33 A 33/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: S. M., nar. ………, bytem …………………., zast. JUDr. Eduardem Pavlíkem, advokátem se sídlem Staňkova 103/18, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2015, č.j. JMK 70040/2015, sp. zn. S-JMK 64198/2015/ODOS/Fö, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobou ze dne 23. 6. 2015 podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2015, č.j. JMK 70040/2015, sp. zn. S-JMK 64198/2015/ODOS/Fö (dále jen napadené rozhodnutí), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravně správních činností ze dne 10. 4. 2015, č.j. ODSČ-43608/14-23 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným tím, že dne 16. 7. 2014 v 00:21 hod. řídil na ulici ……… motorové vozidlo tov. zn. H., reg. zn. ………….., přičemž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/h a více. Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši +/- 3 km/h mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 75 km/h. Tím se dopustil přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, a proto mu byla podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. e) zákona o silničním provozu uložena pokuta 2500 Kč a dále uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. II. Napadené rozhodnutí V napadeném rozhodnutí žalovaný v prvé řadě uvedl, že vzhledem k tomu, že odvolání neobsahovalo náležitosti podle ustanovení § 82 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, vyzval ho prvostupňový správní orgán usnesením ze dne 29. 4. 2015 k doplnění odvolání ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení této výzvy. Odvolání však přes výzvu nebylo doplněno. Žalovaný však přezkoumal prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Dne 23. 1. 2015 proběhlo ústní jednání o přestupku, jehož se účastnil zmocněnec obviněného. Během ústního jednání byly provedeny důkazy ze spisového materiálu, mezi nimiž nechyběl fotozáznam z radarového zařízení ze dne 16. 7. 2014 a ověřovací list radaru č. 18/14 ze dne 7. 2. 2014. Dále byl proveden důkaz výslechem svědka str. M. Š. Podle názoru žalovaného prvostupňový orgán zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V tomto ohledu zejména uvedl, že žalobce byl jako řidič předmětného vozidla ztotožněn a ani nečiní sporným, že by toto vozidlo byl neřídil. Rychlost vozidla byla změřena silničním radarovým rychloměrem AD9C, výr. č. 06/022, přičemž součástí spis je také ověřovací list č. 18/14, podle něhož byl předmětný rychloměr ověřen a lze jej tak používat k měření rychlosti, kdy měřidlo splňuje podmínky stanovené metrologickými předpisy. Ověření bylo provedeno dne 7. 2 2014 s platností do 6. 2. 2015. Ze snímku č. …………. z tohoto rychloměru vyplývá, že vozidlo H., reg. zn. ………. bylo měřeno ve směru odjezdu, přičemž vozidlo se nachází ve svazku paprsků předmětného rychloměru, přičemž mezi měřeným vozidlem a rychloměrem se nenachází žádné další vozidlo či předmět, které by mohly měření ovlivnit. Žalovaný tak nemá důvod stejně jako prvostupňový orgán pochybovat o výsledcích měření. Navíc výslech str. M. Š. potvrdil, že toto bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze. Z uvedených důvodů se žalovaný ztotožnil se závěry učenými prvostupňovým orgánem. III. Žaloba V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uplatnil následující žalobní body. Předně namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno předčasně, neboť podané odvolání bylo blanketní a nemělo tak všechny náležitosti ve smyslu ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2011, č.j. 2 As 99/2010 – 67 a uvedl, že měl právo na doplnění odvolání, nicméně správní orgán jej k doplnění nevyzval. Jedná se tak o zásadní procesní vadu ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Co se týká usnesení ze dne 29. 4. 