38 Co 105/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČ IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 70.000 Kč o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2023 č. j. 55 C 305/2021 - 58

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 15.240 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 7.805 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 70.000 Kč, se zamítá. Výrokem II. rozhodl, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobce i žalovaný.

3. Žalobce v odvolání navrhl (dle obsahu) změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobě bude vyhověno. Uvedl, že každý autobazar odpovídá za stav tachometru prodávaných automobilů, jehož stav mu nebyl prodejcem nijak prokazatelně doložen. Velký technický průkaz mu rovněž nebyl dodán ani po deseti dnech, a byl tedy vystaven nebezpečí dopuštění se přestupku a následné pokutě Policie ČR. Dočasně musel využívat k dopravě své postižené manželky do zaměstnání služeb taxislužby do doby, než mu pracovník autobazaru dovezl velký technický průkaz. Tyto způsobené komplikace i finanční škody nebyly soudem vůbec zohledněny, stejně jako psychické komplikace a trauma z dlouhodobého domáhání se jeho práv na spravedlivý proces, který byl způsoben podvodným jednáním a snahou žalovaného se obohatit při zakoupení ojetého vozidla. Informace prodávajícího technika při zkušební jízdě se následně ukázaly jako lživé a podvodné. Soudem nebyly dostatečně zohledněny ani výsledky provedené následnou kontrolou , instituce, , jejíž výsledky dostatečně potvrdily nekalé obchodní praktiky žalovaného. Nebylo též zohledněno vyjádření , instituce, (dále jen , zkratka, ) , město, z provedení dvou kontrolních nákupů jejich pracovníkem. Svoji žalobu opírá o zjištěné a prokazatelně doložené výsledky z kontrolního nákupu, kdy se prokázalo, že jej žalovaný chtěl oklamat a zneužít k neoprávněnému obohacení. Dle názoru žalobce opodstatněná náhrada škody způsobená trestním činem podvodu byla jím doložena.

4. Žalovaný v odvolání napadl výrok II. rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení účastníků s tím, že žaloba byla zamítnuta protože soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Z provedeného dokazování vyplynulo, že ve správním řízení zahájeném na základě podnětu žalobce nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil ve vztahu k žalobci své povinnosti a řízení bylo zastaveno. Soud I. stupně se v odůvodnění o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení omezil na strohé konstatování, kdy k rozhodnutí přistoupil s ohledem na ekonomickou situaci žalovaného, přihlédl k jeho věku a k okolnostem, které soudnímu uplatnění nároku vedly. Nezdůvodnil však, jaké okolnosti měl konkrétně na mysli, kdy v řízení nebylo prokázáno byť jediné tvrzení žalobce. Dle názoru žalovaného, nesprávně soud aplikoval ust. § 150 o. s. ř., a v této souvislosti poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR. Navrhl změnu výroku II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobci bude uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

5. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného opětovně poukázal na vyjádření , instituce, , město, s tím, že při kontrolním nákupu byly použity podvodné snahy potencionálního zákazníka obelstít a dodat mu nepravdivé informace, podstrčit mu i zmanipulované dokumenty o vozidle, a je prokazatelné, že takové praktiky se staly téměř denní normou a pravidlem. Navrhl potvrzení napadeného výroku II. rozsudku soudu I. stupně.

6. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného výroku I. rozsudku soudu I. stupně s tím, že žalobce v odvolání pouze opakuje již tvrzené skutečnosti, které však nedokládá žádnými listinnými důkazy. Žalobce tvrdí, že mu žalovaný způsobil škodu, tuto však nijak konkrétně netvrdí ani ji neprokazuje listinnými důkazy, a nedokládá, že by údajné jednání žalovaného bylo v příčinné souvislosti se vznikem údajné škody, které se v tomto řízení žalobce domáhá.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i jemu předcházející řízení (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, důvodné je pouze odvolání žalovaného.

8. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že žalobě nelze vyhovět, neboť ze žaloby ani z jejího doplnění není zřejmé, jakou konkrétní povinnost či povinnosti měl žalovaný porušit, kdy žalobce sám uvádí, že částku ve výši 70.000 Kč požaduje jako odškodnění za předražené havarované vozidlo, za včasné nedodání potřebných dokumentů a za vícenáklady autobazarem mu způsobené.

