38 CO 210/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 95.922 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti výrokům II., III., IV. a o odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 7. 2021 č. j. 5 C 172/2018 - 365

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II. a IV. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 81.876,83 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. jméno jméno.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 22.372,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Mgr. jméno jméno.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozsudkem žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4.107 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), co do částky 91.815 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 1.2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 95.922 Kč od 10. 1. 2018 do 13. 1. 2018 žalobu zamítl (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 80.828,30 Kč a povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 17.705 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.).

2. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný užíval honitbu s názvem„ Bozatín“ na základě smlouvy o nájmu honitby ze dne 1. 4. 2013, která byla platně vypovězena a skončila 31. 8. 2014. Od 1. 9. 2014 žalovaný užíval předmětnou honitbu bez právního důvodu, neboť i následná nájemní smlouva ze dne 19. 12. 2014 byla ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2016, č. j. 16 C 388/2014 – 85 stižena neplatností ve smyslu ust. § 22 zákona o myslivosti. Soud vyslovil závěr, že žalovaný užíval předmětnou honitbu od 1. 9. 2014 bez právního důvodu a na jeho straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud vzal za důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným, když dospěl k závěru, že pokud byla žaloba podána u soudu až dne 20. 6. 2018, je nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za období od 19. 12. 2014 do 19. 6. 2015 promlčen. Výši bezdůvodného obohacení soud stanovil podle znaleckého posudku, který nechal vypracovat. Podle názoru soudu má žalobce nárok na obvyklé nájemné za období od 20. 6. 2015 do 31. 3. 2016 v částce 20.020 Kč (70 Kč x 286 dnů), po které žalovaný honitbu užíval. Platbu za užívání honitby měl soud za prokázanou pouze za rok 2014 ve výši 27.388 Kč, která pokrývá hospodářský rok od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015. Platby žalovaného za užívání honitby za roky 2015 a 2016 prokázány nebyly. Za období od 1. 4. 2014 do 31. 8. 2014 plnil žalovaný žalobci z titulu nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2013, která byla platně vypovězena k datu 31. 8. 2014. Zaplacenému ročnímu nájemnému 27.388 Kč odpovídá platba 75 Kč/den. Za shora vymezené období, kdy mezi účastníky ještě trval nájemní vztah, náleží žalobci nájemné ve výši 11.475 Kč (153 dnů x 75 Kč) a zbytek do částky 27.388 Kč (tj. 15.913 Kč) při vznesené námitce protiplnění ze strany žalovaného, soud zohlednil při vzájemném vypořádání vztahu mezi účastníky z titulu bezdůvodného obohacení. Za období od 20. 6. 2015 do 31. 3. 2016, po které žalovaný honitbu užíval, by náleželo žalobci bezdůvodné obohacení v částce 20.020 Kč. Při zohlednění poskytnutého protiplnění ze strany žalovaného ve výši 15.913 Kč, soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 4.107 Kč, z níž má žalobce i nárok na zákonný úrok z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

3. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému, který byl procesně neúspěšný v poměrně nepatrné části (4,3 %), přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného znalečného za vypracování znaleckého posudku, z odměny právního zástupce za poskytnutí právní služby, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času, z cestovného a z 21 % DPH. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za mimosmluvní odměnu za 3 další porady s klientem a náhradu DPH z cestovného s odůvodněním, že cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou v citovaných vyhláškách stanoveny včetně DPH.

