38 Co 255/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 490 220 Kč o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově z 11. 6. 2024, čj. 14 C 31/2024-107 I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje v napadeném výroku II o věci samé,b/ mění v napadeném výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 70 521,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátkyII. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 36 848 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ohledně částky 350 000 Kč (výrok I), žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 145 220 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), dále žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci na plné náhradě nákladů řízení 78 755 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok III) a dále rozhodl, že žalobci bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen soudní poplatek ve výši 9 879 Kč z účtu České republiky – Okresního soudu v Prostějově (výrok IV).

2. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům II a III, podali v zákonné lhůtě odvolání žalovaní. Vytýkají v něm soudu nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení věci zejména pokud se týká platnosti nájemní smlouvy. Dle žalovaných je nájemní smlouva naopak stižena absolutní neplatností z hlediska sjednání výše nájemného. Žalobce mohl požadovat placení částky odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase, ale toto se absolutně nerovná částce nájemného, kterou požaduje v řízení zaplatit. Nájemní smlouva byla uzavřena na základě smíšené smlouvy, dle níž výše měsíční splátky dalšího členského vkladu je rovna části anuitní splátky úvěru. Dle článku , číslo, nájemní smlouvy ve spojení s přílohou označenou jako „předpis měsíčních záloh nájemného“ se položky přestavující nájemné skládají z částky odpovídající pojištění, dani z nemovitostí a odměny volených orgánů a dále měsíční anuitní splátky úvěru spolu s poplatkem za správu. Je dle žalovaných otázkou, zda se jedná o nájemné definované v nájemní smlouvě či o splátky dalšího členského vkladu dle smíšené smlouvy. Nájemní smlouva je v této části neurčitá a nesrozumitelná, proto je stižena dle žalovaných absolutní neplatností. Nárok žalobce tak lze posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci a jeho výše se určí finančním obnosem odpovídajícím částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí, zpravidla formou nájmu. Nájemné za objekt rodinného domu v okolí města , město, se pohybuje kolem částky , částka, Kč měsíčně, a pokud žalovaní na žalovanou pohledávku zaplatili 350 000 Kč, zaplatili dokonce více, než byli povinni. Žalovaní proto navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta a bude jim přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaných navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že z žaloby vyplývá, že dlužná částka je požadována z titulu nájemného podle nájemní smlouvy. Žalovaný u jednání prohlásil, že si je svého dluhu vědom, že jej činí nesporným a že dlužnou částku zaplatí v plné výši. Bylo však zaplaceno jen 350 000 Kč, a lze tak dovodit, že plněním dluhu zčásti se má za to, že došlo k uznání i zbytku dluhu. Se vstupem do bytového družstva je ze zákona spojena povinnost nájemců hradit členský podíl, který byl účastníky v souladu s nájemní smlouvou označován jako nájem. Ustanovení § 729 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech není kogentní a umožňuje jednotlivé pojmy upravit, popřípadě platit členský příspěvek jako nájemné, a tyto dva pojmy označují zcela zjevně totožné částky. Platbami nájemného se žalovaní podíleli na pořízení předmětu nájmu, což vyplývá i ze stanov bytového družstva. Nelze tak mluvit ani o nejednoznačném věcném obsahu ujednání v nájemní smlouvě. Žalobkyně žalovaným několikrát sdělila, jak daný systém funguje, a byly jim vysvětleny jednotlivé pojmy a celý systém, takže byli plně informováni o tom, jaké částky a z jakého titulu mají platit. Nelze tak omlouvat jejich protiprávní jednání spočívající v užívání cizí nemovitosti bez přiměřené protihodnoty. Nelze mluvit ani o bezdůvodném obohacení žalobkyně, neboť jsou to právě žalovaní, kteří se po dobu , počet, měsíců obohacují na úkor žalobkyně. Neplatili ani přitom jimi uváděnou částku 20 000 Kč měsíčně a ani v měsících po vydání rozsudku není žádné nájemné placeno Nelze jim tak přiznat žádné právo, tím spíše nelze mít za to, že by jim náleželo právo z bezdůvodného obohacení. Neznalost zákona nikoho neomlouvá, tím spíše nelze mít za to, že žalovaní byli uvedeni v omyl, když nemohli objektivně očekávat, že s podpisem nájemní smlouvy nebudou hradit tam sjednané nájemné. To bylo sjednáno pevnou částkou, takže nepřichází v úvahu placení běžného nájemného v daném místě a čase.

4. Odvoláním žalovaných nebyly napadeny výroky I a IV rozsudku soudu I. stupně, které proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyly právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2, § 159 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).

5. Odvolací soud dále přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II a III a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a po zopakování a doplnění dokazování posléze uvedenými listinnými důkazy (§ 213 odstavec 2, 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

6. Žalobce v dané věci domáhá po žalovaných zaplacení shora uvedené částky na základě tvrzení, že vlastní nemovitosti na adrese , adresa, a pronajal je nájemní smlouvou uzavřenou , datum, žalovaným, že , datum, vzniklo žalované členství v bytovém družstvu, že s užíváním nemovitostí vznikla povinnost platit měsíční zálohy na nájemné a zálohy na úhradu plnění poskytovaných s nájmem, že s účinností od , datum, byli žalovaní povinni platit na nájemném částku 51 022 Kč, avšak zaplatili pouze 20 000 Kč, a že dluh ke dni podání žaloby za deset měsíců činí 490 220 Kč. Soud I. stupně žalobě po jejím částečném zpětvzetí a zastavení řízení vyhověl s odůvodněním, že bylo prokázáno neplacení nájemného v předepsané výši, že částečným plněním byl uznán i zbytek dluhu a že tehdy uplatněné námitky žalovaných ohledně platnosti nájemní smlouvy nejsou relevantní. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

7. Dle ustanovení § 2201 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „zákon“, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

8. Dle ustanovení § 2246 odstavec 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá.

9. Dle ustanovení § 744 odstavec 1 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích členové, kteří jsou nájemci družstevních bytů, hradí v nájemném bytovému družstvu pouze účelně vynaložené bytového družstva vzniklé při správě těchto družstevních bytů, včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce domů, ve kterých se nacházejí, a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice do těchto družstevních bytů.