9. Soud I. stupně správně vycházel z ust.§ 2910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), provedl dokazování listinnými důkazy, správně zjistil skutkový stav, z nějž vycházel i odvolací soud, který se zcela ztotožňuje i s právními závěry, které soud I. stupně z takto zjištěného skutkového stavu vyvodil.

10. V této věci se žalobce po žalovaném domáhá náhrady škody ve výši 70.000 Kč, která mu měla vzniknout z titulu kupní smlouvy uzavřené dne , datum, , jejímž předmětem bylo ojeté osobní vozidlo značky , značka auta, reg. zn. , SPZ, , přičemž dle tvrzení žalobce byl tento uveden v omyl nepravdivými informacemi žalovaného, nebyly žalobci ukázány protokoly z údajné kontroly z STK, malý a velký technický průkaz mu byl předán až po téměř měsíci a po provedené diagnostice a odborné prohlídce byly odhaleny skryté vady a žalobci bylo sděleno, že předmětné vozidlo je po celkové totální havárii a v celkovém neuspokojivém stavu. Dne , datum, byla zamítnuta žalovaným reklamace žalobce a , instituce, bylo žalobci doporučeno vozidlo vrátit a požadovat vrácení kupní ceny, na což však žalobce nepřistoupil a předmětné vozidlo si ponechal. Uvedl, že částku ve výši 70.000 Kč požaduje jako odškodné za předražené havarované vozidlo, za včasné nedodání potřebných dokumentů k vozidlu a i za vícenáklady žalovaným mu způsobené.

11. Uplatňuje-li žalobce nárok z titulu náhrady škody (§ 2910 a následujících občanského zákoníku), muselo by být v řízení prokázáno splnění následujících podmínek: 1. porušení zákonné nebo smluvní povinnosti žalovaným, 2. vznik újmy a 3. příčinná souvislost mezi nimi. Ačkoliv byl žalobce soudem I. stupně vyzván k doplnění skutkových tvrzení, zejména jakého protiprávního jednání se žalovaný dopustil, jaká újma žalobci tímto vznikla, a jaká je příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem újmy na straně žalobce, požadované údaje žalobce nedoplnil a neoznačil k nim žádné důkazy. Není tudíž z žaloby ani z jejího doplnění zřejmé, jakou konkrétní povinnost měl žalovaný porušit, kdy z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobce byl již v Příloze č. 1 ke kupní smlouvě ze dne , datum, (dále jen Smlouva) informován, že technický stav vozidla je špatný a téměř nevyhovující, vozidlo vykazuje nadměrné opotřebení vzhledem k nájezdu více než 230 000 km a ke stáří vozu, kdy základní technické agregáty jsou za hranou životnosti a vozidlo bylo havarované na nosné části, přičemž technický stav vozidla byl zohledněn již v kupní ceně. Žalovaný porušil povinnost sjednanou v článku VI. odst. 3 Smlouvy, neboť prodávající se tímto zavazuje zaslat bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy kupujícímu osvědčení o technické způsobilosti automobilu (velký a malý technický průkaz) a kupující se zavazuje podat žádost o zápis změny vlastníka do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva. Žalobce sice uvedl, že mu nedodáním těchto potřebných dokumentů vznikla újma, neboť nemohl svoji manželku vozit autem do zaměstnání a musel si najímat taxislužbu, ovšem k tomuto tvrzení nepředložil žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, jaká újma mu tímto vznikla. V řízení o náhradu škody má přitom žalobce povinnost tvrdit (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a prokázat (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 odst. 1 o. s. ř.) veškeré skutečnosti, z nichž vyplývá splnění zákonných podmínek pro uplatnění nároku z titulu odpovědnosti za vzniklou škodu. Lze souhlasit s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, že svojí nepřítomností při jednání byl žalobce zbaven možnosti, aby mu bylo soudem poskytnuto poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., tj. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Poukazuje-li žalobce v odvolání na stížnost, kterou podal u , instituce, (dále jen , zkratka, ) dne , datum, , vyplývá z listin založených ve spise, že řízení vůči obviněnému žalovanému bylo zastaveno, kdy bylo zjištěno, že jeho jednání není přestupkem (rozhodnutí ze dne , datum, , kterým byla žalovanému uložena pokuta ve výši 150.000 Kč za přestupek dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, jehož se měl žalovaný dopustit tím, že ve Smlouvě uvedl v článku VI. odst. 3 nepravdivou informaci). Pokud žalovaný dále poukazuje na uskutečnění dvou kontrolních nákupů u žalovaného ze strany , instituce, , nejsou tyto údaje pro dané řízení právně významné.