4. Proti shora uvedenému rozsudku podal do jeho výroků II., III. a IV. žalobce odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud nesprávně stanovil výši bezdůvodného obohacení a nesprávně posoudil vznesenou námitku promlčení, když vycházel z toho, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty, tedy vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k vydání bezdůvodného obohacení došlo dříve, než ke dni podání žaloby. Žalobce má za to, že předpoklady pro podání žaloby byly splněny až ke dni 7. 7. 2017, kdy žalobce převzal jednak účetní a jednak další doklady od žalovaného, ze kterých zjistil, že jsou zde rozpory v platbách žalobci za údajný pronájem honitby dle neplatné nájemní smlouvy, protože žalovaný namítal, že nájemné za pronájem honitby žalobci řádně platil a tedy že na nájemném nemá žádný dluh, resp. poté co byla nájemní smlouva shledána neplatnou, bylo možno započíst zaplacené nájemné na případné bezdůvodné obohacení. Dle názoru žalobce, tento získal vědomost o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení až porovnáním účetních dokladů ke dni jejich předání, tj. od 7. 7. 2017 a od tohoto data by tedy mohla začít běžet promlčecí lhůta. Žalobce poukázal i na okolnost, že bez ohledu na výše uvedené je jednou ze základních povinností každého spolku, tedy i žalobce a žalovaného vést řádnou účetní evidence a zde evidovat řádně veškeré doklady. Pokud při předávání dokladů, a následně i provedeným dokazováním u soudu I. stupně bylo prokázáno, že v účetní evidenci žalovaného se nachází i doklady o provedených platbách, jejich provedení však nebylo prokázáno, má žalobce za to, že je třeba k této okolnosti přihlédnout a jednání žalovaného posoudit jako účelové a úmyslné a v tomto případě byla promlčecí doba 10 let a nikoliv 3 roky. Dále má žalobce za to, že nebyla správně stanovena výše bezdůvodného obohacení. Pokud byla shledána nájemní smlouva neplatnou, pak výše bezdůvodného obohacení neměla být stanovena podle srovnatelného obvyklého nájemného za obdobnou honitbu v daném místě a čase, ale naopak měla být stanovena v rozsahu, v jakém se žalovaný na úkor žalobce obohatil. V daném případě dle názoru žalobce se žalovaný obohatil v rozsahu odpovídající hodnotě ulovené zvěře, kterou v honitbě ulovil, kterou vykázal v příslušných výkazech, a především proto že tuto ulovenou zvěř užil pro svoji potřebu a fakticky tak žalobci jako vlastníku honitby znemožnil s touto ulovenou zvěří nakládat. Výše bezdůvodného obohacení neměla být stanovena znaleckým posudkem soudního znalce jméno příjmení, ale naopak na základě znaleckého posudku, kterým by byla stanovena hodnota ulovené zvěře za období, kdy žalovaný předmětnou honitbu užíval na základě neplatné nájemní smlouvy. Pokud by se odvolací soud neztotožnil se závěrem žalobce o nedůvodnosti promlčení, pak lze plnit i na promlčený dluh, tedy bezdůvodné obohacení, a pokud žalovaný skutečně tuto částku žalobci poukázal bez bližší specifikace, může žalobce tuto částku započíst na nejstarší část bezdůvodného obohacení, tedy případně promlčenou část, ale nikoliv mimo rámec promlčené části bezdůvodného obohacení, jak toto učinil soud I. stupně a tedy žalobce má za to, že toto plnění nemělo být započteno na případnou část nepromlčeného nároku, ale naopak na již promlčenou část nároku, protože žalovaný sám neupřesnil, na kterou část případného bezdůvodného obohacení by toto plnění mělo být započteno.

5. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podal odvolání i žalovaný, a to pouze do jeho výroku III. o nákladech řízení s odůvodněním, že všechny 3 další porady s klientem konané ve dnech 31. 5. 2019, 12. 8. 2019 a 3. 12. 2019 a s nimi spojené cestovní náklady a náhrady za promeškaný čas byly náklady účelně vynaložené k bránění jeho práva. První další porada dne 31. 5. 2019 se konala před prvním jednáním soudu nařízeným na 14. 6. 2019. Jejím předmětem bylo jednak seznámit klienta s dosavadním vývojem kauzy a obsahem soudního spisu, poučit klienta o jeho procesních právech a povinnostech při vlastním jednáním před soudem, zjistit od žalovaného podrobnosti ohledně skutkového děje v korelaci s čerstvě nafocenými důkazy protistrany ze soudního spisu, aby případně během soudního jednání měla být upřesněna a doplněna skutková tvrzení žalovaného a v neposlední řadě projít se žalovaným, čím by bylo možno tato skutková tvrzení prokázat. Této další poradě předcházelo nahlédnutí právního zástupce do soudního spisu a pořízení fotokopií vlastním fotoaparátem. Další porada s klientem proběhla dne 12. 8. 2019, které rovněž předcházelo nahlédnutí právního zástupce žalovaného do soudního spisu a provedení fotokopií. Předmětem této porady bylo mj. i seznámení klienta s aktuálním stavem věci a příprava na jednání nařízeného soudem na 16. 8. 2019. Třetí další porada proběhla dne 3. 12. 2019, které rovněž předcházelo nahlédnutí prvního zástupce žalovaného do soudního spisu a provedení fotokopií vlastním fotoaparátem. Předmětem této porady bylo seznámení klienta s aktuálním stavem věci a příprava na jednání nařízeného soudem na 4. 12. 2019. Další pochybení soudu I. stupně spočívá v tom, že nepřiznal žalovanému právo na náhradu DPH z cestovného.

