38 CO 152/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jaroslava Buriana ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 6. 2022 č. j. 22 C 83/2021 - 211

I. Odvolací řízení o odvolání žalovaného proti výrokům IV., V. a VII. rozsudku soudu I. stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II., III., VI., VIII., IX. a X. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 19.408 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta JUDr. [jméno] [jméno].

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. rozhodl tak, že podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného ke stavbě [adresa], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], která se nachází na pozemku parc. [číslo] ve výlučném vlastnictví žalobkyně, zapsaném na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], se zrušuje. Výrokem II. rozhodl, že nemovitost specifikovaná ve výroku I. tohoto rozsudku se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně. Výrokem III. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 1.851.820 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. rozhodl, že řízení o tzv. širším vypořádání podílového spoluvlastnictví se zastavuje. Výrokem V. rozhodl, že řízení o návrhu žalovaného, aby byla žalobkyně povinna převést na žalovaného vlastnické právo ke stavbě [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], se zastavuje. Výrokem VI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Výrokem VII. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v rámci tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví. Výrokem VIII. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve vztahu k návrhu žalovaného specifikovaného pod bodem V. tohoto rozsudku ve výši 3.388 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IX. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit [země] – [název soudu] náklady řízení ve výši 1.332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem X. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit [země] [název soudu] náklady řízení ve výši 1.332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaný.

3. Odvolání žalobkyně směřovalo do výroku VI. a VIII. rozsudku soudu I. stupně s tím, že jí měla alespoň částečně být přiznána náhrada nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť žalovaný i ve svém závěrečném návrhu setrval na zamítnutí žaloby, eventuelně na přikázání společné nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví. Lze tedy dospět k závěru, že byl procesně neúspěšný. Pokud jde o výrok VIII. rozsudku, má žalobkyně za to, že jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení nejen za 1 hlavní úkon, ale i alespoň částečně za ústní jednání konaná po datu [datum], neboť i při těchto byla záležitost soudem projednávána. Měla být proto přiznána poměrná část cestovného a náhrady za ztrátu času.

4. Odvolání žalovaného původně směřovalo do všech výroků rozsudku soudu I. stupně. V následném podání vzal žalovaný odvolání částečně zpět do výroků I., II., IV., V., VI., VII., IX. a X. rozsudku I. stupně s tím, že byla nesprávně zjištěna částka, kterou by žalobkyně měla žalovanému vyplatit na vypořádání spoluvlastnického podílu. Žalovaný od počátku řízení namítal, že částka stanovená soudním znalcem je příliš nízká, když je žalovanému známo, že v lokalitě, kde se nemovitost nachází, se prodávají nemovitosti za mnohem vyšší ceny, než byla stanovena soudním znalcem. Pokud jde o ocenění nemovitosti, žalovaný učinil předmětem vypořádání i vedlejší stavby, a tato hodnota měla být zahrnuta do částky, která má být žalovanému vyplacena. Pokud jde o výrok V., tak žalovaný má za to, že jej nelze vázat povinností nahradit žalobkyni náklady řízení, když žalovaný uplatnil svůj nárok v souladu s předchozí dohodou se žalobkyní. Mělo být tedy rozhodnuto výrokem V. tak, že žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhl, aby ve výrocích III. a VIII. byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena k novému projednání.

5. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. považuje za věcně správný, když byla učiněna patřičná skutková zjištění a věc posouzena správně po právní stránce. Pokud žalovaný uvádí, že neměl možnost založit do spisu revizní znalecký posudek, tato aktivita je zcela nadbytečná, neboť řízení bylo zkoncentrováno a důkazní návrh žalovaného nezazněl. Žalovaný se rovněž mýlí, když tvrdí, že součástí ocenění měly být i vedlejší stavby. Tyto jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně jako výlučné vlastnice pozemku, jehož jsou tyto stavby součástí.

6. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že výrok VI. považuje za věcně správný, a pokud jde o výrok VIII. rozsudku soudu I. stupně, tento napadl žalovaný taktéž odvoláním a navrhl, aby byl změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k návrhu žalovaného specifikovaného pod bodem V. rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích týkajících se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 212 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně i žalovaného nejsou důvodná.

8. Podle ust. § 207 odst. 2 věta prvá o. s. ř., dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.

9. S ohledem na zpětvzetí odvolání žalovaného v průběhu odvolacího řízení proti výrokům IV., V. a VII., rozhodl odvolací soud tak, že odvolací řízení zastavil.

