37 Co 6/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Palatina a soudkyň Mgr. Miluše Pěchové a Mgr. Dagmar Bastlové ve věci žalobce: Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 261 360 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 23. 5. 2023, č.j. 11 C 158/2022-179

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje s tím, že náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 23 425,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zavázal žalovanou k povinnosti do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobci zaplatit částku ve výši 261 360 Kč, spolu s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 261 360 Kč ode dne , datum, do zaplacení (výrok I) a nahradit náklady řízení ve výši 115 870,20 Kč (výrok II).

2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalovaná, jež soudu I. stupně vytýkala, že rozhodl na základě nesprávných skutkových zjištění a věc nesprávně právně posoudil, zdůraznila, že věc posuzoval, aniž přihlédl k věku žalované a jejímu statusu spotřebitele. Namítala, že výklad neurčitého termínu protistrana je třeba provést k tíži žalobce, jenž jej použil jako první, soud I. stupně do něj však zcela nesprávně zahrnul i kupujícího. Stejně tak se soud I. stupně nedostatečně vypořádal s termínem „podílová odměna“. Žalovaná dále namítla, že nebyla vyzvána k doplnění tvrzení či důkazů, a soudní rozhodnutí je pro ni proto překvapivé. Soud I. stupně vycházel jen z důkazů žalobce a nevypořádal s tvrzeními žalované o kontaktu s kupcem podílu, ani nepředvolal jí navrženého svědka. Současně zpochybnila, že žalobci, jenž je advokátem, lze jako účelně vynaložené náklady řízení přiznat náklady zastoupení. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.

3. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že rozsudek soudu I. stupně považuje za zcela správný. Zdůraznil, že ze smlouvy o poskytování právních služeb žalobci náleží nárok na podílovou odměnu ve výši 3 % z jakéhokoliv plnění, i od kupujícího, poskytnutého v předmětném věcném případu. Pokud žalovaná namítala neurčitost termínů „succes fee“ i to, že použitému termínu nerozuměla a význam použitého anglického výrazu neznala, nelze logicky uvěřit její argumentaci, že by ji měl použitý pojem zmást. Úspěch pro žalovanou se přitom dostavil, její podíl na nemovitosti byl prodán. Žalobce zdůraznil, že ujednaná výše odměny není v rozporu s dobrými mravy co do její výše, kdy celková účtovaná odměna činí 3,58 % tarifní hodnoty věci, ani vzhledem k její konstrukci. Žalovaná vystavila svoji obranu na tvrzení, že žalobce se o prodej podílu žalované nijak nepřičinil. Žalobce proto odkázal na skutečnost, že v souladu se smlouvou by mu vznikl nárok na zaplacení odměny i v případě, pokud by žalovaná uzavřela smlouvu sama bez asistence žalobce. K žalovanou zpochybněnému nároku žalobce, jenž je advokát, na náhradu nákladů řízení před soudem, zdůraznil, že se jedná o účelně vynaložené náklady, přičemž ani žalobci jako advokátu nelze upřít právo na právní pomoc. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Předmětem řízení v posuzované věci je nárok žalobce, jímž se po žalované domáhá zaplacení částky 261 360 Kč s úroky z prodlení z titulu odměny sjednané smlouvou o právním zastoupení ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem ve výši 3 % z hodnoty protistrany klientovi (žalované) poskytnutého plnění (kupní ceny ve výši 7 200 000 Kč) plus daň z přidané hodnoty, jíž je žalobce plátcem, v zákonné výši.

6. Odvolací soud odkazuje na skutková zjištění uvedená v odstavcích 4 až 15 napadeného rozsudku, jež soud I. stupně učinil na základě provedeného rozsáhlého dokazování, jimž nemá co vytknout. Z nich soud I. stupně správně vyvodil, že dne , datum, byla mezi advokátem, žalobcem, a klientem, žalovanou, uzavřena smlouvy o poskytování právních služeb (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytování služeb specifikovaných v článku I. odst. 1.1 smlouvy, kdy žalovaná projevila svůj zájem o právním zastupování v případu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem (pozemku p. č. , číslo, , zahrada; pozemku p. č. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez č. p./ č. e., garáž; pozemku p. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří; vše v k. ú. , adresa, , dále jen „Nemovitosti“ ), případně prodej Nemovitostí a nároků se spoluvlastnictvím souvisejících; současně v článku VI. odst. 6.1 smlouvy bylo ujednáno právo klienta kdykoliv bez udání důvodu vypovědět smlouvu, přičemž výpověď musí být učiněna v písemné formě a nabude účinnosti až po uplynutí měsíční výpovědní lhůty, která počne běžet od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi advokátovi. Žalovanou byla dne , datum, sepsána výpověď Smlouvy, jež byla žalobci doručena dne , datum, . Kupní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou jako prodávající a společností , jméno FO, , právnická osoba, jako kupující dne , datum, žalovaná prodala spoluvlastnický podíl 4/9 na Nemovitostech za kupní cenu 7 200 000 Kč (čemuž odpovídá i zápis ze výpisu z katastru nemovitostí). Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, soud I. stupně učinil zjištění, že pro jeho firmu žalobce vykonává právní služby, i to, že koncem dubna 2019 byla domluvena první schůzka ohledně prodeje Nemovitostí, jednání ohledně prodeje i prohlídky nemovitosti byla komplikovaná kvůli dalším podílovým spoluvlastníkům, a nakonec v létě či na podzim roku 2021 byl dohodnut prodej spoluvlastnického podílu žalované, svědek byl v kontaktu s několika zájemci o koupi, jež nakonec realizována nebyla, neboť žalovaná Nemovitosti prodala sama. Současně byla k důkazu provedena inzerce dokládající nabídku prodeje podílu žalované na Nemovitostech za kupní cenu 11 166 000 Kč. Cena Nemovitostí dle znaleckého posudku číslo 24252-71/19 – DOD1 zpracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, ke dni , datum, představovala částku 20 360 000 Kč. Fakturou č. 2022001 ze dne , datum, splatnou dne , datum, žalobce vyúčtoval žalované smluvní odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 216 000 Kč plus 21 % DPH ve výši 45 360 Kč (celkem 261 360 Kč), jejíž doručení žalovaná nezpochybnila.

