52 C 190/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobce:a) Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému):

1. Anonymizováno - Anonymizováno, IČO: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno o zaplacení 509 975 Kč s příslušenstvím - náhrada újmy I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 135 447,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 10.10.2021 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 374 527,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 10.10.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 12.10.2021 domáhal dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, zaplacení žalované částky s příslušenstvím jakožto náhrady majetkové i nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20.3.2019, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27.8.2019, č.j. 6 T 84/2019-241) a nesprávného úředního postupu (obecný nesprávný úřední postup orgánů, průtahy).

2. Žalobce uvedl, že proti němu bylo nesprávně zahájeno dne 20.3.2019 trestního stíhání pro zločin ublížení na zdraví a přečin nebezpečného vyhrožování a dále byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27.8.2019, č.j. 6 T 84/2019-241, nesprávně uznán vinným těmito trestnými činy. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10.12.2019, č.j. 9 To 449/2019-345, byl prvostupňový rozsudek na základě znaleckých posudků tituly před jménem právnická osoba a tituly před jménem jméno FO a odborného vyjádření tituly před jménem jméno FO, předložených žalobcem, také zrušen. Věc byla sice následně postoupena do přestupkového řízení, v němž byl žalobce uznán vinným přestupkem. Přestupková rozhodnutí budou však také zrušena, neboť žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně správní žalobu, která je vedena pod sp. zn. 32 A 29/2023. Na majetkové újmě žalobce požadoval částku 58 360 Kč na nákladech na dokazování, částku 119 666,50 Kč na nákladech na zastoupení, částku 2 956 Kč na svých hotových výdajích a částku 128 992,50 Kč na ušlém výdělku. Na nemajetkové újmě žalobce požadoval částku 150 000 Kč za nezákonná rozhodnutí (psychická újma žalobce v důsledku narušení rodinných a přátelských vztahů) a částku 50 000 Kč za obecný nesprávný úřední postup (neúměrné zveličení trestní věci, diskreditace žalobce orgány činnými v trestním řízení spočívají v rozesílání obžaloby, chování trestního soudce). Částku za průtahy v řízení žalobce nespecifikoval, následně však již náhradu nemajetkové újmy za průtahy nepožadoval.

3. Žalovaná učinila ve svém vyjádření ze dne 29.8.2022 řadu úkonů právní služby poskytnutých žalobci nespornými. Ohledně zbývajících úkonů právní služby se žalovaná bránila tím, že byly neúčelné, stejně jako náklady na dokazování. Žalovaná měla za to, že nebylo prokázáno, že by žalobci ušel výdělek a že by trestní stíhání zasáhlo do jeho osobního či pracovního života.

4. Provedenými důkazy byly prokázány tyto skutečnosti:

5. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20.3.2019 (č.l. 2 trestního spisu sp.zn. 6 T 84/2019) vyplývá, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že poškozenému jméno FO dne datum na adresa, společně se dvěma nezjištěnými muži, zazvonil na zvonek u hlavních vstupních dveří do bytového domu s tím, že poškozenému doručují balíček, a poté co poškozený pootevřel vchodové dveře domu, přiskočil ke dveřím strčil mezi dveře nohu a začal na něj tlačit směrem dovnitř domu, přičemž na poškozeného opakovaně křičel, že ho zabije. Poškozený se nohou zapřel o schod a po chvíli přetahování, kdy jeden z mužů odtáhl žalobce od dveří, se podařilo poškozenému dveře zavřít. Poškozený utrpěl lehké, povrchní zranění spočívající v otoku a pohmatovou bolestivostí pravé ruky v oblasti páté záprstní kůstky, částečné odloučení nehtu palce pravé nohy s prokrvácením okolí nehtu, s krevním výronem pod nehtem, zhmožděním hrudníku vlevo s podkožním krevním výronem, podvrknutí krční páteře s omezením hybnosti v krajních polohách a pohmatovou bolestivostí nad trhovými výběžky krční páteře s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu 6 dní. V souvislosti s tímto jednáním, kdy poškozený prožil neobyčejně silnou stresovou reakci a strach o život, přetrvávala u poškozeného po více než po roce posttraumatická stresová porucha středně těžkého stupně, která přes nastavenou léčbu psychofarmaky významnou měrou zasahuje do kvality života poškozeného.

6. Z obžaloby ze dne 5.6.2019 (č.l. 38) vyplývá, že obžaloba pro stejné trestné činy byla proti žalobci podána téhož dne a řízení bylo vedeno pod sp.zn. 6 T 84/2019.

7. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27.8.2019, č.j. 6 T 84/2019-241 (č.l. 51) vyplývá, že žalobce byl uznán vinným zločinem ublížení na zdraví a přečinem nebezpečného vyhrožování tak, jak byly uvedeny již v zahájení trestního stíhání.

8. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10.12.2019, č.j. 9 To 449/2019-345 (č.l. 35) byl prvostupňový rozsudek zrušen. Odvolací soud přisvědčil obhajobě (žalobci) v tom, že závěry tituly před jménem jméno FO, která vypracovávala ve věci znalecký posudek, na základě kterého nalézací soud dospěl k závěru o způsobení těžké újmy na zdraví, skutečně vycházela z pouhých stesků samotného poškozeného a tato jeho tvrzení zůstala bez ověření. Tím, že tituly před jménem jméno FO počala poškozeného okamžitě léčit, byla diskvalifikována, neboť se stala jakožto ošetřující lékařka poškozeného, osobou podjatou. Odvolací soud akcentoval, že obhajoba založila nově do spisu znalecké posudky a odborné vyjádření (založeny byly v rámci odvolacího řízení znalecké posudky tituly před jménem právnická osoba a tituly před jménem jméno FO a odborné vyjádření tituly před jménem jméno FO), které jsou v diametrálním rozporu se závěry znalkyně tituly před jménem jméno FO, kdy tento rozpor bude třeba porovnáním posudků odstranit. Odvolací soud dále upozornil na to, že bude se zabývat otázkou, zda skutečně je možné, aby existovala příčinná souvislost mezi jedno až desetiminutovým tlačením do dveří, bez ohledu na to, co přitom bylo řečeno a vznikem tak závažné újmy na zdraví tak, jak je prozatím ze strany žaloby a poškozeného tvrzeno. Soud I. stupně se měl dále zabývat otázkou nastolenou obhajobou co do subjektivní stránky obžalovaného, co mohl předpokládat či nemohl předvídat, že nastane jako následek toho, že se s poškozeným přetahuje o dveře.

9. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13.10.2020, č.j. 6 T 84/2019-577 (č.l. 57) vyplývá, že prvostupňový soud vzhledem k pochybnostem o nepodjatosti znalkyně Holanové doplnil dle pokynů odvolacího soudu dokazování o revizní znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie tituly před jménem jméno FO, která si ve věci přibrala jako konzultantku znalkyni z odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie tituly před jménem jméno FO. Znalkyně nesouhlasila se závěry znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ani tituly před jménem jméno FO, předloženými obhajobou v rámci odvolacího řízení. Tuto důkazní situaci trestní soud vyhodnotil tak, že věrohodnost obžalovaného (žalobce) i svědka jméno FO (poškozeného) byla narušena okolnostmi vyplývajících z jejich vztahu, jejich vzájemné animozity, která trvá několik let a v obecné rovině tak dává prostor k úvahám týkající se zveličování celé záležitosti ze strany svědka jméno FO, naproti tomu bagatelizace situace a případné odpovědnosti u obžalovaného. U svědka jméno FO tomu přispěly závěry znaleckých posudků znalkyně jméno FO a znalce jméno FO.

10. Co se týče samotného průběhu skutku, jednoznačně proti sobě stály výpovědi obžalovaného, do jisté míry podporované výpověďmi svědků jméno FO a jméno FO, naproti tomu výpovědi svědka jméno FO a jméno FO, přičemž zde byla osoba svědka jméno FO, který v zásadě měl být na věci zcela nezávislý, neboť mělo jít o náhodného pozorovatele. Z výpovědi svědka jméno FO a jméno FO, při zohlednění obecné logiky věci dospěl trestní soud k závěru, že to byl právě obžalovaný, kdo byl ve svém jednání aktivní, kdo se domáhal vstupu do domu, vsunul do dveří nohu, kdy obžalovaný se několikrát vracel ke dveřím, ostatní ho museli uklidňovat. Trestní soud však neměl za prokázané fyzické násilí, rvaní, ale pouze to, že docházelo k přetahování o dveře, kdy celá situace mohla působit velice hekticky. Zdravotní následky u poškozeného vzniklé touto situací byly zcela lehké, přechodného charakteru, poškozeného neomezující v obvyklém způsobu života po dobu delší než šesti dnů. Tyto zdravotní následky tak nedosáhly intenzity trestného činu ublížení na zdraví.

11. Dále měl trestní soud za prokázané, že v rámci celé situace došlo k výhrůžkám ze strany obžalovaného, že poškozeného zabije, obžalovaný toto řekl zvýšeným hlasem. Co do vzniku posttraumatické stresové poruchy u poškozeného shledal trestní soud, že znalkyně jméno FO zjistila zbytky posttraumatické stresové poruchy, znalec jméno FO dospěl k zcela odlišným závěrům. Trestní soud bez ohledu na to, zda-li skutečně u poškozeného došlo k rozvinutí posttraumatického stresového syndromu, na základě výpovědi znalce jméno FO shledal, že obžalovaný těžko mohl předvídat, že by u poškozeného mohl nastat v psychické rovině tak silný následek – vznik posttraumatické stresové poruchy středně těžkého stupně. Subjektivní stránku trestného činu vyhrožování tak neměl soud za naplněnou. Nadto takovému psychickému stavu neodpovídalo ani reálné chování poškozeného, který navštěvoval soudní přelíčení obžalovaného i v jiných věcech, což je v přímém rozporu s tím, jak by se poškozený, jako oběť, u níž se rozvinul posttraumatický stresový syndrom, měl chovat - oběť se mj. vyhýbá lidem, se kterými má spojený traumatický zážitek. Trestní soud upozornil také na to, že není neobvyklé, když totožná slovní vyjádření jsou pronášena jednou či druhou stranou konfliktu, tvoří jakýsi „kolorit“ takovýchto jednání, který je velice častý a skutečně nevede k jinému dalšímu úmyslu k dokonání podobné výhružky. Intenzita takového jednání ze strany obžalovaného nebyla způsobilá k naplnění skutkové podstaty trestného činu nebezpečného vyhrožování.

12. Věc tak byla tímto usnesením ze dne 13.10.2020, č.j. 6 T 84/2019-577, které nabylo právní moci dne 17.11.2020, postoupena Anonymizováno adresa, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.

13. Trestní stíhání tak od jeho zahájení dne 20.3.2019 trvalo zhruba rok a půl, z toho od podání obžaloby dne 5.6.2019 zhruba rok a čtvrt. Věc byla projednána dvakrát prvostupňovým soudem a jedenkrát odvolacím soudem.

14. Z rozhodnutí Anonymizováno městské části adresa ze dne 27.1.2022, č.j. 22-02245/VV, sp. zn. OVV/KPP/357-20 (č.l. 262 správního spisu; č.l. 177 – jen první list) vyplývá, že žalobce byl uznán vinným tím, že narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého chování a že jinému vyhrožoval újmou na zdraví.

15. Z rozhodnutí Anonymizováno, odbor vnitřních věcí, ze dne 28.7.2022, č.j. MMB/0334049/2022, sp. zn. 3220/OVV/MMB/0217289/2022 (č.l. 307 správního spisu, č.l. 187) vyplývá, že prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno k novému projednání, neboť přestupek má spočívat pouze ve vpáčení se do dveří. Vyhrožování zabitím neměl odvolací správní orgán za prokázané, kdy měl za to, že ani trestní soud neuvedl, z čeho je má za prokázané. Správní orgán akcentoval, že oba účastníci se nesnáší a podhodnocují resp. zveličují věc ve svůj prospěch.

16. Z rozhodnutí Anonymizováno adresa ze dne 31.1.2023, sp. zn. OVV/KPP/357-20, č.j. 23-03756/VV (č.l. 278) ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím Anonymizováno, odboru vnitřních věcí ze dne 7.9.2023, sp. zn. 3220/OVV/MMB/0187291/2023, č.j.: MMB/0390804/2023 (č.l. 270), která nabyla právní moci dne 7.9.2023 vyplývá, že žalobce byl pravomocně uznán vinným pouze první části původně žalobci přičítaného přestupku proti občanskému soužití, a to že se dopustil jiného hrubého chování.

17. Ze sdělení Anonymizováno kraje, odbor správní a Krajský živnostenský úřad ze dne 3.10.2023, č.j. JMK 145673/2023 (č.l. 296) vyplývá, že správní orgán neshledal důvody k zahájení přezkumného jednání, neboť vydaná rozhodnutí nebyla nezákonná.

18. Z žaloby ze dne 7.11.2023 (č.l. 353) vyplývá, že žalobce podal správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně proti rozhodnutí správního orgánu, o níž nebylo dosud rozhodnuto a která je vedena pod sp. zn. 32 A 29/2023. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v usnesením ze dne 31.1.2024, č.j. 38 Co 9/2024 (č.l. 318), v rámci usnesení, jímž potvrdil prvostupňové rozhodnutí o pokračování řízení po pravomocném skončení přestupkového řízení, uvedl, že nyní souzená věc neměla být do skončení přestupkového řízení vůbec přerušována, nevyčkával soud skončení řízení ve věci správního soudnictví.

19. Z ostatních provedených důkazů soud žádné skutečnosti, které by byly rozhodné pro právní posouzení věci, nezjistil.

20. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

21. Vůči žalobci bylo dne 20.3.2019 zahájeno trestní stíhání a bylo vedeno soudní trestní řízení, v rámci něhož byl žalobce nejprve soudem prvního stupně uznán vinným zločinem ublížení na zdraví a přečinem nebezpečného vyhrožování. Odvolacím soudem bylo toto rozhodnutí zrušeno. Opětovným rozhodnutím soudu prvního stupně, které nabylo právní moci dne 17.11.2020 byla věc postoupena správnímu orgánu k projednání přestupku, neboť nešlo o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Trestní stíhání žalobce tak od jeho zahájení do skončení trvalo zhruba rok a půl. Žalobce byl správním orgánem následně pravomocně uznán vinným spácháním přestupku proti občanskému soužití spočívajícím v tom, že se žalobce dopustil jiného hrubého chování.

22. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

23. Vůči žalobci jakožto poškozenému bylo vedeno trestní stíhání. Nezákonným rozhodnutím by bylo již samotné zahájení trestního stíhání, které nakonec neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Jelikož zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za nějž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2012, sp. zn. 30 Cdo 265/2012).

24. V souzené věci však kromě zahájení trestního stíhání bylo vydáno ještě další nezákonné rozhodnutí, a to rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným z trestných činů ublížení na zdraví a nebezpečného vyhrožování. Toto nezákonné rozhodnutí bylo sice následně pro nezákonnost odvolacím soudem zrušeno, což je však již bez právního významu, neboť míru trestnosti jednání musí odhadnout již orgány činné v trestním řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3165/2018).

25. Stát tak odpovídá za újmu způsobenou nezákonnými rozhodnutími - zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu (§ 3, 7, 8 a 13 zákona č. 82/1998 Sb.).

26. Pro právní posouzení věci co do otázky zákonnosti trestních rozhodnutí je nerozhodné, že trestní řízení bylo postoupeno do řízení přestupkového, kde byl žalobce také následně pravomocně uznán vinným za spáchání přestupku občanskému soužití, neboť přestupkové řízení není pokračováním trestního stíhání a jeho výsledek je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4771-2015).

27. Žalobci v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími vznikla majetková (náklady na dokazování, náklady na zastoupení, hotové výdaje žalobce, ušlý výdělek) a nemajetková újma (psychická újma žalobce v důsledku narušení jeho rodinných, přátelských a pracovních vztahů), kterou žalobce vůči státu také uplatnil, a má tak vůči státu nárok na její zaplacení (§ 7 odst. 1 a § 8 odst. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem).

28. Dále se soud bude zabývat konkrétní výši nároků žalobce na majetkovou újmu:

29. Ohledně nákladů na dokazování mezi účastníky v podstatě nebylo sporné a z listinných důkazů také vyplývá, že žalobce zaplatil za odborné vyjádření tituly před jménem jméno FO částku 4 000 Kč (odborné vyjádření tituly před jménem jméno FO ze dne 7.10.2019 - č.l. 320 trestního spisu, potvrzení o úhradě - č.l. 18), za znalecký posudek tituly před jménem právnická osoba částku 35 000 Kč (znalecký posudek jako tituly před jménem právnická osoba ze dne 20.11.2019 - č.l. 476 trestního spisu, potvrzení o úhradě 1. - č.l. 19 verte, email - č.l. 16, potvrzení o úhradě 2. - č.l. 19 první strana) a za znalecký posudek tituly před jménem jméno FO částku 19 360 Kč (znalecký posudek jako tituly před jménem jméno FO ze dne 5.12.2019 - č.l. 444 trestního spisu, potvrzení o úhradě - č.l. 18). Celkem tak žalobce na odměnách znalců vynaložil částku 58 360 Kč.

30. Mezi účastníky však zůstalo sporné, zda toto odborné vyjádření a znalecké posudky přispěly ke skončení trestního stíhání žalobce, tzn. zda náklady na jejich vypracování byly účelné. Soud má za to, že odvolací trestní soud v usnesení o zrušení prvostupňového odsuzujícího rozsudku výslovně v bodě 19. odkázal odkázal na to, že „obhajoba založila do spisu znalecké posudky a odborné vyjádření, která byla v diametrálním rozporu se závěry doktorky Anonymizováno“, kdy na tento závěr lze považovat za zásadní zvrat v trestním řízení. Prvostupňový soud sice v následném usnesení o postoupení na přestupek z odborného vyjádření znalkyně jméno FO ani znaleckého posudku znalce jméno FO již nevycházel, ale vycházel především z charakteru animózních vztahů žalobce a poškozeného jméno FO a ze znaleckého posudku znalkyně jméno FO a znalce jméno FO. Soud za rozhodné považuje to, z čeho při zrušení odsuzujícího rozsudku vycházel krajský soud, kdy z jeho pohledu přinesly zásadní zvrat všechny tři důkazy – nejen znalecký posudek znalce jméno FO ale také odborné vyjádření znalkyně jméno FO a znalecký posudek znalce jméno FO. Soud má pro posouzení nároků nákladů na dokazování za nerozhodné i to, že dalšími důvody pro zrušení odsuzujícího rozsudku bylo to, že prvostupňový soud v důsledků pokynů odvolacího soudu neshledal, že by přetahování o dveře a jeho následky na fyzickém zdraví poškozeného dospělo do intenzity trestného činu ublížení na zdraví a že ani vyhrožování žalobce poškozenému zabitím nepřesáhlo míru běžného jednání a nedosáhlo intenzity trestného činu nebezpečného vyhrožování, zvlášť za situace kdy poškozený se nechoval v průběhu trestního řízení jako traumatizovaná osoba a žalobce nemohl takto silnou psychickou reakci žalovaného na své jednání předpokládat.

