22 C 83/2021

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného ke stavbě [adresa], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], která se nachází na pozemku parc. [číslo] ve výlučném vlastnictví žalobkyně, zapsaném na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], se zrušuje.

II. Nemovitost specifikovaná ve výroku I. tohoto rozsudku se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 1 851 820 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Řízení o tzv. širším vypořádání podílového spoluvlastnictví se zastavuje.

V. Řízení o návrhu žalovaného, aby byla žalobkyně povinna převést na žalovaného vlastnické právo ke stavbě [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce], se zastavuje.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v rámci tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve vztahu k návrhu žalovaného specifikovaného pod bodem V. tohoto rozsudku ve výši 3 388 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 1 332 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 1 332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného ke stavbě rodinného domu blíže specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, kterou oba vlastní id. podílem 1/2 vzhledem k celku. Jelikož žalobkyně ukončila partnerské i manželské soužití s žalovaným, nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví. Rozdělení předmětné nemovitosti není dle žalobkyně reálné. Navrhovala proto přikázání stavby do svého výlučného vlastnictví, a to z důvodu, že je výlučnou vlastnicí pozemku, na němž se dům nachází a rovněž přilehlých pozemků. Přístup k rodinnému domu tudíž vede pouze přes pozemek v jejím výlučném vlastnictví. Žalobkyně rovněž disponuje dostatkem finančních prostředků k vyplacení žalovaného. V ceně rodinného domu pro účely stanovení výše vypořádacího podílu by podle žalobkyně neměla být zohledněna cena vedlejších staveb (základ pro saunu, krytá terasa, zahradní domek, trojúhelníková pergola s vydlážděním, zavlažování), neboť nejsou součástí stavby rodinného domu, nýbrž pozemku, na kterém se nachází. Výši vypořádacího podílu žádala přitom snížit o jednu polovinu nedoplatku úvěru váznoucího na nemovitosti z titulu tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví. Rovněž odmítla níže uvedený požadavek žalovaného, aby na něj převedla další nemovitosti, které jsou v jejím výučném vlastnictví, jak je uvedeno níže.

2. Žalovaný nejprve souhlasil se zrušením podílového spoluvlastnictví a přikázáním rodinného domu do vlastnictví žalované. To však pod podmínkou, že soud žalobkyni uloží povinnost převést na žalovaného vlastnické právo ke stavbě rodinného domu [adresa] stojícího na pozemku parc. [číslo] dále k pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], z titulu předkupního práva. Na tomto způsobu vypořádání se ostatně účastníci dříve domlouvali. Do stavby tohoto domu matka žalovaného investovala 1 200 000 Kč, v důsledku čehož bylo v její prospěch zřízeno věcné břemeno doživotního užívání k této nemovitosti. Žalovaný rovněž souhlasil s vypořádáním tzv. širšího spoluvlastnictví z důvodu společného závazku váznoucího na nemovitosti, a to při zohlednění toho, jak se každý z účastníků podílí na splácení společného závazku. Následně však žalovaný vyslovil nesouhlas se zrušením podílového spoluvlastnictví, což zdůvodnil tím, že nevlastní jinou nemovitost, v níž by mohl bydlet, s žalobkyní společně pečují o děti právě v předmětné nemovitosti (byť se jedná oficiálně o střídavou péči) a konečně zmínil ekonomické důvody. Pro případ, že by soud dospěl k závěru o splnění podmínek pro zrušení podílového spoluvlastnictví, žalovaný navrhl, aby stavba byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví. V této souvislosti poukázal, že dům stavěl, má k němu citový vztah a sám prováděl jeho údržbu. Zatímco žalovaný nemá jinou možnost bydlení, žalobkyně může bydlet v domě [adresa]. Rovněž by bylo nespravedlivé, pokud by byla stavba přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně právě s ohledem na investice vložené jeho matkou do domu [adresa]. Přístup do předmětného domu by byl pro něj možný ze sousedního pozemku jeho švagrové. Vypořádací podíl by byl schopen žalobkyni zaplatit z nabízeného hypotečního úvěru. Jeho výše by měla zahrnovat rovněž cenu vedlejších staveb, jak bylo stanoveno původně ve znaleckém posudku.