7. Odvolací soud shledává správným skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem I. stupně, na němž byl poté vystavěn i správný právní závěr. Ten je podrobně uveden v odstavci 22 a 23 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Mezi žalobcem jako příkazníkem (mandatářem) a žalovanou coby příkazcem, mandantem, byla dne , datum, platně uzavřena příkazní (mandátní) smlouva, jíž se žalobce, advokát, zavázal pro žalovanou poskytovat právní služby a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci smluvní odměnu. K ukončení právního zastoupení žalované žalobcem došlo v souladu s čl. VI. odst. 6.1 uplynutím výpovědní lhůty dne , datum, (žalovaná sepsala výpověď Smlouvy dne , datum, , jež byla doručena žalobci dne , datum, ). Za trvání Smlouvy tak došlo k prodej podílu žalované, když žalovaná dne , datum, uzavřela kupní smlouvu, jíž svůj podíl na Nemovitostech prodala za částku 7 200 000 Kč společnosti , jméno FO, , právnická osoba, Žalovaná tedy v době trvání jejího zastoupení žalobcem obdržela plnění z prodeje Nemovitostí. Žalobce přitom po dobu trvání Smlouvy činil kroky vedoucí k vypořádání podílového spoluvlastnictví k Nemovitostem mezi žalovanou a druhou podílovou spoluvlastnicí. Nárok žalobce na podílovou odměnu, jak je upraven v článku II. odst. 2.1 písm. b) smlouvy přitom vznikl žalobci i v případě, kdy žalovaná uzavřela smlouvu sama, bez asistence žalobce.

8. Odvolací soud shledává nedůvodnou námitku žalované, že ujednání v článku II. bod 2.1 písm. b) Smlouvy je neurčitým ujednáním. V citovaném ustanovení smlouvy je výslovně uvedeno, že nárok na podílovou odměnu (3 % z hodnoty protistranou poskytnutého plnění) vzniká žalobci v případě plnění protistrany poskytnutého žalované v předmětném věcném případu po zahájení poskytování právních služeb advokátem. Je tak zcela zřejmé, jak správně uzavřel již soud I. stupně, že podílová odměna se vztahuje k jakémukoliv plnění, jež žalovaná obdrží v rámci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tedy i v případě prodeje jejího podílu, k čemuž žalovaná žalobce Smlouvou výslovně zmocnila (čl. I. odst. 1.1 Smlouvy).

9. Nedůvodnou byla shledána rovněž námitka žalované, že podílová odměna označená anglickým názvem „succes fee“ je neurčitá, neboť ustanovení Smlouvy (článek II. bod 2.1 písm. b)) obsahuje v témže odstavci zcela jednoznačné vymezení sjednané podílové odměny (doslova „Podílová odměna ve věci ve výši 3 % z hodnoty protistranou klientovi poskytnutého plnění, přičemž nárok na podílovou odměnu vzniká advokátovi z jakéhokoliv plnění protistrany poskytnutého klientovi v předmětném věcném případu po zahájení poskytování právních služeb advokátem.“). Z uvedeného je nepochybné, výše odměny i její důvod jsou určeny zcela jednoznačně.

10. Odvolací soud neshledal ani nepřiměřenou výši podílové odměny, jíž se podrobně zabýval již soud I. stupně (kromě právních služeb ve věci žalobce zajistil i služby realitní kanceláře, jež poskytla servis a v období od září do října 2021 prodej inzerovala na realitních serverech, za což žalovaná ničeho neplatila), na jehož podrobnou argumentaci odvolací soud jen odkazuje.

11. Lze sice přitakat námitkám žalované, že soud I. stupně se podrobně nevypořádal se důvody pro které neprovedl výslech žalovanou navrženého svědka, zástupce kupce podílu na Nemovitostech, že soud převzal názor svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který je obchodním partnerem žalobce, a nevypořádal se přitom s tvrzením žalované, jak došlo ke kontaktu s kupcem podílu na Nemovitostech, odvolací soud však přesto uvedené nepovažuje za podstatné. Jak je již uvedeno výše, nárok na úhradu podílové odměny žalobci totiž vznikl již v případě jakéhokoliv plnění poskytnutého žalované v případě zrušení a vypořádání společného podílového spoluvlastnictví, případně prodeje Nemovitostí a nároků se spoluvlastnictvím souvisejících za dobu trvání Smlouvy. Proto i skutečnost, zda si kupce zajistila žalovaná sama, jak tvrdí, případně jaké konkrétní kroky směřující k prodeji nemovitostí žalobce činil, je zcela bez významu i pro právní posouzení žalobou uplatněného nároku. Provedení výslechu jí navrženého svědka a okolností kontaktu se zájemcem o koupi Nemovitostí se v kontextu uvedeného jeví zcela nadbytečné.

12. Rovněž lze souhlasit s žalovanou, že v případě uzavření Smlouvy splňuje definici spotřebitele (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Přestože lze připustit, že žalovanou v pozici spotřebitele lze vnímat jako osobu s nižším standardem informovanosti, při běžné přiměřené pozornosti a obezřetnosti text Smlouvy nevyvolává žádné pochybnosti. Je koncipován zcela jasně a přehledně a nevykazuje žádné znaky nekalých obchodních praktik, ostatně ani žalovaná v průběhu řízení před soudem I. stupně ani před soudem odvolacím žádné skutečnosti svědčící nekalým obchodním praktikám žalobce při uzavření Smlouvy neuvedla. Odvolací soud má tak za to, že Smlouva obstojí i v přísnějších podmínkách, za nichž je třeba smlouvu s účastí spotřebitele posoudit.

13. Žalobci proto důvodně vznikl nárok na zaplacení 3 % z kupní ceny 7 200 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, celkem částky 261 360 Kč. Vzhledem k tomu. že žalovaná svůj závazek ve lhůtě splatnosti do , datum, nesplnila, z důvodu jejího prodlení ji soud I. stupně správně zavázal k povinnosti zaplatit žalobci za dobu prodlení i úrok z prodlení v zákonné výši.

14. Veden těmito úvahami odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. výrok I rozsudku soudu I. stupně potvrdil.

15. Stejně tak potvrdil jako správný i výrok II rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, které byly dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány v řízení zcela úspěšnému žalobci a jejich výše byla i správně vyčíslena. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, pokud namítala, že žalobci coby advokátu náhrada nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení nepřísluší. Odvolací soud poznamenává, že nelze přehlédnout, že v posuzované věci má žalobce k věci zřetelně subjektivní vztah, což může být hájení subjektivních práv (vymožení odměny za právní zastoupení klienta) spíše na překážku. Je přitom třeba rozlišovat, zda právní zastoupení advokátem v obdobných případech je využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či zda se již spíše jedná o jeho zneužití na úkor protistrany, jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3819/13. Žádné okolnosti zneužití práva na právní pomoc ze strany žalobce přitom nenasvědčují tomu, že by mělo jít o zastoupení účelové vedené snahou pouze zvýšit protistraně náklady řízení. Prostřednictvím termínu účelně vynaložené náklady přitom nelze vymezovat kategorii osob, která by z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak de facto její právo upírat a vůči ostatní diskriminovat, sankcionovat jej tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. Jak uvádí ve svém usnesení ze dne , datum, , č. j. 21 Cdo 638/2018, i Nejvyšší soud, ke zneužití procesního práva, které o. s. ř. zakazuje, by šlo tehdy, jestliže účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování, nikoliv z důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, kterého bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen jiný účastník hradit. Vzhledem k tomu, že v posuzovanévěci se žalobce úspěšně domáhal zaplacení částky ve výši 261.360 Kč s úroky z prodlení, o případ vedení řízení primárně kvůli nákladům řízení se rozhodně nejedná. Nelze ani přehlédnout, že účelností jednotlivých úkonů právní služby se soud I. stupně již zabýval a úkony právní služby, jež souvisely s doplněním tvrzení i důkazů, žalobci správně nepřiznal. Výrok II rozsudku soudu I. stupně odvolací soud jen doplnil, neboť dle 149 odst. 1 o. s. ř. je třeba náhradu nákladů účastníka zastoupeného advokátem třeba zaplatit advokátu.

16. I o náhradě nákladů odvolacího řízení proto bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla zavázána zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci k rukám jeho advokáta (149 odst. 1 o. s. ř.) na náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení částku 23 425,60 Kč. Uvedená částka sestává z odměny za náklady právního zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „vyhláška“), ve výši 9 380 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky) a částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a z částky 4 065 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).