10. V daném případě soud I. stupně zjistil zcela správně skutkový stav, z nějž vyvodil též správný závěr právní, kdy rozhodl dle ust. § 1140 a následujících občanského zákoníku, neboť účastníci se nedohodli o zrušení spoluvlastnictví, přičemž žalobkyně měla zájem od počátku řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovité věci – stavby rodinného domu [adresa] v [obec] do svého vlastnictví, žalovaný se od počátku řízení domáhal, aby spoluvlastnictví zrušeno nebylo. Soud I. stupně však správně dospěl k závěru, že zde nejsou důvody bránící zrušení podílového spoluvlastnictví, a za situace, kdy účastníci jako bývalí manželé jsou navzájem v konfliktním vztahu, kdy v nemovitosti s nimi žijí i společné nezletilé děti, je namístě rozhodnout o zrušení podílového spoluvlastnictví, když ze znaleckého posudku a shodných prohlášení účastníků vyplývá, že je nemožné rozdělit dům na dvě samostatné bytové jednotky. Při zvážení, kterému z podílových spoluvlastníků přikázat nemovitost do výlučného vlastnictví, zvažoval soud I. stupně správně skutečnost, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku, na němž se předmětná nemovitost nachází, a pokud by byla nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, nelze vyloučit další spory mezi účastníky plynoucí z odlišného vlastnictví stavby a pozemku. Žalobkyně rovněž prokázala svoji solventnost, tj. že disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků, jež postačí k vyplacení náhrady za spoluvlastnický podíl, kdy žalovaný předložil soudu pouze příslib hypotečního úvěru. Veškeré tyto důvody svědčí pro přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobkyně, tudíž odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a II. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). Výrok III., jímž byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 1.851.820 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, byl rovněž odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.), kdy soud I. stupně vyšel z ceny obvyklé, jež byla určena znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a z jeho výslechu. Pokud žalovaný namítá v odvolání, že nebyly do ceny vypořádacího podílu zahrnuty též vedlejší stavby, lze souhlasit s názorem soudu I. stupně, že tyto vedlejší stavby nelze považovat za součást předmětného domu, kdy jejich oddělením by nedošlo k jeho znehodnocení, a je tedy třeba vyjít z obvyklé ceny nezahrnující vedlejší stavby, tj. z ceny 3.703.640 Kč. Polovina představující spoluvlastnický podíl žalovaného představuje částku 1.851.820 Kč Lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku pro zaplacení vypořádacího podílu považuje odvolací soud za zcela přiměřenou výši této částky a schopnosti žalobkyně vypořádací podíl žalovanému vyplatit tak, aby tento mohl řešit svoji bytovou potřebu v přiměřené lhůtě.

11. Pokud jde o napadený závislý výrok VI. o nákladech řízení účastníků ve vztahu k řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, soud I. stupně rozhodl správně dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že jde o iudicium duplex. Odvolací soud zdůrazňuje, že z hlediska náhrady nákladů řízení u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je plný úspěch ve věci dán pouze tehdy, zamítne-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku. V tomto případě lze hovořit o plném úspěchu či neúspěchu ve věci, čemuž by odpovídalo použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že soud není vázán návrhem žalobce, jde-li o konkrétní způsob vypořádání spoluvlastnictví, žádná z procesních stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí a obě odcházejí od soudu se stejnou majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily, není možné při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, kdy žádnému z účastníků řízení nelze klást k tíži, že odmítá určitý způsob vypořádání spoluvlastnictví ať už z objektivních nebo subjektivních důvodů. Výjimku z obecného použití by měly tvořit případy, kdy jde o obstrukční chování spoluvlastníka nebo jde o šikanózní výkon práva (Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 404/2022). V daném případě tedy soud rozhodl věcně správně o nákladech řízení účastníků, že žádnému z nich nepřiznal právo na jejich náhradu. Jako věcně správný byl tedy potvrzen i výrok VI. rozsudku soudu I. stupně (§ 219 o. s. ř.).

12. Pokud jde o žalobkyní napadený výrok VIII. ohledně nákladů řízení ve vztahu k návrhu žalovaného specifikovaného pod bodem V. rozsudku soudu I. stupně, zde byl žalovaným návrh vzat zpět, tudíž procesně zavinil, že řízení o tomto návrhu bylo zastaveno, a má povinnost hradit jeho náklady žalobkyni (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Domáhá-li se však žalobkyně přiznání nákladů řízení za jednání konaná po datu [datum], s tím, že při těchto jednáních byl rovněž návrh žalovaného projednáván, nelze odvolání přisvědčit, neboť návrh žalovaného, o němž bylo rozhodnuto v bodě V. rozsudku soudu I. stupně tak, že se řízení o tomto návrhu zastavuje, byl projednáván současně s návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a návrhem na tzv. širší vypořádání, tj. po datu [datum] nelze rozdělit právní zastoupení žalobkyně na tři samostatné části, jak se toho žalobkyně v odvolání domáhá. Soud I. stupně tedy správně přiznal náhradu nákladů řízení pouze za úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření k návrhu žalovaného (§ 9 odst. 3 písm. b), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), včetně náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč a 21 % DPH, tj. 3.388 Kč. Výrok VIII. rozsudku soudu I. stupně byl tedy rovněž jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

13. Jako věcně správné (§ 219 o. s. ř.) potvrdil odvolací soud i závislé výroky o nákladech řízení státu, kdy v podrobnostech odkazuje na správné písemné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měla plný úspěch žalobkyně, kdy žalovaný nebyl s odvoláním do věci samé úspěšný, a je proto povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení spočívající v odměně za právní zastoupení. Jedná se o 1 úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalovaného), kdy je vycházeno z předmětu odvolacího řízení, tj. z ceny věci po odečtení ceny podílu klienta, neboť návrh směřoval na přikázání věci klientovi (§ 7, § 8 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění), tj. z částky 1.851.820 Kč představuje 1 úkon právní služby částku 15.740 Kč, režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH 3.360 Kč; úhrnem představují náklady odvolacího řízení žalobkyně částku 19.408 Kč.