37 CO 297/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neexistence zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení nemovitých věcí o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 8. 2022, č.j. 7 C 60/2022-78

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18.772 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně určil, že na zvláštních hmotných částech budovy – Domovního dílu B, C, E, majících původ v knihovní vložce [číslo] které jsou vymezeny v budově/stavbě – objektu k bydlení [adresa], jež je součástí parcely parc. č. st. 200, to vše zapsáno na LV č. 2019, pro obec Třebíč, k. ú. Podklášteří, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč, (dále jen„ předmětné nemovitosti“), nevázne smluvní zástavní právo zřízené na základě smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem jako zástavcem a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jako zástavním věřitelem (výrok I.), že na zvláštních hmotných částech předmětných nemovitostí nevázne zákaz zcizení a zatížení zřízený na základě zástavní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalobcem jako zástavcem a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jako zástavním věřitelem (výrok II.), a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37.208,79 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalovaná, jež soudu I. stupně vytýkala, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítala, že žalobce dosud nesplnil svůj závazek, když neuhradil celý dluh plynoucí ze smlouvy o zápůjčce, zástavní právo i zákaz zcizení zatížení na nemovitých věcech proto nadále trvají. Uvedla, že platba ve výši 815.896,07 Kč od [právnická osoba] s.r.o., připsaná na její účet dne [datum], nebyla způsobilá docílit zániku zajištění dluhu žalobce, neboť byla žalovanou započtena na jinou pohledávku ve výši 4.203.440,22 Kč uplatněnou vůči žalobci z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení písemnou výzvou ze dne [datum]. Žalovaná dále namítla, že posouzení jednotlivých dílčích plateb tak, jak je provedl soud I. stupně, neobstojí v kontextu spisového materiálu a ustanovení § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ve spojení s ustanovením § 1933 o. z. a § 556 odst. 2 o. z. Rozsudek soudu I. stupně nelze považovat za přezkoumatelný, neboť soud I. stupně neuvedl, na jaké dluhy a v jakém rozsahu bylo jednotlivými platbami plněno (zda na jistinu, úroky z prodlení či smluvní pokutu), z důkazů nelze dovodit ani jasnou vůli žalobce, na jaký dluh a v jakém rozsahu jednotlivými platbami plnil. Žalovaná dále zdůraznila, že z komunikace právních zástupců i z obsahu žaloby plyne závěr, že ve vztahu k jednotlivým dílčím platbám má být postupováno dle ustanovení § 1932 o. z., dílčí úhrady poskytované žalobcem po datu [datum] proto měly být rozpočítány mezi dosud přirostlé úroky z prodlení, bez ohledu na to, zda byly zajištěny či nikoliv, a až ve zbývajícím rozsahu na jistinu zápůjčky. Žalovaná v odvolání zrekapitulovala již v řízení před soudem I. stupně namítaný postup výpočtu jednotlivých plateb uhrazených žalobcem s tím, že veškeré zajištěné dluhy nebyly uhrazeny ani poslední dílčí platbou žalobce. Žalovaná dále namítala, že soud I. stupně nesprávně posoudil jako neplatný sjednaný zákaz zcizení a zatížení nemovitých věcí z důvodu neurčité doby trvání zákazu převodu („ dokud nebude převedeno vlastnické právo k nemovitosti na obdarovaného“). Zdůraznila, že žalobce byl účastníkem zástavní smlouvy, podepsal ji a následně byl i účastníkem vkladového řízení, měl tedy v úmyslu zákaz zcizení a zatížení zřídit. Nemůže se proto nyní dovolávat neplatnosti, na níž se sám podílel, neboť by tak těžil z protiprávního stavu, který se sám vyvolal. Přesný časový údaj trvání zákazu zcizení zatížení nemovité věci totiž nemusí být vyjádřen explicitně. Namítala, že soud I. stupně se nijak nevypořádal s dílčími platbami realizovanými žalobcem, zejména, v jakém rozsahu sloužili v úhradě jistiny zápůjčky, v jakém na úroky z prodlení a v jakém na smluvní pokutu, v důsledku toho se soud I. stupně ani nezabýval tím, jaká byla k datu [datum] výše jistiny zápůjčky, úroku z prodlení a smluvní pokuty, a zda byla platba realizována žalobcem v částce 544.421,20 Kč na jistinu zápůjčky, na úroky z prodlení v částce 11.074,87 Kč a na smluvní pokutu v částce 260.400 Kč vůbec způsobilá docílit zániku zástavního práva. Soud I. stupně při posuzování neexistence zástavního práva a zákazu zcizení zatížení předmětných nemovitostí postupoval mechanicky, bez zohlednění jakýchkoliv dalších skutečností, a dlužnou částku automaticky vyčíslil k datu [datum]. Jelikož veškeré další úhrady ve svém souhrnu částku vyčíslenou k tomuto datu převýšily, dospěl k chybnému závěru, že zástavní právo zaniklo. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a žalované přizná právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že soud I. stupně rozhodl správně, když správně vyčíslil dluh a zohlednil úhradu dluhu provedenou žalobcem. Žalovaná nyní mění svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem prováděla zápočet úhrad dluhu žalobce. Nejprve přitom započítávala úhradu na přirostlé úroky a následně pak na jistinu dluhu. Zdůraznil, že žalovaná žalobce nikdy nevyzvala k úhradě smluvní pokuty, která se proto nikdy nestala splatnou. Zástupce žalované žalobci dne [datum] přitom zaslal mail, kde uvádí, že celková výše pohledávek z titulu smlouvy o zápůjčce k uvedenému datu činila 812.534,75 Kč, z toho dlužná jistina 564.547,32 Kč a úroky 9.187,43 Kč, 238.800 Kč je pak smluvní pokuta. I pokud by se smluvní pokuta stala splatná na základě výzvy ze dne [datum], tuto již rovněž uhradil. Navrhl proto, aby rozsudek soudu I. stupně bylo odvolacím soudem potvrzen.

4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. V posuzované věci je předmětem sporu určení neexistence zástavního práva k předmětným nemovitostem a určení, že na předmětných nemovitostech nevázne zákaz zcizení a zatížení předmětných nemovitostí.

6. Odvolací soud nemá připomínek ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, jak je vzal prokázaná na základě shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů (jak jsou podrobně uvedeny v odstavcích 3, 6 až 22 odůvodnění napadeného rozsudku), že žalobce uzavřel dne [datum] s [jméno] [příjmení] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla dne [datum] na účet žalobce připsána částka 1.200.000 Kč, splatnost zápůjčky byla sjednána do jednoho roku ode dne připsání zápůjčky na účet žalobce. K zajištění závazku ze smlouvy o zápůjčce byla dne [datum] mezi stejnými účastníky uzavřena zástavní smlouva. Žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí (zvláštních hmotných částí budovy – Domovního dílu B, C, E, majících původ v knihovní vložce [číslo] které jsou vymezeny v budově/stavbě – objektu k bydlení [adresa], jež je součástí parcely parc. č. st. 200, zapsaných na LV č. 2019, pro obec Třebíč, k. ú. Podklášteří), k nimž je v katastru nemovitostí na základě smlouvy o zřízení zástavního práva a o zákazu zcizení a zatížení ze dne [datum] zapsáno zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení ve prospěch žalované. Žalobce na dluh uhradil dne [datum] částku 400.000 Kč, dne [datum] částku 130.000 Kč, dne [datum] částku 50.000 Kč a dne [datum] částku 80.000 Kč. Oznámením ze dne [datum] žalobci sdělil [jméno] [příjmení], že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena na žalovanou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Dne [datum] žalované uhradila částku 815.896,07 Kč [právnická osoba] s.r.o., jež platbu označila„ [příjmení] [jméno]“ a variabilním symbolem [číslo] (rodné číslo žalobce) poté, co zástupkyně žalobce emailem ze dne [datum] sdělila zástupci žalované, že žalobce má zájem uhradit žalované její pohledávku postoupenou jí původním věřitelem [jméno] [příjmení] prostřednictvím [právnická osoba], s.r.o.

7. Odvolací soud, poté co přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, shledává správný závěr soudu I. stupně, že na požadovaném určení, že na předmětných nemovitostech nevázne smluvní zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení předmětných nemovitostí, jež se zapisují do katastru nemovitostí, je dán naléhavý právní zájem. Platí totiž, že naléhavý právní zájem je dán vždy, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem v katastru nemovitostí zapsaným.

8. Na základě uvedených skutkových zjištění shledává odvolací soud správný právní závěr soud I. stupně, pokud uzavřel, že k zániku zástavního práva došlo splněním závazku, jímž zanikl dluh zajištěný zástavním právem (§ 1376 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).

9. Mezi účastníky nesporná byla v řízení úhrada dluhu žalobcem ve splátkách 400.000 Kč, 50.000 Kč, 80.000 Kč a 130.000 Kč (celkem 660.000 Kč), od nichž se následně odvíjí výše dluhu zajištěného zástavním právem váznoucím na nemovitostech, a dále úhrada prostřednictvím třetí osoby splátkou ve výši 815.896,07 Kč. Ve lhůtě splatnosti do [datum] žalobce svůj dluh neuhradil, počínaje dnem [datum] je tak v prodlení. Za dobu prodlení od [datum] do [datum] (23 dnů) s úhradou celého dluhu ve výši 1.200.000 Kč při zákonném úroku z prodlení 8,25 % ročně, jak správně uvedl soud I. stupně, činí kapitalizovaný úrok z prodlení 6.238,35 Kč. Dne [datum] bylo na dluh uhrazeno 400.000 Kč, aniž žalobce určil, zda plní na jistinu či úroky (§ 1932 odst. 1 o. z.); z toho bylo proto přednostně uhrazeno na úrok z prodlení 6.238,35 Kč a zůstatek jistiny dluhu nadále činil 806.238,35 Kč. Dne [datum] bylo opět bez určení uhrazeno 130.000 Kč, do [datum] připsaný zákonný úrok z prodlení činil 15.125,25 Kč, zůstatek jistiny dluhu tak činil 691.363,60 Kč. Dne [datum] bylo bez určení uhrazeno 50.000 Kč, do [datum] připsaný zákonný úrok z prodlení činil 1.932,02 Kč, zůstatek jistiny dluhu proto činil 643.295,62 Kč. Dne [datum] bylo bez určení uhrazeno dalších 80.000 Kč, do [datum] připsaný zákonný úrok z prodlení činil 1,34 Kč, zůstatek jistiny dluhu činil 563.296,96 Kč. Do [datum] k jistině přirostl zákonný úrok z prodlení ve výši 11.937,26 Kč, dluh celkem činil 575.234,22 Kč. Zaplaceno bylo 815.896,07 Kč, tedy o 240.661,84 Kč více, než činil dluh sestávající z jistiny a přirostlých zákonných úroků z prodlení. I v případě, kdy žalobce výslovně neurčil, na jakou část dluhu je plnění určeno a žalovaná (věřitel) byla oprávněna započíst plnění ve smyslu ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. nejprve na dluh představující úroky z prodlení až následně na jistinu, byl tedy dluh uhrazen v plné výši. Z důvodu úhrady dluhu proto zaniklo i sjednané zástavní právo.

10. Odvolací soud nepovažuje za správný závěr soudu I. stupně, že dluh je tvořen i smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z částky, jež je předmětem zápůjčky, tj. 1.200 Kč denně za každý den prodlení. Nelze totiž přehlédnout, že zákon explicitně nestanoví, kdy je smluvní pokuta splatná. Ve smlouvě o zápůjčce přitom splatnost smluvní pokuty rovněž nebyla sjednána. V posuzované věci se proto smluvní pokuta stává splatnou až na základě seznámení se žalobce (dlužníka) s výší smluvní pokuty ze strany žalované (věřitele) a s následným zasláním výzvy žalované k úhradě žalobci. Za řádnou výzvu k úhradě smluvní pokuty však nelze považovat sdělení zástupce žalované zástupci žalobce (mail ze dne [datum]), kde se výslovně uvádí, že žalobce nebyl dosud k úhradě smluvní pokuty vyzván, a současně, že žalovaná ke dne [datum] eviduje celkovou výši pohledávek 812.534,75 Kč, z toho … 238.800 Kč na smluvní pokutě. Z uvedeného pak ani nevyplývá, za jaké konkrétní období a z jaké částky je smluvní pokuta vyčíslena, případně ani v jaké lhůtě je žalobce povinen smluvní pokutu uhradit. Lze proto uzavřít, že splatnost smluvní pokuty vůbec nenastala.

11. Pouze na okraj pak odvolací soud dodává, že pokud by snad bylo možno uvažovat o splatnosti smluvní pokuty na základě shora uvedené výzvy ze dne [datum], pak, jak je uvedeno výše, ve skutečnosti bylo žalované zaplaceno o 240.661,84 Kč více, než činil dluh sestávající z jistiny a přirostlých zákonných úroků z prodlení (zatímco výzvou je smluvní pokuta uplatněna ve výši 238.800 Kč). Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] (odst. 2 bod 2.6.) bylo přitom sjednáno, že v případě prodlení s vrácením předmětu zápůjčky se žalobce zavazuje zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, jež je předmětem zápůjčky. [příjmení] tak není jednoznačně určeno, z čeho má být 0,1 % za den prodlení vypočítáno, s ohledem na sankční charakter smluvní pokuty lze z kontextu smlouvy usoudit, že z částky, s jejímž zaplacením je žalobce v prodlení. V takovém případě by smluvní pokuta činila za dobu od [datum] do [datum] z 1.200.000 Kč částku 30.000 Kč, od [datum] do [datum] z 806.238,35 Kč částku 66.917,78 Kč, od [datum] do [datum] z 691.363,60 Kč částku 7.604,99 Kč, od [datum] do [datum] z 643.295,62 Kč částku 5.789,66 Kč, od [datum] do [datum] z 563.296,96 Kč částku 51.260,02 Kč, celkem částku 161.572,45 Kč. I při čistě hypotetické splatnosti smluvní pokuty byl poslední platbou 815.896,07 Kč dne [datum] byl uhrazen celý dluh včetně úroků a smluvní pokuty. Odvolací soud proto považoval za nadbytečné se dále zabývat žalovanou namítanou dřívější splatností nezajištěných částí dluhu.

12. Jen z části důvodnou odvolací soud shledal námitku žalované, že soud I. stupně nehodnotil správně dílčí plnění poskytnutá žalobcem a třetí osobou, že v odůvodnění rozsudku chybí, na které dluhy a v jakém rozsahu bylo jednotlivými platbami plněno (v jakém rozsahu bylo plněno na jistinu, na úroky a smluvní pokutu) a je namítaný způsob výpočtu dluhu. K uvedenému odvolací soud odkazuje na správná skutková zjištění soudu I. stupně, na jejichž základě pak vyvodil shora uvedený právní závěr, jen zčásti se odchylující od právních závěrů soudu I. stupně, jež však na věcné správnosti výroku I. rozsudku soudu I. stupně ničeho nemění.

13. Pokud žalovaná v odvolání namítala, že platbu 815.896,07 Kč uhrazenou dne [datum] za žalobce [právnická osoba] s.r.o. započetla na dluh žalobce, jehož úhradě žalobce vyzvala výzvou ze dne [datum], žalobci doručenou [datum], z titulu nároku na náhradu škody z pracovněprávního poměru a bezdůvodného obohacení ve výši 4.203.440,22 Kč, posouzením této otázky se zabýval již soud I. stupně (odstavec 31 napadeného rozsudku) a odvolací soud se s uvedenou argumentací soudu prvního stupně ztotožňuje. Záznam elektronické komunikace mezi žalobcem a žalovanou, zejména e-mail zástupce žalobce ze dne [datum], dostatečně určitě dokládá, že žalobce žalované oznámil, že má zájem„ uhradit pohledávku, která byla na žalovanou postoupena z osoby p. [příjmení] prostřednictvím třetí osoby - [právnická osoba] s.r.o.“, tj. dluh žalobce právě ze smlouvy o zápůjčce, nikoliv na základě jiných nároků žalované. Dlužníkem tak bylo jednoznačně určeno, na jaký dluh bude plněno, a třetí osoba platbu poukázanou na účet žalované rovněž dostatečně určitě označila.

14. K určení, že na předmětných nemovitostech nevázne zákaz zcizení a zatížení zřízený zástavní smlouvou soud I. stupně správně uzavřel, že zákaz zcizení a zatížení nemovitostí nebyl platně sjednán. Vyšel přitom z textu článku V odst. 3 zástavní smlouvy, kde se výslovně uvádí, že„ zákazy se zřizují na dobu, dokud nebude převedeno vlastnické právo k nemovitosti na obdarovaného“, který považuje za zmatečný a neurčitý. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že ujednání o době, na niž byl zřízen zákaz zatížení a zcizení předmětných nemovitostí, je neplatný (§ 1761 o. z.). Důvod neplatnosti však odvolací soud shledáván, nikoli v neurčitosti takového ujednání, ale proto, že i v kontextu zástavní smlouvy jako celku, ujednání o určité době trvání zákazu zcizení a zatížení předmětných nemovitostí zcela chybí. Za zcela lichou proto odvolací soud spatřuje i námitku žalované, že dostačující je výklad, že zákaz zcizení a zatížení předmětných nemovitostí byl zřízen po dobu trvání zástavního práva, že je možno dovodit, že zákazy mají jednou skončit, neboť takové vymezení není na dobu určitou a nelze proto ani posoudit, zda se jedná o dobu přiměřenou. Ani žalovanou namítaná skutečnost, že katastrální úřad zákaz bez výhrad zapsal, nemůže vadu neplatnosti takového ujednání zhojit.

15. Odvolací soud neshledává důvodné další odvolací námitky žalované, neboť se jedná jen o podrobnou rekapitulaci obrany žalované, s níž se již v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal soud I. stupně.

16. Veden těmito úvahami odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, které podle § 142 odst. 1 o. s. ř. byly přiznány zcela úspěšnému žalobci a jejich výše byla i správně vyčíslena.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla zavázána zaplatit v odvolacím řízení úspěšnému žalobci k rukám jeho advokáta na náhradě účelně vynaložených nákladů tohoto řízení částku 18.772 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Uvedená částka sestává z odměny advokáta žalobce za tři úkony právní služby, a to poradu s klientem přesahující jednu hodinu, vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. c), k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ vyhlášky“), ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky), dále částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za tři úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky), cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky ve výši 3.914 Kč ze sídla advokátní kanceláře v [obec a číslo] do sídla Krajského soudu v Brně a zpět (480 km) při sazbě náhrad 5,2 Kč za 1 km, průměrné spotřebě vozidla použitého k cestě 6,7 l/ 100 km, ceně paliva (motorové nafty) 44,10 Kč za 1 l, náhrady za promeškaný čas cestou k soudu a zpět v rozsahu 14 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky a z částky 3.257 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).