5 C 172/2018

Plný text

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 95 922 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 107 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 4 107 Kč od 14. 1. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 91 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 91 815 Kč od 14. 1. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 95 922 Kč od 10. 1. 2018 do 13. 1. 2018, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 80 828,30 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 17 705 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 95 922 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi účastníky podepsána smlouva o nájmu honitby s názvem„ [anonymizováno]“. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2016 bylo rozhodnuto, že rozhodnutí valné hromady žalobce o schválení smlouvy o nájmu honitby mezi žalobcem a žalovaným je neplatné, tudíž je neplatná i celá nájemní smlouva dle § 23 zákona o myslivosti. V období od 19. 12. 2014 do 25. 5. 2016 užíval žalovaný honitbu, jež byla předmětem shora označené nájemní smlouvy, bez právního důvodu, neboť nájemní smlouva byla stižena neplatností ex tunc. Žalobce se proto domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve formě obvyklého nájemného pozemku, určeného znaleckým posudkem [číslo] ze dne 2. 12. 2017. Žalovaný ani přes výzvu žalobce žalovanou částku nezaplatil.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobce neuznal. Uvedl, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu honitby, na základě které si žalovaný od žalobce pronajal honitbu s názvem„ [anonymizováno]“ o celkové výměře [anonymizována dvě slova] ha. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 4. 2013 do 31. 3. 2023, současně se žalovaný zavázal hradit žalobci nájemné ve výši 27 155 Kč, splatné každoročně k 1.

4. Za rok 2014 (tedy za období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015) žalovaný uhradil dne 25. 6. 2014 v hotovosti za pronájem honitby nájemné ve výši 27 388 Kč. Následně za rok 2015 (za období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016) žalovaný uhradil v hotovosti dne 31. 3. 2015 nájemné ve výši 16 789 Kč a za rok 2016 (za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017) uhradil v hotovosti dne 28. 12. 2015 za pronájem honitby nájemné ve výši 27 155 Kč. Je pravdou, že dne [datum] byla uzavřena nová smlouva o nájmu honitby, nicméně vzhledem k tomu, že předchozí nájemní vztah, založený smlouvou o nájmu honitby ze dne [datum], v té době nebyl řádně ukončen, bylo zřejmé, že nová smlouva o nájmu honitby ze dne [datum] je od samého počátku (ex tunc) neplatná. Není proto pravdou, že by v žalovaném období došlo ze strany žalovaného k užívání předmětné honitby bez právního důvodu a tedy k jeho bezdůvodnému obohacení. Žalovaný rovněž nesouhlasil se stanovenou výší ceny obvyklé uvedené v žalobě a rozporoval i samotný způsob jejího zjištění. Z procesní opatrnosti vznesl žalovaný také námitku promlčení a s ohledem na skutečnost, že se v neplatně uzavřené smlouvě o nájmu honitby mezi žalobcem a žalovaným jednalo o právní jednání, které zakládalo povinnost stran plnit si navzájem (synallagmatický právní vztah) přičemž žalovaný vždy řádně hradil žalobci sjednané nájemné, tímto z procesní opatrnosti vznesl rovněž námitku povinnosti žalobce k protiplnění., které žalovaný navrhoval započíst.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného uvedl, že nájemní vztah, založený smlouvou ze dne [datum], byl ukončen výpovědí žalobce ze dne 18. 4. 2014, která byla žalovanému doručena dne 4. 5. 2014. K poskytnutým platbám nájemného, na které žalovaný poukazoval, uvedl, že v rozhodném období od 19. 12. 2014 do 25. 5. 2016 není v účetnictví žalobce uveden žádný příjem od žalovaného.

