38 Co 131/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zvýšení výživného o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 11. 2024, č. j. 8 C 19/2024 - 258

I. Rozsudek soudu I. stupně se, vyjma nenapadeného výroku IV.,a/ mění v části výroku I. o zvýšení výživného za dobu od , datum, do , datum, tak, že výživné stanovené žalovanému pro dříve nezletilého žalobce naposledy rozsudkem Okresního soudu v Olomouci z 6. 3. 2014, č. j. 0P 557/2005-647 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 3. 11. 2014, č. j. 70 Co 300/2014-678 částkou 5 000 Kč měsíčně se od , datum, do , datum, zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého prvního dne v měsíci předem k rukám žalobce,b/ mění ve výroku II. o nedoplatku na zvýšeném výživném tak, že nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od , datum, do , datum, ve výši 46 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku,c/ mění v části výroku III. o zamítnutí žaloby na zvýšení výživného za dobu od , datum, do , datum, tak, že žaloba na zvýšení výživného o další částku 1 500 Kč měsíčně za dobu od , datum, do , datum, se zamítá,d/ ruší ve zbývajících částech výroků I. a III. o zvýšení výživného a zamítnutí žaloby o zvýšení výživného za dobu od , datum, do budoucna a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Prostějově jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozhodnutím žalovanému povinnost přispívat žalobci na výživné částkou 5.500 Kč měsíčně počínaje dnem , datum, (výrok I.), povinnost zaplatit dlužné výživné ve výši 21.000 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu na zvýšení výživného o částku 7.000 Kč měsíčně počínaje dnem , datum, zamítl (výrok III.), dále zastavil řízení o zvýšení výživného o částku 4.500 Kč měsíčně od , datum, (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba o zvýšení výživného je důvodná pouze částečně. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci stále trvá, žalobce se kontinuálně připravuje řádným studiem k výkonu vysoce kvalifikované pracovní činnosti v oboru architektury a není schopen se v plném rozsahu sám uživit. Lze předpokládat, že magisterské studium, v němž řádně pokračuje s vynikajícími studijními výsledky, úspěšně zakončí složením státní magisterské zkoušky v roce , rok, a definitivně ukončí svou přípravu na budoucí pracovní uplatnění. S ohledem na měsíční výdaje žalobce (bod 38. odůvodnění napadeného rozsudku) a s přihlédnutím k příjmům žalovaného z podnikání, které se oproti poslední úpravě výživného mírně zvýšily, k jeho osobním a majetkovým poměrům, soud zvýšil výživné o 500 Kč měsíčně od , datum, . Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. Proti shora uvedenému rozsudku žalobce podal do jeho výroku III. a výroků souvisejících odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovanému uloží povinnost přispívat na výživném částkou 7.500 Kč měsíčně počínaje dnem , datum, , dlužné výživné za období od , datum, do data rozhodnutí je povinen uhradit do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí a nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Zvýšení původního výživného o částku 500 Kč, jak vyhodnotil soud I. stupně, je zcela nepřiléhavé a směšně nízké v kontextu všech nákladů, které musí na studia reálně vynakládat, a aby řádně studium vysoké školy ukončil, vynaložit musí. Žalobce má za to, že příjem žalovaného je značně záměrně zkreslený a podhodnocený, když v dnešní době s částkou 12.000 Kč měsíčně objektivně vyžít nelze, a to při placení výživného ve výši 5.000 Kč. Žalovaný je majetný, vlastní rodinný dům včetně pozemků v hodnotě minimálně 5.000.000 Kč, je zdravý a je schopen se reálně na trhu práce uplatnit, a to i na pozicích jako je pokladní v supermarketu, dělník či skladník. Žalovaný má pouze jednu vyživovací povinnost a již dříve si měl uspořádat své majetkové poměry tak, aby byl schopen ji řádně plnit, když požadovaná výše výživného je na samé spodní hranici běžného příspěvku na vysokoškoláka. Dle názoru žalobce je v možnostech žalovaného platit žalobci výživné ve výši 7.500 Kč s účinností od , datum, . Žalobce nedisponuje žádným vlastním příjmem, kromě příjmu velmi nízkého z příležitostných brigád, kdy tyto nepostačují k tomu, aby kryly všechny jeho potřeby související se studiem na vysoké škole. Žalobce poukázal na zmatečnost napadeného rozhodnutí v tom směru, že výrok III. má správně znít tak, že žaloba na zvýšení výživného o částku 2.000 Kč měsíčně počínaje dnem , datum, se zamítá.

4. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobce ukončil bakalářské studium, má tedy ukončené vysokoškolské vzdělání a je schopen se již sám živit a magisterské studium absolvovat při zaměstnání. Žalobce podporoval hrazením výživného od , datum, do , datum, , kdy měl studovat jednoleté studium angličtiny, které bylo ukončeno z důvodu jeho absencí a kdy měl studovat od , datum, do , datum, na , škola, , kde studium nedokončil. Neúspěšnými pokusy žalobce o studium tedy byla nepřiměřeně prodloužena doba, kdy požaduje výživné, které žalovaný hradil, a je zřejmé, že dva roky v podstatě nestudoval, a i tak výživné pobíral. Žádný zájem o žalovaného, vyjma výzev k hrazení výživného, neprojevoval, jeho chování je v rozporu s dobrými mravy, a i z tohoto důvodu nelze nárok na výživné přiznat. Žalobce má další příjmy z brigádnické činnosti na základě dohody o provedení práce jako číšník v kavárně, tedy příjem 8.000 Kč měsíčně a „dýško“ 1.000 Kč měsíčně. Pokud žalobce uvedl, že po ukončení studia se nebude věnovat architektuře, ale zřejmě „filmařině“, není prokázána účelnost jeho studia. Žalovaný má za to, že žalobce v podstatě ani zvýšené výživné zpětně nepotřebuje, když uvedl, že velkou část peněz, které by získal ze zpětně vyplaceného výživného by vrátil matce. Žalovaný pracuje jako OSVČ v oboru hodinářství, internetový obchod neprovozuje z důvodu zahlcení trhu v tomto oboru, změna místa provozovny by byla neekonomická, kdy nájem by byl mnohonásobě vyšší než nyní 3.800 Kč měsíčně a v , město, se v silné konkurenci prosadit je nereálné. Jiná práce nebo rekvalifikace vzhledem k jeho věku by byla nesmyslná a žádný zaměstnavatel by jej nezaměstnal, a to zvláště na žalobcem uváděných pracovních pozicích, kde je předpoklad fyzické zdatnosti, což ve věku žalovaného je již nereálné. Tvrzení žalobce, že své příjmy záměrně zkresluje je hrubě nepravdivé, účelové, zavádějící a nejsou pro ně žádné důkazy.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho částečnou změnu, pokud jde o částku, o kterou bylo výživné zvýšeno.

6. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 8 C 19/2024 odvolací soud zjistil, že poslední úprava výživného pro dnes již zletilého žalobce byla provedena rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2014, č. j. 0 P 557/2005 – 647 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 11. 2014, pod č. j. 70 Co 300/2014 – 678, kdy bylo výživné stanoveno na částku 5.000 Kč měsíčně.

7. Žalobce před odvolacím soudem uvedl, že studium na vysoké škole řádně ukončil a žalobu o zvýšení výživného na dobu od , datum, do budoucna vzal zpět.

8. Žalovaný před odvolacím soudem mj. uvedl, že původně stanovené výživné po celou dobu žalobci platil. S částečným zpětvzetím žaloby o zvýšení výživného na dobu od , datum, do budoucna souhlasil. Dne , datum, zaslal na účet žalobce částku 26.500 Kč.

9. Odvolací soud po doplnění dokazování výpisem z účtu žalovaného a jeho přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2024, z něhož zjistil, že žalovaný vykázal příjmy ve výši 373.216 Kč, výdaje související s příjmy ve výši 194.530 Kč a vznikla mu povinnost k zaplacení daně ve výši 26.790 Kč, dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně, že v dané věci jsou splněny zákonné podmínky pro zpětné zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno v roce , rok, .

10. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

12. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

13. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, který dostatečným způsobem, s ohledem na výše uvedená ustanovení občanského zákoníku, zjistil všechny podstatné skutečnosti k osobním, majetkovým a rodinným poměrům obou účastníků, že od poslední úpravy výživného došlo na straně žalobce k navýšení výdajů na zajištění jeho potřeb, zejména v souvislosti se studiem na vysoké škole, jejímž řádným studentem byl ke dni , datum, , od něhož požaduje zvýšení výživného, a posledně stanovené výživné, jeho věku ani několikanásobně zvýšeným oprávněným potřebám neodpovídá a ztotožnil se i s právním posouzením věci. V řízení bylo prokázáno, že nad rámec běžného výživného žalovaný žalobci do ukončení jeho studia na vysoké škole nijak nepřispíval. S ohledem na dobu, která uplynula od poslední úpravy výživného a s přihlédnutím k hlediskům zakotveným v ustanovení § 913 občanského zákoníku má odvolací soud za správný závěr soudu I. stupně, že v dané věci jsou splněny i podmínky pro zvýšení výživného zpětně dle návrhu žalobce, neboť o výši výživného bylo naposledy rozhodováno v roce 2014. Od posledního rozhodnutí o výživném pro dnes již zletilého žalobce došlo k podstatným změnám v jeho poměrech, které zvýšení výživného zpětně odůvodňují.

15. Na základě výsledků provedeného dokazování soudem I. stupně a jeho doplnění v odvolacím řízení, odvolací soud za použití ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené rozhodnutí v části týkající se výše výživného změnil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když má za to, že poměry žalovaného umožňují, aby platil žalobci vyšší výživné, a to v částce 6.000 Kč měsíčně počínaje dnem , datum, .

16. Pokud jde o stanovení výše výživného, odvolací soud poznamenává, že jak konstatoval Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3732/17, v právním řádu České republiky neexistují žádné závazné tabulky pro určení výše výživného ani další předepsané metody pro výsledný kalkul částky. Obecně se při určení výše výživného ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (§ 913 a § 915 občanského zákoníku).

17. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

18. Podle § 222a odst. 2 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

19. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět co do původně požadovaného zvýšeného výživného za dobu od , datum, do budoucna, proti čemuž žalovaný neměl námitek a s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, odvolací soud napadený rozsudek ve zbývajících částech výroků I. a III. o zvýšení výživného a zamítnutí žaloby o zvýšení výživného za dobu od , datum, do budoucna zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (§ 222a o. s. ř.).

20. Nedoplatek výživného za dobu od , datum, do , datum, ve výši celkem 46.500 Kč vyčíslený odvolacím soudem jako rozdíl mezi částkou 288.000 Kč (48 měsíců x 6.000 Kč) a částkou 241.500 Kč (48 měsíců x 5.000 Kč + 1.500 Kč) uložil soud žalovanému zaplatit k rukám žalobce ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku III., v němž soud I. stupně nesprávně uvedl, že se zamítá žaloba o zvýšení výživného o částku 7.000 Kč měsíčně počínaje dnem , datum, (správně měla být uvedena částka , právnická osoba, Kč), odvolací soud s ohledem na zvýšení výživného o 1.000 Kč měsíčně, napadené rozhodnutí podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu na zvýšení výživného o další částku 1.500 Kč měsíčně za dobu od , datum, do , datum, zamítl21. S ohledem na výsledek řízení, odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.).