31 A 63/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: E. D., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2014, č. j. MV- 51352-4/SO-2014, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 15. 9. 2014, č. j. MV-51352-4/SO-2014, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.228 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta, se sídlem Příkop 8, Brno.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 24. 9. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2014, č. j. MV-51352-4/SO-2014 a vrácení věci správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil výrok rozhodnutí Ministerstva vnitra, oboru azylové a migrační politiky jako správního orgánu prvního stupně ze dne 20. 2. 2014, č. j. OAM-2753-4/TP-2014, jímž bylo podle ustanovení § 169 odst. 8 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „zákon o pobytu cizinců“) ve znění ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), zastaveno řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu, podané podle ustanovení § 68 zákona o pobytu cizinců ve spojení s ustanovením § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců tak, že se správní řízení ve věci žalobce zastavuje podle ustanovení § 169 odst. 8 písm. c) zákona o pobytu cizinců, z důvodu neoprávněného podání žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nicotné pro zjevnou vnitřní rozpornost dle ustanovení § 77 správního řádu. Vnitřní rozpornost spatřuje žalobce ve skutečnosti, že žalovaný uznává včasnost a řádnost žádosti žalobce o dlouhodobý pobyt, ale současně tvrdí, že nemohl podat žádost o trvalý pobyt, jelikož neměl platné dlouhodobé vízum. Dle žalobce nelze v takové situaci, kdy splňoval podmínky pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt, tvrdit, že nesplňuje podmínky pro podání žádosti na území ČR o trvalý pobyt. Byla-li žádost o dlouhodobý pobyt podána řádně a včas, nemůže žalovaný tvrdit, že žalobce, již v době podání této žádosti o dlouhodobý pobyt, pobýval na území neoprávněně, neboť platnost víza k pobytu nad 90 dnů zanikla ještě před samotným podáním žádosti o dlouhodobý pobyt. Žalobce tvrdí, že nelze považovat pobyt cizince současně za oprávněný, a to pro podání jedné žádosti a současně za neoprávněný, pro jiné žádosti.

III. Vyjádření žalovaného

3. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 13. 10. 2014 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právní kvalifikací předcházejících rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Žalovaný odmítá námitky žalobce jako nedůvodné. Tvrdí, že ze spisového materiálu nevyplývají žádné nové skutečnosti uváděné žalobcem. Žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí a spisový materiál. Žalovaný má za to, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost rozhodnutí žalovaného zpochybňovala.

IV. Posouzení věci krajským soudem

4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného nebylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. poté, kdy žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas a žalovaný nevyslovil nesouhlas.

5. Spor mezi účastníky řízení spočívá v otázce, zda žalobce splňuje podmínky pro to, aby na území České republiky mohl podat žádost o trvalý pobyt v České republice (viz ustanovení § 169 odst. 8 písm. c) se spojením s ustanovením § 69 odst. 2 a § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců).

6. Zdejší soud se nejdříve zabýval námitkou nicotnosti napadeného rozhodnutí z důvodu vnitřní rozpornosti dle ustanovení § 77 správního řádu. Nicotný je správní akt, jenž trpí natolik intenzivní a závažnou vadou, že v jejím důsledku dochází k faktické neexistenci samotného správního aktu. Právní věda považuje za vady způsobující nicotnost např. neexistenci právního podkladu pro rozhodnutí, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, neexistence skutkového základu způsobující bezobsažnost, požadavek trestného nebo jinak nemožného plnění, požadavek plnění fakticky nemožného, neurčitost, nesmyslnosti či vnitřní rozpornost a neexistenci vůle. Nicotné rozhodnutí je dle ustanovení § 77 správního řádu odstavce prvního definované jako takové rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný, to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Napadené rozhodnutí vydala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců dle ustanovení § 170a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Komise je organizační součástí ministerstva, které zajišťuje její činnost. Komise je nadřízeným správním orgánem ministerstva ve věcech, v nichž ministerstvo rozhoduje v prvním stupni a v dalších případech stanovených zákonem. Dle odstavce prvního ustanovení § 77 správního řádu, tak nelze napadené rozhodnutí považovat za nicotné. Dle odstavce druhého výše zmíněného ustanovení správního řádu může být rozhodnutí nicotné, pokud trpí vadami, jež rozhodnutí činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo na základě jiných vad, pro něž rozhodnutí nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Soud zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí neobsahuje vnitřní rozpornost, na kterou žalobce poukazuje. Výrok napadeného rozhodnutí koresponduje s odůvodněním, které je dostatečné ve vztahu k samotnému výroku a ke správnímu řízení jak v odvolacím, tak i předcházejícím řízení. Vnitřní rozpornost přezkoumávaného rozhodnutí nelze shledat, pokud je žalobcem spatřována v rozporu mezi napadeným rozhodnutím a rozhodnutím vydaným v jiném správním řízení, i přesto, že se jedná o stejného žalobce. V samotném napadeném rozhodnutí zdejší soud nespatřuje žádné vady, které by mohly svojí intenzitou způsobit samotný akt nicotným.

