22 C 64/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání SJM

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalobci přikazují do výlučného vlastnictví pozemky parc. č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. adresa, zapsané na LV č. hodnota, evidovaném u právnická osoba pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště adresa.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 153 456,91 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladu státu částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů státu částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením 1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 3. 2021 u zdejšího soudu domáhal vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právní mocí rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 2. 2018, č. j. spisová značka, tj. ke dni 5. 3. 2018. Předmětem vypořádání učinil žalobce na prvním místě závazek ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. hodnota ze dne 6. 1. 2016 (dále též jen „závazek z překlenovacího úvěru“), uzavřené mezi Wüstenrot stavební spořitelnou, a. s. (nyní MONETA Stavební spořitelna, a. s.) a účastníky, v původní výši 500 000 Kč. Na druhém místě uplatnil žalobce k vypořádání doplatek (souhrn splátek) hypotečního úvěru č. Anonymizováno, u Hypoteční banky, a. s. (dále též jen „hypoteční úvěr“), který provedl v období po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků do okamžiku úplného splacení tohoto hypotečního úvěru; jednalo se přitom o částku 76 819,67 Kč. Na tomto základě žalobce navrhoval, aby soud do jeho výlučného vlastnictví přikázal závazek z překlenovacího úvěru a aby do vlastnictví žalované nebylo přikázáno ničeho, avšak aby ta byla zavázána žalobci zaplatit na dorovnání vypořádacích podílů částku stanovenou soudem.

2. Žalobce učinil v průběhu řízení předmětem vypořádání též (vesměs ne zcela jasně identifikované) movité věci, které si žalovaná měla po rozvodu odvézt ze společné domácnosti (vybavení dětského pokoje na zakázku, světla do dětského pokoje, obývacího pokoje, do ložnice a do kuchyně, pohovka z dětského pokoje, jídelní židle Halmar4, kávovar, konferenční stůl, komoda, komoda pod TV, dvě poličky, TV, tiskárna, polička do koupelny, držák na ručníky, ložnice na zakázku s výjimkou jedné skříně a zahradní kovové židle Unikov Corina); jejich hodnotu odhadl v souhrnu na 334 380 Kč. Tyto dílčí nároky nicméně žalobce uplatnil až po uplynutí tříleté lhůty od právní moci rozsudku o rozvodu (v podání doručeném soudu dne 27. 10. 2023).

3. Žalovaná podala k soudu dne 4. 3. 2021 samostatné podání obsahující návrh na vypořádání společného jmění manželů (ten byl zapsán pod sp. zn. spisová značka a posléze učiněn součástí spisu sp. zn. spisová značka) a předmětem vypořádání učinila na prvním místě pozemky parc. č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. adresa (dále též jen „pozemky“), které byly pořízeny z prostředků ve společném jmění, za účelem realizace podnikatelských záměrů žalobce. Na druhém místě usilovala též o vypořádání osobního automobilu tovární značky PEUGEOT 508, RZ SPZ, VIN VIN kód (dále též jen „osobní automobil“), který byl za trvání manželství pořízen za kupní cenu 736 890 Kč a následně byl po zániku manželství prodán za cca 400 000 Kč. Jako v pořadí třetí položku učinila žalovaná předmětem vypořádání bazén, který byl vybudován na pozemku ve vlastnictví rodičů žalobce za cenu 291 984 Kč. Konečně, návrhem zamýšlela vypořádat též pohledávku vzniklou v souvislosti s prodejem nemovitostí – pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, oboje v k. ú. adresa (dále též jen „nemovitosti“). K této položce žalovaná vysvětlila, že účastníci nemovitosti zakoupili ještě za trvání manželství a po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství je prodali. Z kupní ceny ve výši 3 200 000 Kč byla částka 2 972 971,50 Kč použita na splacení hypotečního úvěru a částka ve výši 227 028,50 Kč byla uložena do advokátní úschovy a dodnes z ní žalovaná ničeho neobdržela; právě naposledy uvedenou částku činí předmětem vypořádání. Žalovaná neměla zájem o přikázání žádné z těchto věcí či hodnot do svého výlučného vlastnictví, avšak požadovala vyplacení částky odpovídající polovině hodnoty vypořádávaného majetku, kterou vypočetla na 508 906 Kč.

4. Mezi účastníky je nesporné, že dne 11. 6. 2011 uzavřeli před Městským úřadem v adresa sňatek a že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15. 2. 2018, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci ke dni 5. 3. 2018; obojí potvrzuje obsah spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka. Z odůvodnění citovaného rozsudku vyplývá, že návrh na rozvod manželství podal žalobce (manžel) a že se žalobkyně (manželka) k návrhu připojila; účastníci se shodli na tom, že příčinou rozvratu jejich manželství byla ztráta citového vztahu v důsledku neschopnosti obou manželů podřídit se režimu společné domácnosti a v důsledku rozdílných životních priorit a názorů na péči o domácnost a na hospodaření.

5. Mezi účastníky bylo dále nesporné i to, že žalobce na splátkách hypotečního úvěru, který byl součástí společného jmění účastníků, uhradil po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků (tj. v období od března roku 2018 do října roku září 2018, kdy byl úvěr plně splacen) celkem 76 819,67 Kč. Souhrnná úhrada této částky vyplývá též z výpisů z účtu č. č. účtu za výše uvedené období. Dále z potvrzení vydaného Hypoteční bankou, a. s. dne 16. 6. 2021 je zřejmé, že hypoteční úvěr skutečně byl splacen ke dni 15. 10. 2018.

6. Dále se účastníci shodli na tom, že pozemky parc. č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. adresa jsou součástí společného jmění manželů, přestože „Kupní smlouvu na pozemek“ ze dne 22. 7. 2015 a „Kupní smlouvu na nemovitost“ ze dne 12. 1. 2016 uzavřel pouze žalobce jakožto kupující, který také v katastru nemovitostí figuruje jako jejich jediný vlastník (to je patrno též z výpisů z katastru nemovitostí). Nebylo dále sporu o tom, že žalobce tyto pozemky zakoupil za 50 000 Kč a za 48 000 Kč.

7. Účastníci se nicméně nebyli schopni shodnout na tom, zda součástí společného jmění manželů je závazek z překlenovacího úvěru, osobní automobil a bazén vybudovaný u rodinného domu na adrese Jméno žalobce B. Stran závazku z překlenovacího úvěru trvala žalovaná na tom, že jej bez jejího vědomí a souhlasu převzal žalobce pouze pro svou osobu. Co se týče osobního automobilu, ten považoval žalobce za součást svého podnikání jakožto osoby samostatně výdělečně činné, s nímž započal před uzavřením manželství dne 1. 2. 1996, a pokud jde o bazén, ten žalobce považoval za majetek ve vlastnictví své matky. Dále se účastníci neshodli na ceně obvyklé pozemků parc. č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. adresa; znalec tituly před jménem jméno FO stanovil jejich (aktualizovanou) tržní hodnotu na 156 705 Kč, znalkyně tituly před jménem jméno FO jejich obvyklou cenu odhadla na 30 330 Kč.

8. Soud ve věci provedl následující důkazy:

9. Dne 29. 3. 2012 uzavřela společnost právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa a žalobce jakožto fyzická osoba „Smlouvu o dílo č. Anonymizováno“, jejímž předmětem byla dodávka a montáž plastového bazénu, příslušenství a zastřešení, a to za cenu 291 384 Kč. Tuto cenu dodavatel vyúčtoval fakturami č. hodnota ze dne 3. 4. 2012 na částku 170 384 Kč, č. hodnota ze dne 20. 5. 2012 na částku 61 000 Kč a č. hodnota ze dne 24. 8. 2012 na částku 60 000 Kč. Instalace bazénu měla být podle smlouvy provedena na adrese „Jméno žalobce B“, která se vztahuje k pozemkům parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, a (zejména) k pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa ve společném jmění manželů jméno FO a jméno FO (jak také plyne z výpisu z katastru nemovitostí). V pojistné smlouvě č. hodnota, kterou jméno FO jakožto podnikající fyzická osoba pod IČ IČO (viz také výpis z Živnostenského rejstříku) uzavřela jako pojistník i pojištěný s právnická osoba, a. s., se v sekci „Rozsah pojištění“ uvádí, že se pojištění sjednává také pro „Cizí bazén včetně technologie a zastřešení, vlastník Jméno žalobce A“; totéž vyplývá z listin s názvem „Rekapitulace stavu pojistné smlouvy č. hodnota“ či „Předběžná cenová kalkulace č. hodnota“ ze dne 12. 1. 2010 a 8. 1. 2010. Svědkyně jméno FO ve své výpovědi nicméně uvedla, že na výše uvedené adrese se nachází podnikatelský dům, v jehož přízemí je vybudován komerční prostor a v prvním patře byt, ve kterém v dané době bydleli účastníci řízení. Svědkyně podle své výpovědi chtěla bazén pro sebe, a to proto, že v rozhodné době na této adrese často pobývala a hlídala dceru účastníků. Protože její manžel jméno FO s vybudováním bazénu nesouhlasil, řešila svědkyně tuto záležitost s žalobcem jakožto svým synem, který pro ni celou záležitost zařídil, a to i v tom směru, že s dodavatelem sám uzavřel smlouvu o dílo. Svědkyně nicméně bazén financovala ze svých prostředků a synovi na jeho pořízení dala cca 300 000 Kč, které mu předala na adrese adresa v hotovosti, v dvoutisícových bankovkách v obálce A5. Svědkyně připustila, že veškerou údržbu a opravy bazénu pro ni zařizuje žalobce, stejně jako připustila, že v pojistné smlouvě je jako vlastník bazénu uveden (mylně) žalobce, avšak i přesto trvala na tom, že za vlastníka bazénu považuje sebe, případně svého manžela.

10. Z výpisu z Živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobce podniká pod IČ IČO od data 1. 2. 1996. Jak vyplývá z faktury č. hodnota ze dne 16. 11. 2015, vystavené společností právnická osoba. jakožto dodavatelem, uvedeného dne od něj zakoupil žalobce jako podnikající fyzická osoba pod IČ IČO osobní automobil „PEUGEOT 508 SW GT 2.2 HDi 204k EAT6, VIN VIN kód“ za kupní cenu 736 890 Kč (včetně DPH). Z pokladních dokladů je zřejmé, že kupní cena byla zaplacena dílem bezhotovostně v den prodeje, dílem v hotovosti dne 18. 11. 2015 a 19. 11. 2015. Z velkého technického průkazu vozidla je patrno, že vozidlo bylo registrováno na žalobce jako podnikající fyzickou osobu a z „Podkladů k dani z přidané hodnoty“ vyplývá, že žalobce v souvislosti s koupí tohoto vozu uplatil odpočet DPH ve výši 127 890 Kč. Z faktury č. hodnota vystavené dne 19. 6. 2019 žalobcem jako podnikající fyzickou osobou na vrub jméno FO jako odběratele, je zřejmé, vůz byl prodán za 217 800 Kč (včetně DPH). Za společnost právnická osoba. přitom pan jméno FO v dokumentu s názvem „Kalkulace opravy na vozidle PEUGEOT 508, RZ SPZ“ vysvětlil, že vozidlo vykazuje problémy při řazení, avšak nelze zjistit závadu, aniž by (automatická) převodovka byla demontována (s tím, že cenová kalkulace takové opravy může dosáhnout až cca 110 000 Kč bez DPH). Dále uvedl, že vozidlo vykazuje poškození předního nárazníku a doporučil výměnu brzdových kotoučů a destiček, všech kapalin a filtrů, tlumičů (neboť jeví známky úniku tlumící kapaliny) a pneumatik. Tuto kalkulaci vysvětlil jméno FO i ve své svědecké výpovědi, v níž nad rámec výše uvedeného doplnil, že asi před 4 roky jej oslovil žalobce s požadavkem na předběžné ocenění opravy vozidla. Svědek vozidlo nerozebíral a žádné opravy neprováděl, pouze při zkušební jízdě shledal, že se řadící páka automatické převodovky skutečně občas zasekává a nejde zařadit do jednotlivých poloh; pokud však k tomu zaseknutí zrovna nedošlo, byl schopen s vozidlem jet. Doplnil, že vozidla s vadami, o kterých se nic bližšího neví, se v průměru prodávají minimálně o 30 % levněji než vozidla bezvadná. Ke způsobu užívání osobního automobilu se shodným způsobem vyjádřili svědci jméno FO a jméno FO (bratři žalované), a rovněž svědkyně jméno FO (kamarádka žalované) a jméno FO (kamarádka žalované a přítelkyně jméno FO), kteří podpořili tvrzení žalované, že vůz byl používán pro rodinné účely (zejména přepravu dětí, o čemž svědčily ve vozidle přítomné dětské autosedačky, a dále pro společné dovolené). Žalobce totiž pro své podnikatelské aktivity (zahradnictví) používal vozidlo jiné (blíže nespecifikovanou dodávku), případně jezdil za klienty na motorce.

11. Dne 19. 1. 2016 uzavřel žalovaný jako dlužník s Wüstenrot – stavební spořitelnou a. s. (nyní MONETA Stavební spořitelna, a. s.) jakožto věřitelem „Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření – RU ke smlouvě o stavebním spoření Anonymizováno ze dne 6. 1. 2016“. Podle této smlouvy se věřitel zavázal dlužníkovi na jeho požádání poskytnout na účet č. č. účtu částku až do výše 500 000 Kč na bytový účel specifikovaný v čl. II. odst. 3 této smlouvy. Podle naposledy uvedeného článku tak byl úvěr poskytnut výhradně na účel „Modernizace, rekonstrukce, údržba stavby – adresa financované nemovitosti: adresa, bytová jednotka č. hodnota“. Podle sdělení MONETA Stavební spořitelny, a. s. ze dne 15. 6. 2021, ve spojení se sdělením ze dne 30. 1. 2023, s předloženými výpisy z tohoto účtu, s potvrzeními o zaplacených úrocích v letech 2018 až 2022, činil ke dni právní moci rozsudku o rozvodu nesplacený záporný zůstatek tohoto úvěru -474 389,44 Kč. Výpisy z účtu č. č. účtu prokazují tvrzení žalobce, že od března 2018 do prosince 2023 na tento úvěr zaplatil v souhrnu 255 290 Kč. V průběhu řízení žalobce (ať už v rámci písemných podání nebo při svém účastnickém výslechu) doplnil, že ve smlouvě o překlenovacím úvěru je nesprávně uvedena adresa nemovitosti, na jejíž rekonstrukci byl úvěr poskytnut; této písařské chyby si žalobce nevšiml, správně mělo být uvedeno „Jméno žalobce B, adresa“. Dokumenty předložené ze strany MONETA Money bank, a. s. (návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření č. č. účtu, platební příkaz ze dne 1. 3. 2016, rozpočtové náklady stavebních prací v položkovém členění, souhlas vlastníka nemovité věci, jímž byl v dané době i podle výpisu z katastru nemovitostí bratr žalované jméno FO, faktura č. Anonymizováno vystavená jméno FO na vrub žalobce dne 18. 3. 2016, daňové přiznání žalobce k dani z příjmu fyzických osob za rok 2014 a nájemní smlouva mezi žalobcem jako nájemcem a jméno FO jako pronajímatelem ze dne 1. 2. 2014, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. hodnota v budově č. p. Anonymizováno) se však skutečně upínají k adrese „adresa“, jejímž vlastníkem se později stala žalovaná. Vedle toho ale také žalobce uvedl, že překlenovací úvěr byl použit na koupi nemovitosti v adresa (tj. pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, a pozemků parc. č. Anonymizováno a č. Anonymizováno), a to co do 150 000 Kč na kauci, na daň z nabytí nemovitosti (viz výpis z účtu č. č. účtu z října roku 2017), dále na nákup blíže nespecifikovaných movitých věcí, které si žalovaná odvezla po rozvodu ze společné domácnosti, a dále na vybavení dětského pokojíčku (které na míru vyhotovil pan jméno FO) a zakoupení radiátorů v domě na adrese „Jméno žalobce B“, a konečně také na refinancování úvěru z úvěrové smlouvy č. hodnota u společnosti právnická osoba. (její uzavření prokazuje e-mail ze dne 8. 1. 2014, výpis z účtu ze dne 27. 2. 2014 a výpisy z účtu č. č. účtu z dubna až července roku 2016, k němuž měla dle sdělení Fio Banky a. s. dispoziční práva též žalovaná). Tyto okolnosti, spolu s platbami, které žalobce provedl na účet žalované v roce 2016, dle jeho názoru vyvracejí tvrzení žalované, že o překlenovacím úvěru nevěděla. K okolnostem uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru se vyjádřili též svědci jméno FO a právnická osoba. První jmenovaná, která dříve zprostředkovávala pojistné smlouvy či úvěry, si byla schopná vybavit pouze to, že zcela jistě nezprostředkovávala žádný úvěr pro žalovanou. Připustila nicméně, že její přítel právnická osoba, který jí pomáhal s některými činnostmi, zprostředkovával nějakou smlouvu pro žalobce, avšak nepamatovala si, o jakou smlouvu mělo jít. Svědek právnická osoba v rámci své výpovědi uvedl, že pro žalobce skutečně vyřizoval stavební spoření u Wüstenrot stavební spořitelny, a. s. a hypotéku u ČSOB, a. s. Vysvětlil, že v dané době byl v konkurzu, a tudíž činnost formálně zaštiťovala jeho přítelkyně jméno FO. Stavební spoření pro žalobce se mělo týkat rekonstrukce bytu, který žalobce užíval jako nájemce, přestože fakticky bydlel v nemovitosti, kterou vlastnila jeho sestra; pronajímatelem bytu byl bratr žalované pan jméno FO. Svědek objasnil, že se s jméno FO, který byl taktéž jeho klientem, a panem jméno FO sešel na pivu, kde probrali podmínky takové rekonstrukce (za jakých podmínek je možná, co je třeba dodat atd.). Výslovně uvedl, že s žalovanou nikdy nic, co by se týkalo stavebního spoření a rekonstrukce bytu jméno FO, neřešil.