2015, žalobce popírá, že by mu toto usnesení bylo doručeno, a vyjádřil přesvědčení, že žalovaný nedisponuje žádným věrohodným dokladem o doručení takového usnesení originálem datové zprávy ve formátu ZFO, obálkou či dodejkou z datové schránky. K věci samé žalobce uvedl, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Žalobce navrhl výslech zaměstnance Ramet a.s. a ohledání místa, kteréžto důkazy správní orgán neprovedl z důvodu nadbytečnosti. Správní orgán vzal za prokázané, že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze pouze na základě svědecké výpovědi zasahujícího policisty, který z pochopitelných důvodů nevypověděl, že by při měření rychlosti nepostupoval podle návodu k obsluze. Žalobce namítl, že měřící vůz byl zaměřen v souladu s návodem k obsluze, a správní orgán k tomu měl provést navrhované důkazy. K tomu odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2011, č.j. 2 As 52/2011-47, a dále ze dne 8. 2. 2012, č.j. 3 As 29/2011-56. V návodu k obsluze je uvedeno, že měření musí být prováděno tak, aby byl zachován odklon úhlu radarového svazku 22 stupňů, což žalobce dokládal tvrzeními o nestandardní pozici měřeného vozidla na snímku. Podle návodu k obsluze rychloměru Ramer 7CCD, tj. rychloměru pracujícím na identickém principu a majícím stejné parametry i nastavení (odklon radarové hlavy, odklon kamery apod.) by mělo být při měření z pravé strany vozovky na odjezdu měřené vozidlo zobrazeno vlevo dole na snímku, přičemž v předmětném měření bylo vozidlo zobrazeno v pravé části snímku. Za účelem prokázání, že stejné zobrazení se aplikuje též na rychloměr Ramer AD9C, navrhl žalobce provést vyjádření výrobce. To však správní orgán zamítl s odůvodněním, že je nadbytečné, s čímž se žalobce neztotožňuje. Pokud by se totiž společnost Ramet vyjádřila podle očekávání žalobce, tak by to znamenalo, že nebyl zachován úhel měření. Absence provedení řádného dokazování znemožnila tedy zjištění skutečného stavu věci, tj. zda bylo vozidlo měřeno v souladu s návodem k obsluze či nikoliv. IV.Vyjádření k žalobě Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, neboť napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. K první žalobní námitce, že správní orgán žalobce nevyzval k doplnění jeho blanketního odvolání, žalovaný znovu uvedl, že usnesení prvostupňového orgánu ze dne 29. 4. 2015 bylo doručeno osobně zmocněnci žalobce, který si je převzal dne 29. 4. 2014 a stvrdil převzetí svým podpisem. K námitce nesprávného zjištění skutkového stavu věci žalovaný uvedl, že byla žalobci naměřena rychlost 78 km/h, přičemž předmětný rychloměr měl v době měření platné ověření (viz ověřovací list č. 18/14). Ze snímku ze silničního radarového rychloměru AD9C vyplývá, že vozidlo H. reg. zn. ………. bylo měřeno ve směru odjezdu, přičemž vozidlo se nachází ve svazku paprsků předmětného rychloměru a mezi měřeným vozidlem a rychloměrem se nenachází žádné další vozidlo či předmět, které by mohly měření ovlivnit. Není tedy důvod pochybovat o výsledcích měření. Navíc prvostupňový orgán provedl výslech policisty strm. M. Š., který měření prováděl a v rámci své svědecké výpovědi potvrdil, že měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze předmětného rychloměru. Žalovaný nevidí jediný důvod, proč by měla být tato výpověď nevěrohodná. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č.j. 3 As 29/2011-56 žalovaný považoval za nepřípadný, neboť v tomto rozsudku se jednalo o situaci, kdy správní orgán ohledně správnosti měření rychlosti neprovedl dokazování výslechem policisty, který měření prováděl. Požadavek žalobce na provedení důkazu výslechem pracovníka společnosti Ramet, a.s., který by se měl vyjádřit ke správnosti měření, lze podle žalovaného považovat za nedůvodný a provedení takového důkazu vzhledem k dosavadnímu zjištěnému skutkovému stavu za nadbytečné. Argumentace žalobce o odklonu úhlu radarového svazku od osy měřeného vozidla a pozici vozidla na fotografii z rychloměru se opírají o návod k obsluze rychloměru Ramer 7CCD, tedy zcela jiného typu rychloměru, a proto je lze považovat za irelevantní. Žalovaný podotkl, že osa radarového svazku, resp. úhel radarové hlavy, která je v držáku nastavena pevně aretací na stupňů k podélné ose vozidla, se nastavuje k podélné ose vozovky, a to tak, že osa měřícího vozidla musí být souběžná s podélnou osou vozovky. Změnu úhlu radarové hlavy vůči podélné ose vozovky lze docílit pouze změnou polohy vozidla vůči podélné ose vozovky. Kontrola správného postavení vozidla se pak provádí pomocí zaměřovacích trojúhelníků, které jsou nalepeny na předním a zadním skle měřícího automobilu, a to tak, aby průhled přes tyto trojúhelníky směřoval přesně na výtyčku, která je umístěna před vozidlem. K takovému postupu v předmětné věci došlo, když to v rámci své výpovědi potvrdil a popsal zasahující policista. Žalovaný na podporu svých tvrzení jako přílohu k vyjádření přiložil výňatek z Návodu k obsluze rychloměru Ramer AD9C pojednávající o instalaci měřiče na stanovišti a nastavení polohy měřiče. K tvrzení žalobce o nestandardní pozici vozidla na snímku z rychloměru, žalovaný podotkl, že toto jeho tvrzení nemá žádnou oporu v podkladech a z ničeho nevyplývá. Oproti tomu žalovaný poukázal na přiložený návod k rychloměru Ramer AD9C a tam obsažený vzorový obrázek 80 zobrazující situaci měření z pravé strany. Závěr o správnosti měření byl navíc potvrzen svědeckou výpovědí zasahujícího policisty strm. M. Š., který též ve své výpovědi zmínil, že vozidlo je na fotografii z rychloměru zachyceno v obvyklém úhlu. Žalovaný tak má skutkový stav za náležitě zjištěný a navrhl zamítnutí žaloby. V. Posouzení věci krajským soudem Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a jde rovněž o žalobu přípustnou ve smyslu ust. § 65, § 68, a § 70 s. ř. s. Ve věci se konalo dne 24. 1. 2017 ústní jednání za přítomnosti žalobce, jeho zástupce i zástupce žalovaného. Účastníci setrvali na svých podáních. Krajský soud předně shrnul obsah soudního a správního spisu v této věci. Ze správního spisu prvostupňového orgánu a žalovaného krajský soud zjistil následující skutečnosti. Na základě úředního záznamu o podezření ze spáchání přestupku v dopravě sepsaného str. M. Š. bylo zahájeno přestupkové řízení. Ve spisu je založen i výstup z měřícího zařízení – s fotografií měřeného vozidla s viditelnou registrační značkou vozidla, výr. č. 06/0022, ověřovací list č. 18/14 silničního radarového rychloměru AD9C ze dne 7. 2. 2014, výr. č. 06/0022, z něhož je patrný konec platnosti ověření 6. 2. 2015, dále plná moc pro Ing. M. J. ze dne 30. 12. 2014, protokol z ústního jednání ze dne 23. 1. 2015 a vyjádření zmocněnce ze dne 4. 2. 2015. Z přípisu zmocněnce ze dne 7. 4. 2015 je patrné, že věděl o ústním jednání. Z protokolu z ústního jednání vyplývá, že proběhl výslech svědka policisty M. Š. (bez účasti obviněného a zástupce). V odvolání doručeném dne 27. 4. 2015 se uvádí, že bude doplněno v zákonné lhůtě, přičemž jde o blanketní odvolání bez elektronického podpisu. Ve spisu je dále založeno usnesení ze dne 29. 4. 2015 – výzva k doplnění odvolání, na němž je vyznačeno osobní převzetí s podpisem „J.“ dne 29. 4. 2015. Z doplnění odvolání ze dne 4. 5. 