38 Co 116/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: tituly před jménem. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: tituly před jménem. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 adresa zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matky o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne datum, č. j. sp. zn.

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka Kč a ve výrocích II., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce částka Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

1. Okresní soud v Prostějově jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v částce částka Kč žalobu zamítl (výrok II.), povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově soudní poplatek z žaloby v částce částka Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.).

2. Proti shora uvedenému rozsudku podali odvolání oba účastníci.

3. Žalovaný podal odvolání proti výrokům I., III. a IV. výše uvedeného rozsudku s tím, že výrok I. napadl opravným prostředkem pouze co do částky částka Kč, jak upřesnil při jednání před odvolacím soudem dne datum. Žalovaný souhlasí s tím, že smyslem institutu příspěvku na výživu neprovdané matce není vykompenzovat její předchozí příjmy, ale namítl, že soud žalobkyni přiznal příspěvek v nepřiměřeně vysoké výši. Žalovaný odkázal na komentářovou literaturu k občanskému zákoníku s tím, že matka dítěte nemá právo na stejnou životní úroveň tak jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána a ani v takovém rozsahu jako její dítě. Účelem institutu příspěvku na výživu neprovdané matky je přiměřeně kompenzovat výpadek příjmů na straně matky v souvislosti s těhotenstvím. Nejedná se tak o srovnání (ani přiblížení) životní úrovně partnerů, nejde ani o plné nahrazení výpadku příjmů. Při rozhodnutí soud I. stupně zcela minimálně přihlédl ke skutečnosti, že si plní již dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem ve výši celkem částka Kč. Dále soud nepřihlédl k výši splátek jeho závazku, které má v souvislosti se stavbou rodinného domu a zcela pominul, že žalobkyně se bez důležitého důvodu vzdala majetkového prospěchu, který jí mohl plynout např. z prodeje osobního automobilu, který byl prodán za kupní cenu převyšující částka Kč, které se sama vzdala ve prospěch rodičů či bratra, a že na svoji matku převedla stavební pozemek v katastrálním území obec. Žalovaná disponovala i dalšími příjmy, když u jednání Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou dne datum sdělila opatrovnickému soudu, že ze stavebního spoření inkasovala částku asi částka Kč.

4. Žalobkyně směřovala své odvolání proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit jí částku částka Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně má za to, že požadovaná výše příspěvku částka Kč měsíčně nemůže být považována za nepřiměřenou. Obzvláště poté s odkazem na skutečnost, že možnosti povinného mají být posuzovány s důrazem na potencialitu příjmů, která byla ve skutečnosti daleko vyšší, nežli prostý čistý měsíční příjem ze zaměstnání. Jestliže bylo v řízení u soudu I. stupně prokázáno, že průměrný měsíční příjem žalovaného byl za dané období cca částka Kč, plus další příjmy vzniklé z obchodování s cennými papíry, nelze tvrdit, že by případný měsíční příspěvek na výživu ve výši částka Kč nebyl přiměřený zákonným kritériím. Takto vysoký příspěvek na výživu by v žádném případě žalobkyni nestavěl na stejnou životní úroveň jako žalovaného, ale výrazně by jí ulehčil zvládnout nelehké období života se dvěma nezletilými dětmi velmi nízkého věku.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.

6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Důkazy, které tento soud provedl, hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti zcela v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu.

7. Podle § 920 odst. 1 občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

8. Podle § 922 odst. 2 občanského zákoníku, výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

9. Podle § 921 odst. 1 občanského zákoníku, výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

10. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. S ohledem na shora uvedená ustanovení občanského zákoníku, odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že nárok žalobkyně na příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matky je co do základu dán. Soud I. stupně správně uvedl, že smyslem výše citovaných ustanovení občanského zákoníku je garantovat neprovdané matce a neprovdané těhotné ženě alespoň minimální zajištění výživy a v přiměřeném rozsahu také úhradu některých nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. V dané věci bylo dostatečně prokázáno, že účastníci nejsou manželé, a že žalovaný je otcem nezletilé jméno FO (narozená datum) a nezletilého jméno FO (narozeného datum), jejichž matkou je žalobkyně, která má podle zákona právo na výživu a na přiměřenou úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. V souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte došlo u žalobkyně k dočasnému snížení jejích příjmů, které je otec dítěte povinen kompenzovat poskytováním výživného v přiměřeném rozsahu. Soud I. stupně správně aplikoval obecná ustanovení o výživném (§ 913 a násl. občanského zákoníku) při rozhodnutí o rozsahu a způsobu plnění žalované částky s tím, že hodnotil osobní, majetkové a výdělkové poměry obou účastníků. Podle stávající soudní praxe jediné zákonné kritérium pro rozsah plnění poskytovaných podle § 920 občanského zákoníku je hledisko přiměřenosti. S ohledem na poměry účastníků zjištěné soudem I. stupně (bod 31. a 32. odůvodnění napadeného rozsudku), odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že částka částka Kč měsíčně přiznaná žalobkyni dle ustanovení § 920 občanského zákoníku je přiměřená celkovým poměrům žalovaného, jemuž byl, právě s ohledem na jeho poměry, poskytnut finančním ústavem i hypoteční úvěr ve výši částka Kč. Dále je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že částka částka Kč požadovaná žalobkyní na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem je částkou minimální, jejíž výši není třeba prokazovat.

13. Odvolací soud má za to, že soud I. stupně dostatečně a správně vyhodnotil poměry obou účastníků v návaznosti na ustanovení § 920 občanského zákoníku, a proto jeho rozhodnutí v napadené části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka Kč a ve výrocích II., III. a IV. potvrdil jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudem I. stupně a o povinnosti žalovaného k zaplacení soudního poplatku z žaloby rozhodl soud I. stupně správně podle výsledku řízení. Na odůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení a výroku o poplatkové povinnosti odvolací soud pro stručnost odkazuje.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem odvolacího řízení byla po upřesnění odvolání žalovaného částka celkem částka Kč. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná co částky částka Kč a neúspěšná co do částky částka Kč. Úspěch žalobkyně v odvolacím řízení činí 59 %, neúspěch 41 %. Podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu v odvolacím řízení, odvolací soud žalobkyni přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem částka Kč odpovídající 18 % částky částka Kč, na kterou by měla právo v případě plného úspěchu v odvolacím řízení, sestávající se z odměny jejího právního zástupce za poskytnutí 4 úkonů právní služby v sazbě 9.částka Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), g), k) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí a příprava zastoupení, podání odvolání, písemné vyjádření k odvolání žalovaného, účast u jednání před odvolacím soudem) a z náhrady hotových výdajů 4x částka Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 výše citované vyhlášky.

16. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.)