4. Žalovaný nečinil sporným, že v dané honitbě vykonával činnost v období od 19. 12. 2014 do 31. 12. 2015. Nesouhlasil s tím, že by v honitbě vykonával činnosti od 1. 1. 2016 až do 25. 5. 2016. K otázce vedení účetnictví žalovaný doplnil, že na mimořádné valné hromadě žalobce dne [datum] došlo nejen ke schválení smlouvy o nájmu honitby, ale i k odvolání dosavadního honebního starosty [jméno] [příjmení] a zvolení nového honebního starosty [jméno] [příjmení], dále k odvolání dosavadního místostarosty a ostatních členů dosavadního honebního výboru a k volbě nového místostarosty a ostatních členů výboru. Následně citovaným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2016, č. j. 16 C 388/2014-85, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2016, bylo určeno, že přijatá rozhodnutí na výše uvedené valné hromadě honebního společenstva jsou neplatná. Nicméně v období od 18. 12. 2014 do 25. 5. 2016, kdy citovaný rozsudek nabyl právní moci, bylo účetnictví žalobce vedeno ve dvou samostatných řadách, tedy jak pokladníkem dosavadního neplatně odvolaného výboru honebního společenstva panem [jméno] [příjmení], tak pokladníkem neplatně nově zvoleného výboru honebního společenstva. Současný honební starosta a ostatní členové výboru žalobce byli řádně zvoleni až na valné hromadě konané dne [datum] a z toho důvodu došlo dne 7. 7. 2017 ze strany bývalého honebního starosty [jméno] [příjmení] k předání veškeré dokumentace, dokladů a náležitostí současnému starostovi žalobce [jméno] [příjmení] včetně pokladní knihy, vedené od 1. 4. 1993 do 7. 10. 2016, ukončené dne 8. 10. 2016 revizní zprávou, včetně všech účetních dokladů. Ohledně obvyklé ceny za nájem honitby předložil žalovaný znalecký posudek [číslo] ze dne 11. 7. 2019, podle něhož běžná roční obvyklá cena nájmu honitby v žalovaném období činí dohromady pouze 28 096 Kč. Namítl také, že výpověď smlouvy o nájmu honitby ze dne 18. 4. 2014 nebyla žalovanému nikdy doručena.

5. V kontextu žalobních tvrzení a obrany žalovaného vyvstalo v řízení několik okruhů otázek, kterými se soud zabýval. Předně bylo třeba postavit na jisto, zda žalovanému v rozhodném období svědčil k předmětné honitbě právní titul, kterým měla být podle žalovaného nájemní smlouva ze dne [datum], nebo zda žalovaný užíval honitbu bez právního titulu a vzniklo mu tak na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. V případě, že by šlo o nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, bylo dále třeba určit přesnou dobu, po kterou žalovaný honitbu užíval (když žalovaný rozporoval, že by ji neužíval po celé v žalobě uvedené období) a výši tohoto bezdůvodného obohacení odpovídající obvyklému nájemnému za užívání obdobné věci v daném místě a čase. Konečně bylo také třeba vzít v úvahu žalovaným vznesenou námitku promlčení a rovněž námitku vrácení plnění ve smyslu § 2993 zákona č. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen "o. z.) a s ní spojenou otázku, zda žalovaný poskytl žalobci za roky 2014 až 2016 platby za pronájem honitby, jak v rámci své obrany proti žalobě uváděl.