7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zastává stejný názor jako správní orgán prvního stupně a to, že žalobce nesplňuje podmínky pro podání žádosti na území České republiky. V případě, že správní orgán v jiném řízení týkající se žalobce (o žádosti o dlouhodobý pobyt), má názor na problematiku odlišný, neznamená, že je napadené rozhodnutí vnitřně rozporné. Napadené rozhodnutí je vydáno na základě právního podkladu, je vydán pravomocným orgánem, skutkový základ pro vydání napadeného rozhodnutí existuje, výrok napadeného rozhodnutí je určitý a ve vztahu k odůvodnění žalovaného není nesmyslný. Zdejší soud tak námitku nicotnosti považuje za nedůvodnou. Napadené rozhodnutí nesplňuje znaky nicotnosti správního aktu.

8. Zásadní pro posouzení věci je otázka, zda žalobce měl v době podání žádosti o trvalý pobyt na území České republiky platné dlouhodobé vízum.

9. Dlouhodobé vízum (vízum k pobytu nad 90 dnů) je definováno dle ustanovení § 51 odst. 1 zákona o pobytu cizinců jako povolení, které po dobu platnosti opravňuje cizince ke vstupu a pobytu na území a vycestování z území.

10. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobci bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců s platností ode dne 3. 5. 2012 do 2. 11. 2012 a současně mu byl vydán vízový štítek č. 900071111, v němž mu byl chybně vyznačen počet vstupů na území České republiky, a to „MULT“, který umožňoval žalobci více vstupů na území České republiky, přičemž u víza nad 90 dnů za účelem strpění pobytu má doložka obsahovat znak „00“, tudíž bez možnosti vycestovat. Žalobce dne 16. 5. 2012 z České republiky vycestoval. Dle ustanovení § 62 odst. 4 zákona o pobytu cizinců zanikne platnost víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území po vycestování cizince z území. Soud se však ztotožňuje s názorem odvolacího správního orgánu v řízení o žádosti žalobce o dlouhodobý pobyt, který uvádí, že tím, že správní orgán pochybil a špatně uvedl počet vstupů na území České republiky, uvedl žalobce v omyl ohledně možnosti vycestování. Jelikož doložka pro výjezd byla označena jako „MULT“, tedy neomezená, a žalobce měl za to, že je vízum stále platné, podal dne 10. 10. 2012 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění na území České republiky (více jak čtrnáct dní před oficiálním koncem platnosti dlouhodobého víza). Soud zdůrazňuje, že nelze pochybení správního orgánu prvního stupně přičítat k tíži žalobce. Obzvláště za situace, kdy po vycestování z území České republiky byl umožněn bezproblémový vstup na území České republiky.

11. Odvolací správní orgán, v řízení o žádosti žalobce o dlouhodobý pobyt uznal (usnesením ze dne 16. 12. 2013, č. j. MV-11073-3/SO/sen-2013), že byla žádost o dlouhodobý pobyt podána řádně a včas, jelikož vízum žalobce bylo platné a žalobce tak splňoval podmínky pro podání žádosti. Odvolací správní orgán v řízení o žádosti o dlouhodobém pobytu tvrdí, že špatným označením doložky vycestování ve vízu prvostupňovým správním orgánem tak uvedl žalobce v omyl a žalobcovo následné jednání tak nelze přičítat k jeho tíži. Žalobce tak v době, kdy ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o dlouhodobém pobytu, v domnění, že splňuje podmínky pro podání žádosti, podal žádost k trvalému pobytu dne 10. 2. 2014 dle ustanovení § 66 zákona o pobytu cizinců.

