32 Az 18/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: T. V. A. B. st. přísl. X bytem v ČR: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, č. j. OAM-436/ZA-ZA11-HA15- 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně především uvedla, že je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky, národnosti K. Je ateistka a nikdy nebyla politicky aktivní ani členkou politické strany nebo skupiny. Je rozvedená a má tři děti. Dcera T. T. T. Vy žije v S., syn B. P. A. Q., nar. X a dcera N. L., nar. X žijí v ČR. Všechny děti mají vietnamskou státní příslušnost. Z Vietnamu vycestovala letecky z Hanoje do Prahy za účelem podnikání v roce 2006. V ČR pobývala na základě víza za účelem podnikání a následně povolení k dlouhodobému pobytu, které bylo platné do 14. 4. 2025. Jedná se o první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Ke svému zdravotnímu stavu uvedla, že je zdravá a neužívá žádné léky a ani se ničím neléčila. Nikdy nebyla trestně stíhána ani odsouzena za trestnou činnost. O mezinárodní ochrana požádala z důvodu toho, že v ČR žije od roku 2006 a má zde dvě nezletilé děti. Na území ČR podniká, má restauraci a obchod. ČR je jako její druhý domov, chtěla by zde zůstat a dále se starat o děti a pracovat. Jiné důvody nemá.

3. Žalobkyně dále uvedla, že do ČR vycestovala kvůli problémům s manželem, který ji byl nevěrný a měl jinou ženu. Nyní je rozvedená. Během pobytu v ČR dvakrát navštívila Vietnam, naposledy v roce 2016. Ve vlastní neměla žádné potíže, neměla žádné problémy s policií ani se státními orgány. Její žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu nebylo vyhověno, neboť zdravotní smlouvu doložila až po uplynutí stanovené lhůty. Její dvě nezletilé děti mají v ČR dlouhodobé pobytové oprávnění. Žalobkyně nemá v ČR partnera nebo manžela, který by se o děti postaral. Péči o děti zajišťuje sama. Syn navštěvuje Střední informatickou školu v Kroměříži a její dcera první třídu. Povolení k pobytu za účelem sloučení se svými dětmi si nevyřídila, neboť děti jsou nezletilé. Otec dětí pracuje jinde a občas je navštěvuje, zpravidla jednou za tři týdny. Otec bydlí v Ostravě. V případě návratu do Vietnamu by neměla, kde bydlet. Pokud by se vrátila do Vietnamu, neměla by nikoho, kdo by se staral o její děti. Děti s ní nikdy ve Vietnamu nebyly. Jen mladší dcera navštívila Vietnam se svým otcem. Žalobkyně má v ČR dva strýce, ve Vietnamu má rodiče a bratry. Zopakovala, že zde chtěla zůstal a starat se o děti. Miluje ČR a je dobře obeznámena s životem. Lidé mají nejlepší lidská práva a ČR je moderní demokratická země.

4. Žalobkyně závěrem uvedla, že žalovaný se dostatečně nevypořádal s individuálními okolnostmi jejího příběhu, zejména s jejím dlouhodobým pobytem v ČR od roku 2006, péčí o dvě nezletilé děti a jejím začleněním do české společnosti. Je samostatně výdělečně činná osoba, provozuje restauraci a obchod. Platí daně a je plně integrována. Žalobkyně odmítla závěr, že její důvody jsou pouze ekonomické či účelové. Její návrat do Vietnamu by znamenal ohrožení integrity její rodiny a znemožnil by ji péči o děti, které mají v ČR dlouhodobý pobyt, chodí zde do školy a mají vazby výlučně v ČR. Žalovaný nedostatečně zohlednil výjimečné osobní, rodinné a humanitárního okolnosti, které odůvodňují alespoň udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Dále se ani nevypořádal s jejími právy na rodinný a soukromý život podle čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále též „Úmluva“).

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní, neboť žaloba neprokazuje nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, který mu umožňoval vydat ve věci rozhodnutí, pro toto rozhodnutí si opatřil dostatečné aktuální informace o zemi původu.