6. Ve vyjádření k odvolání žalobce žalovaný uvedl, že navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku č. I., II. a IV. potvrdil jako věcně správný. Soud I. stupně se správně vypořádal s námitkou promlčení. Argumentace žalobce v odvolání je jednak překvapivá, neboť ohledně počátku běhu promlčecí lhůty, v průběhu řízení žádná skutková tvrzení neuváděl, jednak účelově vykonstruovaná a založená na nepravdivém tvrzení, že žalobce měl od žalovaného dne 7. 7. 2017 přebírat nějaké blíže nespecifikované účetní doklady. Žalovaný však žalobci dne 7. 7. 2017 žádné účetní doklady nepředával. Je zákonnou povinností žalobce vést si svou vlastní účetní evidenci a evidovat řádně veškeré doklady.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Odvolání žalovaného do výroku o náhradě nákladů řízení je částečně důvodné.

8. Ze spisu soudu I. stupně sp. zn. 5 C 172/2018 odvolací soud zjistil, že žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve formě obvyklého nájemného pozemku určeného znaleckým posudkem číslo ze dne datum. Mezi účastníky byla dne 19. 12. 2014 uzavřena smlouva o nájmu honitby s názvem„ anonymizováno“, která je neplatná s ohledem na rozhodnutí Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2016. Nájemní vztah založený smlouvou ze dne 1. 4. 2013 byl ukončen výpovědí žalobce doručené žalovanému 4. 5. 2014. V rozhodném období od 19. 12. 2014 do 25. 5. 2016 není v účetnictví žalobce uvedený žádný příjem od žalovaného. Žalovaný nečinil sporným, že v dané honitbě vykonával činnost v období od 19. 12. 2014 do 31. 12. 2015. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2016, č. j. 16 C 388/2014 – 85, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2016, bylo určeno, že přijatá rozhodnutí na valné hromadě žalobce dne 18. 12. 2014 jsou neplatná. K obvyklé ceně za nájem honitby žalovaný předložil znalecký posudek číslo ze dne datum, podle něhož běžná roční obvyklá cena nájmu honitby v žalovaném období činí dohromady pouze 28.096 Kč. Podle smlouvy ze dne 1. 4. 2013, žalovaný za rok 2014 (tedy za období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015) uhradil 25. 6. 2014 v hotovosti za pronájem honitby nájemné ve výši 27.388 Kč. Dále žalovaný tvrdil, že za rok 2015 (za období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016) uhradil v hotovosti dne 31. 3. 2015 nájemné ve výši 16.789 Kč a za rok 2016 (za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017) uhradil v hotovosti dne 28. 12. 2015 za pronájem honitby nájemné ve výši 27.155 Kč. Žalovaný vznesl námitku promlčení a rovněž námitku povinnosti žalobce k protiplnění, které navrhoval k započtení.

9. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že žalobce má nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající výši obvyklého nájemného stanoveného znaleckým posudkem znalce jméno příjmení v částce 20.020 Kč (70 Kč x 286 dnů). Znalecký posudek má veškeré náležitosti znaleckého posudku a je pro rozhodnutí v dané věci použitelný. Ze spisu soudu I. stupně se podává, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky 1. 4. 2013 byla ukončena řádnou výpovědí doručenou žalobci a skončila ke dni 31. 8. 2014. Od 1. 9. 2014 tedy žalovaný užíval honitbu bez právního důvodu, když mezi účastníky nebylo sporné, že další nájemní smlouva, a to ze dne 19. 12. 2014 je od samého počátku neplatná. Dále je ze spisu soudu I. stupně patrno, že od 1. 4. 2016 je zapsán jiný uživatel honitby„ anonymizováno“. Vzhledem k tomu, že tvrzení žalobce v odvolání proti napadenému rozsudku, že dne 7. 7. 2017 měl žalobce od žalovaného přebírat blíže nespecifikované účetní doklady a od tohoto data by měl být počítán běh promlčecí doby, nemá oporu v provedeném dokazování před soudem I. stupně, když toto ostatně žalobce před soudem I. stupně ani netvrdil, sdílí odvolací soud závěr soudu I. stupně o důvodně uplatněné námitce promlčení žalovaného nároku za dobu od 19. 12. 2014 do 19. 6. 2015. Pokud žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení za období od 19. 12. 2014 do 25. 5. 2016 a žalobu podal až dne 20. 6. 2018, je nárok za období od 19. 12. 2014 do 19. 6. 2015 promlčen (§ 609 a násl. občanského zákoníku). Podle nájemní smlouvy sjednané mezi účastníky 1. 4. 2013 náleží žalobci nájemné ve výši 11.475 Kč, a to podle výše nájemného v této nájemní smlouvě sjednaného, a to za období do dne 31. 8. 2014, k němuž byla tato smlouva platně vypovězena. Platby žalovaného za užívání předmětné honitby za rok 2015 a rok 2016 prokázány v řízení před soudem I. stupně nebyly. K námitce žalobce, že částku 27.388 Kč žalovaný zaplatil bez bližší specifikace, odvolací soud nepřihlížel, neboť ve spisu soudu I. stupně je založeno několik listinných důkazů (výdajový pokladní doklad ze dne 25. 6. 2014, pokladní kniha anonymizována tři slova“, pokladní kniha ulice společenstvo„ anonymizováno“, příjmový pokladní doklad ze dne 25. 6. 2014), v nichž je platba žalovaného ve výši 27.388 Kč specifikována jako platba za pronájem honitby za rok 2014. Pokud jde o tvrzení žalobce v odvolání proti napadenému rozsudku, že žalovaný se na jeho úkor obohatil v rozsahu odpovídajícím hodnotě ulovené zvěře, a že tato hodnota měla být stanovena znaleckým posudkem, pak se jedná o tvrzení nových skutečností, případně nový důkazní návrh, které žalobce uplatnil v rozporu s ust. § 119a o. s. ř., neboť se jedná o skutečnosti a důkazy, které žalobce mohl uplatnit již před soudem I. stupně.

