38 Co 132/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: instituce , IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka , IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o náhradu škody na zdraví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 4. 2024, č. j. 12 C 98/2020 - 311

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejšímu účastníku náklady odvolacího řízení v částce , částka, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta C, .

1. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 38 Co 48/2023 – 292 byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 2. 2023, č. j. 12 C 98/2020 – 195 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

2. Okresní soud ve Znojmě jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím po provedení nového řízení tak, že žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, Kč a povinnost nahradit vedlejšímu účastníku náklady řízení ve výši , částka, Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výroky II. a III.). Soud I. stupně v návaznosti na výše uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že podaná žaloba není důvodná, neboť v řízení nebylo prokázáno, kde se žalobkyni tvrzený úraz stal, nebylo prokázáno, že by tvrzený úrazový děj byl způsoben špatným stavem chodníku. Co naopak bylo prokázáno, bylo to, že dne , datum, foukal silný nárazový vítr, kdy i svědek , jméno FO, v důsledku nárazu větru tohoto dne upadl. Žalovanému nebyly hlášeny závady chodníku, které by mohly způsobit jeho neschůdnost, v dané lokalitě se další úrazy způsobené závadami ve schůdnosti chodníku nestaly. Soud I. stupně neshledal předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle zákona č. 13/1997 Sb. v platném znění (zákon o pozemních komunikací), ani podle občanského zákoníku dle § 2910 a dospěl k závěru, že příčinou tvrzeného pádu žalobkyně byly povětrnostní podmínky, které panovaly dne , datum, , jednalo se o nepředvídatelnou a objektivně neodvratitelnou událost, kterou žalovaný nemohl nijak ovlivnit. Námitky žalobkyně, že jí bylo přislíbeno odškodnění, což opírá o e-mailovou komunikaci s referentkou , instituce, , nepovažuje soud za důvodné, když tato komunikace nemá charakter oficiálního vyjádření a stanoviska žalovaného. Podle výsledku řízení soud rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému i vedlejšímu účastníku náklady řízení.

3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podala do celého jeho rozsahu žalobkyně odvolání z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná jí náklady řízení, eventuelně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně trvá na tom, že e-mailovou zprávu referentky žalovaného paní , jméno FO, , která jí sdělila, že jí bude uhrazena cena brýlí po amortizaci, lze považovat za veřejný příslib podle § 2890 občanského zákoníku. E-mailová korespondence má povahu písemné komunikace a není potřeba, aby si účastníci, pokud takto komunikovali, posílali klasické listiny, ne dopisy. , jméno FO, doplnila, že jde o zprostředkovaný vzkaz vedlejšího účastníka, obdobně se vyjádřil i žalovaný, když uvedl, že požadavek na úhradu nových brýlí nepovažuje za oprávněný, když oprávněným by se jevil požadavek na pořizovací cenu poškozených brýlí, očištěný o jejich amortizaci. Došlo tak k uznání odpovědnosti za škodu co do právního základu nároku. Neprovedení výslechu , jméno FO, soudem představuje vadu řízení ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Žalobkyně předložila dva novinové články, z nichž lze spolehlivě a nezvratně dovodit, že v blíže nezjištěném období před , datum, do , datum, se žalovaný řádně nestaral o kvalitu chodníků ve městě , město, , což byla a je jeho zákonná povinnost. Samotný žalovaný pak ve vyjádření pro soud uvedl, že chodníky kontroluje namátkově. Ve svých tiskových vyjádření sděluje občanům, že hodlá vynaložit na opravy chodníků částku , částka, Kč. Dle názoru žalobkyně se soud dostatečně nevypořádal s ustanoveními § 26 odst. 2 a § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. a dále s obecnou odpovědností vlastníka komunikace podle § 2910 občanského zákoníku, jak měl uloženo odvolacím usnesením. Žalobkyní byl v době po odeslaném odvolání proveden pokus o obnovení poškozeného souboru kamerového záznamu žalovaného z , datum, . Pokus byl úspěšný a žalobkyně předložila odvolacímu soudu soubor s obnoveným kamerovým záznamem s názvem „, název, . Po verifikaci tohoto souboru tímto žalobkyně prokazuje svůj samotný pád a dále vznesla výhrady vůči postupu soudu při jednání, který opakovaně přerušoval slovní vyjádření jejího právního zástupce, nenechal jej dokončit větu, polemizoval s právním zástupcem a komentoval návrh důkazů dříve, než vydá rozsudek. Opakované přerušování právního zástupce ze strany soudu při navrhování důkazů nepovažuje žalobkyně za obvyklé a důstojné. Písemné vyhotovení protokolu z ústního jednání , datum, není identické s jeho skutečným průběhem, což zjistila přehráním zvukového záznamu z jednání. Bez sebemenších pochybností lze dovodit, že ze strany soudu se hovoří krom kamery pořizující kamerový záznam, že byly v okolí místa pádu žalobkyně ještě nejméně dvě další kamery žalovaného. V soudním spisu však žádné důkazy o existenci dalších kamer nelze najít. Konstatování soudu o dalších kamerách v protokolu z jednání schází, natož pak, aby se s těmito skutkovými zjištěními vypořádal v rozsudku. V doplněném odvolání žalobkyně předložila důkazy, že fotografie žalovaného byly pořízeny jako výřezy právě z onoho záznamu a ze stejné kamery, nikoliv z více jiných kamer současně. Žalobkyni na tomto místě nezbývá než se vyjádřit v tom smyslu, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále poukázala na rozdíly v rozhodování téhož soudu o uplatnění nároků z pádu, který se stal v roce , rok, a druhého pádu v roce , rok, . V případě z roku , rok, soud uznal zavinění žalovaného a přiznal jí finanční satisfakci dle posudku soudního znalce. Oba pády doprovázely nepředvídatelné okolnosti. V roce , rok, nešlo předvídat, že za obcházenými lidmi na frekventovaném místě je díra s vyviklanou dlažební kostkou a úchytným okem, v roce , rok, nešlo předvídat, zda, kdy a kde může dojít k silnému poryvu větru. Obě kauzy rozhodoval stejný soud, stejní byli i účastníci, v obou případech šlo o náhradu škody na zdraví. V kauze z roku , rok, žalovaný uznal svou vinu přímo, v kauze z roku , rok, nabídl žalobkyni odškodnění za zničené brýle. V kauze z roku , rok, je k dispozici celý řetězec důkazů, které jednotlivě i v souvislostech pád žalobkyně spolehlivě prokazují. Konkrétně jde o výpověď žalobkyně, výpovědi svědků, meteorologickou zprávu a obnovený kamerový záznam s podrobným popisem dění na kamerovém záznamu, zatímco v kauze z roku , rok, soud konstatuje, že je žalovaný odpovědný za stav chodníku a veřejných komunikací, v tomto případě to pomíjí. Podle právního názoru žalobkyně jde o porušení předvídatelnosti soudního rozhodování a současně o nedůvodné rozdíly v rozhodování jednoho a téhož soudu.

4. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. Žalovaný má za to, že vady, v řízení vytýkané soudu I. stupně usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 38 Co 48/2023 – 292, zejména, že nebylo prokázáno, že by příčinou pádu žalobkyně byl stavební a dopravně technický stav komunikace ve správě žalovaného, a že nebylo prokázáno, kde přesně došlo k pádu žalobkyně, a její tvrzení, že pád kromě poryvu větru byl způsoben stavebně technickým stavem chodníku, po kterém šla, a že nebyla prokázána odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu, byly odstraněny. Soud si dále k posouzení stavu chodníku vyžádal od , orgán, záznam ze dne , datum, a sám zjistil, že tento důkaz není technicky proveditelný. Soud si dále vyžádal meteorologickou zprávu ohledně počasí dne , datum, , z níž mj. plyne, že v dopoledních hodinách kolem 9.50 hodin vál v nárazech bouřlivý vítr. Podle měření meteorologické stanice , adresa, vál po celý den silný až prudký vítr až o síle bouřlivého větru a měl nárazovitý charakter. Žalobkyně předložila článek otištěný v periodiku , noviny, , z něhož bylo zjištěno, že žalovaný chce opravit a vybudovat chodníky, avšak tento i další novinový článek jsou v časové nesouslednosti a hovoří značně obecně a nelze poukazovat na to, že v předmětné době byl předmětný chodník v tvrzeně špatném stavu na základě novinového článku. Žalovaný neporušil svou zákonnou povinnost správy komunikace zahrnující zejména její pravidelné prohlídky, údržby a opravy ve smyslu zákona o pozemních komunikacích a nepodílel se porušením povinnosti na vzniku újmy žalobkyně. Kontroly jsou prováděny, v případě, že je nedostatek nahlášen, je obratem označen a následně je co nejdříve zajištěna oprava. O tvrzeném stavu a poškození chodníku neměl vlastník žádné informace. Podle názoru žalovaného se vzhledem k šířce celého chodníku dalo poškozenému místu zcela vyhnout. Žalovaný prověřil evidenci a nebyly evidovány ani stížnosti ani hlášení na stav chodníku, a že v tomto období neeviduje žádné jiné hlášení o úrazech v daném místě. Co se týče námitek žalobkyně vůči veřejnému příslibu, zřejmě myšleno slibu odškodnění, žalovaný poukázal na skutečnost, že jako subjekt – právnická osoba je veřejnoprávní korporací, kdy k právnímu jednání nejsou nadáni samostatně zaměstnanci bez dalšího, právní jednání žalovaného musí splňovat určité parametry a přísnější nároky, než jaké jsou kladeny na soukromoprávní subjekty. Zprávu referentky nelze bez dalšího považovat za slib odškodnění a uznání odpovědnosti za škodu co do právního základu nároku. Žalovaná má za to, že postup soudu zde a v kauzách obdobných byl zcela standardní a nikterak se neodchyloval od stanovených zvyklostí a ponechává na uvážení, zda a jak mělo popsané jednání vliv na využití procesních práv žalobkyně a zda a jak byla tato práva dotčena a v jaké míře s vlivem na výsledek sporu.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Odvolací soud doplnil dokazování kamerovým záznamem , orgán, , který se podařilo žalobkyni vlastním úsilím obnovit, jímž dle svého tvrzení prokazuje samotný pád dne , datum, , který měl za následek její zranění a poškození brýlí. Ani opakovanou prohlídkou obnoveného kamerového záznamu při jednání odvolacího soudu ovšem nebylo prokázáno v jakém stavebně-technickým stavu byla část chodníku, kde mělo, dle tvrzení žalobkyně, dojít k jejímu pádu, nebylo prokázáno, kde přesně na chodníku k pádu došlo, ani to, že by příčinou pádu kromě náhlého poryvu větru, (bez ohledu na zprávu Českého hydrometeorologického ústavu, že v dopoledních hodinách kolem 9.50 hodin vál v lokalitě , město, v nárazech bouřlivý vítr, který ulamuje větve stromů a chůze proti němu je normálně nemožná), byl i stav komunikace. Odvolací soud nevylučuje, že vlivem bouřlivého větru mohlo dojít k pádu žalobkyně, nicméně nebylo prokázáno, že by k němu přispěl i špatný stav chodníku v určitém konkrétním místě.

7. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích v platném znění, vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. Vlastník, popřípadě správce, mohou dílčími činnostmi v rámci správy dálnice, silnice nebo místní komunikace, zejména činnostmi souvisejícími s údržbou a opravami dotčené dálnice, silnice nebo místní komunikace, pověřit osobu vybranou postupem podle zvláštního právního předpisu nebo kraj u silnic I. třídy nacházejících se v jeho územním obvodu na základě veřejnoprávní smlouvy; tato osoba nebo kraj se nestávají správcem dotčené pozemní komunikace.

8. Podle § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích v platném znění, v zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

9. Podle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích v platném znění, závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

10. Závadou ve schůdnosti může být s ohledem na výše citované ustanovení § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. v platném znění, jen takový úsek (místo) komunikace, který se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí. Úprava obsažená v zákoně o pozemních komunikacích zakládá zpřísněnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti. Odpovědnost za škodu vzniklou závadou ve schůdnosti je odpovědností objektivní, bez ohledu na protiprávnost a zavinění (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2696/2022, 25 Cdo 1602/2022). Pro vznik odpovědnosti za závady ve schůdnosti dle § 27 zákona o pozemních komunikacích je podstatné, zda na komunikaci existovala konkrétní závada, jejíž charakter odpovídá pojmu závady ve schůdnosti a zda právě tato závada byla příčinou nebo alespoň jednou z hlavních příčin vzniklé škody (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2731/2008).

11. Úpravou zákona o pozemních komunikacích není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti Nelze-li stav komunikace, jenž byl příčinou újmy, v konkrétním případě označit za závadu ve schůdnosti, pak může přicházet v úvahu obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1602/2022).

12. Podle § 2910 občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady odpovědnosti za škodu vzniklou na zdraví žalobkyně nejsou dány na straně žalovaného podle zákona o pozemních komunikací ani podle příslušných ustanovení občanského zákoníku. K předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu náleží porušení právní povinnosti, vznik škody jako majetkové újmy, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou a zavinění. Žádný ze slyšených svědků před soudem I. stupně v novém řízení pád žalobkyně neviděl, ze svědeckých výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, , kteří přišli , datum, se zraněnou žalobkyní do styku a pomáhali jí s ošetřením (, jméno FO, a , jméno FO, ) nelze zjistit, v jakém stavebnětechnickém stavu byl chodník v místě tvrzeného pádu žalobkyně. Obnovený kamerový záznam předložený odvolacímu soudu žalobkyní tak nelze považovat za přesvědčivý důkaz k prokázání jejích výše uvedených tvrzení ohledně úrazu způsobeného pádem na místní komunikaci (chodníku) ve správě žalovaného.