IV. Posouzení věci krajským soudem

6. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ Je tak povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy.

7. Žaloba není důvodná.

8. Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle ustanovení § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zdá-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

9. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu v platném znění se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

10. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem (…) nebo soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát (…) nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Podle ustanovení § 2 odst. 7 stejného zákona pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má (…) a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.

11. Řízení ve věci mezinárodní ochrany se oproti jiným správním řízením vyznačuje několika specifiky. Často se v něm rozhoduje za důkazní nouze. Jde o prospektivní rozhodování. A nesprávné rozhodnutí má pro žadatele obzvláště závažné důsledky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70). Těmto specifikům odpovídá standard a rozložení důkazního břemene. Žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení. Je především na něm, aby věrohodně tvrdil a v rámci svých možností prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný mu k tomu zejména musí vytvořit prostor vhodně kladenými otázkami během pohovoru. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu uvádí relevantní skutečnosti, je pak na žalovaném, aby si shromáždil dostatečné množství aktuálních a přesných informací o zemi původu žadatele a jeho tvrzení s těmito informacemi konfrontoval při posuzování, zda dotyčnému v zemi původu hrozí pronásledování nebo vážná újma.

12. Žalobkyně v tomto případě své břemeno tvrzení neunesla. V řízení neuváděla žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že jí v případě návratu do Vietnamu hrozí pronásledování nebo vážná újma. Neuváděla tedy nic, co by žalovaného mělo vést k udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Sama při pohovoru uvedla, že žádá proto, aby mohla i nadále legálně pobývat na území ČR poté, co jí nebylo prodlouženo povolení k pobytu za účelem podnikání. Na území ČR se stará o dvě nezletilé děti, které mají státní příslušnost Vietnamské socialistické republiky, ale mají povolený dlouhodobý pobyt. To ale k udělení mezinárodní ochrany nestačí.

13. V žalobě žalobkyně žalovanému vytýká, že její žádost neposoudil dostatečně individualizovaně a nezohlednil např. to, že v České republice žila od roku 2006 a pečuje o dvě nezletilé děti, které mají na území ČR povolen dlouhodobý pobyt. Nezabýval se ani tím, že by zemi původu neměla, kde bydlet. To však v posuzovaném případě nemohlo být zohledněno, neboť se nejedná o azylově relevantní důvody.

14. Za správné, zákonné, zjištěným skutečnostem odpovídající a náležitě odůvodněné považuje krajský soud i neudělení azylu dle ustanovení § 13 a § 14 zákona o azylu.

15. K udělení azylu dle ustanovení § 13 zákona o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který zohledňuje rodinné vazby a uplatňuje se vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl v případě žalobkyně shledán zákonný podklad, neboť žalobkyně není rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl dle ustanovení § 12 nebo 14 citovaného zákona. Navíc ve vztahu k neudělení azylu dle ustanovení § 13 zákona o azylu žalobkyně ničeho nenamítala.

16. Podle ustanovení § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl z humanitárních důvodů.

17. Pokud snad mají žalobní námitky směřovat vůči neudělení humanitárního azylu, tak ten lze udělit pouze v případě důvodů hodných zvláštního zřetele. Mezi ně patří např. to, že jde o osobu zvláště těžce postiženou či zvláště těžce nemocnou, případně pokud žadatel pochází z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55). Žalobkyně ovšem v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ani v dalším průběhu správního řízení neuvedla žádné mimořádné okolnosti, které by mohly být důvodem pro udělení humanitárního azylu. Z judikatury plyne, že délka pobytu na území České republiky není důvodem zvláštního zřetele hodným a ani nedostatek zázemí v zemi původu nemůže udělení humanitárního azylu odůvodnit (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 9 Azs 145/2015-148, bod 16).

18. Soud dále pro úplnost dodává, že případné sociálně-ekonomické obtíže, které žalobkyni dle jejího tvrzení po návratu do země původu případně hrozí, nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz např. rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2003, č. j. 6 Azs 12/2003 - 49, podle něhož smyslem práva azylu není poskytnout žadateli ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu). Rovněž je třeba zdůraznit, že ekonomické důvody samy o sobě nelze považovat za azylově relevantní důvod (viz např. rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 - 64), a nezakládají ani skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, a tedy nepředstavují ani důvod pro udělení doplňkové ochrany (viz např. usnesení NSS ze dne 8. 4. 2021, č. j. 5 Azs 113/2019 - 42).

19. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

20. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

21. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území ČR těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování. Žalobkyně neuvedla a žalovaný ani soud nenalezl žádné skutečnosti, na základě, kterých by žalobkyni mohla v případě návratu do vlasti hrozit vážná újma formou uložení nebo vykonání trestu smrti či by ji hrozila újma v podobě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení případně trestání. Soud souhlasí se žalovaným, že žalobkyně neměla před svým odjezdem žádné potíže se státními orgány v zemi původu. Žalobkyně nebyla ani nijak aktivní v kritice současného vietnamského režimu, a tudíž není důvod se domnívat, že by se o ni státní orgány zajímaly po jejím návratu do země původu. Z Informace OAMP z června 2024 Bezpečností a politická situace v zemi pak plyne, že Ústava zaručuje svobodný vnitřní pohyb, cestování do zahraničí, emigraci a repatriaci, avšak vláda omezuje pohyb některých jedinců, obzvláště těch, kteří byli odsouzení v souvislosti s přestupkem proti národní bezpečnosti, případně těch, kteří vyjadřují kritiku vůči vládě. Žalobkyně však ani takové skutečnosti netvrdila. Žalobkyni v případě návratu do vlasti ani nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, neboť ve Vietnamu neprobíhá ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možné ve vztahu k žalobkyni pokládat za vážnou újmu dle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu.

22. Podle ustanovení § 14b odst. 1 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Žalobkyně nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu výše citovaného ustanovení, neboť netvrdila ani nebylo prokázáno, že by některému jejímu rodinnému příslušníkovi byla udělena doplňková ochrana tak, jak je uvedeno v § 14b odst. 1 zákona o azylu.

23. Dřívější judikatura připouštěla, že okolnosti soukromého života cizince mohou být v určitých výjimečných případech relevantní z hlediska poskytnutí doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, tj. z hlediska možného porušení mezinárodních závazků, zejména čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ovšem v nedávném usnesení ze dne 15. 2. 2024, čj. 7 Azs 186/2022-48 judikoval, že uvedené ustanovení zákona o azylu je třeba vykládat eurokonformně. To mimo jiné znamená, že vážná újma, která cizinci v důsledku porušení mezinárodních závazků ČR hrozí, musí existovat v zemi jeho původu. Tím se vylučuje povinnost správního orgánu zkoumat rodinné či soukromé vazby žadatele na území ČR či dopad případného vycestování na tyto vazby, tedy i povolený dlouhodobý pobyt dětí žalobkyně na území ČR. Po novele zákona o azylu s účinností od 1. 7. 2023 byla možnost takového posouzení i ze zákona vypuštěna. Důvody, které žalobkyni vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu, proto nemají význam ani z hlediska uvedeného ustanovení zákona o azylu. Soud tak ani nemohl zohlednit, že žalobkyně na území ČR pečuje o dvě nezletilé děti s dlouhodobým povoleným pobytem na území ČR.

24. Byť soud lidsky rozumí tomu, že návrat do vlasti po tolika letech strávených v jiné zemi bude pro žalobkyni náročný, včetně zajištění péče o děti, případně i jejich návrat do Vietnamu. Zákon však stanoví pro udělení mezinárodní ochrany přísné podmínky a ty žalobkyně nesplnila.

V. Závěr a náklady řízení

25. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

26. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V Brně dne 29. června 2026 JUDr. Petr Polách v. r. samosoudce