10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

12. Plnění z neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z., přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. Výše bezdůvodného obohacení byla zjištěna a stejně tak bylo prokázáno i plnění ve prospěch žalované. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že při zohlednění poskytnutého protiplnění žalovaného ve výši 15.913 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení částku 4.107 Kč, z níž mu náleží i zákonný úrok z prodlení.

13. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, správně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil, odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a IV. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

14. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty a z toho důvodu se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšuje o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, má odvolací soud odvolání žalovaného do výroku III. napadeného rozsudku za částečně důvodné, neboť z přiznaného cestovného náleží zástupci žalovaného i 21 % daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. Podle § 36 odst. 3, písm. b výše citovaného zákona, základ daně také zahrnuje vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění, z čehož plyne, že rovněž z jízdného přísluší DPH v zákonné výši. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. je DPH vypočítávána z odměny a všech náhrad náležejících advokátovi. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem (např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1227/09, sp. zn. I. ÚS 2278/10, sp. zn. IV. ÚS 746/05).

15. Odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok III. napadeného rozsudku tak, že s ohledem na výsledek řízení a s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku celkem 81.876,83 Kč představující náklady řízení přiznané žalovanému soudem I. stupně zvýšené o 21 % DPH z přiznaného cestovného. O zbylé části náhrady nákladů řízení rozhodl soud I. stupně výrokem III. správně, a proto na jeho odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje.

16. Podle HLAVY TŘETÍ o.s.ř. lze přiznat účastníkům řízení náklady potřebné k „ účelnému“ uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odvolací soud je s přihlédnutím k výše uvedené části o. s. ř. ve shodě se soudem I. stupně, že náklady řízení požadované zástupcem žalovaného za 3 další porady ze dne 31. 5. 2019, 12. 8. 2019 a 3. 12. 2019 a s nimi spojené cestovní náklady a náhrady ztrátu času nejsou náklady účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva žalovaného. Předmětem řízení byla od samého počátku žaloba o vydání bezdůvodného obohacení (o žádná změna žaloby žalobce nežádal), k níž žalovaný podal podrobné vyjádření ze dne 21. 11. 2018, v němž uvedl vše podstatné k žalobě a současně vznesl a odůvodnil i námitku promlčení žalovaného nároku. V průběhu řízení žalovaný nebyl soudem I. stupně vyzýván ke splnění žádné určité procesní povinnosti, která by měla zásadní vliv na výsledek řízení. Odvolací soud má za to, že v dané věci nejsou splněny předpoklady (nezbytnost a účelnost postupu, procesní situace a jiné) pro přiznání odměny za další tři porady s klientem. V posuzovaném případě, zejména s ohledem na problematiku sporu účastníků a jejich stanoviska ve věci, nejsou tyto náklady žalovaného za jeho zastoupení advokátem náklady k jeho obraně proti žalobě náklady účelnými. Úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení zahrnuje první poradu s klientem, což v posuzovaném případě vedlo k podání podrobného vyjádření k žalobě, včetně uplatněné námitky promlčení. V době od podání tohoto vyjádření žalovaného až do rozhodnutí soudu I. stupně po skutkové stránce ani po stránce procesní žádné změny ve věci nenastaly, a proto nelze z ničeho dovodit účelnost dalších tří porad, za které se žalovaná domáhá náhrady nákladů řízení.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl v řízení o odvolání žalobce plně úspěšný, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 22.372,90 Kč sestávající se z odměny právního zástupce žalobce za poskytnutí 3,5 úkonu právní služby v sazbě 4.940 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), g), § 11 odst. 2 písm. f) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalobce, účast u jednání před odvolacím soudem dne 28. 4. 2022, účast při jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí)), z náhrady hotových výdajů 4x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění a z 21% DPH 3.882,90 Kč z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

18. Lhůtu k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).