38 Co 120/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši částka Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12.3.2024, č. j. 51 C 84/2023 40

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Městský soud v Brně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím žalobu o náhradu škody a nemajetkové újmy celkem ve výši , částka, Kč (výrok I.), žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a o nákladech ustanovené zástupkyně žalobce rozhodl tak, že Česká republika - Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, o nichž bude rozhodnuto v samostatném usnesení (výroky III. a IV.).

2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by došlo k jeho napadení psem žalované a není tedy dána její odpovědnost uhradit mu jakoukoliv škodu na bundě ani nemajetkovou újmu, kterou vyčíslil na částku celkem , částka, Kč. Kromě účastnického výslechu žalobce, soud provedl veškeré důkazy, které žalobce označil. S ohledem na závěr, že žalobci se nepodařilo tvrzení uvedená v žalobě a jejím doplnění prokázat, soud nepřistoupil k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, což by mělo za následek pouze protahování řízení. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud rozhodl podle ust. § 150 o.s.ř. a žalované, která sice byla v řízení úspěšná, právo na jejich náhradu přiznal, když zohlednil zdravotní stav žalobce, který dlouhodobě trpí smíšenou poruchou osobnosti, dlouhodobě se léčí na psychiatrii a je poživatelem invalidního důchodu II. stupně a má velmi nízké příjmy. Dále soud přihlédl k výši nákladů řízení dané tím, že žalobce požadoval poměrně vysokou částku na náhradě nemajetkové újmy, a k pravomocnému skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2023, č. j. 38 C 3/2023 – 70 potvrzeném rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2024, č.j. 19 Co 10/2024 -95, jímž byla žalobci uložena povinnost vyklidit byt, ve kterém bydlel. Vzhledem k tomu, že žalobce je osobou, u níž jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, dále rozhodl tak, že České republice – Městskému soudu v Brně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, s tím, že o nákladech ustanovené zástupkyně žalobce bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

3. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalobce podal odvolání a navrhl, aby bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce uplatnil odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. g), b), d) a e) o.s.ř. Kromě výpovědí zachycených v rámci přestupkového řízení vedeného , úřad, , sp. zn. , sp. zn., , tedy výpovědí fyzických osob, které byly provedeny mimo toto soudní řízení, a fotografií poškozené bundy, žádné jiné důkazy k prokázání skutkových tvrzení žalobce v řízení provedeny nebyly, ač tyto důkazy byly z jeho strany navrženy. Podle názoru žalobce, soud nemůže založit skutkový závěr, který je určující pro právní posouzení této věci pouze na listinném důkazu (protokol či jiný záznam o podané výpovědi účastníků tohoto řízení, která byla učiněna mimo toto civilní řízení), aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem těchto osob, zejména pak žalobce.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podala do jeho výroku II. odvolání žalovaná s odůvodněním, že se neztotožňuje se závěry soudu o možnosti výjimečného využití ust. § 150 o.s.ř. Pro žalovanou je s podivem, že u osoby natolik vážně psychicky, resp. psychiatricky nemocné, není vedeno řízení o omezení svéprávnosti. Dále podotkla, že částku, kterou si žalobce nárokoval na náhradě nemajetkové újmy, v průběhu řízení nepodložil byť jediným důkazem, její výše vycházela toliko z jeho libovůle, kdy měl absolutní možnost výši žalované částky měnit. To, že požadoval poměrně vysokou částku na náhradě nemajetkové újmy nemůže jít k tíži žalované. Naopak byla by to právě žalovaná, kdo by byl povinen žalobci nárokovanou sumu zaplatit, pokud by se v řízení aktivně nebránila a do své obrany neinvestovala svůj čas a finanční prostředky. Stejně tak skutečnost, že rozhodnutím soudu byla žalobci uložena povinnost vyklidit byt, ve kterém bydlel, není sama o sobě způsobilá odůvodnit závěr o užití ust. § 150 o. s. ř., neboť není zřejmé, co bylo konkrétní podstatou věci projednávané u, Anonymizováno, Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 3/2023, ani z jakého důvodu byla žalobci taková povinnost uložena. Nad rámec výše uvedeného se žalovaná domnívá, že pakliže žalobci nebude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, byť by soud jejich výši eventuálně moderoval, může žalobce bez dalšího pokračovat v podávání dalších, ničím nepodložených žalobních návrhů, kterými se soud, ustanovený zástupce žalobce a žalovaná strana budou muset zabývat, neboť žalobce může snadno nabýt dojmu, že „jej to nic nestojí“.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Výrok IV. nebyl odvoláním napaden a nebyl proto odvolacím soudem přezkoumáván.

7. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 51 C 84/2023 odvolací soud zjistil, že soud I. stupně kromě důkazu výslechem účastníka a znaleckým posudkem, který nenechal vypracovat, provedl všechny důkazy žalobcem navržené v žalobě a jejím doplnění. Před odvolacím soudem pak ustanovená zástupkyně žalobce uvedla, že jiné důkazy než uvedené v žalobě a jejím doplnění před soudem I. stupně žalobce nenavrhuje. Z protokolu o jednání před soudem I. stupně pak odvolací soud zjistil, že neobsahuje žádné procesní rozhodnutí o zamítnutí některého z důkazů, jejichž provedení žalobce navrhoval. Oba účastníci řízení byli před skončením jednání před soudem I. stupně řádně poučeni dle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř. V řízení před soudem I. stupně žalobce nenavrhl výslech žádných svědků a neučinil tak ani před soudem odvolacím.

8. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

9. Podle § 120 odst. 2 o.s.ř., soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.

10. Dle názoru odvolacího soudu, soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela logicky a správně uvedl co a z jakých důkazů má prokázáno, tyto důkazy vyhodnotil (§ 132 o. s. ř.) a uvedl, které důkazy neprovedl a z jakého důvodu. Tento postup má odvolací soud za správný a nemá vůči němu připomínek. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že ke správnému zjištění skutkového stavu bylo dostačující provedení dokazování obsahem spisu vedeného v rámci přestupkového řízení , úřad, , sp. zn. , sp. zn., . Z provedeného dokazování před soudem I. stupně je zřejmé, že k napadení žalobce psem žalované, jehož důsledkem měl být vznik škody na ošacení, psychický šok a zhoršení jeho psychického stavu nedošlo a pokud tvrdil opak, pak svá tvrzení před soudy obou stupňů neprokázal. Neprovedení důkazu výslechem žalobce jako účastníka řízení dle § 131 odst. 1 o. s. ř. nemá odvolací soud za tak závažnou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za situace, že odvolání žalobce neobsahuje zásadně nic jiného než opakování stejných námitek, jaké uváděl před soudem I. stupně, odvolací soud má za správné i právní posouzení věci soudem I. stupně. Na podrobné a správné odůvodnění napadeného rozsudku (bod 23) odvolací soud pro stručnost odkazuje. S ohledem na shora uvedené, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil včetně výroku III., který byl rovněž podaným odvoláním dotčen (§ 219 o. s. ř.).

11. Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 119 Nc 390/2023 odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 24.3.2023, č.j. 119 Nc 390/2023 – 28, které nabylo právní moci 20.4.2023, soud přiznal žalobci v plném rozsahu osvobození od placení soudních poplatků pro řízení o náhradu škody a nemajetkové újmy a zástupcem pro řízení ustanovil advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, s odůvodněním, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši , částka, Kč, je zatížen exekucemi a nezbývají mu finanční prostředky ani na nájemné. Žalobce ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce doložil, že je poživatelem invalidního důchodu 2. stupně, který pobírá ve výši , částka, Kč, je svobodný, žádné vyživovací povinnosti nemá. Ke svému zdravotnímu stavu doložil posudek o invaliditě 2. stupně. Soud I. stupně dospěl k závěru, že na straně žalobce jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.