2015 (datová zpráva podepsána elektronickým podpisem) vyplývá, že nebyly odvolací důvody. Zástupce žalobce k obsahu správního spisu uvedl, že ze svých dřívějších zkušeností má za to, že zástupce společnosti Ramet (výrobce rychloměrů) měl být ve správním řízení vyslechnut, přičemž poukázal na to, že z fotografie na ulici Plotní přiložené k výstupu z rychloměru je příliš tmavá, ačkoliv na místě (Plotní 49) je pouliční osvětlení. Měření podle jeho názoru se vší pravděpodobností neproběhlo správně. Zástupce žalovaného k tomu poukázal na obsah správního spisu. Krajský soud dále doplnil dokazování výňatkem z návodu na instalaci měřiče AD9 C na stanovišti, který popisuje přesné nastavení polohy měřiče na připojených obrázcích. Na str. 77 tohoto návodu je zobrazena fotografie příkladu výstupního dokumentu AD9 C pro vozidlo na odjezdu (pohled z pravé strany). Krajský soud porovnal za účasti zástupců obou stran vzorovou fotografii obsaženou v tomto návodu a fotografii obsaženou ve výstupu z měřícího zařízení. Dále poukázal na rozpor tohoto snímku se vzorovým snímkem obsaženým v návodu k obsluze rychloměru, přičemž oběma stranami bylo zkonstatováno, že rozdíly spočívají v odlišné vzdálenosti záběru kamery, jakož i poněkud odlišném naklonění pozorovací roviny. Naproti tomu obě situace se shodují z hlediska strany vozovky, z níž byl snímek pořízen. Obě strany se vyjádřily k otázce chybějícího pouličního osvětlení na fotografii obsažené ve spise. Žalobce navrhl prostřednictvím svého zástupce doplnění dokazování výslechem Ing. J. H., zaměstnance společnosti Ramet. Krajský soud tento návrh zamítl a přistoupil po slyšení závěrečných návrhů k rozhodnutí věci. Žaloba není důvodná. Krajský soud při posouzení věci vycházel z následující právní úpravy. Podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích v rozhodném znění platilo, že Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více. K výkladu této skutkové podstaty přestupku se vztahuje i relevantní judikatura Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne ze dne 19. 6. 2015, čj. 2 As 202/2014-50, v němž byl vysloven právní názor, „že obecně vzato nelze vyloučit, že při měření rychlosti jedoucího automobilu silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI může dojít k chybě měření v důsledku zasažení překážky mezi stanovištěm rychloměru a měřeným vozidlem měřicím laserovým paprskem. K tomu, aby tuto možnost musel v řízení o přestupku správní orgán zkoumat, však musí existovat konkrétní skutkové důvody vyvolávající rozumnou pochybnost o bezvadnosti výsledku měření.“ V tomto ohledu nelze přehlédnout ani pozdější názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 24. září 2015, č.j. 2 As 114/2015 – 36, podle něhož je třeba, aby se soud konkrétně zabýval tvrzeními žalobce směřujícími proti způsobu provedení měření za situace, kdy jeho žalobní tvrzení nelze označit za zjevně nevěrohodná, a to případně i za pomoci odborného vyjádření (například výrobce rychloměru) či znalce. Podle Nejvyššího správního soudu je „…v první řadě je vhodné ujasnit, z jakých skutkových předpokladů tvrzení účastníka vycházejí a jak tyto skutkové předpoklady lze ověřit. Dále je nutno uvážit, zda ze skutkových předpokladů jsou činěny racionální závěry, zde tedy, zda závěry „posudku“ jsou fyzikálně korektní. Konečně je třeba usoudit, zda tyto závěry nějakým způsobem mění či zpochybňují skutkové závěry, k nimž dospěl správní orgán.“ K jednotlivým žalobním námitkám krajský soud uvádí následující. Pokud žalobce namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno „předčasně“, neboť mu nebyla doručena výzva k doplnění odvolání, krajský soud uvádí, že toto žalobní tvrzení je zcela nepodložené a vyvrací ho samotný obsah správního spisu. Žalobce byl ve správním řízení zastoupen zmocněncem Ing. M. J. na základě plné moci ze dne 30. 12. 2014, přičemž na usnesení ze dne 29. 4. 2015 (výzvě k doplnění odvolání je vyznačeno osobní převzetí s podpisem „J.“ dne 29. 4. 