3. Jak bylo uvedeno výše, oba účastníci původně požadovali, aby soud provedl tzv. širší vypořádání spoluvlastnictví, tedy aby vypořádal rovněž pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím a společnou věcí tak, jak s tím počítá § 1148 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Konkrétně se jednalo o nedoplatek úvěru ze stavebního spoření [číslo] u společnosti [právnická osoba], kterou žalovaný sjednal dne 4. 11. 2016. Žalobkyně k tomuto dluhu přistoupila téhož dne. Tento závazek, vzniklý za trvání manželství spoluvlastníků, splácí oba účastníci rovným dílem. V průběhu řízení však následně oba účastnici shodně prohlásili, že nadále netrvají na tom, aby soud v rámci tohoto řízení provedl rovněž toto širší vypořádání. Soud proto postupem dle § 96 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. řízení o širším vypořádání spoluvlastnictví zastavil, jak plyne z výroku IV. tohoto rozhodnutí.

4. Žalovaný rovněž v průběhu řízení nadále netrval na požadavku, aby stavba rodinného domu [adresa] byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně za současného uložení povinnosti žalobkyni převést na žalovaného vlastnické právo k nemovitým věcem blíže specifikovaným ve výroku V. tohoto rozsudku. Svým obsahem se jednalo o žalobu na nahrazení projevu vůle. Soud proto rovněž postupem dle § 96 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. rozhodl o zastavení řízení také v této části, jak plyne z výroku V. tohoto rozhodnutí.

5. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem znalce. Na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

6. Účastníci jsou bývalými manželi, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2021, č. j. 22 C 24/2021-27, který nabyl právní moci téhož dne.

7. Dle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 17. 3. 2021 jsou žalobkyně a žalovaný podílovými spoluvlastníky rodinného domu [adresa], zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], kdy každý vlastní ideální polovinu domu vzhledem k celku. Předmětný dům se nachází na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Na [list vlastnictví] je dále zapsáno výlučné vlastnictví žalobkyně k pozemku parc. [číslo] který obklopuje pozemek parc. [číslo] dále k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa]. K pozemku parc. [číslo] je zapsána služebnost doživotního a bezplatného užívání části nemovitosti ve prospěch [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], matky žalovaného.

8. Znaleckým posudkem [číslo] zpracovaným znalcem z oboru ekonomiky, ceny a odhadů nemovitostí Ing. [jméno] [příjmení] ke dni 9. 8. 2021 byla obvyklá cena předmětného rodinného domu včetně staveb tvořících jednotný funkční celek určena ve výši 3 984 010 Kč. V rámci svého výslechu znalec osvětlil, že vycházel z toho, že pokud by byla nemovitost prodávána, byla by prodávána jako celek včetně přilehlých staveb tvořících s rodinným domem jeden funkční celek a z tohoto důvodu oceňoval vedle samotného rodinného domu také vedlejší budovy. Jestliže by do ocenění nebyly začleněny tyto vedlejší stavby, činila by obvyklá cena samotného rodinného domu 3 703 640 Kč, jak znalec následně vyložil ve svém doplnění znaleckého posudku ze dne 11. 10. 2021. Dále znalec vyjádřil přesvědčení, že zástavní právo váznoucí na domě nesnižuje jeho obvyklou cenu, jelikož taková skutečnost pouze dopadá na vlastníka tím, že při prodeji získá pouze rozdíl mezi tím, co dluží bance a kupní cenou. Rovněž není z hlediska znaleckých standardů relevantní otázka přístupu k nemovitosti. K otázce možného rozdělení domu na dvě samostatné bytové jednotky se znalec v posudku vyjádřil negativně.

9. Co se týče solventnosti účastníků, žalobkyně předložila potvrzení [právnická osoba], dle kterého se na účtu žalobkyně vedeném u této bankovní instituce ke dni 17. 11. 2021 nacházel zůstatek ve výši 2 356 949,01 Kč. Žalovaný pak předložil nabídku hypotečního úvěru v celkové výši 3 200 000 Kč ze strany [právnická osoba] ze dne 1. 6. 2020, s garantovanou úrokovou sazbou po dobu 45 dnů od vystavení nabídky.