31. Soud tak žalobě co nároku na náhradu škody v části týkající se nákladů na dokazování plně vyhověl a v rámci výroku I. přiznal žalobci částku 58 360 Kč.

32. Ohledně nákladů na dokazování mezi účastníky v podstatě nebylo sporné a z listinných důkazů také vyplývá, že žalobce zaplatil za odborné vyjádření tituly před jménem jméno FO částku 4 000 Kč (odborné vyjádření tituly před jménem jméno FO ze dne 7.10.2019 - č.l. 320 trestního spisu, potvrzení o úhradě - č.l. 18), za znalecký posudek tituly před jménem právnická osoba částku 35 000 Kč (znalecký posudek jako tituly před jménem právnická osoba ze dne 20.11.2019 - č.l. 476 trestního spisu, potvrzení o úhradě 1. - č.l. 19 verte, email - č.l. 16, potvrzení o úhradě 2. - č.l. 19 první strana) a za znalecký posudek tituly před jménem jméno FO částku 19 360 Kč (znalecký posudek jako tituly před jménem jméno FO ze dne 5.12.2019 - č.l. 444 trestního spisu, potvrzení o úhradě - č.l. 18). Celkem tak žalobce na odměnách znalců vynaložil částku 58 360 Kč.

33. Mezi účastníky však zůstalo sporné, zda toto odborné vyjádření a znalecké posudky přispěly ke skončení trestního stíhání žalobce, tzn. zda náklady na jejich vypracování byly účelné. Soud má za to, že odvolací trestní soud v usnesení o zrušení prvostupňového odsuzujícího rozsudku výslovně v bodě 19. odkázal odkázal na to, že „obhajoba založila do spisu znalecké posudky a odborné vyjádření, která byla v diametrálním rozporu se závěry doktorky Holanové“, kdy na tento závěr lze považovat za zásadní zvrat v trestním řízení. Prvostupňový soud sice v následném usnesení o postoupení na přestupek z odborného vyjádření znalkyně jméno FO ani znaleckého posudku znalce jméno FO již nevycházel, ale vycházel především z charakteru animózních vztahů žalobce a poškozeného jméno FO a ze znaleckého posudku znalkyně jméno FO a znalce jméno FO. Soud za rozhodné považuje to, z čeho při zrušení odsuzujícího rozsudku vycházel krajský soud, kdy z jeho pohledu přinesly zásadní zvrat všechny tři důkazy – nejen znalecký posudek znalce jméno FO ale také odborné vyjádření znalkyně jméno FO a znalecký posudek znalce jméno FO. Soud má pro posouzení nároků nákladů na dokazování za nerozhodné i to, že dalšími důvody pro zrušení odsuzujícího rozsudku bylo to, že prvostupňový soud v důsledků pokynů odvolacího soudu neshledal, že by přetahování o dveře a jeho následky na fyzickém zdraví poškozeného dospělo do intenzity trestného činu ublížení na zdraví a že ani vyhrožování žalobce poškozenému zabitím nepřesáhlo míru běžného jednání a nedosáhlo intenzity trestného činu nebezpečného vyhrožování, zvlášť za situace kdy poškozený se nechoval v průběhu trestního řízení jako traumatizovaná osoba a žalobce nemohl takto silnou psychickou reakci žalovaného na své jednání předpokládat.

34. Soud tak žalobě co nároku na náhradu škody v části týkající se nákladů na dokazování plně vyhověl a v rámci výroku I. přiznal žalobci částku 58 360 Kč.

35. Ohledně nákladů na zastoupení mezi účastníky nebylo sporné (vyjádření žalované ze dne 29.8.2022 a z listinných důkazů (úkonů žalobce a soudu v trestním spisu sp. zn. 6 T 84/2019) také vyplývá, že žalobce vynaložil náklady na větší část úkonů právní služby, kterou žalobce požadoval.

36. Ohledně úkonů, které učinil za žalobce v počáteční fázi trestního stíhání Jméno advokáta:

37. Soud přiznal žalobci jeden úkon právní služby za přípravu a převzetí obhajoby (plná moc ze dne 3.4.2019 - č.l. 10 trestního spisu) a jeden úkon za podání stížnosti proti zahájení trestního stíhání ze dne 3.4.2019 (č.l. 8) doplněné dne 11.4.2019 (č.l. 9), neboť se jedná o úkony příprava a převzetí obhajoby a písemné podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Tyto úkony nebyly ani pro žalovanou sporné. Soud nepřiznal žalobci další úkon za doplnění stížnosti, neboť řádná stížnost měla zahrnovat věcný obsah nikoli být rozložena do dvou úkonů, jednoho blanketního a jednoho věcného. Obdobně má soud za to, že porada s klientem dne 4.4.2019 měla být zahrnuta již do porady týkající se přípravy a převzetí věci, neboť podstatou prvního porady žalobce se svým advokátem měla být právě příprava reakce na zahájení trestního stíhání, tj. stížnosti proti zahájení trestního stíhání. Lze si jen stěží představit, že by byl možné efektivně převzít právní zastoupení bez porady (rozhodnutí Ústavního soudu z 14. 4. 2020 sp. zn.

III. ÚS 909/20, bod

8. či z 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2042/20).

38. Soud přiznal žalobci dva úkony právní služby za prostudování spisu před skončením vyšetřování dne 16.5.2019 a poradu s klientem po podání obžaloby dne 24.6.2019 (§ 11 odst. 1 písm. c) a f) advokátního tarifu). Tyto úkony nebyly ani pro žalovanou sporné.