6. K posouzení existence právního titulu, jenž by žalovaného opravňoval užívat předmětnou honitbu, provedl soud dokazování listinami - výpisem ze spolkového rejstříku žalovaného, stanovami žalobce, smlouvou o nájmu honitby ze dne [datum], zápisem z valné hromady žalobce ze dne [datum], písemnou výpovědí smlouvy o nájmu honitby ze dne 18. 4. 2014 s potvrzením o převzetí ze strany žalovaného dne 4. 5. 2014, písemnou výpovědí z nájmu honitby ze dne 18. 4. 2014 s podacím razítkem [stát. instituce] ve spojení se sdělením tohoto úřadu ze dne 28. 8. 2019, sdělením [stát. instituce], odbor životního prostřední a územního plánování ze dne 18. 8. 2014, zápisem z valné hromady žalobce ze dne [datum], zápisem z mimořádné valné hromady žalobce ze dne [datum], spisem Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 16 C 388/2014 (z něj byla čtena žaloba, doplnění žaloby a rozsudek ze dne 12. 4. 2016, č. j. 16 C 388/2014-85), spisem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 5 C 220/2014 (z něj byla čtena žaloba, doplnění žaloby, usnesení ze dne 15. 7. 2016, č. j. 5 C 220/2014-160, a rozsudek ze dne 15. 7. 2016, č. j. 5 C 220/2014-162), spisem PČR sp. zn. KRPB [číslo] [rok] [číslo] (z něj úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 10. 11. 2014, úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 4. 11. 2014, [jméno] [příjmení] ze dne 4. 11. 2014, [jméno] [jméno] ze dne 19. 11. 2014, přípis [anonymizováno] [obec] ze dne 2. 9. 2014, výpověď smlouvy o nájmu honitby ze dne 18. 4. 2014, odvolání Honebního společenstva„ [anonymizováno]“ [obec] ze dne 8. 9. 2014 e-mailový přípis [jméno] [příjmení] ze dne 21. 11. 2014, zápis výborové schůze žalovaného dne [datum], odevzdání věci k projednání přestupku ze dne 29. 1. 2015), Dále soud provedl dokazování výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Na základě shora uvedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: předně účastníci nečinili sporným, že nájemní smlouva, uzavřená mezi účastníky dne [datum], je s odkazem na rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2016, č. j. 16 C 388/2014-85, neplatná. Proto soud blíže nehodnotil důkazy - zápis z mimořádné valné hromady žalobce ze dne [datum] a shora vymezený obsah spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 16 C 388/2014. Ze smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] ve spojení se zápisem z valné hromady žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že uvedenou smlouvou žalobce jako vlastník pronajal žalovanému jako uživateli honitbu o výměře [anonymizována dvě slova] ha na období od 1. 4. 2013 do 31. 3. 2023. Bylo sjednáno nájemné ve výši 27 155 Kč, splatné každoročně k 1. 4. na účet žalobce nebo v hotovosti pokladníkovi žalobce. Podle článku IX. smlouvy jakékoliv nedodržování podmínek vyplývajících z nájemní smlouvy je důvodem pro vypovězení a tím předčasné ukončení platnosti této smlouvy. Výpovědní doba je tříměsíční a počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce po doručení písemné výpovědi uživateli honitby. Pronájem honitby žalovanému byl odsouhlasen na valné hromadě žalobce konané dne [datum]. Ze zápisu z valné hromady žalobce ze dne [datum], písemné výpovědí smlouvy o nájmu honitby ze dne 18. 4. 2014 s potvrzením o převzetí ze strany žalovaného dne 4. 5. 2014 ve spojení se sděleními [stát. instituce], odbor životního prostřední a územního plánování, ze dne 28. 8. 2019 a 18. 8. 2014 soud zjistil, že na valné hromadě žalobce konané dne [datum] byl schváleno vypovězení smlouvy o nájmu honitby uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným za porušování článků V. a IX. této smlouvy. Dne 18. 4. 2014 pak žalobce dal žalovanému písemnou výpověď smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Písemnou výpověď převzal žalovaný dne 4. 5. 2014, jak vyplynulo z rukou psané poznámky s podpisem na originálu listiny, který soudu žalobce předložil. Soudu bylo předloženo i jedno vyhotovení této písemné výpovědi s podacím razítkem [stát. instituce], z něhož vyplynulo, že uvedený dokument byl úřadu doručen dne 13. 8. 2014. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který dle tvrzení žalobce převzal za žalovaného výpověď smlouvy o nájmu honitby, uvedl, že podpis na originálu výpovědi nájmu honitby ze dne 18. 4. 2014 vypadá jako jeho podpis, není si ale jist, zda toto psal, je to už dávno. Svědek naopak potvrdil, že na originálu smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] je jeho vlastnoruční podpis. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 28. 8. 2019 vyplynulo, že žalobce předložil úřadu dne 5. 4. 2013 jedno vyhotovení smlouvy o nájmu honitby uzavřené dne [datum] a podáním ze dne 13. 8. 2014 žalobce oznámil výpověď této smlouvy. Skutečnost, že žalobce na základě usnesení valné hromady ze dne [datum] vypověděl s tříměsíční výpovědní lhůtou smlouvy o nájmu honitby žalovanému, vyplývá rovněž ze sdělení téhož úřadu ze dne 18. 8. 2014 s poznámkou, že usnesení valné hromady bylo napadeno žalobou o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady vedené u soudu pod sp. zn. 5 C 220/2014. Z výše označeného obsahu spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 5 C 220/2014, bylo zjištěno, že usnesením ze dne 15. 7. 2016, č. j. 5 C 220/2014-160, které nabylo právní moci dne 1. 9. 2016, bylo na základě zpětvzetí žaloby zastaveno řízení v části, aby bylo určeno, že rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva„ [anonymizováno]“ [obec] ze dne [datum], kterým bylo schváleno vypovězení smlouvy o nájmu honitby uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným je neplatné. Rozsudkem ze dne 15. 7. 2016, č. j. 5 C 220/2014-162, pak bylo určeno, že ostatní ve výroku rozsudku označená rozhodnutí valné hromady žalobce ze dne [datum] jsou neplatná. Skutečnost, že žalobce dne 18. 4. 2014 vypověděl žalovanému smlouvu o nájmu honitby, vyplynula také z úředních záznamů o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], a také z přípisu [stát. instituce] ze dne 2. 9. 2014, e-mailového přípisu [jméno] [příjmení] ze dne 21. 11. 2014 adresovaného PČR, a zápisu výborové schůze dne [datum], jež jsou obsahem spisu PČR, sp. zn. KRPB [číslo] [rok] [číslo].

7. Na základě shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný užíval předmětnou honitbu na základě smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] uzavřené podle § 33 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve spojení s § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Tato nájemní smlouva byla však po předchozím souhlasu valné hromady konané dne [datum], uděleném v souladu s § 21 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, platně vypovězena listinou ze dne 18. 4. 2014, která byla žalovanému doručena dne 4. 5. 2014. Svědek [příjmení], který měl za žalovaného písemnost dne 4. 5. 2014 převzít, sice jednoznačně nepotvrdil svůj podpis na této listině, avšak ukončení nájmu honitby na základě shora uvedené výpovědi ze strany žalobce vyplývá z dalších důkazů - sdělení [stát. instituce], odbor životního prostřední a územního plánování ze dne 18. 8. 2014 a 28. 8. 2019 a také ze všech výše citovaných důkazů - úředních záznamů o podaných vysvětleních, e-mailového přípisu ze dne 3. 8. 214 a zápisu z výborové schůze žalovaného ze dne [datum], jež jsou obsahem spisu Policie ČR, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Byť byla veškerá usnesení valné hromady žalobce ze dne [datum] napadena žalobou o určení neplatnosti v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 220/2014, došlo následně k zastavení řízení ohledně určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady žalobce, kterým bylo schváleno vypovězení smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Na rozhodnutí valné hromady žalobce o této otázce je tedy nutno nahlížet jako na rozhodnutí platné a v návaznosti na to byla také smlouva o nájmu honitby platně vypovězena listinou datovanou dnem 18. 4. 2014, která byla žalovanému doručena dne 4. 5. 2014. Podle článku IX. nájemní smlouvy ze dne [datum] začala tříměsíční výpovědní doba běžet od prvního dne kalendářního měsíce po doručení písemné výpovědi, tj. od 1. 6. 2014 a skončila dne 31. 8. 20104. Lze tedy uzavřít, že žalovaný užíval od 1. 9. 2014 předmětnou honitbu bez právního důvodu, neboť i následná nájemní smlouva, datovaná dnem [datum], byla ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 4. 2016, č. j. 16 C 388/2014-85, stižena neplatností ve smyslu § 22 zákona o myslivosti.

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. V návaznosti na závěr, že žalovaný užíval od 1. 9. 2014 předmětnou honitbu bez právního důvodu a na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení, zabýval se soud dále otázkou, po jakou dobu žalovaný takto honitbu užíval, neboť z jeho strany bylo mimo jiné namítáno, že honitbu užíval pouze do data 31. 12. 2015 a nikoli až do 25. 5. 2016, jak bylo vymezeno v žalobě, a to vše rovněž v kontextu vznesené námitky promlčení. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Žalobce v žalobě požadoval po žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení za období od 19. 12. 2014 do 25. 5. 2016. Žaloba byla podána soudu až dne 20. 6. 2018, proto je nárok žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení za období od 19. 12. 2014 do 19. 6. 2015 promlčen. Žalovaný se řádně v průběhu tohoto řízení promlčení práva dovolal, proto nelze žalobci promlčené právo ve shora vymezeném rozsahu přiznat (§ 609 o. z.).

10. K posouzení doby užívání předmětné honitby provedl soud dokazování listinami - plánem mysliveckého hospodaření v honitbě za rok 2016, ročním výkazem o honitbě, stavu a lovu zvěře od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017 s uživatelem honitby [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec], a výslechem svědka [jméno] [příjmení]. V plánu mysliveckého hospodaření v honitbě za rok 2016 byl jako držitel honitby uveden žalobce, jako uživatel pak žalovaný. Podle ročního výkazu o honitbě, stavu a lovu zvěře byl jako uživatel honitby v období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017 uveden [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec]. Svědek [příjmení] uvedl, že plán mysliveckého hospodaření, je-li stanoven na rok 2016, platí od 1. 1. do 31. 12. 2016. Plán vyhotovuje svědek coby myslivecký hospodář, poté jej předá mysliveckému spolku, který následně osloví honební společenstvo, které plán schvaluje. Bez tohoto plánu by nebylo možno lovit tzv. užitkovou zvěř; jsou však druhy zvěře, které lze lovit celoročně, tedy i od ledna do března daného roku. Svědek uvedl, že nikdy nezpracovával dva myslivecké plány pro dva subjekty k téže honitbě. Svědek vyhotovoval i roční výkaz o honitbě za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017. S odkazem na plán mysliveckého hospodaření v honitbě za rok 2016 ve spojení s ročním výkazem o honitbě má soud za to, že žalovaný mohl užívat honitbu nejpozději do data 31. 3. 2016, neboť od 1. 4. 2016 je v ročním výkazu o honitbě, stavu a lovu zvěře uveden jako uživatel jiný, od žalovaného odlišný subjekt.

11. Dále se proto soud s přihlédnutím k namítanému promlčení práva zabýval výší bezdůvodného obohacení za období od 20. 6. 2015 do 31. 3. 2016, odpovídající obvyklému nájemnému za užívání obdobné věci v daném místě a čase. V tomto směru provedl dokazování znaleckým posudkem [číslo] ze dne 2. 12. 2017, předloženým ze strany žalobce, znaleckým posudkem [číslo] ze dne 11. 7. 2019, předloženým ze strany žalovaného, ve spojení s výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a znaleckým posudkem č. 2020 [číslo] ze dne 8. 10. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že účastníci vzájemně namítali správnost závěrů znaleckých posudků, které soudu předložili, soud tyto posudky již blíže nehodnotil a při určení výše bezdůvodného obohacení vyšel ze znaleckého posudku č. 2020 [číslo] ze dne 8. 10. 2020 znalce [jméno] [příjmení]. Soud se neztotožnil s námitkou žalobce, že znalecký posudek podal neakreditovaný znalec, neboť stanovení obvyklé výše nájemného spadá do oboru, pro nějž byl [jméno] [příjmení] znalcem jmenován (ekonomika, ceny a odhady nemovitostí), a nevyhověl ani návrhu žalobce, aby byl zpracován nový znalecký posudek, neboť posudek [jméno] [příjmení] je po obsahové stránce komplexní a přesvědčivý, znalec podrobně popsal, jakou metodu při stanovení obvyklého nájemného použil, z jakých podkladů vycházel, jakými úvahami se řídil a na základě čeho dospěl ke svému závěru, přičemž tento závěr je také náležitě odůvodněn. Doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem proto soud shledal jako nadbytečné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Podle znaleckého posudku č. 2020 [číslo] činí hodnota obvyklého nájemného za žalobou uplatněné období od 19. 12. 2014 do 25. 5. 2016 částku 36 680 Kč, čemuž s ohledem na výměru honitby 2 323 ha odpovídá částka 11 Kč/ha/rok a následně přepočtená částka obvyklého nájemného 70 Kč za den. Období od 20. 6. 2015 do 31. 3. 2016, po které má žalobce dle názoru soudu nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, tak odpovídá obvyklé nájemné v částce 20 020 Kč (70 Kč x 286 dnů).