10. Dále byly soudu ze strany účastníků doloženy, případně ze strany soudu vyžádány, další listinné důkazy vztahující se k závazkům účastníků v souvislosti s financováním výstavby předmětného rodinného domu (konkrétně se jednalo o smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené mezi žalovaným se společností [právnická osoba], smlouvu o přistoupení žalobkyně k dluhu z této smlouvy, výpisy z účtu žalovaného, jež mají dosvědčovat hrazení splátek úvěru z jeho strany před i po rozvodu manželství, sdělení společnosti [právnická osoba] o výši nesplaceného zůstatku úvěru a o splacení úvěru vedeného dříve na jméno žalobkyně). S ohledem na to, že v důsledku zpětvzetí návrhu bylo zastaveno řízení o tzv. širším vypořádání spoluvlastnictví, soud tyto důkazy blíže nehodnotil a ani z nich nevyvodil žádná pro věc podstatná skutková zjištění.

11. Soud neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro posouzení věci z e-mailu právního zástupce žalovaného adresovaného právnímu zástupci žalobkyně a z doloženého návrhu na uzavření dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 18. 11. 2021, které byly soudu předloženy v souvislosti s požadavkem žalovaného na převod vlastnického práva ke stavbě [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemku par. [číslo] v [obec] a z nichž lze dovozovat pouze to, že mezi účastníky probíhal pokus o případné mimosoudní vyřešení záležitosti. Žalovaný v rámci tohoto svého návrhu (před jeho zpětvzetím) navrhoval provést výslech své matky, tety žalobkyně, švagra žalovaného, bratra žalovaného a rovněž provést důkaz zvukovou nahrávkou obsahující sdělení žalobkyně o úmyslu zapřít investice do domu. S ohledem na zpětvzetí tohoto návrhu soud tyto důkazy pro nadbytečnost neprováděl. Soud z tohoto důvodu rovněž neprovedl v této souvislosti ani navrhovaný účastnický výslech žalovaného. Ve vztahu k samotnému návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nebylo výslechu účastníků potřeba, když ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. bylo možné zjistit potřebné skutečnosti jinak.

12. Podle § 1140 odst. 1 o. z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

13. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Podle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

15. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovité věci – stavby rodinného domu [adresa] v [obec], kdy každý z účastníků vlastní id. polovinu vzhledem k celku. Rodinný dům se nachází na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který náleží do výlučného vlastnictví žalobkyně. Zatímco žalobkyně žádala zrušení spoluvlastnictví, žalovaný se primárně domáhal jeho zachování a soud žádal, aby spoluvlastnictví zrušeno nebylo.

17. Soud v dané věci shledal, a to i přes nesouhlasné stanovisko žalovaného, že skutečně je namístě spoluvlastnictví účastníků zrušit. Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že spoluvlastníky nelze zásadně nutit, aby proti své vůli setrvávali ve spoluvlastnictví. Pro zrušení spoluvlastnictví přitom navrhovatel ani nemusí tvrdit a prokazovat důvody, pro které navrhuje vypořádání spoluvlastnických vztahů.

18. Soud neshledal důvody, které by bránily zrušení podílového spoluvlastnictví, tedy, že by ze strany žalobkyně bylo žádáno o zrušení spoluvlastnictví v nevhodnou dobu či k újmě žalovaného ve smyslu § 1140 odst. 2 věty druhé o. z. Z jiných důvodů pak zákonná úprava neumožňuje návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví nevyhovět. Zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví představuje spíše výjimečný institut, který lze aplikovat rovněž z důvodu zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy nositel tohoto práva nemá skutečný zájem na jeho výkonu. V krajní podobě pak může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Otázku možného zneužití práva při uplatnění požadavku na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nadto nutno vždy poměřovat primárně také z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví se zákonem stanovenými výjimkami reflektujícími toliko dočasné – přechodné - okolnosti nemožnosti zrušení spoluvlastnictví (viz např. usnesení Nejvyššího sodu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 674/2018).

19. Z pohledu uvedených kritérií zde podle soudu nejsou dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na zjevné zneužití práva ze strany žalobkyně. K subjektivním okolnostem (přechodné povahy), jež by mohly představovat újmu některého z účastníků, se pak vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, v němž připustil, že zajištění bytové potřeby účastníka může být důvodem, ke kterému je třeba přihlížet při zvažování možnosti zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Je přitom třeba posoudit, zda výše poskytnuté náhrady umožní účastníkovi pořídit si jiné bydlení. V tomto případě soud neshledal, že by určená náhrada, kterou bude žalobkyně povinna žalovanému vyplatit, nepostačovala k tomu, aby si mohl žalovaný zajistit bydlení zpočátku kupříkladu formou nájmu a poté případně formou vlastního bytu pořízeného na hypotéku, pro kterou bude vyplacená částka představovat přinejmenším potřebný základ. Ve vztahu k námitce žalovaného ohledně společné péče o děti probíhající v předmětném domě, je třeba zdůraznit, že dle názoru soudu nemusí být pro nezletilé děti vždy nejvhodnější, aby rodiče, jejichž partnerské soužití již nefunguje, bydleli společně s nimi v jednom domě. Naopak, oba účastníci při jednání připustili, že jejich vztahy jsou konfliktní, pročež vystavování dětí vzájemným neshodám a konfrontacím rodičů, může být pro děti naopak stresující a nežádoucí. Soud nepředpokládá, že by se vztahy účastníky zlepšili tím, pokud by proti vůli žalobkyně spoluvlastnictví nezrušil. Rovněž je podle soudu zcela pochopitelné, že po rozvodu manželství minimálně jeden z manželů nemá zájem nadále setrvávat v jednom domě s bývalým manželem, s nímž nadto nemá bezproblémové vztahy. Jestliže žalovaný dále uváděl jako důvod bránící zrušení podílového spoluvlastnictví ekonomickou situaci, pak jde o vyjádření příliš obecné, které nelze podřadit pod předpoklad bránící zrušení spoluvlastnictví.

20. Jelikož soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví, musel současně postupem dle § 1143 o. z. rozhodnout o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

21. Z provedeného dokazování, konkrétně ze znaleckého posudku a ze shodných prohlášení spoluvlastníků vyplynula nemožnost reálného rozdělení domu na dvě samostatné bytové jednotky. Účastníci shodně vyloučili možnost rozdělit dům na dvě samostatné části ani případným provedením dalších stavebních úprav v domě. Za situace, kdy není rozdělení domu dobře možné, je namístě přikázat nemovitost za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. Spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc do jeho výlučného vlastnictví, pokud o to projeví zájem a pokud je solventní.

22. Ačkoliv se přikázání nemovitosti domáhali oba spoluvlastníci, soud po pečlivém zvážení všech okolností shledal jako vhodnější přikázat předmětný dům do vlastnictví žalobkyně. K tomu jej vedly následující skutečnosti: Předně přihlédl k tomu, že se rodinný dům nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně a je obklopen dalším pozemkem rovněž ve výlučném vlastnictví žalobkyně. V takovém případě je třeba primárně upřednostnit přikázání stavby do výlučného vlastnictví vlastníka pozemku, na němž se nachází. Toto řešení se jeví jako nejvhodnější vzhledem k možnosti zamezení případných budoucích sporů plynoucích z odlišné osoby vlastníka stavby a pozemku, na kterém stojí. Rovněž je nanejvýš žádoucí sjednotit vlastnictví takové stavby a pozemku. I pokud by soud přikázal nemovitost do vlastnictví žalovaného, nic by to nezměnilo na trvajícím výlučném vlastnictví žalobkyně k okolnímu pozemku parc. [číslo] který zajišťuje hlavní přístup na pozemek parc. [číslo] opětovně ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Vedle toho žalobkyně v rámci řízení vyloučila možnost sjednání dohody o přístupu k domu s žalovaným. Tímto by soud nemohl do budoucna vyloučit vzniku dalších sporů mezi účastníky plynoucích z odlišného vlastníka stavby a pozemku, který by žalobkyně proto nemohla plně užívat. Tento stav je nežádoucí a svědčí ve prospěch přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku. Uvedené závěry proto nemohlo zvrátit ani tvrzení žalovaného, že by si přístup do domu zajistil přes sousední pozemek parc. [číslo] který vlastní jeho švagrová. Jednak, jak bylo žalobkyní deklarováno, žalovaný by musel do domu nadále vstupovat přes pozemek žalobkyně, neboť uváděný sousední pozemek bezprostředně nenavazuje na vstup do nemovitosti. Toto řešení by tedy bylo jednak nepraktické a jednak by nevyřešilo potíže spjaté s odlišným vlastnictvím pozemku a stavby, jak je uvedeno výše.

23. Žalobkyně také prokázala, že disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků postačujících k vyplacení náhrady za vypořádání žalovanému. Současně deklarovala ochotu žalovanému jeho vypořádací podíl vyplatit. Oproti tomu žalovaný doložil pouze nabídku - příslib hypotečního úvěru. Dle judikatury přitom takový příslib nelze bez dalšího považovat za důkaz prokazující schopnost zaplatit náhradu za vypořádací podíl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3021/2010).

24. Shora uvedené důvody pro přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně převáží i ve vztahu k tvrzení žalovaného, že by si žalobkyně mohla zajistit bydlení v domě [adresa] v [obec]. K části této nemovitosti má užívací právo matka žalovaného a další osoba, a nelze tak učinit jednoznačný závěr o bezproblémové možnosti žalobkyně dům plně užívat.

25. Soud proto na základě všech shora uvedených důvodů shledal, že důvody pro přikázání rodinného domu žalobkyni zcela zásadně převažují nad případnou možností přikázat stavu žalovanému.

26. Při určení výše náhrady za spoluvlastnický podíl vyšel soud z ceny obvyklé určené znaleckým posudkem, v němž znalec své závěry logicky zdůvodnil a z něhož je zřejmé, z jakých podkladů při provedení ocenění vycházel. Jelikož se soud nedomnívá, že by některá z vedlejších staveb, jež znalec oceňoval současně s předmětným domem, představovala součást domu, když by jejich oddělením nedošlo ke znehodnocení samotného domu, jak je vyžadováno u součástí věci, vyšel z obvyklé ceny nezahrnující tyto vedlejší stavby a zavázal žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 1 851 820 Kč, tedy polovinu z částky 3 703 640 Kč, stanovené soudním znalcem.

27. Soud pak využil možnosti stanovené v § 160 odst. 1 o.s.ř. a určil žalobkyni pro vyplacení náhrady za spoluvlastnický podíl žalovanému lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku. Tato lhůta je podle soudu přiměřená vzhledem k výši vypořádacích podílů. Pro žalobkyni by neměl být s ohledem na její solventnost problém žalovanému náhradu v této lhůtě vyplatit, přičemž žalobkyně na jednání soudu prohlásila, že se na jejích majetkových poměrech ničeho nezměnilo ani v době rozhodování soudu. Brzké vyplacení podílu usnadní žalovanému zavčas řešit jeho bytové potřeby.

28. O nákladech řízení soud v části týkající se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22 (obdobně také nález ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20). Ústavní soud zde dospěl k závěru, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a každý z účastníků si ponese své náklady sám. Podle Ústavního soudu lze uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka postupem dle § 142 odst. 3 o. s. ř. tehdy, pokud je procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv. Soud neshledal na straně žádného z účastníků důvody, pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení, a proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok VI. tohoto rozhodnutí).

29. Rovněž ve vztahu k řízení o tzv. širším vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., když se tohoto vypořádání domáhali oba účastníci a následně oba účastníci vzali tento návrh zpět, tudíž má každý z účastníků stejné procesní zavinění na tomto zastavení.

30. Jestliže jde o návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobkyni převést na něj vlastnické právo k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku V. tohoto rozsudku, tento návrh vzal žalovaný následně bez odůvodnění zpět a řízení o tomto návrhu bylo zastaveno. Procesní zavinění na tomto zastavení tak leží na straně žalovaného, který je tak povinen v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. nahradit žalobkyni náklady spojené s tímto návrhem. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 9 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu 2 500 Kč. Dále právnímu zástupci žalobkyně náleží dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Soud pak přiznal právnímu zástupci žalobkyně odměnu za jeden úkon spočívající ve vyjádření ve vztahu k tomuto návrhu. Celkem tak náklady žalobkyně v této části řízení (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 3 388 Kč.

31. O nákladech, které vznikly v tomto řízení státu, rozhodl soud podle § 148 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vznikly náklady státu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku a s přítomností znalce na soudním jednání ve výši 7 664 Kč, z toho však byla částka 5 000 Kč vyplacena ze zálohy žalobkyně a náklady státu tak činí pouze 2 664 Kč. Soud zavázal každého z účastníků k úhradě jedné poloviny těchto nákladů (viz výrok IX. a X. tohoto rozhodnutí), tj. částky 1 332 Kč, neboť s ohledem na shora uvedené premisy Ústavního soudu nebylo možné určit poměr úspěchu a neúspěchu jednotlivých účastníků.