39. Soud přiznal žalobci čtyři úkony právní služby za účast u dvou soudního jednání, z nichž každé přesahovalo dvě hodiny (protokol o hlavním líčení ze dne 9.7.2019 - č.l. 208 – a ze dne 27.8.2019 - č.l. 231, § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) a dále dva úkony za porady s klientem před těmito hlavními líčeními (§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu). Tyto úkony nebyly ani pro žalovanou sporné.

40. Soud nepřiznal žalobci úkon spočívající v žádosti o poskytnutí kopie spisového materiálu ze dne 29.8.2019 (č.l. 246), neboť se nejednalo o úkon právní služby, který by měl nějaký věcně nějaký hodnotný obsah ale pouze o procesní přípis.

41. Soud nepřiznal žalobci úkon spočívající v návrhu na doplnění protokolace ze dne 10. 9. 2019 (č.l. 251), neboť se nejednalo o úkon právní služby, navíc tento úkon nebyl účelný, když z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2019, č.j. 6 T 84/2019 - 265 (č.l. 265) vyplývá, že návrh byl jako nedůvodný zamítnut, neboť bylo protokolováno doslovně podle zvukového záznamu. K námitce žalobce, že zvukový záznam z jednání nebyl v souladu s přepisem zvukového záznamu z jednání, který pořídil žalobce a založil jej do spisu na č.l. 239, soud uvádí, že přepis záznamu vyhotovený žalobcem není důkazem ale v podstatě pouhými tvrzeními žalobce a není pro posouzení souladu zvukového záznamu s protokolem rozhodný. Za rozhodné mám soud posouzení učiněné odvolacím soudem, který dospěl k závěru, že obsah protokolu z hlavního líčení odpovídá obsahu písemného protokolu z jednání. Námitka k protokolaci vznesená žalobcem tak byla nesprávná a tedy neúčelná.

42. Na těchto úkonech tituly před jménem jméno FO tak soud žalobci přiznal 10 úkonů právní služby.

43. Ohledně úkonů, které učinil za žalobce ve fázi odvolacího soudního řízení tituly před jménem právnická osoba:

44. Soud přiznal žalobci tři úkony právní služby za přípravu a převzetí obhajoby (plná moc ze dne 13.9.2019 - č.l. 269), podání odvolání ze dne 26.9.2019 (č.l. 267) doplněného - dne 1.10.2019 (č.l. 275), porada s klientem dne 1.10.2019, neboť se jedná o úkony příprava a převzetí obhajoby a písemné podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Tyto úkony nebyly ani pro žalovanou sporné. Pokud se týká odvolání a jeho doplnění, přiznal soud žalobci obdobně jako u stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání pouze jeden úkon právní služby, neboť skutečně věcným úkonem bylo až doplnění odvolání ze dne 1.10.2019, navazující na původní, pouze blanketní odvolání.

45. Z přípisu ze dne 1.10.2019 (č.l. 273) vyplývá, že tituly před jménem jméno FO zasílá odůvodnění odvolání ze dne 1.10.2019 za obhájce žalobce tituly před jménem právnická osoba. tituly před jménem jméno FO byl vystupoval pouze jako zástupce, substitut tituly před jménem jméno FO nikoli jako samostatným obhájcem žalobce, kdy úkon podání odvolání byl žalobci soudem již přiznán (viz výše).

46. Soud přiznal žalobci úkon právní služby za doplnění odvolání ze dne 6.12.2019 (č.l. 327), neboť se jednalo o věcné vyjádření k vyjádření poškozeného, kdy toto vyjádření poškozeného nebylo ještě v době podání původního odvolání žalobci známo a nemohl na ně tedy reagovat již v původním odvolání. Soud tak tento úkon - písemné podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky) žalobci přiznal, přestože tento úkon byl pro žalovanou sporný. 47. ještě nemohl být zahrnuto v původním doplnění odvolání.

48. Soud přiznal žalobci úkon právní služby za účast u soudního jednání (protokol o veřejném zasedání ze dne 10.12.2019 - č.l. 338, § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Tyto úkony nebyly ani pro žalovanou sporné. Z protokolu vyplývá, že jednání se účastnil tituly před jménem jméno FO, opět ale pouze jako substitut tituly před jménem jméno FO.

49. Na těchto úkonech tituly před jménem jméno FO tak soud žalobci přiznal 5 úkonů právní služby.

50. Ohledně úkonů, které učinil za žalobce v závěrečné fázi trestního řízení opět Jméno advokáta:

51. Soud nepřiznal žalobci úkon spočívající v námitkách proti opatření o přibraní znalce ze dne 9.4.2020 (č.l. 358), neboť se nejednalo o úkon právní služby, navíc tento úkon nebyl účelný, když z oznámení ze dne 24.4.2020 (č.l. 363) vyplývá, že námitky byly jako nedůvodné zamítnuty. Úkon tak nebyl účelný.

52. Soud nepřiznal žalobci úkon spočívající v žádosti o zajištění kontroly nad obsahem spisového materiálu ze dne 27.7.2020 (č.l. 402), neboť se nejednalo o úkon právní služby. K námitce žalobce, že tak reagoval na situaci, kdy ve spisu chyběly znalecké posudky tituly před jménem jméno FO a jméno FO, soud uvádí, že samotný žalobce tvrdil, že soud mu sděloval, že znalecké posudky ve spisu jsou. Má-li se soud vycházet ze sdělení soudu či z tvrzení žalobce, upřednostňuje soud sdělení nestranného soudu. Postrádá logiku, proč by soud z trestního spisu odstraňoval znalecké posudky, na základě nichž rozhodl ve prospěch žalobce. Soud tak má za to, že v danou, rozhodnou dobu znalecké posudky ve spise byly, co se s nimi stalo následně, např. v rámci nahlížení do spisu na informačním oddělení soudu, není nyní již dohledatelné a ani pro posouzení věci rozhodné.

53. Soud přiznal žalobci úkon právní služby za vyjádření obžalovaného ze dne 16.9.2020 (č.l. 420), tři a půl úkonu za účast u dvou soudních jednání (protokol o hlavním líčení přesahujícím čtyři hodiny dne 7.10.2020 - č.l. 551, protokol o hlavním líčení ze dne 13.10.2020, u nějž bylo vyhlášeno rozhodnutí - č.l. 575) a úkon právní služby za závěrečnou řeč ze dne 7.10.2020 (č.l. 567), neboť se jedná o úkony písemné podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif). Tyto úkony nebyly ani pro žalovanou sporné.

54. Soud nepřiznal žalobci půl úkon spočívající ve vyjádření k dotazu soudu ze dne 24.11.2020 (č.l. 598), neboť se nejednalo o úkon právní služby, ale stručnou procesní reakci.

55. Na těchto úkonech tituly před jménem jméno FO tak soud žalobci přiznal 7,5 úkonů právní služby.

56. Na úkonech tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO tak soud žalobci přiznal 22,5 úkonů právní služby, z nichž 15 úkonů bylo učiněno před 1.3.2020, kdy tituly před jménem jméno FO ještě nebyl plátcem DPH, a nenáleželo mu tedy DPH z této části odměny. Zbylých 7,5 úkonů bylo již učiněno po 1.3.2020 a žalobci za ně náleží také DPH (mezi účastníky nesporné). Pro žalovanou nebyla sporná ani sazba za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč. Odměna za zastupování za 22,5 úkonů právní služby tak činila částku 51 750 Kč. Paušálních náhrada hotových výdajů advokáta za 23 úkonů právní služby činila 6 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Náhrada hotových výdajů advokáta spočívající v paušální náhradě za promeškaný čas ve výši 1 091 Kč a náhradě za cestovné ve výši 600 Kč za cestu z adresa k soudnímu jednání v Brně a zpět, tj. celkem 1 691 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta (za úkony od 1.3.2020) a z náhrad hotových výdajů advokáta pak činila částku ve výši 5 655,72 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud tak žalobě co nároku na náhradu škody v části týkající se nákladů na zastupování žalobě částečně vyhověl a v rámci výroku I. přiznal žalobci částku 67 087,72 Kč.

57. Ve zbývající části žalované částky připadající na náklady na zastoupení (119 666,50 Kč) soud žalobu v rámci výroku II. zamítnul.

58. Soud tak zamítl jednak některé úkony, které měli učinit obhájci jméno FO a jméno FO, jak bylo rozebráno výše, a dále veškeré úkony, které měli učinit tituly před jménem jméno FO (5 200 Kč), tituly před jménem jméno FO (11 400 Kč) a tituly před jménem jméno FO (16 100 Kč), kteří pouze dublovali obhajobu, kterou žalobci poskytovali obhájci jméno FO a jméno FO. tituly před jménem jméno FO dělal pouze právní rozbor věci, což za situace, kdy měl žalobce jiné obhájce, nemá soud za účelné. tituly před jménem jméno FO pouze dublovala obhajobu v době, kdy bylo řešeno odvolání žalobce tituly před jménem jméno FO. tituly před jménem jméno FO se účastnil hlavního líčení dne 7.10.2020 pouze jako druhý advokát, což je neúčelné, je to jistý nadstandard, pokud obviněný chce mít více obhájců. Žalobce má samozřejmě svobodu volby neomezeného množství obhájců, účelný je však ve věci pouze jeden obhájce, který by měl být dostatečně odborně způsobilý vést obhajobu v této trestní věci, která se co do náročnosti zásadněji nelišila od běžných trestních řízení. Ohledně ostatních obhájců je na obžalovaném, aby nesl jejich náklady.

59. Hotové výdaje žalobce na cestovném za cestu žalobce za tituly před jménem jméno FO (substitutem tituly před jménem jméno FO) do adresa soud žalobci nepřiznal, neboť trestní řízení se konalo v Brně, kde měl žalobce i bydliště a bylo volbou žalobce, že si zvolil advokáta v adresa, přestože v Brně působí množství advokátů způsobilých k zastoupení žalobce v předmětné trestní věci. Žalobce má samozřejmě svobodu volby advokáta, avšak prostředky vynaložené na přesun žalobce na poradu s uvedeným advokátem do adresa, nelze považovat za účelně vynaložené náklady ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V trestním řízení přitom nešlo o věc nějakým způsobem mimořádně náročnou či komplikovanou, což by mohlo takovou volbu advokáta ovlivnit (nález Ústavního soudu ze dne 2.10.2013, sp. zn. II. ÚS 736/12). Soud nárok žalobce na náhradu újmy v části týkající se hotových výdajů žalobce (2 956 Kč) v rámci výroku II. zcela zamítnul.

60. Ohledně újmy žalobce na ušlém zisku, ušlém výdělku, akcentuje soud především to, že zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, sice obecně co náhrady újmy odkazuje na pravidla obsažená v občanském zákoníku (§ 26 zákona č. 82/1998 Sb.), pro část újmy – hmotnou újmu na ušlém zisku – však obsahuje speciální ustanovení § 28, které co do určení výše ušlého zisku spočívajícího v průměrném výdělku odkazuje na nařízení vlády č. 116/1998 Sb., které v § 1 odst. 2 jasně stanoví, že průměrný výdělek se v případě, že poškozený není zaměstnancem ale osobou samostatně výdělečně činnou. stanoví zejména z daňového přiznání (při zvážení všech okolností případu).

61. Námitka žalobce, že jeho ušlý výdělek měl být stanoven pouze na základě platebního výměru či na základě minimální mzdy, je tak nedůvodná, neboť žalobce tvrdil, že je osobou výdělečně činnou nikoli zaměstnancem a žádná z těchto dvou listin není daňovým přiznáním. Žalobce při své argumentaci platebním výměrem vycházel z ustanovení dle § 29 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., jednacího řádu, týkající se ztráty na výdělku, kterého by při absenci trestního řízení dosáhl. Jak bylo rozvedeno výše zákon č. 82/1998 Sb., kterým se řídí celý žalovaný nárok žalobce, má speciální úpravu ušlého zisku, a nelze tak vycházet z úpravy v jednacím řádu, která slouží pro stanovení nákladů v rámci soudního řízení. Proto je také lichá argumentace žalobce, že mu obdobně bylo přiznáno svědečné v jiné soudní věci, neboť osobě zúčastněné na soudním řízení se svědečné skutečně stanovuje dle jednacího řádu, a to dle základu daně. V této věci však žalobce neuplatňoval procesní náklady řízení ale hmotněprávní nárok na náhradu újmy v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, který je co do ušlého zisku speciálně upraven v zákoně č. 82/1998 Sb. resp. nařízení vlády č. 116/1998 Sb.