12. Kupní smlouvou ze dne 26. 5. 2017 nabyli žalobce a žalovaná jako kupující od manželů tituly před jménem a jméno FO nemovitosti v k. ú. adresa, a to pozemek parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, a pozemky parc. č. Anonymizováno a č. Anonymizováno, a to za kupní cenu 3 150 000 Kč. Následně tyto nemovitosti prodali kupní smlouvou ze dne 8. 10. 2018 manželům jméno FO adresa jméno FO za kupní cenu 3 200 000 Kč. Kupní cena byla uhrazena tak, že její část ve výši 2 972 971,50 Kč byla použita na úhradu mimořádné splátky hypotečního úvěru a část ve výši 227 028,50 Kč byla zaplacena na účet advokátní úschovy u tituly před jménem jméno FO, a to na základě „Smlouvy o advokátní úschově peněz č. 9/2018“ ze dne 8. 10. 2018. Žalobce v průběhu řízení uvedl, že tuto částku použil na úhradu splátek překlenovacího úvěru za období března 2018 dosud.

13. Co se týče ceny pozemků, soudem ustanovený znalec tituly před jménem jméno FO ve svém znaleckém posudku č. hodnota ze dne 14. 9. 2022 stanovil jejich tržní hodnotu nejprve na 181 980 Kč, poté tento posudek s ohledem na plynutí času aktualizoval dodatky č. RČ ze dne 1. 10. 2023 a č. č. účtu ze dne 28. 10. 2024, jimiž shodně stanovil tržní hodnotu na 156 705 Kč. Naproti tomu znalkyně tituly před jménem jméno FO, již oslovil žalobce, stanovila ve svém znaleckém posudku č. č. účtu ze dne 8. 9. 2023 cenu obvyklou pozemků na 30 330 Kč.

14. V ústním doplnění znaleckých posudků se tituly před jménem jméno FO předně ohradil proti nařčení, že posuzované pozemky považoval za stavební; vysvětlil, že pracoval pouze s hypotetickou spekulací o možném „překlopení“ z režimu orné půdy na jiný režim, což ale není aktuální a ani plánované. Pozemky tedy byly oceněny jako zemědělské, přestože na ně znalec nahlížel jako na potenciálně zastavitelné, a tuto skutečnost ve svých úvahách a závěrech bral v úvahu. K volbě porovnávaných pozemků ve svém znaleckém posudku nejprve v obecné rovině uvedl, že metodika pro stanovení obvyklé ceny předpokládá porovnávání plně srovnatelných pozemků v místě a čase, což nebylo možné kvůli nedostatku statisticky významného souboru porovnatelných pozemků. Jedině pozemek parc. č. hodnota v k. ú. adresa splňuje polohovou srovnatelnost, neboť se nachází asi 60 m od porovnávaných pozemků, avšak transakce proběhly již v roce 2018, nadto transakční cena byla dle názoru znalce podhodnocená, a tak bylo nutné cenu transformovat na cenovou úroveň roku 2023, a to za použití koeficientu 4,26, což vedlo k jednotkové ceně 157,62 Kč/m2. Z tohoto důvodu znalec stanovil tzv. tržní hodnotu, která umožňuje srovnávat časově a místně vzdálenější pozemky. Vysvětlil, že tržní hodnotou se rozumí odhadovaná částka, za kterou by měl být majetek nebo služba směněny ke dni ocenění mezi ochotným kupujícím a ochotným prodávajícím, v obchodním styku uskutečněném v souladu s principem tržního odstupu, po náležitém marketingu, kdy každá ze stran jednala informovaně, uvážlivě, a nikoliv v tísni. Při stanovení tržní hodnoty tedy vzal v úvahu všechny okolnosti, které mají vliv na tržní hodnotu, včetně atraktivity a perspektivnosti lokality, včetně toho, že posuzované pozemky nejsou čistě zemědělskými pozemky, protože sousedí se silnicí a nacházejí se v zastavěném území obce, u kterého lze v budoucnu předpokládat změnu využití orné půdy na jiné, patrně komerční využití. Ke znaleckému posudku tituly před jménem jméno FO uvedl, že jeho závěry promítl do aktualizace svého původního znaleckého posudku. Trval nicméně na tom, že za srovnatelný považuje pouze pozemek parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, nicméně i v tomto případě by mělo být zohledněno, že transakční cena uvedená v katastru nemovitostí se vztahuje pouze k 1/3 pozemku, protože se prodal pouze spoluvlastnický podíl, dále že vyvolávací cena v dražbě je pouze 2/3 ceny obvyklé a že dražba probíhala před exekutorským úřadem v adresa, kdy lokace pozemku snižuje atraktivitu pro případné zájemce o koupi. Naproti tomu pozemek parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa není dle názoru tituly před jménem jméno FO plně porovnatelný, protože nemá přístupovou cestu, je sevřen železnicí, hliníkem a zemědělskými pozemky. Zatímco město adresa bez problémů povoluje sjezd z ratíškovické silnice na žádost vlastníka pozemku (posuzované pozemky jsou od ní vzdáleny jen jednotky metrů), pozemky parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa poblíž hliníku jsou vzdáleny od nejbližší komunikace stovky metrů. Taktéž pozemky parc. č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. adresa mají horší bonitu, protože se nacházejí v 2. záplavové zóně (nad druhým zmíněným navíc vede vysoké napětí), zatímco posuzované pozemky mají prakticky nulové riziko záplavy, a dále územní plán počítá s využitím porovnávaných pozemků pro sportoviště a rekreaci, což vylučuje komerční využití. Připomenul, že ani tituly před jménem jméno FO nepromítla věcné břemeno plynovodu do obvyklé ceny (stran rizik odkázal na závěry uvedené na straně 7 svého znaleckého posudku) a ani ona se nezabývala náklady na vybudování přístupové cesty k posuzovaným pozemkům z ratíškovické silnice. K těm znalec doplnil, že konkrétní procento, o které se cena pozemků snížila kvůli chybějícímu přístupu, není otázka jednoduchého výpočtu, ač ten je bezesporu proveditelný. Co se týče ceny, za kterou pozemky koupil sám žalobce (tj. za cenu vyšší než cenu obvyklou, odhadnutou tituly před jménem jméno FO, respektive trojnásobnou obvyklou cenou v dané lokalitě v době prodeje), trval znalec na tom, že i tato transakce má nesporný cenotvorný vliv, aniž se pouštěl do hodnocení, zda se jednalo ze strany žalobce o racionální počin. Aktualizované posudky č. zohlednily prodeje z roku 2023, což vedlo k nižší obvyklé ceně než v původním posudku. V této souvislosti znalec vysvětlil, že v případě druhé aktualizace cena zůstala stejná v důsledku dvou protichůdných trendů, a to inflace popsané na str. 8 podruhé aktualizovaného posudku (nárůstu cen) na straně jedné, a jedné srovnatelné transakci (pokles cen) na straně druhé.