12. Odvolací soud se ze shora uvedených důvodů ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobce byl žalovaným dostatečně seznámen se stavem jím zakoupeného ojetého vozidla, kdy měl možnost absolvovat zkušební jízdu, upozorněn, že technický stav vozidla je špatný a téměř nevyhovující, že základní technické agregáty jsou za hranou své životnosti a vozidlo vyžaduje zvýšenou míru oprav a údržby pro zachování funkčnosti, a tvrzení žalobce o podvodném jednání žalovaného (dodatečné „podstrčení“ Přílohy č. 1 ke Smlouvě), nejsou doložená. Byť z předložených listin plyne, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z článku VI. odst. 3 Smlouvy, kdy nezaslal bez zbytečného odkladu žalobci osvědčení o technické způsobilosti předmětného vozidla, žalobce neuvádí, jaká konkrétní újma mu tímto jednáním žalovaného vznikla, a jakým konkrétním výpočtem dospěl k částce 70.000 Kč, kterou uplatňuje po žalovaném z titulu náhrady škody v tomto řízení.

13. Na základě shora uvedeného má odvolací soud za to, že soud I. stupně rozhodl správně, když žalobu na zaplacení částky 70.000 Kč zamítl.

14. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku I. odvolacím soudem potvrzen jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

15. Ohledně rozhodnutí o nákladech řízení účastníků je však odvolací soud toho názoru, že není namístě použití ust. § 150 o. s. ř., kdy soud I. stupně náklady řízení plně úspěšnému žalovanému nepřiznal s tím, že poukázal na věk žalobce, okolnosti, které k uplatnění nároku vedly, k důvodu, proč byl návrh zamítnut a k ekonomické situaci žalovaného. Dle názoru odvolacího soudu nejsou v daném případě splněny podmínky pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému, kdy nejde o případ zvláštního zřetele hodný, neboť k zamítnutí žaloby došlo z důvodu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalobce, který se jednání soudu I. stupně nezúčastnil, a nedostalo se mu tudíž poučení dle ust. § 118a o. s. ř. Za důvod zvláštního zřetele hodný nelze pak považovat ani věk žalobce (narozen , rok, ) ani jeho ekonomickou situaci, jež nevyplývá ze žádného dokladu ve spisu založeného. Pro výjimečný postup dle § 150 o. s. ř. tedy neshledal odvolací soud splnění podmínek, proto změnil (§ 220 o. s. ř.) výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že přiznal žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Tyto spočívají v odměně za právní zastoupení, kdy byly učiněny 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného vyjádření k žalobě a účast při jednání před soudem I. stupně) § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění – 1 úkon – 3.900 Kč, 3 x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky) a 21 % DPH (2.646 Kč); úhrnem činí náklady řízení před soudem I. stupně částku 15.246 Kč, kterou je povinen zaplatit žalobce žalovanému k rukám jeho právního zástupce.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení měl žalovaný plný úspěch, je proto žalobce povinen nahradit mu náklady odvolacího řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. Zde učinil právní zástupce žalovaného celkem 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalobce a odvolání proti výroku II. o nákladech řízení účastníků) – sazba jednoho úkonu je ve výši 3.900 Kč, úkon ve výši poloviční sazby – 1.950 Kč; dále 2 x režijní paušál 300 Kč – a 21 % DPH ( 1355 Kč); úhrnem činí náklady odvolacího řízení částku 7.805 Kč.