12. S ohledem na zjištěné poměry žalobce je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že jsou dány důvody pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem podle ustanovení § 150 o. s. ř., podle něhož, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Odvolací soud má ale za to, že dle výše uvedeného ustanovení o. s. ř. není namístě nepřiznat žalované, která byla ve věci plně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. S ohledem na majetkové, osobní, zdravotní a sociální poměry žalobce jsou na jeho straně dány důvody zvláštního zřetele pro rozhodnutí ve smyslu ust. § 150 o. s. ř.

13. Podle stávající soudní praxe se za důvody zvláštního zřetele hodné považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšnému účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Problematikou aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení se v četných svých rozhodnutích zabýval Ústavní soud ČR, který např. v nálezu ze dne 4. 4. 2011 vydaném ve věci sp. zn. IV. ÚS 2920/08 uvedl, že při zkoumání existence podmínek hodných zvláštního zřetele je třeba přihlížet nejen k majetkovým, sociálním a osobním poměrům účastníků řízení, ale i k okolnostem, které vedly k zahájení řízení, k chování účastníků v průběhu řízení a stejně tak i k dalším relevantním skutečnostem, které určitým způsobem individualizují situaci účastníků řízení v tom směru, že si zasluhuje specifické zacházení ve smyslu citovaného ustanovení (např. nález sp. zn. III. ÚS 1840/10). Je nutno pamatovat i na to, aby se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nejevilo jako tvrdost vůči účastníku a neodporovalo dobrým mravům (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 742/05). Zásadním předpokladem pro uplatnění moderačního práva ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. je existence důvodů hodných zvláštního zřetele, neboť aplikace tohoto zákonného ustanovení představuje odchylku od zásady odpovědnosti za výsledek i od zásady odpovědnosti za zavinění i náhodu. Úvaha o tom, zda jde o výjimečný případ, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet ze zhodnocení všech okolností konkrétní věci, jimiž mohou být důvody osobní, majetkové, sociální poměry účastníků řízení, důvody uplatnění nároku u soudu či přístup účastníka řízení. Předpokladem pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle ust. § 150 o. s. ř. je závěr soudu, že účastníci by jinak právo na náhradu nákladů řízení měli. Úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí pak vždy vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 1529/2017, 32 Cdo 1522/2016). Součástí úvahy soudu, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu, je posouzení všech okolností konkrétní věci, a to včetně možného dopadu přiznání, či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u každého účastníka. Nerespektování tohoto pravidla je porušením práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3125/16, sp. zn. III. ÚS 3448/10, sp. zn. I. ÚS 191/06). Soud při postupu zvažování uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř. zjišťuje výši nákladů řízení, která by měla být procesně úspěšné straně nahrazena. Následně zvažuje důvody pro uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř., přičemž bere v úvahu, zda lze po tom, jemuž má být náhrada nákladů řízení přiznána spravedlivě požadovat, aby náklady řízení nesl ze svého, a zda je naopak nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2015 sp. zn. 22 Cdo 825/2015).

14. V dané věci odvolací soud, s ohledem na shora uvedené, uplatnil moderační právo dle § 150 o. s. ř. a zavázal žalobce k povinnosti nahradit žalované 50 % nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. Náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně činí celkem , částka, Kč (odměna právního zástupce žalobkyně za poskytnutí 3 úkonů právní služby v sazbě , částka, Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění – příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem I. stupně, náhrada hotových výdajů 3x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 a 21 % DPH , částka, Kč), z toho jedna polovina , částka, Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení činí celkem , částka, Kč (odměna právního zástupce žalobkyně za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě , částka, Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k), v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem, náhrada hotových výdajů 1x , částka, Kč a 1x , částka, Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH , částka, Kč), z toho jedna polovina , částka, Kč.

15. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.