15. Znalkyně tituly před jménem jméno FO v doplnění svého znaleckého posudku předně akcentovala svou dlouholetou praxi v oblasti oceňování pozemků a odhadů obvyklých cen. Shrnula, že při oceňování vychází ze skutečností uvedených na listu vlastnictví, z územního plánu a ze situace na místě samém, z cenových map od roku 2015 a programů Octopus a Baluo. Jako srovnatelné vzorky vybrala pozemky s účelovým určením orná půda, u kterých se nepředpokládá převod na stavební pozemky; ostatně, informaci, že posuzované pozemky nebudou v nejbližší době transformovány z orné půdy na stavební pozemky si ověřila i dotazem na městský úřad. Trvala tedy na tom, že spekulace stran budoucí hypotetické změny určení pozemků nelze brát při stanovení ceny obvyklé v úvahu. Dále uvedla, že kupní cena, za kterou žalobce pozemky koupil, nebyla cenou obvyklou v daném místě a čase. Co se týče rozdílů mezi obvyklou cenou a tržní hodnotou, znalkyně vysvětlila, že obvyklá cena vychází z realizovaných prodejů, zatímco tržní hodnota zahrnuje i jiné faktory; tržní hodnota je tedy více založena na úvahách znalce, zatímco obvyklá cena je (více) objektivní. Trvala též na tom, že pozemek parc. č. hodnota v k. ú. adresa je srovnatelný s posuzovanými pozemky co do přístupu, protože otázka přístupové cesty se u zemědělských pozemků neřeší; vydražení pouhé 1/3 pozemků by mělo vliv na cenu přesně opačný (čili pokud by byla prodána pouze 1/3 pozemku, cenu by to snížilo). Dále skutečnost, že se pozemek nachází v záplavovém území, nehraje roli, pokud se jedná o nižší stupně rizika a pokud je stavba na pozemku pojištěna proti povodni nebo záplavě, taktéž věcná břemena sítí neovlivňují obvyklou cenu ani tržní hodnotu. Znalkyně tedy uzavřela, že při stanovení obvyklé ceny vycházela z realizovaných cen při prodejích orné půdy a koeficienty upravovala minimálně.

16. Soud neučinil žádná skutková zjištění z výpisů z účtu č. č. účtu za měsíce červen, říjen a listopad 2017 (na kterém byla dne 7. 6. 2017 evidována odchozí platba ve výši 150 000 Kč a dne 30. 10. 2017 evidována odchozí platba ve výši 126 000 Kč jakožto daň z nabytí nemovitosti), neboť ty se nevztahují k majetku, který účastníci učinili předmětem vypořádání. Dále soud neučinil žádné skutkové zjištění ani z posudku tituly před jménem jméno FO č. hodnota k určení ceny obvyklé osobního automobilu, neboť ten se, s ohledem na změnu procesní obrany žalobce poté, co si zvolil jiného právního zástupce, stal bezpředmětným.

17. Na základě takto zjištěného skutkového stavu provedl soud následující právní hodnocení a rozhodl o nároku účastníků takto:

18. Podle § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

19. Podle § 708 odst. 1 občanského zákoníku, to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

20. Podle § 709 odst. 1 občanského zákoníku, součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů [§ 709 odst. 1 písm. a) tohoto zákona], nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl [§ 709 odst. 1 písm. b) tohoto zákona], nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech [§ 709 odst. 1 písm. c) tohoto zákona], nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví [§ 709 odst. 1 písm. d) tohoto zákona], nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku [§ 709 odst. 1 písm. e) tohoto zákona].

21. Podle § 740 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

22. Podle § 742 odst. 1 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 občanského zákoníku, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

23. V tomto právním rámci soud na prvním místě přikázal výrokem I. tohoto rozsudku žalobci do výlučného vlastnictví pozemky parc. č. hodnota a Anonymizováno v k. ú. adresa, a to v souladu se shodným návrhem obou účastníků. Při stanovení obvyklé ceny, respektive tržní hodnoty těchto pozemků vyšel soud se znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, ve znění všech aktualizací, tedy do hodnoty společného majetku promítl částku 156 705 Kč.

24. Na rozdíl od účastníků nedospěl k přesvědčení, že je zmíněný posudek vadný a že by bylo na místě vycházet z posudku tituly před jménem jméno FO. Na první místě soud zdůrazňuje, že v pořadí první posudek byl zadán soudem, ačkoli žalobce teoreticky již tehdy mohl svůj právní názor na jejich cenu obvyklou důkazně podpořit stejným způsobem (tj. znaleckým posudkem vyhovujícím požadavkům § 127a o. s. ř.). K předložení takového (konkurenčního) znaleckého posudku nicméně přistoupil teprve poté, co se seznámil s názorem soudem ustanoveného znalce (patrně vyčkávaje jeho závěrů, v naději, že mu budou konvenovat), avšak ještě předtím, než vůbec soudem ustanovený znalec dostal možnost svůj posudek prezentovat při ústním jednání a své závěry konfrontovat s námitkami účastníků. Tím žalobce vytvořil procesně vysoce nežádoucí situaci, kdy se kumulují znalecké posudky na tutéž otázku a soud je postaven do obtížně řešitelného dilematu, který z nich upřednostnit. Soud na tomto místě v obecné rovině zdůrazňuje, že čistě jen to, že zjištěná cena nemovitostí (ať již cena obvyklá nebo tržní hodnota) je podle názoru účastníka jiná, než stanovil ten či onen znalec, nezakládá důvod pro ustanovení nových (dalších) znalců a k vypracování nových (dalších) znaleckých posudků. Nezřídka bývá hlavním cílem účastníků dobrat se takového posudku, který koresponduje jejich subjektivnímu náhledu na věc; tato tendence, jakkoli je lidsky pochopitelná, však ve svých důsledcích směřuje pouze k oddálení momentu ukončení celého sporu a neúměrnému zatěžování účastníků řízení jak po finanční, tak po psychické stránce.

25. Ve snaze toto dilema uspokojivě vyřešit přistoupil soud tedy k výslechu obou znalců, zejména za účelem zjištění, zda původně soudem zadaný posudek (ve znění dvou aktualizací) vykazuje vady, které by jej činily nepoužitelným. tituly před jménem jméno FO při tomto ústním doplnění zevrubně, přesvědčivě a trpělivě obhájil východiska a závěry v něm obsažené. Ze strany účastníků zazněla řada námitek k použitým metodám nebo dílčím krokům, avšak soud v postupu znalce neshledal žádné pochybení a veskrze laický náhled účastníků či jejich zástupců se nejednou ukázal být spíše důsledkem nepochopení či svérázného pojetí odborných metod než relevantní kritikou založenou na smysluplném podkladě. Podpůrně soud přihlédl též ke skutečnosti, že v současné době zastarávají znalecké posudky z oblasti oceňování nemovitostí rychlostí stejnou nebo dokonce vyšší, než je rychlost, s jakou jsou znalci schopni znalecké posudky zpracovávat. Současně soud pro vysvětlenou dodává, že se nepouštěl do natolik zevrubného hodnocení použitelnosti posudku tituly před jménem jméno FO jako v případě posudku tituly před jménem jméno FO, neboť to nepokládal za cíl tohoto řízení. Nemohl však přehlédnout námitku naposledy uvedeného znalce, že tituly před jménem jméno FO nezohlednila v případě jednoho z porovnávaných pozemku fakt, že v dražbě byla dražena pouze jeho jedna třetina. Ačkoli znalci měli rozdílný názor na to, zda by se prodejní cena tohoto pozemku zvýšila, nebo snížila, pokud by byl prodáván celý, soud se logickou úvahou přiklání k názoru tituly před jménem jméno FO, že v případě vydražení celého pozemku ve veřejné dražbě by výsledná cena byla (trojnásobně) vyšší, což by znamenalo, že tento cenotvorný faktor by vedl k závěru o vyšší obvyklé ceně posuzovaných pozemků. Z uvedeného důvodu se soud k závěrům tituly před jménem jméno FO o ceně obvyklé pozemků stavěl zdrženlivě.

26. Žalobce dále od března 2018 do října 2018 prokazatelně uhradil v souhrnu 76 819,67 Kč na platbách pravidelných měsíčních splátek (již plně splaceného) hypotečního úvěru u Hypoteční banky, a. s. Vzhledem k tomu, že účastníci v průběhu řízení nikterak nerozporovali, že tento závazek vznikl za trvání manželství a že se jedná o závazek společný, má žalobce právo, aby mu ze společného jmění byla nahrazena polovina této částky (tj. 38 409,84 Kč).

27. Konečně soud dospěl k závěru, že je třeba učinit předmětem vypořádání taktéž částku 227 028,50 Kč, která představovala část kupní ceny nemovitostí v adresa, které (nesporně) měli účastníci ve společném jmění manželů a které po právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství prodali za kupní cenu 3 200 000 Kč. Účastníci v zásadě učinili nesporným, že tato část kupní ceny byla složena do advokátní úschovy; zatímco ale žalovaná setrvala po celé řízení v konstantním postoji, že se jí z této částky ničeho nedostalo, žalobce v průběhu řízení předestřel přinejmenším dvě skutkové varianty, jak byla tato částka použita (nejprve na úhradu daňových povinností, později na úhradu splátek překlenovacího úvěru u MONETA Stavební spořitelny, a. s. za období března 2018 dosud), případně proč má za to, že z ní žalované ničeho nenáleží (stručně řečeno zadržení této celé částky žalobce subjektivně pojal jako kompenzaci hodnoty věcí, které měla žalovaná odvézt ze společné domácnosti po jejím zrušení). Právě tato nekonzistentní procesní obrana žalobce, která nenacházela oporu v provedeném dokazování, vedla soud k závěru, že tuto částku je třeba vypořádat jako položku zaniklého společného jmění účastníků a že žalované, která z ní ničeho neobdržela (což ostatně žalobce nerozporoval), náleží její polovina (tj. částka 113 514,25 Kč).

28. Naproti tomu soud nedospěl k závěru, že by součástí společného jmění byl bazén či snad pohledávka obou manželů vůči matce (rodičům) žalobce. K právní povaze stavebně zpracovaných povrchů pozemku samostatnou stavbou se vyjádřil Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4165/2019, v němž se mj. přihlásil k závěrům Ústavního soudu publikovaným v nálezu ze dne 23. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 3143/13. Lze tak souhlasit s žalovanou, že není vyloučeno, aby i bazén zabudovaný v pozemku nebyl jeho součástí, a tedy, že by se nemohl stát samostatným předmětem převodu či samostatnou položkou vypořádávaného společného jmění manželů; bude však vždy záležet na konkrétních okolnostech projednávaného případu. Soud se nicméně v této věci konkrétní povahou a charakterem bazénu nezabýval, neboť vyšel z obsahu svědecké výpovědi jméno FO, že bazén se nejenže nachází na pozemku v jejím vlastnictví (ve společném jmění jejím a jejího manžela), ale že to především byla ona, kdo jeho pořízení financoval. Veškeré činnosti žalobce (zajištění výstavby a montáže, servisu a oprav, případně pojištění) proto soud posoudil jako jednání, které nezakládá žádný právní vztah mezi ním a jeho matkou; právně by se dalo podřadit pod teorií uznávanou tzv. společenskou úsluhu, tedy přátelskou či rodinnou výpomoc bez vůle se právně vázat. Poukazovala-li žalovaná v této souvislosti na to, že v pojistné smlouvě se jako vlastník bazénu uvádí žalobce, lze sice souhlasit, že tento údaj kontrastuje se subjektivním přesvědčením jméno FO, nicméně údaj v pojistné smlouvě hovoří o vlastnictví samotného žalobce k bazénu, nikoli o vlastnictví obou účastníků tohoto řízení (či o jejich společném jmění). Soud tak uzavírá, že uvěřil výpovědi svědkyně, že bazén považuje za věc ve svém vlastnictví (aniž by se pouštěl do hlubších úvah, zda se jedná o vlastnictví výlučné, nebo společné jmění její a jejího manžela, neboť to není předmětem tohoto řízení) proto, že jeho výstavbu financovala; uvěřil rovněž shodnému tvrzení svědkyně a žalobce, že údaj o vlastnictví žalobce k bazénu se v pojistné smlouvě objevil omylem, a stejně tak souhlasí s názorem, že není sám o sobě, izolovaně od dalších zjištění, s to založit vlastnictví žalobce k němu.

29. Soud konečně dodává, že žalovaná byla při jednání konaném dne 22. 3. 2022 poučena podle § 118a odst. 1 a 3, ve spojení s § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o povinnosti doplnit svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ve vztahu k prostředkům, z nichž měl být bazén pořízen, avšak ve lhůtě podle § 118b odst. 1 o. s. ř. pouze zopakovala svůj právní názor na vlastnický režim bazénu a přitom akcentovala, že faktura a pojistná smlouva je vystavena na jméno žalobce. K nejpodstatnějšímu svému tvrzení, že platby související s pořízením a provozem bazénu byly provedeny ze společných peněz, však žádný důkaz nepředložila, ani neoznačila, a omezila se na důkazní návrhy stran určení obvyklé ceny bazénu ke dni zániku společného jmění manželů. Soudu tak nezbývá než uzavřít, že neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

30. Dále soud nepovažoval za součást společného jmění manželů ani osobní automobil PEUGEOT 508, a to proto, že toto vozidlo bylo pořízeno žalobcem jakožto podnikající fyzickou osobou a stalo se součástí jím provozovaného podniku. Jak již bylo shrnuto výše, žalobce nesporně zahájil samostatnou výdělečnou činnost dne 1. 2. 1996. Po 1. 8. 1998 došlo ke změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a dosavadní bezpodílové spoluvlastnictví se transformovalo na společné jmění manželů a změnil se i jeho rozsah. Jakkoli tedy od 1. 8. 1998 tak do společného jmění manželů patřily i věci sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů, do výše uvedeného data tomu tak nebylo a účastníci tedy uzavřeli manželství a nabývali majetek podle pravidel platných do 31. 7. 1998. Soud tedy vycházel z předpokladu, že podnik žalobce vážící se k jeho IČ 6345228 mu náleží výlučně jako podnikateli, a proto je i osobní automobil jeho součástí, bez ohledu na to, jakým způsobem (kým) byl fakticky využíván, a kdy byl pořízen (tj. že se tak stalo až po 1. 8. 1998). Nejvyšší soud přitom již konstantně judikuje, že jednotlivé součásti podniku předmětem vypořádání být nemohou, nicméně podnikající manžel je povinen do společného jmění manželů nahradit částku rovnající se kladnému rozdílu mezi aktivy a pasivy podnikání ke dni zániku společného jmění manželů, což je cena jeho podniku (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4776/2017). Co je však třeba zdůraznit: v řízení o vypořádání společného jmění manželů lze vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást společného jmění manželů, které účastníci učinili předmětem vypořádání ve lhůtě tří let od jeho zániku. Předmětem vypořádání tak sice mohly být finanční prostředky, které byly vynaloženy ze společného majetku do výlučného majetku žalobce (při zohlednění jeho výdajů a závazků), avšak žalovaná vypořádání těchto vnosů explicitně nenavrhla ve shora uvedené tříleté lhůtě; o tom byla poučena ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř.

31. Závěry o tříleté lhůtě k uplatnění položek k vypořádání platí rovněž o ne zcela jasně specifikovaných movitých věcech, které měla žalovaná odvézt bez souhlasu žalobce ze společné domácnosti.

