37 Co 137/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Zdeňka Konečného a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání SJM, o odvolání žalobce, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 3. 2025, č.j. 22 C 64/2021-513, ve znění usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. 4. 2025, č.j. 22 C 64/2021-520

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku částka Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve výrocích IV a V o nákladech státu se rozsudek soudu I. stupně mění tak, žalobce a žalovaná jsou povinni zaplatit každý částku částka Kč České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku Anonymizováno

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně přikázal žalobci ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví pozemky parc. č. číslo a číslo v k. ú. adresa, zapsané na LV č. LV, evidovaném u právnická osoba pro právnická osoba, Katastrálního pracoviště adresa (výrok I). Žalobce byl zavázán povinností zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku částka, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobce a žalovaná byli dále zavázáni povinností zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladu státu částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením (výroky IV a V). Následně citovaným usnesením soud I. stupně zavázal žalobce (výrok I) a žalovanou (výrok II) k povinnosti zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hodoníně v souladu s výroky IV a V výše uvedeného rozsudku každého částku částka Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, jenž soudu I. stupně vytýkal, že nesprávně určil výši vypořádacího podílu, pokud vycházel ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO. Ten stojí na budoucích předpokladech, neboť není zřejmé, kdy v budoucnu by se mohla hodnota pozemků zvýšit v souvislosti s jejich změnou na pozemky stavební. Za nejvhodnější považuje žalobce určení ceny jako průměru cen stanovených oběma znaleckými posudky. Dále namítl, že o úvěru ze stavebního spoření žalovaná musela jistě vědět, neboť se svým bratrem hovořila o rekonstrukci bytu. Žalobce považuje za absurdní, aby jí bratr nesdělil, na co potřebují peníze, pokud s ním uzavírají nájemní smlouvu. Stejně tak žalobce považuje za nelogické, aby se žalované na úvěr nezeptala její přítelkyně jméno FO. Finanční prostředky pak byly poukázány na účet, k němuž měla i žalovaná dispoziční oprávnění. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku II změnil tak, že žalobce žalované na vypořádacím podílu ničeho platit nebude.

3. Žalovaná podala proti uvedenému rozsudku rovněž odvolání, přičemž nenamítala nic proti tomu, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce. Namítla však, že soud I. stupně nesprávně posoudil úvěr poskytnutý společností právnická osoba ve výši částka Kč. Prostředky se jejich vyplacením automaticky staly součástí společného jmění manželů, zatímco dluh tíží pouze žalobce, pokud nepoužil poskytnutou částku na zhodnocení věci ve společném jmění manželů, ani neprokázal, jak byla tato částka použita. Žalované tak přísluší její polovina, tedy částka Anonymizováno částka Kč. Dále namítla, že soud I. stupně nesprávně nepovažoval vozidlo Peugeot za součást společného jmění manželů. Doklady o jednotlivých platbách neprokazují, že byly použity finanční prostředky z podniku žalobce, což bylo možné prokázat pokladním deníkem či výpisem z účtů podniku žalobce. Přestože bylo vozidlo pořízeno na společnost žalobce, bylo tak pouze z důvodů odpočtu DPH, vozidlo bylo používáno pro soukromé potřeby rodiny. Žalované proto přísluší polovina hodnoty vozidla stanovené částkou částka Kč. Dále žalované namítla, že soud I. stupně nesprávně nezařadil mezi majetek ve společném jmění účastníků bazén. Mylně uvěřil tvrzení žalobce a svědkyně jméno FO, že ta bazén, jenž se nachází na pozemku svědkyně, současně i financovala. Právě položka bazénu je přitom vyčleněna z pojištění provozovny svědkyně s tím, že vlastníkem je v právě žalobce, jak vyplynulo z pojistné smlouvy číslo číslo ze dne datum. Na výstavbu bazénu přitom ze prostředků ve společném jmění manželů byla vynaložena částka částka Kč a žalované náleží právě ½ z ní. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že jí náleží Anonymizováno ze zůstatku kupní ceny za prodej rodinného domu ve výši celkem částka Kč. K otázce nákladů řízení namítla, že soud I. stupně se nevypořádal s důvody hodnými zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobce zaváže že k povinnosti zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku částka Kč a nahradit náklady řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím.

4. K odvolání žalované žalobce uvedl, že jej považuje za nedůvodné. Považuje za absurdní, aby žalovaná učinila předmětem vypořádání částku částka Kč poskytnutou z důvodu úvěru, aniž připustila, že by měl závazek náležet do společného jmění účastníků a odmítla se podílet na jeho úhradě. K využití automobilu zdůraznil, že zákon nevylučuje, aby automobil, jenž je součást podniku, byl využíván i pro soukromé účely. Zdůraznil současně, že žalovaná neprokázala, že by ze společného jmění manželů byly vynaloženy prostředky na koupi automobilu či pořízení bazénu. Nárok na vypořádací podíl ve výši částka pak žalovaná neuplatnila ve tříleté lhůtě od zániku manželství.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) byla žalobcem i žalovanou podán včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po doplnění dokazování aktualizací znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny nemovitostí ve společném jmění účastníků dospěl k závěru, že byť odvolání žalobkyně ani žalovaného není ve svém základu důvodné, je na místě rozsudek soudu I. stupně zčásti změnit.

7. V posuzované věci je vedeno řízení o zrušení a vypořádání společného jmění manželů, účastníků, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 2. 2018, č.j. 6 C 270/2017-23, jenž nabyl právní moci dne 5. 3. 2018.

8. Předně je třeba uvést, že s ohledem na datum zániku společného jmění manželů (rozvodem manželství ke dni 5. 3. 2018) provedl soud I. stupně zcela správně vypořádání podle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Správně též provedl vypořádání společného jmění manželů soudním rozhodnutím, neboť účastníci po rozvodu manželství neuzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění, a při vypořádání aplikoval pravidla uvedená v § 742 o. z.

9. Odvolací osud doplnil dokazování o doplnění znaleckého posudku č. č. účtu z datum vypracované znalcem tituly před jménem jméno FO, z nějž učinil zjištění, že tržní hodnota pozemků parc. č. číslo a číslo v k. ú. adresa, zapsaných na LV č. LV, evidovaném u právnická osoba pro právnická osoba, Katastrálního pracoviště adresa, dále jen „předmětné nemovitosti“, k datu vypracování dodatku ke znaleckému posudku činí částka Kč.

10. Odvolací soud shledal správná skutková zjištění soudu I. stupně, jež učinil na základě provedeného dokazování, jak jsou uvedeny odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soudu (dále jen „odůvodnění“), na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Ke skutkovým zjištěním, jak jsou podrobně uvedeny v odstavcích 4, 5, 6, 9 až 13 odůvodnění napadeného rozsudku, nemá odvolací soud připomínek a ztotožňuje se s nimi. Aktiva společného jmění účastníků tvoří předmětné nemovitosti (pozemky parc. č. číslo a číslo v k. ú. adresa), částka částka Kč (rozdíl kupní ceny ve výši částka Kč získaných za prodej nemovitostí ve společném jmění účastníků, prodaných po rozvodu jejich manželství, a úhradou zůstatku hypotečního úvěru částka poskytnutého na pořízení nemovitostí účastníky) a částka částka Kč, kterou žalobce uhradil na splátkách uvedeného úvěru o zániku společného jmění manželů v období od března 2018 do října 2028.

11. Soud I. stupně při stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí vyšel ze znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO (ten ve znaleckém posudku č. číslo ze dne datum aktualizovaný dodatky č. číslo ze dne datum a č. číslo ze dne datum stanovil tržní hodnotu částkou částka Kč). Odvolací soud shledává správný závěr soudu I. stupně, jenž vyšel z uvedeného ocenění, aniž přihlédl k posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO ze dne datum (jenž stanovil tržní cenu částkou částka Kč) předloženému žalobcem poté, co posudek tituly před jménem jméno FO již byl k dispozici. Soud I. stupně logicky odůvodnil (odstavec 25 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), proč se přiklonil právě k závěrům znalce tituly před jménem jméno FO, přičemž odvolací soud nemá uvedeným závěrům co vytknout. Znalec jednoznačně uvedl, že pozemky nelze ocenit jako čistě zemědělské pozemky (pole), ale s ohledem na skutečnost, že v dané lokalitě jsou pozemky vyčleňovány z původních velkých lánů a nadále využívány pro drobné sadařství a zahrádkářství, což se do ceny přirozeně promítá, přičemž nelze pominout ani polohu předmětných nemovitostí. Za přesvědčivé pak odvolací soud považuje i doplnění znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO ze dne datum, jenž s přihlédnutím k inflačnímu vývoji stanovil tržní cenu předmětných nemovitostí částkou částka Kč, z níž odvolací soud vychází.

12. Z důvodů výše uvedených shledal odvolací soud námitky žalobce k provedenému ocenění předmětných nemovitostí nedůvodné. Ostatně, pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO vyplývají i z vyjádření samotného žalobce, jenž navrhuje stanovit cenu předmětných nemovitostí jako průměr cen obou posudků, tedy podstatně vyšší, než byla stanovena tituly před jménem jméno FO.

13. Odvolací soud poznamenává, že neshledal důvodné odvolací námitky žalobce, jež mají zpochybnit skutkové závěry soudu I. stupně o tom, že žalované nebylo známy informace o poskytnutí úvěru ve výši částka Kč a důvodech jeho poskytnutí. Soud I. stupně hodnotil provedené důkazy (výpověď svědků jméno FO a právnická osoba v kontextu listinných důkazů, jak jsou uvedeny v odstavci 11 odůvodnění napadeného rozsudku) zcela transparentně a logicky, přičemž námitky žalobce nejsou způsobilé závěry soudu I. stupně vyvrátit.

14. Odvolací soud shledal nedůvodné rovněž námitky žalované, obsahující tvrzení, že prostředky získané z překlenovacího úvěru se měly stát součástí společného jmění manželů, neboť v průběhu řízení před soudem I. stupně žádné skutečnosti svědčící rozšíření masy společného jmění manželů o uvedené prostředky účastníci neuvedli. Sama žalovaná i v odvolání uvádí, že žalobce nepoužil prostředky ke zhodnocení věci ve společném jmění účastníků.

15. Odvolací soud shledává rovněž zcela správné závěry soudu I. stupně, že do masy společného jmění účastníků nelze zahrnout bazén, osobní automobil PEUGEOT 508 a závazek z překlenovacího úvěru poskytnutý právnická osoba., žalobci a movité věci odnesené ze společné domácnosti žalovanou, jak soud I. stupně podrobně odůvodnil v odstavcích 28 až 33, na něž odkazuje.

16. Odvolací soud zdůrazňuje, že veškeré další odvolací námitky žalobce i žalované jsou jen polemikou se správnými závěry soudu I. stupně a opakováním argumentace uváděné účastníky v řízení před soudem I. stupně, s níž se soud I. stupně v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku již podrobně vypořádal a na jehož závěry odvolací soud odkazuje. Zbývá pak již jen dodat, že judikatura, kterou v odvolání uvádí žalovaná, se skutkově nevztahuje k posuzované věci.

17. Odvolací soud pak v posuzované věci neshledal důvody svědčící pro disparitu podílů účastníků. Ostatně takové vypořádání ani žádný z účastníků nenavrhoval.

18. Žalobci z vypořádání majetku ve společném jmění manželů připadnou předmětné nemovitosti v hodnotě částka Kč a finanční prostředky ve výši částka Kč, přičemž sám uhradil zůstatek úvěru ve výši částka Kč. Na vyrovnání podílů je proto povinen žalované vyplatit částku částka Kč.

19. Z důvodů výše uvedených shledal odvolací soud shodně se soudem I. stupně návrhy žalobce i žalované na zrušení a vypořádání společného jmění důvodné. Po doplnění dokazování o aktualizaci ceny předmětných nemovitostí za situace, kdy na přikázání předmětných nemovitostí nadále trvá žalobce, zatímco žalovaná o nemovitosti nemá zájem, výrok II rozsudku soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) změnil jen ve vyčíslení hodnoty vypořádacího podílu, k jehož úhradě žalované je nadále zavázán žalobce, jak správně uvedl již soud I. stupně. Lhůta k plnění v trvání jednoho měsíce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) byla žalobci stanovena s přihlédnutím k výši přikázané náhrady, při zohlednění délky řízení, deklarované solventnosti tak, aby bylo v jeho možnostech finanční prostředky žalované vyplatit.

20. V souladu s ustanovením § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. S ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp.zn. III. ÚS 2148/23, přičemž nelze jednoznačně určit, který z účastníků měl ve věci plný úspěch, nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pokud žalovaná namítala, že je na místě, aby jí byly přiznány náklady řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím, odvolací soud poznamenává, stejně jako soud I. stupně, žádné důvody hodné zvláštního zřetele svědčící pro jiné uspořádání náhrady nákladů řízení neshledal. Žalovaná je pak v odvolání ani konkrétně neuvádí.

21. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů státu (výrok II tohoto rozsudku), které dosáhly v řízení před soudem I. stupně částky částka Kč (jak jsou podrobně vyčísleny v usnesení soudu I. stupně ze dne 2. 4. 2025, č.j. 22 C 64/2021-520) a znalečné ve výši 3 600 Kč vyplacené v řízení před soudem odvolacím. S ohledem na výsledek řízení, jak je odůvodněno výše, když k datu rozhodování u žádného z účastníků nebyly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jsou tito povinni nahradit státu jeho náklady řízení rovným dílem, žalobce i žalovaná každý částkou částka Kč. Lhůta k plnění byla oběma účastníkům stanovena v trvání jednoho měsíce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvém stupni, přičemž dovolání bude přípustné při splnění podmínek obsažených v § 237 o. s. ř.