2015. Žalobce své žalobní tvrzení o tom, že mu toto usnesení nebylo doručeno, nepodložil žádnými relevantními argumenty, a proto krajský soud uzavírá, že tato námitka je zcela nedůvodná, neboť žalobce dostal v souladu se zákonem možnost, aby své blanketní odvolání doplnil, čehož ovšem co do obsahu nevyužil, neboť zhojil pouze vadu spočívající v absenci elektronického podpisu odvolání. Nedošlo tedy k tvrzené vadě správního řízení. Stěžejní žalobní námitky míří proti zjištění skutkového stavu prvostupňovým správním orgánem, neboť žalobce má za to, měření rychlosti provedené silničním radarovým rychloměrem AD9C nebylo provedeno v souladu s návodem k instalaci tohoto měřicího zařízení. K tomu krajský soud uvádí, že pokud se týká námitky osvětlení fotografie obsažené ve správním spisu na výstupu z měřicího zařízení, pak jde o skutkový poznatek, který se bezprostředně nedotýká otázky měření rychlosti vozidla. Proto polemika o osvětlení situace zachycené na této fotografie nezavdává krajskému soudu relevantní pochybnosti o tom, že tato fotografie zachycuje vozidlo žalobce v daném místě a čase při průjezdu měřeným úsekem v rychlosti, která byla měřícím zařízením zachycena. Ani ostatní drobné odlišnosti fotografie na výstupu z měřícího zařízení od vzorové fotografie obsažené v návodu k obsluze použitého rychloměru lze vysvětlit přirozenými rozdíly v okolnostech situace měření a nezavdávají tak zásadní rozumné pochyby o tom, že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze, jak tvrdil ve své svědecké výpovědi i samotný policista strm. M. Š., který měření provedl. Krajský soud rovněž poukázal na skutkové a právní závěry obsažené v rozsudku 2. 3. 2016, č.j. 33 A 13/2014-131, který navázal na již citovaný zrušující rozsudek ze dne 24. září 2015, č.j. 2 As 114/2015 – 36, kde krajský soud v navazujícím řízení provedl navrhované důkazy výslechem autora odborného posouzení navrhovaného žalující stranou, a vyžádal i odborné vyjádření ….. K., přičemž ze závěrů tohoto dokazování vyplynulo, že i v případě mírné odchylky úhlu odklonu radarového svazku od osy měřeného vozidla pracovníka výrobce rychloměrů lze výsledný rozdíl na výstupu změřené rychlosti vozidla považovat za zcela minimální. V posuzované věci z dokazování provedeného správními orgány vyplývá, že po odečtení odchylky měřícího zařízení byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 75 km/h, a to v měřeném úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 50 km/h. Krajský soud proto má za to, že i kdyby došlo k měření k drobné odchylce od stanoveného úhlu odklonu radarového svazku, nic by to nezměnilo na protiprávnosti jednání žalobce a jeho kvalifikaci ve smyslu citované skutkové podstaty § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích (tzn. pravděpodobnost, že by eventuální možná odchylka mohla způsobit rozdíl větší než 5 km/h je naprosto minimální). Z uvedených důvodů má krajský soud za to, že skutkový stav byl správními orgány v předmětné věci zjištěn bez důvodných pochybností (§ 3 správního řádu) a nebylo tak procesní vadou, že ve správním řízení nebyl proveden navrhovaný důkaz výslechem pracovníka společnosti Ramet. Podklady získané měřením rychlosti vozidla byly doplněny výslechem policisty, který obsluhoval měřící zařízení, přičemž jeho svědecká výpověď nebyla dostatečně průkazným způsobem zpochybněna. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-117, či rozsudek ze dne 29. 8. 2011, č. j. 8 As 13/2011-54, dostupná na www.nssoud.cz), je třeba vycházet z domněnky o věrohodnosti výpovědí policistů, neboť tito zpravidla nemají (na rozdíl od účastníků řízení) na výsledku věci jakýkoliv zájem a vykonávají pouze svoji služební povinnost. VI.Závěr a náklady řízení Z uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, jak je ve výroku I uvedeno, neboť žádná ze žalobních námitek nebyla shledána důvodnou. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly a ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 24. ledna 2017 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová