37 CO 48/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: ; innogy právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 14 832,01 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, č.j. 116 C 170/2021-35

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem byl žalovaný soudem I. stupně zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 3.132,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.098,75 Kč od 13. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.033,26 Kč od 10. 7. 202 do zaplacení (výrok I.), byla zamítnuta žaloba v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 11.700 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podal odvolání žalobce, jenž soud I. stupně vytýkal, že v napadené části rozsudku rozhodl nesprávně, když dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Soud I. stupně nepřiměřeně rozšiřuje ochranu práv spotřebitele na úkor zásady„ pacta sunt servanda“, čímž legitimizuje jeho lehkovážný a laxní přístup k uzavírání smluv. Žalobce dále namítl, že rozsudek soudu I. stupně shledává nepřezkoumatelným. Byť soud I. stupně zamítl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty z důvodu absolutní neplatnosti takového ujednání, konstatoval jen, že ujednání o smluvní pokutě nebylo spotřebiteli (žalovanému) jasně a srozumitelně sděleno. Nevypořádal se však s otázkou, zda a jakým způsobem ujednání zjevně narušuje veřejný pořádek. Stejně tak soud I. stupně pominul otázku, zda žalobce ve styku se žalovaným jednal poctivě. Pouhé obecné konstatování, že tyto pojmy byly naplněny, shledává žalobce nedostačující. Napadené rozhodnutí je navíc pro žalobce překvapivé, neboť žaloba byla zčásti zamítnuta poté, co soud I. stupně nároku žalobce v celém rozsahu vyhověl vydaným elektronickým platebním rozkazem. Poté, co soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, aniž žalobce seznámil se svým právním názorem, zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud v napadené části rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalobci přizná náklady řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212, § 212a o. s. ř) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částek 1.098,75 Kč a 2.033,26 Kč s úroky z prodlení coby ceny za odebraný plyn, o nichž bylo rozhodnuto výrokem I. rozsudku, jenž odvoláním nebyl napaden. V této části proto nadále není předmětem přezkumu odvolacího řízení a odvolací soud se jím již nezabýval.

6. V části uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty 11.600 Kč za předčasné ukončení smlouvy o 29 měsíců a dále částky 100 Kč coby smluvní pokuty za prodlení s úhradou faktury za odebraný plyn, byla žaloba zamítnuta a žalobce v této části rozsudek napadl odvoláním.

7. Odvolací soud shledal správnými skutková zjištění soudu I. stupně, jakož i právní závěry, jak jsou uvedeny v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. Shodně se soudem I. stupně proto uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě jsou absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Dále je třeba na ujednání o smluvní pokutě pohlížet ve smyslu ustanovení § 1813 a § 1815 o. z. Byť listina označená jako„ informace pro zákazníka – spotřebitele k návrhu smlouvy/dodatku o sdružených službách dodávky plynu“, se kterou se žalovaný seznámil dne 15. 11. 2019, obsahuje odkaz na„ případné smluvní pokuty zakotvené ve smlouvě“, vzhledem k charakteru smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, jež je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, je povinností žalobce, dodavatele, formulovat povinnosti pro spotřebitele ze smlouvy vyplývající jednoznačně a tomu uzpůsobit i formu smlouvy. Není-li ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě obsaženo dostatečně přehledně, jasně a zřetelně, nelze tuto vadu napravit jiným obecným odkazem, ve smlouvě uvedeným jako„ ostatní ujednání“, jak správně uvedl soud I. stupně.

8. Odvolací soud neshledává důvodné odvolací námitky žalobce, neboť jsou jen polemikou s již vyslovenými závěry soudu I. stupně, zejména se závěrem o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. S takovou argumentací žalobce se přitom již v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal soud I. stupně a námitky žalobce nejsou způsobilé správné závěry soudu I. stupně zpochybnit.

9. Nedůvodnou shledává odvolací soud i námitku, že rozhodnutí soudu I. stupně je pro žalobce poté, co ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, překvapivé. Zatímco totiž platebním rozkazem bylo rozhodováno na základě skutečností uvedených žalobcem v žalobě (§ 174a odst. 1, 3, § 172 odst. 1 o. s. ř), rozsudek byl vydán na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.) poté, co žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil podáním doručeným soudu I. stupně dne 6. 8. 2021 výslovný souhlas. Nelze proto uvažovat, že by žalobce byl na svých procesních právech zkrácen.

10. Veden těmito úvahami odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, o nichž bylo správně rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Správně přitom bylo přihlédnuto k převažujícímu neúspěchu žalobce, přičemž však dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady, k jejichž náhradě by byl oprávněn, nevznikly.

11. Stejně tak nevznikly v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému ani žádné náklady odvolacího řízení, o nichž bylo proto rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno.