38 Co 211/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Čečotky a soudců Mgr. Zuzany Břízové a JUDr. Josefa Růžičky a ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: instituce, IČ IČO sídlem adresa za níž jedná Jméno žalované, IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované adresa pro doručování: adresa adresa o zaplacení částky 509.975 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2024, č. j. 52 C 190/2021 - 370

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku I. o povinnosti žalované zaplatit žalobci 20.123, 11 Kč s příslušenstvím mění tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 20.123,11 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů 2.500,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 135.447,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu o zaplacení částky 374.527,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání, které směřovalo proti části výroku I., v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 20.123,11 Kč s příslušenstvím. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadenou část výroku I. rozsudku soudu I. stupně tak, že žaloba bude ohledně částky 20.123,11 Kč s úrokem 8,5 % od datum zamítnuta. Namítla, že namísto částky 67.087,72 Kč, která byla soudem I. stupně přiznána žalobci jakožto náhrada za náklady obhajoby vynaložené v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka, má být žalobci přiznána částka toliko ve výši 54.964,61 Kč. Poukázala na to, že za tu část trestního řízení, v němž žalobce obhajoval advokát tituly před jménem jméno FO v období od datum do datum, náleží žalobci správně náhrada ve výši 24.850 Kč. V dalším období, kdy žalobce obhajoval tentýž advokát, pak náleží náhrada pouze za 5,5 úkonu právní služby a nikoliv za 7,5 úkonu, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí. Za toto období mělo být žalobci správně přiznáno na nákladech obhajoby 14.338,50 Kč. V období, kdy žalobce obhajoval advokát tituly před jménem právnická osoba, pak správně podle žalované náleží žalobci náhrada ve výši 15.776,11 Kč. Za nesprávnou žalovaná dále považuje tu část rozsudku soudu I. stupně, v níž byla žalobci přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 10.000 Kč. Odvolatelka poukázala především na to, že žalobce ničím neprokázal, že posuzované trestní řízení ovlivnilo jeho osobní či rodinné vztahy a nepředložil v tomto směru žádné důkazy. Stejně tak žalobce neprokázal žádný negativní dopad trestního řízení na jeho podnikatelskou činnost.

3. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání vyjádřil názor, že vydání rozhodnutí odvolacího soudu v této věci předtím, než bude rozhodnuto o žalobě, kterou podal pod sp. zn. spisová značka, by bylo neobjektivní a nehospodárné.

4. Právní zástupce žalobce v podání ze dne datum navrhl přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka, neboť v tomto řízení má být řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci samé.

5. Odvolací soud přezkoumal napadenou část rozsudku soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž opakoval nebo doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalované je v celém rozsahu důvodné.

6. Zbývající část výroku I. a výrok II. rozsudku soudu I. stupně nebyly odvoláním dotčeny a jsou již v právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

7. Předně odvolací soud konstatuje, že neshledal důvody pro přerušení řízení ve smyslu ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu probíhajícího řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka Jak již bylo vyjádřeno v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2024, č. j. 38 Co 9/2024 – 318, probíhající řízení ve správním soudnictví je samostatnou fází řízení a nemá žádný vliv na skutečnost, že předchozí trestní řízení vedené proti žalovanému bylo nezákonné. S ohledem na tento závěr není podle odvolacího soudu nutno vyčkávat skončení označeného řízení ve správním soudnictví a je možno o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy rozhodnout.

8. V souladu se závěry prezentovanými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 vycházel odvolací soud ze zásady, že o náhradě podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. rozhoduje soud podle svého uvážení v každém jednotlivém případě, vycházeje z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného. Případné zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a její přiznání je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

9. V posuzované věci má odvolací soud za to, že je nutno přisvědčit námitkám žalované uplatněným v odvolání, že žalobce neprokázal žádný konkrétní negativní dopad předmětného trestního řízení do jeho osobnostní sféry. Nebylo zjištěno žádné narušení osobních nebo rodinných vztahů a nebyl prokázán ani žádný dopad trestního řízení do ekonomické či pracovní sféry žalobce. Podle odvolacího soudu nepostačuje toliko obecné konstatování, že nezákonné trestní stíhání tak či tak muselo nějakým způsobem do osobnostní sféry žalobce dopadnout, aniž by bylo možno tento dopad konkretizovat. Přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu, byť toliko v symbolické částce, by za zjištěných okolností odporovalo obecným zásadám spravedlnosti, a to zejména s přihlédnutím k osobě žalobce, který opakovaně čelil a nyní opět čelí trestnímu stíhání. Soud I. stupně sice přiznal žalobci zadostiučinění pouze v minimální částce, odvolací soud ovšem z výše popsaných důvodů uzavřel, že v daném případě nelze žalobci přiznat žádné zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním řízením.

10. Namítala-li žalovaná ve svém odvolání nesprávné stanovení náhrady nákladů obhajoby žalobci v celkové výši 67.087,72, odvolací soud přezkoumal jednotlivé částky, které soud I. stupně žalobci z tohoto titulu přiznal, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je i v tomto směru opodstatněné. Z obsahu trestního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že skutečné náklady obhajoby, na jejichž náhradu má žalobce nárok, činí 54.964,61 Kč, tj. o 12. 123, 11 Kč méně, než bylo přiznáno. Ve fázi trestního řízení trvající od datum do datum představují náklady obhajoby náhradu za 9,5 úkonu právní služby v celkové výši 20.700 Kč a 10 režijních paušálů po 300 Kč. Další náklady obhajoby, kterou rovněž realizoval advokát tituly před jménem jméno FO, představují celkovou částku 14.338,50 Kč, sestávající ze 4 úkonů po 2.300 Kč, 1 půl úkonu za 1.150 Kč a 5 režijních paušálů po 300 Kč, to vše s DPH 21 %. Náklady obhajoby realizované advokátem tituly před jménem jméno FO pak představují celkovou částku 15.730 Kč, sestávající z odměny za 5 úkonů po 2.300 Kč, 5 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %.

11. Zde je nutno podotknout, že odvolání žalované bylo u nákladů obhajoby podáno toliko co do částky 10. 123, 11 Kč (celkem napadena částka 20. 123,11 Kč) a rozsahem odvolání je odvolací soud podle § 212 věty prvé o.s.ř. v daném případě vázán.

12. Z výše uvedených závěrů odvolacího soudu vyplývá, že celková náhrada za náklady dokazování a náklady obhajoby představuje částku 115.324,61 Kč a náhrada nemajetkové újmy žalobci nepřísluší, a proto odvolací soud z podnětu odvolání žalované, jehož mezemi je vázán, změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) napadenou část výroku I. rozsudku soudu I. stupně tak, že zamítl žalobu v části, v níž bylo po žalované požadováno zaplacení částky 20.123,11 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

13. Výrok tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vychází z ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobce celkem uplatňoval v této věci nárok na zaplacení částky 509.975 Kč s příslušenstvím a úspěšný byl co do částky 115.324,61 Kč s příslušenstvím. V řízení před soudem I. stupně tak představoval úspěch žalobce 22,6 % a úspěch žalované 77,4 %, z čehož plyne, že žalovaná má nárok na úhradu 54,8 % nákladů řízení před soudem I. stupně. Ty žalované vznikly v celkové výši 2.100 Kč za celkem 7 paušálních náhrad po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a proto za řízení před soudem I. stupně náleží žalované náhrada ve výši 1.150,80 Kč. V odvolacím řízení pak byla žalovaná plně úspěšná, a proto jí náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které jí vznikly ve výši 900 Kč za 3 paušální náhrady po 300 Kč. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobce je povinen nahradit žalované na těchto nákladech celkem 2.500,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.