62. Po úplnost soud uvádí, že odkázal-li žalobce na platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019, pak z něho samotného však nelze zjistit příjem žalobce z podnikání a náklady potřebné k jeho dosažení, a potažmo průměrný výdělek (zisk) žalobce před poškozením. Příjmy pro účely stanovení základu daně nelze ztotožňovat s příjmy z podnikatelské činnosti, neboť předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou také příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu a ostatní příjmy (§ 3 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů). Rovněž výdaje a náklady, jež se pro stanovení základu daně od dosažených příjmů odečítají, nelze ztotožňovat s náklady, které bylo třeba na dosažení příjmu z podnikatelské činnosti vynaložit. Základ daně, jenž se určuje rozdílem mezi příjmy a výdaji pro účely výpočtu daně z příjmu, nelze ztotožňovat s průměrným výdělkem jako základem pro zjištění výše náhrady ušlého zisku (výdělku) (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2022, sp. zn. 30 Cdo 2358/2021).

63. Vzhledem k tomu že žalobce daňové přiznání přes poučení soudu o jeho povinnosti důkazní (§ 118 odst. 3 o.s.ř.) nepředložil, soud nárok žalobce na náhradu újmu v části týkající se ušlého zisku (128 992,50 Kč) v rámci výroku II. zcela zamítnul.

64. Na nároku na majetkovou újmě tak soud žalobci celkem přiznal v rámci výroku I. částku 125 447,72 Kč.

65. Dále se soud bude zabývat konkrétní výši nároků žalobce na nemajetkovou újmu:

66. Část nároku na nemajetkovou újmu žalobce uplatnil z titulu nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání, odsuzující prvostupňový rozsudek).

67. Žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví a nebezpečného vyhrožování, kdy soudem byl pro tyto trestné činy uznán vinným nebyl, a v následném přestupkovém řízení byl uznán vinným pouze přestupkem proti občanskému soužití spočívající v tom, že se dopustil jiného hrubého chování. Přestupek proti občanskému soužití spočívající v tom, že by žalobce jinému vyhrožoval újmou na zdraví, neměl správní orgán za prokázaný.

68. Soud měl za zásadně podstatné to, že jednání žalobce spočívající v ublížení druhému na zdraví bylo jednáním v rozporu se zákonem, sice ne jednáním trestným ale jednáním přestupkovým. Jednání žalobce spočívající ve vyhrožování pak nebylo prokázáno ani v řízení trestním ani přestupkovém. Ohledně trestného činu nebezpečného vyhrožování tak bylo do práv žalobce zasáhnu to výrazněji, neboť pro tento trestný čin, neměl být vůbec trestně stíhán ani přestupkově šetřen. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře zdůraznil, že v řízení o přestupku je rozhodováno o vině a trestu za porušení práva. Zkoumá se v něm proto naplnění obecných znaků přestupku, a to především v tom směru, zda jednání pachatele přestupku bylo v rozporu s právem (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2715/2013). Výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný, bude-li však zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a zákon č. 82/1998 Sb. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4771/2015). Vinný přestupek je třeba promítnout jen do výše nemajetkové újmy nikoli do výše majetkové újmy - škody (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 5839/2016, 30 Cdo 1777/2012).

69. Soud dále vycházel z judikatury Nejvyššího soudu o poměřování výše peněžitého zadostiučinění předložením případů zadostiučinění přiznaného v případech obdobných (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 67/2016). Jestliže žalobce přes přiměřené poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neoznačí vhodná rozhodnutí ve srovnatelných případech, pak uvedená skutečnost není důvodem pro zamítnutí žaloby, nýbrž je na soudu, aby sám provedl srovnání také s jinými obdobnými případy, které jsou mu známy z jeho činnosti a s nimiž účastníky před vydáním rozhodnutí seznámí (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 577/2017). Soud si proto v souladu s § 120 odst. 2 o.s.ř. zjistil rozhodnutí ve srovnatelných věcech z databáze rozhodnutí odvolacích soudů na www.justice.cz (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 499/2021).

70. Z webové sjetiny – „Peněžní zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním - právnická osoba - Portál justice“ – resp. zde uvedeného odkazu na seznam, vyplývají co do přečinu vyhrožování pouze čtyři rozhodnutí, a to na řádcích č. hodnota, 100, 319, 353 - rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 12 Co 398/2014, Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 123/2016, Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 11 Co 277/2020 a Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 84 Co 9/2018, kde se přiznané částky pohybují mezi 20 000 a 40 000 Kč. V Aspi ani v databázi rozhodnutí na justici.cz nebylo možno žádná z těchto rozhodnutí dohledat.

71. Žalobce v rámci žaloby odkazoval na další dvě trestní řízení sp.zn. 90 T 107/2019 a 4 T 141/2019, kdy žalovaná újma mu měla vzniknout s tím, že tato řízení se kumulovala a vrhala na žalobce nevhodné světlo, kdy soudem bylo z ISAS zjištěno, že ohledně těchto trestních věcí bylo rozhodováno také, co se týká náhrady škody za nesprávný úřední postup, a to ve věci sp. zn. 43 C 15/2021 (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2.10.2023, č.j. 43 C 15/2021-259 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9.4.2024, č.j. 17 Co 34/2024–277), a 47 C 67/2021 (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3.2.2023, č.j. 47 C 67/2021–160), kdy v první věci byla přiznána náhrada za nemajetkovou újmu ve výši 5 000 Kč a ve druhé ve výši 20 000 Kč. Ve věci sp.zn. 43 C 15/2021 byl rozsah částek v rozhodnutí jiných soudů, ze kterých bylo vycházeno, 5 000 Kč až 100 000 Kč. Tyto částky také zhruba korelují s částkami, které vyplývají ze seznamu, kdy ještě ve věci sp.zn. 43 C 15/2021 lze vycházet z toho, že se jednalo o obdobný trestný čin, týkající se nezákonného vstupu do obydlí, kdy v žalované věci máme v podstatě podobnou věc, a to přetahování o dveře. Soud tak na základě všech těchto rozhodnutí přiznal žalobci na náhradě nemajetkové újmy (zadostiučinění) v rámci výroku I. částku ve výši 10 000 Kč.