12. Žalobce dne 10. 2. 2014 podal žádost k trvalému pobytu na základě ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, které uvádí, že povolení k trvalému pobytu se bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele a na základě ustanovení § 68 zákona o pobytu cizinců, které uvádí, že povolení k trvalému pobytu se na žádost vydá cizinci po 5 letech nepřetržitého pobytu na území.

13. Žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 66 zákona o pobytu cizinců se dle ustanovení § 69 zákona o pobytu cizinců podává na zastupitelském úřadu, pokud však není stanoveno jinak. Dle ustanovení § 69 odst. 2 zákona o pobytu cizinců lze podat žádost podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. a) nebo b) na ministerstvu, pokud cizinec, jemuž má být povolení k trvalému pobytu dle písm. b) vydáno, pobývá na území na základě uděleného víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu.

14. Soud se musel zabývat otázkou, zda je možné aplikovat citované ustanovení zákona o pobytu cizinců, na žalobce. Ze správního spisu je zřejmé, že bylo zahájeno řízení o žádosti o dlouhodobý pobyt. Nelze tudíž na žalobce pohlížet jako na držitele povolení k dlouhodobému pobytu, jelikož v té době nebylo ještě řízení o dlouhodobém pobytu pravomocně ukončeno a z toho důvodu nemohl podat žádost o trvalý pobyt podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) na ministerstvu, tedy na území České republiky. Soud zdůrazňuje, že je ale nutné na něj nahlížet jako na cizince, který pobývá na území na základě uděleného víza k pobytu nad 90 dnů, jelikož platné vízum v době podání žádosti o trvalý pobyt měl.

15. I přestože žalobce vycestoval dne 16. 5. 2012 z území České republiky, jeho vízum mu dle ustanovení § 62 odst. 4 zákona o pobytu cizinců nemohlo zaniknout, protože žalobce vycestoval na základě špatně uvedené doložky, která vycestování umožňuje. Chyba správního orgánu by tak měla fatální dopad na platnost víza (zrušení víza) žalobce, bez jeho vědomí, což je v rozporu se základními zásadami správního řízení. Jeho vízum, tak platilo do doby označené na vízu a to do 2. 11. 2012. Tím, že však podal žádost o dlouhodobý pobyt dne 10. 10. 2012 dle zákona o pobytu cizinců, jeho platnost víza se dle ustanovení § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců prodloužila do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.

16. Samotné ustanovení § 47 odst. 2 zní, že pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů uplyne před rozhodnutím žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, ačkoliv žádost byla podána ve lhůtě, považuje se vízum za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti. Je zde zákonná fikce platnosti víza do doby, než je rozhodnuto o dlouhodobém pobytu, tudíž se má za to, že v době, kdy žalobce podával žádost o trvalý pobyt na ministerstvu na území České republiky, jeho vízum bylo platné a splňoval tak podmínky pro podání žádosti o trvalý pobyt na území České republiky do doby než se pravomocně o žádosti o dlouhodobý pobyt v České republice rozhodlo.

17. Zákonnou fikci platnosti dlouhodobého víza zdůrazňuje i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí v obdobné věci ze dne 25. 8. 2011, č. j. 7 As 96/2011 – 73, kde uvádí, že „[z] uvedeného je patrné, že ust. § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců přímo řeší situaci stěžovatelky, která splňuje všechny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Stěžovatelka pobývala na území České republiky na základě víza k pobytu nad 90 dnů, požádala o povolení k dlouhodobému pobytu dne 15. 6. 2009 (vízum bylo platné do 30. 6. 2009 a byla tak splněna lhůta dle ust. § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců) a platnost víza uplynula před rozhodnutím o této žádosti (ze správního ani soudního spisu nevyplývá, že by správní orgán o žádosti vůbec rozhodl). Do doby rozhodnutí o žádosti stěžovatelky o povolení dlouhodobého pobytu se považuje její vízum za platné a její pobyt na území České republiky za oprávněný.“ Aplikace ustanovení § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců v této situaci plně odpovídá zásadě procesní ekonomie. Jestliže cizinec na území České republiky dlouhodobě pobývá a dodrží lhůty pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt výslovně stanovené zákonem, je zcela neekonomické a iracionální, aby byl nejprve nucen z území vycestovat s argumentací, že dosud nebylo o jeho žádosti rozhodnuto. Vízum je tak platné do doby než je rozhodnuto o dlouhodobém pobytu, a proto v tomto mezidobí má cizinec právo, v případě splnění podmínek, podat žádost o trvalý pobyt, jelikož jeho vízum je platné.

