. Citované ustanovení jasně vymezuje náležitosti odvolání, a to tak, že odvolání musí a) mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2, b) musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, c) v jakém rozsahu ho napadá a d) v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Absence jakékoliv z uvedených náležitostí vede k povinnosti správního orgánu odstranit vady podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu, dle kterého nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. K uvedenému se konstantně vyjadřuje Nejvyšší správní soud a na některé z rozsudků případně poukazuje žalobce. V rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53, Nejvyšší správní soud uvedl, že „Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že náležitosti odvolání jsou ve správním řádu explicitně vyjádřeny. Tedy každé podání, které má být posouzeno jako odvolání (přičemž správní orgán je dle § 37 odst. 1 správního řádu povinen posuzovat podání podle skutečného obsahu), musí vedle základních náležitostí každého podání stanovených v § 37 odst. 2 správního řádu obsahovat i specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního či skutkového posouzení věci nebo vady řízení (odvolací důvody). Žalovaný se tedy mýlí, pokud v kasační stížnosti konstatoval, že odvolání musí obsahovat pouze náležitosti stanovené v § 37 odst. 2 správního řádu. Správní řád (č. 500/2004 Sb.) přijal jinou konstrukci odvolacího přezkumu, než kterou znal předchozí správní řád (č. 71/1967 Sb.). Zvýšil totiž odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být rozhodnutí správního orgánu I. stupně přezkoumáváno - s výjimkou skutečností, které je povinen zkoumat bez ohledu na obsah odvolání (srov. č. 1580/2008 Sb. NSS). Podle § 89 odst. 2 správního řádu totiž odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak. Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu (shodně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008 - 30, publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS).“ Na uvedený rozsudek navázal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010-67, kde uvedl, že „

18. Podle ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu „odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí“. V případě odvolání stěžovatele přitom absentovalo jak vymezení rozsahu, v jakém je rozhodnutí správního orgánu napadáno, tak uvedení toho, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy či nesprávnost rozhodnutí či předcházejícího řízení. V odvolání nebylo explicitně vyjádřeno ani „co se navrhuje“ jakožto obecná náležitost podání (§ 37 odst. 2 správního řádu).

19. Je tak zcela evidentní, že odvolání stěžovatele nebylo bez vad nejen co do rozsahu napadení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ale neobsahovalo i další esenciální náležitosti podání (odvolání). Pokud za této procesní situace správní orgán I. stupně nevyzval stěžovatele k odstranění vad podání ve smyslu ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu a pokud následně žalovaný bez dalšího rozhodl, došlo ke zjevnému porušení procesních pravidel správního řízení.

20. Tuto vadu správního řízení, která bezpochyby mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí žalovaného, není možné zhojit tím, že stěžovatel byl ve správním řízení zastoupen právním zástupcem (advokátem). Správní řád v tomto smyslu nerozlišuje postup správních orgánů za situace, kdy je podáno imperfektní podání účastníkem řízení samotným nebo prostřednictvím jeho právního zástupce (slovy městského soudu „osobou znalou zákona“).“, a dále pokračoval s tím, že „

22. Teprve pokud by k odstranění vad podání ve lhůtě stanovené správním orgánem podle § 37 odst. 3 správního řádu nedošlo, může být přistoupeno k rozhodnutí o odvolání i bez znalosti důvodů podání odvolání či konkrétních námitek. Účastníku řízení (ať už je zastoupen právním zástupcem či nikoli) však musí být ze strany správního orgánu dána možnost vady podání v přiměřené lhůtě odstranit.“ Ze shora zjištěného skutkového stavu je zcela patrné, že rozhodnutí žalovaného nemůže jak s ohledem na zákonnou úpravu, tak i její konstantní výklad správními soudy obstát. Je zřejmé, že žalovaný, stejně jako správní orgán prvního stupně nesprávně vyhodnotili obsah podání žalobce a následně flagrantně porušili jeho procesní práva. Je až s podivem, že k takovému procesnímu pochybení došlo zejména v situaci, kdy si správní orgány nutně musí být ze své úřední činnosti vědomy toho, že činnost zmocněnce žalobce v odvolacím řízení obvykle ve správních řízeních provázejí obecně procesní obstrukce jako typická procesní taktika směřující jednak ke zdržování jednotlivých řízení, nebo případně k vytváření situací příhodných pro procesní pochybení správních orgánů, která jsou následně namítána v řízení před soudy. Vadu, ke které došlo činností správního orgánu prvního stupně, bylo přitom možné zhojit jednoduchým procesním úkonem. Podle názoru zdejšího soudu tak žalovaný rozhodl o podaném odvolání, aniž by respektoval procesní pravidla daná správním řádem a aniž by žalobci byla poskytnuta příležitost a prostor pro odstranění vad podání – podaného odvolání. Postup, který žalovaný zvolil, tedy rozhodnutí o odvolání bez znalosti konkrétních námitek, resp. důvodů pro podání odvolání, byl proto zcela předčasný, neboť nemohlo dojít k odstranění vad podání ve lhůtě stanovené správním orgánem podle § 37 odst. 3 správního řádu, když ze strany správního orgánu nebyla žalobci dána možnost vady podání v přiměřené lhůtě odstranit. Tuto vadu považuje soud za vadu mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Jelikož žalobci nebyla dána možnost uplatnit v odvolacím řízení jakékoliv námitky, tak soud se již ostatními žalobními námitkami proti obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nezabýval, neboť primárně leží přezkum zákonnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně na žalovaném. Soud nemůže předjímat obsah případných důvodů odvolání a proto, pokud by přistoupil k vypořádání jednotlivých žalobních námitek, mohl by žalobci upřít právo na přezkum jeho námitek správním orgánem, tedy žalovaným, s možností případné další obrany v řízení před správním soudem. Soud proto ani nevyhověl návrhu na zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť v případě vypořádávání těchto námitek by zdejší soud plně nahrazoval činnost žalovaného, k čemuž není příslušný. Pouze zcela nad rámec uvedeného je třeba konstatovat, že v případě výzev na odstranění vad podání není správné, pokud správní orgány pouze uvedou ve vztahu k chybějícím náležitostem odkaz na příslušné zákonné ustanovení. Naopak z výzvy musí být jasně patrno, které náležitosti považuje správní orgán za absentující, a zároveň z výzvy musí být patrné, jakým způsobem mají být tyto náležitosti doplněny, případně jak mají být vady odstraněny. Součástí výzvy by mělo být i poučení o následcích neuposlechnutí. S ohledem na vše shora uvedené nezbylo zdejšímu soudu nic jiného, než zrušit žalobou napadené rozhodnutí z důvodů zásadních procesních vad, které mají vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). V dalším řízení je žalovaný vázán shora uvedenými právními názory zdejšího soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů za právní zastoupení za dva úkony právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby) dle ustanovení § 11 vyhl. 177/1996 Sb. tedy 9.300 Kč. Dále náleží žalobci náhrada nákladů za paušální náhradu výdajů podle ustanovení § 13 vyhl. 177/1996 Sb. za tytéž dva úkony právní služby, tj. 900 Kč a částka 3.000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Celkem tedy náhrada nákladů řízení představuje spolu s DPH částku 11.228 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 29. září 2016 JUDr. Jaroslava Skoumalová předsedkyně senátu