38 CO 203/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání bezdůvodného obohacení o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 C 85/2021 - 153

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce částka do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se specifikovaným příslušenstvím a na nákladech řízení nahradit částku částka, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výroky I., II.).

2. Soud I. stupně zjistil, že žalobkyně je vlastnicí bytu číslo v budově adresa obec, který žalovaná užívá bez právního důvodu. Žalobkyně předmětný byt nabyla na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum. Podle stanoviska renomované realitní kanceláře činí obvyklé nájemné za užívání předmětného bytu cca částka měsíčně. Právně soud I. stupně věc posoudil podle ust. § číslo, § 1042 a § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal soud I. stupně právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku, z odměny advokáta za poskytnutí právní služby, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času a z cestovného.

3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná odvolání, v němž neuvedla žádné odvolací důvody ani odvolací návrh. Po udělení plné moci k zastupování v dané věci bylo její odvolání doplněno podáním ze dne datum. Žalovaná považuje napadený rozsudek soudu I. stupně za nesprávný, neboť soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně se nestala vlastnicí předmětného bytu, neboť k jejímu zápisu jako vlastnice v katastru nemovitostí došlo na základě nesprávného postupu exekutora, který při nařízení dražby nevzal v úvahu skutečnost, že předmětný byt není ve společném jmění manželů příjmení. Manželství žalované bylo rozvedeno na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 38 Co 371/2011. V roce 2015 přešel předmětný byt do podílového spoluvlastnictví bývalých manželů příjmení, přesto exekutor nařídil dražbu a v jejím rámci prodal ideální ½ bytu ve vlastnictví bývalého manžela žalované, který nikdy nikomu nic nedlužil, a nebyla proti němu vedena žádná exekuce. Exekutor nedoručil usnesení o příklepu bývalému manželovi žalované, který neměl možnost podat proti němu opravný prostředek a tím zabránit převodu jeho majetku na žalobkyni. Z toho důvodu usnesení o příklepu, které bylo podkladem pro zápis do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně, nenabylo právní moci. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 19 Co 153/2021, který pravomocně rozhodl, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit, podala dovolání. Dále uvedla, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla podána pouze proti její osobě, přitom žalovanou osobou měl být i bývalý manžel jméno příjmení, který byl podílovým spoluvlastníkem z ideální ½ předmětného bytu. V současné době se jméno příjmení zdržuje ve zdravotnickém zařízení, jakmile dojde ke zlepšení zdravotního stavu, je rozhodnut se do bytu vrátit. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 4 C 85/2021, odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého na její úkor žalované, která předmětný byt užívá bez právního důvodu. Žalobkyně je podle výpisu z katastru nemovitostí u stát. instituce, stát. instituce, zapsána jako vlastnice bytu číslo v budově adresa obec, na list vlastnictví, pro obec a k. ú. obec. Podle vyjádření právnická osoba činí obvyklé nájemné za užívání předmětného bytu částka měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 6. 2021, č. j. 6 C 232/2020 – 173 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2021, č. j. 19 Co 156/2021 – 385 byla žalované uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku číslo nacházející se v budově adresa v obci a katastrální uzemí, zaps. na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce a vyklizenou předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

7. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

9. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu podaného odvolání a řízení jeho vydání předcházející dospěl k závěru, že soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil. Podle výše citovaného § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, peněžitá náhrada za užívání věci bez právního důvodu musí být poskytnuta ve výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za obdobných podmínek (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 946/2013). Pokud jde o námitky žalované, že žalobkyně není vlastnicí předmětného bytu, k těmto odvolací soud nepřihlížel, neboť aktivní věcná legitimace žalobkyně k zahájení řízení o ochranu plnění vlastnických práv byla zkoumána a posuzována i v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 19 Co 156/2021 o odvolání žalované proti rozsudku, jímž byla zavázána k vyklizení bytu. V tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že žalobkyně je vlastnicí předmětné bytové jednotky, jejíhož vyklizení se po právu domáhá. Závěrem odvolací soud dodává, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla podána správně pouze vůči žalované, jako osobě, která jej užívá.

10. Napadený rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen v celém rozsahu jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení. Na odůvodnění výroku II. o nákladech řízení napadeného rozsudku, odvolací soud odkazuje.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení v částce celkem částka sestávající se z odměny právní zástupkyně žalobkyně za poskytnutí 1 úkonu právní služby v sazbě částka podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání) a z náhrady hotových výdajů 1x částka režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění.

12. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).