37 Co 86/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci: žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , IČO IČO se sídlem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B , advokátem sídlem adresa o zaplacení částky 439 875 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 1. 2024, č. j. 6 C 181/2023-163,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 25 434 Kč do 3 dnů od jeho právní moci k rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení specifikované finanční částky s příslušenstvím, současně byl žalobce zavázán k náhradě specifikovaných nákladů řízení žalovanému.

2. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním, v něm namítal zejména nesprávnost závěru soudu I. stupně o tom, že dílo nebylo předáno, a proto nelze uplatnit jeho vady. Navíc namítal, že soud měl za takového stavu zabývat se otázkou, zda ve věci nepřichází v úvahu náhrada škody a tedy posouzení peněžního nároku žalobce z tohoto hlediska. Navrhl, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

3. K odvolání se písemně vyjádřil žalovaný s tím, že shledal závěry soudu I. stupně o nepředání díla správnými, přičemž nepovažoval za možné, aby byla žaloba žalobce posouzena právně jinak.

4. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. U jednání odvolacího soudu žalobce navrhl provedení důkazu listinou založenou ve spise přestupkové komise a která má prokazovat předání díla. Vzhledem k tomu, že z tvrzení samotného žalobce je zřejmé, že tato listina existovala již v době řízení před soudem I. stupně, pak nic nebránilo, aby ji žalobce předložil či její provedení navrhl již tomuto soudu a v odvolacím řízení s ohledem na zásadu omezené apelace jde o nepřípustný důkaz.

6. Pokud jde o další námitky žalobce, odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, pokud jde o závěry o tom, že dílo nebylo předáno. Soud I. stupně zcela srozumitelně vysvětlil, jak k tomuto závěru došel a odvolací soud nemá, co by k tomuto závěru dodal. Správné pak jsou nepochybně i závěry právní, které z tohoto skutkového zjištění byly vyvozeny, tedy, že nelze požadovat jakékoliv plnění z případných vad díla – viz body 26-28 odůvodnění.

7. Konečně pak dle odvolacího soudu nelze věc posoudit právně jinak, např. jako náhradu škody, jak požaduje žalobce nejen proto, že je taková možnost omezena mj. ustanovením § 1925 o.z., ale zejména proto, že sice soud není vázán právní kvalifikací nároku, kterou provede účastník řízení, ale je vázán skutkovými tvrzeními v žalobě a tato nelze hodnotit jinak, než že žalobce uplatňuje právo z vad díla.

8. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen dle § 219 o. s. ř.

9. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tyto sestávají ze dvou úkonů po 10 060 Kč, 2 paušálů po 450 Kč, vše dle advokátního tarifu, vše zvýšeno o 21 % DPH.