72. Při stanovení této částky soud zohlednil, že skutek spočívající v nepřiměřeném přetahování o dveře, který způsobil nepříznivé zdravotní fyzické následky poškozenému se skutečně stal. Také trestní soudy měly za prokázané, že se skutek stal. K ukončení trestního stíhání došlo nikoliv pro to, že by se skutek nestal, ale že nebyl trestným činem ale pouze přestupkem, neboť např. zdravotní následky poškozeného netrvaly déle než 7 dní). Žalobce tak měl být stíhán ale nikoliv trestně ale pouze přestupkově. Za psychické následky poškozeného pak žalobce nemohl být odpovědný, neboť je nemohl předpokládat, resp. byly důsledkem ne zcela dobrého psychického stavu poškozeného obecně. Délka trestního řízení (1,5 roku) byla přiměřená, žalobce tak nebyl negativním důsledkům trestního stíhání vystaven déle, než bylo nutné.

73. Žalobce sice nejprve tvrdil vliv negativní trestního stíhání na jeho rodinné a přátelské vztahy, po druhém jednání konaném dne 23.4.2023 se však rozhodl tento negativní vliv neprokazovat, neobstarávat od jednotlivých osob čestná prohlášení. Je obecně známo, že trestní stíhání vždy negativně ovlivní osobní život člověka, zvýší životní stres stíhané osoby, okolí stíhané osoby na ni nenahlíží již jako na bezúhonnou ale jako na společensky nebezpečnou, překračující základní státem chráněné hodnoty. Soud tak vliv trestního stíhání na osobní život žalobce zohlednil alespoň v obecné rovině, když podrobnější okolnosti nebyly tvrzeny a ani prokazovány. Soud vycházel z toho, že žalobce neměl užší rodinu (manželku, děti), a dotčeny měly být vztahy vzdálenější – s rodiči, partnerkou, přáteli. Obdobně soud hodnotil i vliv trestního stíhání na pracovní život žalobce, neboť žalobce žádný konkrétní vliv na své podnikání neprokázal.

74. Soud zohlednil také subjektivní vnímání trestního stíhání žalobcem, kdy z postoje žalobce v průběhu projednávání nyní souzené věci bylo zřejmé, že žalobce k řešení věcí přistupuje podrobně, snaží se být vzorný, pečlivý, záleží mu na tom, aby jej okolí vnímalo jako bezchybného. Je zřejmé, že tento obraz, který je pro žalobce více důležitý než pro běžnou osobu, muselo trestní stíhání narušit výrazněji.

75. Další část nároku na nemajetkovou újmu uplatnil žalobce z titulu nesprávného úředního postupu, který měl spočívat v neúměrné zveličení trestní věci, diskreditace žalobce orgány činnými v trestním řízení spočívají v rozesílání obžaloby, chování trestního soudce a dále průtazích v řízení.

76. Pokud se týká zveličování trestní věci propojováním se souběžným trestními řízeními, ve kterých byl žalobce obžalován věcech Městského soudu v Brně sp.zn. 4 T 141/2019 a 90 T 107/2019 má soud za to, že skutečnost, že žalobce byl kromě nyní souzeného trestního řízení trestně stíhán ještě v dalších dvou trestních řízeních, nebylo v nyní souzené trestní věci nijak zveličováno, žalobce ani netvrdil, v čem konkrétně mělo toto zveličování v nyní souzeném trestním řízení sp.zn. 6 T 84/2019 vlastně spočívat. Argumentoval-li žalobce nedůvodným rozesíláním obžaloby ve věci 90 T 107/2019, pak tato argumentace je nerozhodná, neboť se týká jiného trestního řízení.

77. Pokud se týká údajného nevhodné chování trestního soudce v nyní souzeném trestním řízení, žalobce ani netvrdil, v čem konkrétně mělo takové nevhodné chování soudce spočívat, a především pak od této své argumentace u druhého jednání dne 23.4.2023 v podstatě ustoupil, když uvedl, že „pokud v podání ze dne 2.9.2022 (č.l. 200) byly zmíněny úvahy soudu o aspektech věci tak toto jsem nemyslel tak, že by soudce u jednání říkal něco nevhodného či něco nad rámec věci“.

78. Pokud se týká průtahů v trestním řízení žalobce nespecifikoval, v jakých konkrétních prodlevách měly spočívat a následně již náhradu nemajetkové újmy za průtahy také nepožadoval. Pro úplnost soud uvádí, že trestní stíhání trvající rok a půl, kdy ve věci rozhodoval dvakrát prvostupňový soud a jedenkrát soud odvolací, by stěží bylo možné považovat za nepřiměřeně dlouhé.

79. Náhradu nemajetkové újmy v důsledku nesprávného úředního postupu (§ 13 zákona č. 82/1998 Sb.), tak žalobce nakonec v podstatě neprokazoval, nepožadoval.

80. Na nároku na nemajetkovou újmě tak soud žalobci celkem přiznal v rámci výroku I. částku 10 000 Kč.

81. Ve zbývající části žalované částky připadající na nemajetkovou újmu (150 000 Kč) soud žalobu výrokem II. zamítnul.

82. Soud tak žalobě na náhradu újmy co do částky 135 447,72 Kč výrokem I. vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení v zákonné výši s počátkem prodlení dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty k plnění počínající doručením výzvy k zaplacení (§ 15 zákona č. 82/1998 Sb.). Lhůtu k plnění pak soud stanovil patnáctidenní, tj. delší než základní lhůtu třídenní, neboť žalobkyně o to z důvodu delšího zprocesování proplacení nároku státem požádala (§ 160 odst. 1 o.s.ř).

83. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. včetně příslušných zákonných úroků z prodlení zamítnul.

84. Výrokem III. nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť každý z účastníků měl zhruba poloviční úspěch (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). V části řízení o zaplacení majetkové újmy byla ze dvou třetin úspěšná žalovaná (z žalované částky 309 975 Kč byla žalobci přiznána částka 125 447,72 Kč), v části řízení o zaplacení nemajetkové újmy byl zase úspěšný žalobce - byla mu přiznána částka 10 000 Kč, kdy v řízení dle zákona č. 82/1998 Sb. je co do nákladů řízení podstatné pouze to, zda žalobce ohledně svého nároku na zadostiučinění uspěje a nikoli již v jaké výši. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.