12. Ohledně námitky žalovaného, aby při vypořádání nároku z titulu bezdůvodného obohacení bylo přihlédnuto k platbám, které za roky 2014 až 2016 poskytl žalobci za pronájem honitby, soud odkazuje na komentář k § 2993 o. z., uvedený v publikaci Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521 – 3081, relativní majetková práva 2. část), Švestka, Dvořák, Fiala a kolektiv, Praha 2014, z něhož mimo jiné vyplývá, že v nalézacím řízení má namítnutí vzájemného plnění za následek nutnost prověřit, zda je žalobou uplatněné právo na vydání bezdůvodného obohacení skutečně provázáno s restituční povinností ze strany žalobce. Důkazní břemeno ohledně této vzájemné spjatosti (naplnění jejích předpokladů, včetně alespoň částečného poskytnutí plnění na základě smlouvy oběma smluvními stranami) nese žalovaný, jenž uplatňuje námitku ve smyslu § 2993. Naproti tomu skutečnost, že žalovaným namítaná vzájemná restituční povinnost již byla splněna nebo zanikla jiným způsobem, bude nucen prokazovat žalobce. Judikatura vztahující se k § 457 zák. č. 40/1964 Sb. vyžadovala, aby podmíněnost žalobního požadavku splněním vzájemné restituční povinnosti vyjadřoval přímo petit žaloby, přičemž opomenutí tohoto aspektu při formulaci žaloby (o němž podle Nejvyššího soudu nebylo možné účastníky poučit na základě § 5 o. s. ř.) mělo za následek zamítnutí žaloby (NS 33 Odo 1405/2004, NS 23 Cdo 2325/2013, NS 28 Cdo 364/2018). Nová právní úprava naproti tomu předpokládá, že soud bude k oboustrannosti plnění na základě předmětné smlouvy přihlížet toliko v případě uplatnění námitky vzájemného plnění ze strany žalovaného. Žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení hodnot poskytnutých na základě oboustranně zavazující neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy, proto nemusí v žalobním petitu podmiňovat povinnost, která by měla být uložena žalovanému, souběžným vydáním plnění poskytnutého podle smlouvy žalovaným. Žalobce může jednoduše požadovat vydání bezdůvodného obohacení žalovaným, a uplatní-li žalovaný opodstatněnou námitku vzájemného plnění, promítne soud v případě shledání žalobou uplatněného nároku důvodným danou skutečnost do svého výroku (viz dále), aniž by žalobce musel měnit žalobu a uzpůsobovat petit této obraně ze strany žalovaného. Tam, kde si obě strany mají vracet peněžité plnění nebo peněžitou náhradu za prospěch, který nelze dobře vydat naturálně (§ 2999), však judikatura nepovažuje za žádoucí reagovat na vznesení opodstatněné námitky podle § 2993 vyjádřením vzájemné podmíněnosti restitučních povinností ve výroku. Místo toho se pokládá za správné vyčíslit rozdíl obou pohledávek účastníků a žalobci vyhovět v rozsahu, v němž jím uplatněná pohledávka převyšuje jeho povinnost k vydání peněžitého plnění žalovanému (NS 28 Cdo 1632/2011, NS 28 Cdo 2847/2015, NS 33 Cdo 5674/2017); je-li vlastní restituční povinnost žalobce odvíjející se od předmětné smlouvy vyšší než žalobou uplatněné právo, je žalobu namístě zamítnout. Je třeba zdůraznit, že ani v případě stejnorodé povahy vzájemných restitučních povinností nelze uplatnění námitky vzájemného plnění ve smyslu § 2993, jež má„ pouze“ obrannou povahu a znemožňuje prosazení práva na vydání bezdůvodného obohacení před splněním jeho vlastní restituční povinnosti, ztotožňovat se započtením podle § 1982 obč. zák. (projevem vůle působícím zánik pohledávek v rozsahu, v němž se kryjí) ani se vznesením námitky započtení podle § 98 o. s. ř. (skutkovým tvrzením o zániku závazku započtením; k povaze procesní námitky započtení viz NS 28 Cdo 1762/2020). To má význam zejména tam, kde je možnost započtení ve smyslu § 1982 obč. zák. omezena, jako je tomu v insolvenčním řízení (viz § 140 insolvenčního zákona), jelikož uplatnit námitku vzájemného plnění podle § 2993 obč. zák. bude přípustné i tam, kde je započtení vyloučeno (srovnej NS 29 Odo 52/2002, Rc 28/2006; toto rozhodnutí se sice vztahuje k předešlé právní úpravě, podle níž se pravidlo o vzájemné podmíněnosti restitučních povinností aplikovalo z moci úřední, Nejvyšší soud však fakt, že použití § 457 zák. č. 40/1964 Sb. nebylo podmíněno uplatněním námitky ze strany žalovaného, v argumentaci vedoucí k závěru, že se toto ustanovení prosadí navzdory prohlášení konkursu na majetek obohaceného i ochuzeného, nikterak výrazně neakcentoval).

13. Ve světle výše citovaných závěrů se proto soud zabýval otázkou, zda je žalobou uplatněné právo na vydání bezdůvodného obohacení provázáno s restituční povinností ze strany žalobce a v tomto kontextu řešil také otázku, zda, kdy a v jaké výši žalovaný žalobci platby za užívání honitby v letech 2014 až 2016 poskytl a zda žalobci případně vznikla povinnost tyto platby žalovanému vydat. K tomu provedl dokazování listinami - výdajovým pokladním dokladem žalovaného ze dne 25. 6. 2014 ve spojení s příjmovým pokladním dokladem žalobce ze dne 25. 6. 2014, pokladní knihou žalovaného za období od 25. 1. 2014 do 4. 11. 2014, pokladní knihou žalobce od 8. 12. 1992 do 7. 10. 2016, protokolem o předání a převzetí dokumentace, dokladem a dalších náležitostí ze dne 7. 7. 2017 a spisem PČR sp. zn. KRPB [číslo] (z něj úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 24. 5. 2017, úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 9. 6. 2017, výňatek pokladní knihy, úřední záznam o založení věci ze dne 29. 6. 2017), Dále soud provedl dokazování výslechem svědků znalce svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z těchto důkazů, konkrétně z výdajového pokladního dokladu ze dne 25. 6. 2014 vyplynulo, že uvedeného dne zaplatil žalovaný žalobci částku 27 388 Kč za pronájem honitby za rok 2014 Tomu odpovídá také příjmový pokladní doklad žalobce z uvedeného dne, jenž obsahuje údaj o přijetí platby 27 388 Kč od žalovaného. Realizace dané platby je také zaznamenána jak v pokladní knize žalobce dne 25. 6. 2014, tak i v pokladní knize žalovaného dne 26. 6. 2014. Jde-li o další platby nájemného za roky 2015 a 2016, k těmto naopak pokladní doklady chybí a záznam o realizaci platby je uveden pouze v pokladní knize žalovaného, podle níž dne 31. 3. 2015 byla zaplacena žalobci za nájem honitby v roce 2015 částka 16 789 Kč a dne 28. 12. 2015 za nájem honitby v roce 2016 částka 27 155 Kč. V pokladní knize žalobce však přijetí těchto dvou plateb zaznamenáno není. Jak vyplynulo z úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] u Policie ČR, v roce 2014 došlo ke změně vedení žalovaného, avšak pokladnu nikdo ze starého výboru novému výboru nepředal. Účetnictví tak bylo po určitou dobu vedeno ve dvou samostatných účetních řadách. Podle protokolu byla dokumentace, doklady a další náležitosti předány novému vedení žalobce až dne 7. 7. 2017. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že byl pokladníkem žalovaného, obě shora uvedené platby za roky 2015 a 2016 byly placeny ve prospěch žalobce, k platbám by však měl být přilepen výdajový pokladní doklad a příjmový pokladní doklad od tehdejšího předsedy žalobce, [jméno] [příjmení]. Všechny doklady se lepily zvlášť do sešitu, svědek uvedl, že po skončení své funkce předával pokladní knihu a účetní doklady revizní komisi. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi potvrdili platbu nájemného za rok 2014 O platbách za další období však svědci nic neuvedli. Výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pak soud blíže nehodnotil, neboť se z nich nezjistily žádné, pro zjištění skutkového stavu relevantní skutečnosti.

14. Soud po hodnocení shora uvedených důkazů vztahujících se k platbám za užívání honitby dospěl k závěru, že za situace, kdy existuje rozpor v záznamech v pokladních knihách žalobce a žalovaného ohledně plateb za užívání honitby v letech 2015 a 2016 a žalovaný žádný jiný doklad o realizaci plateb kromě zápisu v pokladní knize neměl, je při vypořádání nároku z titulu bezdůvodného obohacení možno přihlédnout pouze k platbě částky 27 388 Kč za pronájem honitby v roce 2014, která jako jediná byla prokázána a podložena výdajovým i příjmovým pokladních dokladem a tomu odpovídajícími zápisy v pokladních knihách žalobce i žalovaného. Platby žalovaného za užívání honitby za roky 2015 a 2016 naopak prokázány nebyly. Soud dále při své úvaze vyšel ze skutečnosti, že platba za rok 2014 de facto pokrývá hospodářský rok od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015. Za období od 1. 4. 2014 do 31. 8. 2014 plnil žalovaný žalobci z titulu nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2013, která byla k datu 31. 8. 2014 platně vypovězena. Zaplacenému ročnímu nájemnému 27 388 Kč pak odpovídá platba 75 Kč za den. Za shora vymezené období, kdy mezi účastníky ještě trval nájemní vztah, náleží žalobci nájemné ve výši 11 475 Kč (153 dní x 75 Kč) a zbytek do částky 27 388 Kč (tj. 15 913 Kč) je třeba při vznesené námitce protiplnění ze strany žalovaného zohlednit při vzájemném vypořádání vztahu mezi účastníky z titulu bezdůvodného obohacení.

15. Jak soud konstatoval v odstavci 11. tohoto odůvodnění, žalobci by za období od 20. 6. 2015 do 31. 3. 2016, po které žalovaný honitbu užíval, náleželo bezdůvodné obohacení v částce 20 020 Kč. Při zohlednění poskytnutého protiplnění ze strany žalovaného ve výši 15 913 Kč tak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 107 Kč. Jelikož je nárok na vydání bezdůvodného obohacení nárokem, jehož splatnost nastává až na základě výzvy toho, komu tento nárok vznikl, vyšel soud z toho, že žalovaný byl ze strany žalobce vyzván k vydání bezdůvodného obohacení písemnou výzvou ze dne 2. 1. 2017, která byla dne 3. 1. 2017 předána poště k přepravě. S přihlédnutím ke skutečnosti, že písemnost se do tří dnů od odeslání (do 6. 1. 2017) mohla dostat do dispoziční sféry adresáta, a že ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, má soud za to, že ode dne 14. 1. 2017 se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého dluhu. Proto má žalobce podle § 1970 o. z. právo požadovat po žalovaném vedle plnění částky 4 107 Kč také úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Ve zbytku, konkrétně tedy, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 91 815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 91 815 Kč od 14. 1. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 95 922 Kč od 10. 1. 2018 do 13. 1. 2018, soud žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný zamítl, jak vyplývá z výroku II. tohoto rozsudku.

17. S odkazem na všechny shora prezentované závěry o skutkovém stavu věci a jejich právní hodnocení pak soud již blíže nehodnotil další provedené důkazy, a to zápis z valné hromady žalobce ze dne [datum], smlouvy o nájmu honitby uzavřenou mezi žalobcem a [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum] a [datum], písemnou informaci pro občany [obec] ze dne 7. 4. 2017, fakturu [číslo] na částku 17 794 Kč, dopis žalovaného ze dne 19. 10. 2014, výdajový pokladní doklad ze dne 8. 7. 2014, přiznání k dani z příjmů žalobce za rok 2014, fakturu [číslo] na částku 17 794 Kč, rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ze dne 8. 12. 2016, zápis z mimořádné valné hromady žalobce ze dne [datum] a rozhodnutí Okresního úřadu [obec] ze dne 29. 3. 1993, neboť z nich nebyly zjištěny žádné skutečnosti či informace důležité pro posouzení dané věci.

18. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Ve sporu byl převážně úspěšný žalovaný, přičemž jeho procesní neúspěch byl v poměrně nepatrné části (4,3%). Proto soud přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, které představují zaplacené znalečné za vypracování znaleckého [číslo] ve výši 13 000 Kč a náklady související se zastupováním žalovaného advokátem tj. odměna advokáta za 9 úkonů právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 21. 11. 2018 a ze dne 11. 7. 2019, účast na jednáních dne 14. 6. 2019, 16. 8. 2019, 16. 10. 2019, 4. 12. 2019 - přesahující dvě hodiny, a dne 14. 7. 2021) a jeden úkon podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky ve výši ½ sazby odměny (vyjádření k odvolání nemeritorní povahy). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí podle ustanovení § 7 bodu 5. vyhlášky 4 940 Kč. Dále náklady řízení žalovaného tvoří náhrada hotových výdajů ve výši 3 000 Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky za každý provedený úkon právní služby po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k 5 jednáním soudu v celkové výši 2 000 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) této vyhlášky za 5 x 4 půlhodiny po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. za cestu k jednáním soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 150 km jízdy, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 7,8 litrů na 100 km. Cestovní náklady k jednáním soudu dne 14. 6. 2019, 16. 8. 2019, 16. 10. 2019 a 4. 12. 2019 představují podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 333/2018 Sb. při ceně pohonných hmot 33,10 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,10 Kč za 1 km jízdy částku 4 x 1 002 Kč. Cestovní náklady k jednání soudu dne 14. 7. 2021 za účinnosti vyhlášky č. 589/2020 Sb. při ceně pohonných hmot 27,80 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy činí částku 985 Kč. Náklady řízení tvoří podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a promeškaného času ve výši 10 905,30 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu DPH z cestovného, neboť cena pohonných hmot i základní sazby náhrady jsou v citovaných vyhláškách stanoveny včetně DPH. Dohromady přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 80 828,30 Kč.

19. Soud naopak nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za mimosmluvní odměnu za tři další porady s klientem (každá z nich trvající téměř tři hodiny) konané dne 31. 5. 2019, 12. 8. 2019 a 3. 12. 2019 a s nimi spojené cestovní náklady a náhrady ztrátu času, neboť tyto nepovažuje za náklady účelně vynaložené k bránění jeho práva. Žalovaný nevysvětlil důvod, proč byla dne 31. 5. 2019 konána další porada s klientem, když již dne 21. 11. 2018 zaslal soudu poměrně obsáhlé vyjádření k žalobě a v mezidobí nebyl ze strany soudu vyzván ke splnění nějaké povinnosti. Stejně tak nebylo dle názoru soudu účelné konat další poradu dne 12. 8. 2019, opět téměř tříhodinovou, když na jednání dne 14. 6. 2014 byl žalovaný vyzván pouze k upřesnění plateb nájemného, o kterých se žalovaný zmiňoval již ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 2018 a tuto výzvu splnil svým písemným podáním ze dne 11. 7. 2019 Ani u další porady konané dne 3. 12. 2019 (předcházející jednání soudu dne 4. 12. 2019) žalovaný nevysvětlil důvod, proč právě před tímto jednáním bylo třeba využít poradu v délce dvě a půl hodiny, když na jednání soudu pokračovalo dokazování výslechem znalce a navržených svědků a žalovaný opět nebyl ze strany soudu vyzýván ke splnění nějaké povinnosti.

20. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na výsledek řízení soud zavázal procesně neúspěšného žalobce nahradit České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 17 626 Kč, vynaložené v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku a účastí znalce [příjmení] [příjmení] na jednání soudu.