14. Odvolací soud je tak ve shodě se soudem I. stupně, že žádným důkazem provedeným před soudem I. stupně ani před soudem odvolacím nebylo prokázáno, že by úrazový děj, jehož následkem bylo zranění žalobkyně byl způsoben závadou ve schůdnosti chodníku ve smyslu ust. § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. Pokud nebyl prokázán skutečný stavebně-technický stav chodníku v místě, kde dle tvrzení žalobkyně došlo k jejímu pádu, nelze uzavřít, že by žalobkyně ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemohla jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. Jestliže soud I. stupně neshledal protiprávní jednání žalovaného jako první předpoklad jeho odpovědnosti za škodu vzniklou na zdraví žalobkyně zanedbáním údržby chodníku v určitém konkrétním místě a zanedbání povinnosti zajistit komunikaci umožňující bezpečný pohyb chodců, pak rozhodl správně, když žalobu o náhradu škody zamítl. Na rozdíl od přiznaného nároku na náhradu škody vzniklé na zdraví žalobkyně v souvislosti s jejím pádem v prostoru , adresa, v roce , rok, , kdy bylo dostatečně, zejména fotografiemi prokázáno (vyviklaná dlažební kostka a železné úchytné oko) v jakém stavu byla komunikace, kde k pádu došlo, u nároku na náhradu škody v dané věci, nebylo k úrazovému ději zjištěno, že by jeho příčinou byl špatný stav chodníku, jehož údržbu žalobce zanedbal.

15. Pokud jde o žalobkyní tvrzený příslib odškodnění ve smyslu veřejného příslibu dle ustanovení § 2891 občanského zákoníku, má odvolací soud za to, že e-mailovou zprávu referentky žalovaného nelze považovat z jeho strany za slib odškodnění, neboť se jedná o právní jednání, které musí podléhat rozhodnutí některého z orgánů obce podle zákona o obcích (obecní zřízení) č. 128/2000 Sb. v platném znění, neboť uznání nároku z případné odpovědnosti za škodu na zdraví se dotýká i financí obce, o nichž nemůže rozhodovat řadový referent obecního úřadu.

16. Pokud jde o výhrady žalobkyně k postupu soudu I. stupně v řízení (porušení jejího práva nahlížet do spisu, nesoulad obsahu protokolu o jednání se zvukovým záznamem, přerušování slovního vyjádření právního zástupce), který považuje za nestandardní, odvolací soud má za to, že se nejedná o tak vážné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné v celém rozsahu (§ 219 o. s. ř.) s tím, že náklady řízení vynaložené žalovaným na právní zastoupení advokátem v řízení před soudem I. stupně (včetně nákladů prvního odvolacího řízení) má za účelně vynaložené. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (2/1993 Sb.) má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy a jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. K dané problematice týkající se práva na náhradu nákladů řízení se vyjádřil i Ústavní soud ČR např. v nálezu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 3819/13, podle něhož z čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod plyne právo každého na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. Prostřednictvím termínu „účelně“ vynaložené náklady nelze vymezovat kategorii osob, která by pak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající části odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. V dané věci, kterou nelze považovat za běžný spor, jde o řízení o žalobě o náhradu škody, které je právně a skutkově obtížné, zejména jedná-li se o škodu na zdraví, v čemž spatřuje odvolací soud specifické okolnosti případu. Odvolací soud proto s poukazem na shora uvedené posoudil zmíněné náklady žalovaného spojené s jeho právním zastoupením v odvolacím řízení za součást jím účelně vynaložených nákladů k uplatnění jeho práv vůči žalobkyni.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaného rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na jeho plný úspěch v odvolacím řízení mu přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem , částka, Kč sestávající se z odměny jeho právního zástupce za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě , částka, Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2024 a vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se s účinností od 1. 1. 2025 mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast u jednání před odvolacím soudem 29. 1. 2025), z náhrady hotových výdajů 1x , částka, Kč a 1x , částka, Kč režijní paušál a z 21 % DPH , částka, Kč z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů.

19. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení vedlejšího účastníka, do jehož podnikatelské činnosti patří mj. pojišťovací činnost, přebírání pojistných rizik na základě uzavřených pojistných smluv a plnění z nich, přičemž součástí pojišťovací činnosti jsou činnosti přímo vyplývající z povolené pojišťovací činnosti, zejména činnosti související se vznikem pojištění a jeho správou, likvidace pojistných událostí, poskytování asistenčních služeb, investování, uzavírání smluv pojišťovnou se zajišťovnami o zajištění závazku pojišťovny, vyplývajících z jí uzavřených pojistných smluv a činnosti směřující k předcházení vzniku škod a zmírňování jejich následků (§ 3 písm. f) zákona č. 277/2009 o pojišťovnictví v platném znění), odvolací soud mu přiznal právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení jako nezastoupenému účastníku paušální náhradu 1 x , částka, Kč (účast na jednání před odvolacím soudem) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (účast na jednání před odvolacím soudem), neboť s ohledem na předmět jeho podnikání musí být dostatečně personálně a materiálně vybaven k tomu, aby hájil své zájmy sám bez pomoci advokáta. Pokud se nechá v řízení zastoupit advokátem, nelze náklady na toto zastoupení považovat za náklady účelně vynaložené.

20. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.