32. Součástí společného jmění účastníků konečně nebyl ani závazek z překlenovacího úvěru u MONETA Stavební spořitelny, a. s., neboť žádný z žalobcem navržených a následně provedených důkazů nepotvrdil jeho tvrzení, že žalovaná o tomto překlenovacím úvěru, který s ohledem na svou výši nelze považovat za „běžnou záležitost rodiny“ ve smyslu § 694 odst. 1 občanského zákoníku, věděla a dala k němu souhlas (viz § 694 odst. 2 téhož zákona). Tvrzení žalobce o okolnostech uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a zejména o účelu jeho použití se ukázala jako přinejmenším nevěrohodná. Rozhodně se nepotvrdila skutková verze, že tento úvěr měl být použit na rekonstrukci nemovitosti na adrese „Jméno žalobce B, adresa“. Tomu odporují jednak listiny, které žalobce musel předložit poskytovateli překlenovacího úvěru k prokázání účelovosti úvěru a které se upínaly k nemovitosti na adrese „adresa“, tedy k bytové jednotce č. hodnota v budově č. p. Anonymizováno (mj. rozpočtové náklady stavebních prací v položkovém členění, souhlas vlastníka nemovité věci, faktura č. Anonymizováno, daňové přiznání žalobce k dani z příjmu fyzických osob za rok 2014 a nájemní smlouva s vlastníkem nemovitosti), jednak výpověď svědka právnická osoba, který uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru zprostředkoval. Za této situace se soud se značnou mírou skepse díval na další žalobcem uváděné způsoby použití prostředků z překlenovacího úvěru (koupě nemovitosti v adresa, placení daně z nabytí nemovitosti, nákup blíže nespecifikovaných movitých věcí, zakoupení radiátorů v domě na adrese „Jméno žalobce B, adresa“, či refinancování jiného úvěru), aniž by se neubránil úvaze, zda žalobce sám sebe neusvědčuje z úvěrového podvodu ve smyslu § 211 trestního zákoníku, a naopak uvěřil tvrzení žalované, že se neúčastnila žádného jednání, které by se překlenovacího úvěru týkalo (což výslovně potvrdil svědek právnická osoba), a tudíž, že tato záležitost skutečně šla mimo ni.

33. Argumentuje-li nicméně žalovaná v této souvislosti rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, v němž se uvádí, že „právní režim závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, se štěpí tak, že dluh z tohoto závazku do SJM nepatří, avšak to, co z něj dlužník získal, je součástí SJM“, nemůže selektivně ignorovat tu pasáž jeho odůvodnění, v níž Nejvyšší soud instruoval nižší soudní instance k tomu, aby k závazku manžela, který takto opatřil peníze (nebo jinou majetkovou hodnotu) a je povinen je vrátit, přihlédli při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (dnes společného jmění manželů), čímž lze „(…) překonat případnou nespravedlnost spočívající v tom, že majetek získaný na základě výlučného závazku jednoho z manželů se stává součástí SJM, přestože dluh z převzatého závazku tíží jen zavázaného manžela. Za předpokladu, že získaný majetek skutečně rozšířil masu společného jmění a zavázaný manžel uhradil nebo má uhradit dluh ze svého výlučného majetku, lze uvažovat např. o disparitě podílů v případě vypořádání SJM.“. Tyto závěry by tedy v poměrech posuzované věci vedly k tomu, že by to byla naopak žalovaná (nikoli žalobce), kdo by případně byl nucen žalobci „kompenzovat“ to, o co se společné jmění manželů obohatilo díky smlouvě o překlenovacím úvěru, kterou na sebe vzal výhradně on. Z procesního postoje žalované však není zřejmé, o co vlastně společné jmění účastníků mělo být překlenovacím úvěrem obohaceno. Překlenovací úvěr byl, alespoň čistě podle smlouvy, určen k rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby s tím, že jiné skutkové varianty (jmenovitě ta, že za tento úvěr byly pořízeny movité věci, které tvořily součást společné domácnosti), které žalobce (nikoli žalovaná) v řízení předestřel, se neprokázaly (soud jim v kontextu všech důkazů jako celku neuvěřil). Na výše uvedeném závěru nic nemění ani to, že se žalovaná později stala vlastníkem bytové jednotky č. hodnota v budově č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa, neboť v řízení nebyla ani tvrzena, natož prokázána souvislost mezi oběma právními jednáními (tj. mezi uzavřením smlouvy o překlenovacím úvěru a pozdějším uzavřením převodní smlouvy na výše uvedenou bytovou jednotku).

34. Suma peněžní hodnoty veškerého majetku určeného k vypořádání tak činí 383 733,50 Kč, tedy polovina, která by měla každému z účastníků připadnout, je představována částkou 191 866,75 Kč, s tím, že žalovaná je povinna do společného jmění navrátit polovinu toho, co žalobce po právní moci rozsudku o rozvodu manželství uhradil na společný závazek z hypotečního úvěru (jednalo se o 76 819,67 Kč).

35. Žalobci však byly přikázány věci a práva v celkové hodnotě 383 733,50 Kč, zatímco žalovaná je povinna žalobci zaplatit 38 409,84 Kč. Žalobce tak musí žalované uhradit na vypořádání společného jmění manželů částku 153 456,91 Kč, kterou soud promítl do výroku II. rozsudku. Vzhledem k výši této částky se soud odklonil od obecného pravidla stanoveného v § 160 odst. 1 větě před středníkem o. s. ř., podle kterého uložil-li v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a v duchu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. určil žalobci k úhradě lhůtu 3 měsíců od právní moci rozsudku.

36. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud v prvé řadě odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19 (aplikovatelný nejen pro řízení o vypořádání spoluvlastnictví, ale i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů), v němž soud dospěl k závěru, že „v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.“. Dále zdejší soud uvádí, že považuje za prakticky nemožné jednoznačně určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, a to tím spíše, že stran některých věcí navržených k vypořádání jako byl bazén či osobní automobil (o nichž soud následně rozhodl, že součástí společného jmění manželů nebyly a nejsou), nepokročil soud do fáze, v níž by byla najisto postavena jejich obvyklá cena. Vzhledem k výše uvedenému proto soud rozhodl výrokem III. rozsudku o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

37. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud konečně výroky IV. a V. rozhodl o povinnosti účastníků nahradit státu náklady, které v řízení stát platil, neboť tyto náklady vznikly v souvislosti s prováděným dokazováním. Jelikož nelze procesní úspěch obou účastníků přesně určit, vyšel soud z myšlenky, že by se na nákladech státu měli oba účastníci podílet stejným dílem. Výše těchto nákladů nebyla v době rozhodování soudu známa; jejich výše proto bude stanovena v samostatném usnesení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.