18. Podmínku pro podání žádosti o trvalý pobyt splňuje žalobce i dle ustanovení § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, kde žádost o povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 68 odst. 1 podává cizinec ministerstvu, pokud na území pobývá na dlouhodobé vízum, povolení k dlouhodobému pobytu nebo na základě dokladu vydaného k pobytu na území podle zvláštního právního předpisu. Dlouhodobé vízum je dle ustanovení § 17b zákona o pobytu cizinců definováno jako vízum k pobytu nad 90 dnů, což žalobce splňuje.

19. Žalobce tak splňoval podmínku pro podání žádosti o trvalý pobyt na ministerstvu, jak podle ustanovení § 69 odst. 2, tak dle ustanovení § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, jelikož v době podání měl platné vízum, jelikož jeho platnost byla prodloužena zákonnou fikcí dle ustanovení § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců do doby, než je pravomocně rozhodnuto o žádosti o dlouhodobý pobyt. V případě, kdy má správní orgán přístup do spisového a cizineckého informačního systému (ze správního ani soudního spisu nevyplývá, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti žalobce o dlouhodobý pobyt), musela mu být žalobcova situace známa jak v řízení o dlouhodobý pobyt, tak v řízení o trvalý pobyt a platnosti dlouhodobého víza, tudíž měl dovodit, že podmínky pro podání žádosti o trvalý pobyt na ministerstvu splňoval, sám žalovaný se v napadeném rozhodnutí vyjadřuje k předešlému řízení i k řízení o žádosti o dlouhodobý pobyt. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný špatně interpretoval závěry správního orgánu ve věci žádosti o dlouhodobý pobyt, když tvrdí, že správní orgán nedospěl k závěru, že je žalobcovo dlouhodobé vízum platné.

20. Závěrem soud zdůrazňuje, že v případě, kdy by žalovaný správně interpretoval znění zákona, přihlížel ke všem správním řízením týkající se žalobce, a především k řízení o žádosti o dlouhodobý pobyt, dospěl by k závěru, že žalobce má v době podání žádosti o trvalý pobyt dlouhodobé vízum platné a měl právo podat žádost na území České republiky a nebylo jeho povinností vycestovat zpět do své rodné země, kde by žádost podal na zastupitelském úřadě.

V. Shrnutí a náklady řízení

21. S ohledem na vše shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení postupem dle § 78 odst. 1 s. ř. s.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl úspěšný žalobce zastoupen advokátem, tak mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení dle Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění k datu podání jednotlivých podání (§ 15 advokátního tarifu), které představuje odměna za právní zastoupení advokátem (tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu v účinném znění) a to za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení a žaloba) a 2x režijní paušál dle § 13 advokátního tarifu, celkově ve výši vyčíslené na částku 6.800 Kč, tj. 8.228 Kč vč. DPH. Žalobci pak dále náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000 Kč. Vše tedy celkem vyčísleno na částku 12.228 Kč.

23. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení se zdejší soud v této konkrétní věci ztotožnil s názorem vysloveným Krajským soudem v Praze v rozsudku ze dne 29. 1. 2014, č. j. 45 A 11/2012-61, že neúspěšné podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě bez dalšího neznamená, že náklady vynaložené v souvislosti s tímto úkonem jsou náklady nedůvodnými ve smyslu § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Využití možnosti podat návrh na přiznání odkladného účinku žaloby jako institutu výslovně upraveného v soudním řádu správním, aniž by šlo o zjevné zneužívání tohoto institutu (např. co do počtu opakovaných návrhů), nákladem nedůvodně vynaloženým k ochraně práv ve shora uvedeném smyslu není. Nic na tom nemění ani ta skutečnost, že takový návrh by nebyl úspěšný a tedy by nevedl k přiznání odkladného účinku žaloby. Rozhodný je pouze úspěch účastníka ve věci samé. Otázka úspěchu při dílčích rozhodnutích předběžné povahy učiněných soudem v průběhu řízení je naopak nepodstatná. Ve smyslu tohoto právního závěru rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno výše. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 19. července 2016 JUDr. Jaroslava Skoumalová předsedkyně senátu