10. Dle ustanovení § 747 věta prvá zákona č. 90/2012 Sb. je-li jeden z manželů výlučným členem bytového družstva, mají oba manželé společné nájemní právo podle občanského zákoníku odvozené od práva nájmu manžela, který je výlučným členem družstva.

11. Vztah mezi bytovým družstvem a jeho členem není běžný vztah pronajímatele a nájemce, nýbrž jde o součást členských práv a povinností. V úpravě nájemného se promítá účel bytového družstva, jímž je zajišťování bytových potřeb členů družstva neziskovým způsobem. Člen hradí pouze náklady spojené s užíváním, s provozem bytového domu, v němž se byt nachází, případně poskytuje paušální příspěvek na náklady spojené s provozem bytového dom.

12. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobcem , datum, nájemní smlouvu týkající se sporné nemovitosti a , datum, se stala členkou družstva žalobce. Předsedou družstva bylo nájemné stanoveno ve výši 51 022 Kč měsíčně, žalovaní ke dni zahájení řízení zaplatili 20 000 Kč a a v průběhu řízení 350 000 Kč. Poté nájemné placeno nebylo, dle tvrzení žalobce nebylo placeno ani v průběhu odvolacího řízení a probíhá soudní řízení o přezkumu rozhodnutí žalobce o vyloučení žalované z družstva.

13. Odvolací soud zopakoval dokazování nájemní smlouvou z , datum, uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, v jejímž článku , číslo, je uvedeno, že nájemce je povinen hradit pronajímateli nájemné ve výši účelně vynaložených nákladů bytového družstva vzniklých při správě předmětu nájmu, včetně zejména splátek dlouhodobého investičního úvěru, dalších investičních a provozních úvěrů či jiných nástrojů dlouhodobého financování, nejsou-li promítnuty do dalšího členského vkladu včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce domu, v němž se předmět nájmu nachází, a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice předmětu nájmu s tím, že nájemné může být členěno na jednotlivé položky a o výši nájemného rozhoduje předseda družstva. Dle článku , číslo, smlouvy je nájemce povinen platit pronajímateli měsíčně zálohu na nájemné ve výši 50 655 Kč, dle článku , číslo, smlouvy spolu se zálohou na nájemné a na služby je nájemce na základě smíšené smlouvy, této smlouvy a stanov bytového družstva povinen pronajímateli hradit měsíční anuitní splátku úvěru, která ke dni uzavření smlouvy činí spolu s poplatkem za správu 50 655 Kč, kdy část měsíční anuitní splátky úvěru připadající na únor je měsíční splátkou dalšího členského vkladu číslo , číslo, .

14. Dále odvolací soud zopakoval dokazování podstatným obsahem stanov žalobce přijatých na základě rozhodnutí členské schůze z , datum, , dle jejichž článku , číslo, písmeno , písmeno, ) a , písmeno, ) přijatý člen bytového družstva je povinen uzavřít s bytovým družstvem nájemní smlouvu na nájem předmětu nájmu uvedený v rozhodnutí předsedy o přidělení vybraného předmětu nájmu do nájmu tomuto členovi bytového družstva, a to nejpozději do třiceti dnů ode dne vydání tohoto rozhodnutí, nestanoví-li smíšená smlouva jinak. Zbývající část celkové pořizovací ceny vybraného předmětu nájmu odpovídající dalšímu členskému vkladu č. , číslo, bude hrazena z dluhového financování poskytnutého bytovému družstvu bankou a přijatý člen bytového družstva se na jejím splácení bude podílet dalším členským vkladem č. , číslo, s tím, že přijatým členem bytového družstva bude hrazen ve formě měsíčních splátek splatných spolu s nájemným a dalšími měsíčními platbami, resp. zálohami na ně s tím, že výše měsíční splátky dalšího členského vkladu č. , číslo, bude rovna části anuitní splátky odpovídající úmoru úvěru vážícího se k financování předmětu nájmu, které je bytové družstvo povinno bance měsíčně hradit. Dle článku , číslo, stanov člen bytového družstva je jako nájemce předmětu nájmu povinen hradit bytovému družstvu nájemné v poměrné výši účelně vynaložených nákladů bytového družstva vzniklých při správě předmětu nájmu, včetně mimo jiné splátek dlouhodobého investičního úvěru.

15. Dále odvolací soud provedl dokazování podstatným obsahem smíšené smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou a obchodní společností , právnická osoba, . (žalovanou předloženo nedatované vyhotovení obsahující pouze její podpis), dle jejíhož článku , číslo, . bodu , číslo, uchazeč se zavazuje bytovému družstvu uhradit další členský vklad ve výši, Anonymizováno, , částka, Kč odpovídající 20 % celkové pořizovací ceny předmětu nájmu, která činí , částka, Kč, ve lhůtě , počet, dnů ode dne uzavření této smlouvy, smluvní strany uzavřely smlouvu o převzetí povinnosti k dalšímu členskému vkladu a žalovaná se zavázala žalobci uhradit další členský vklad ve výši , částka, Kč odpovídající zbývající části celkové pořizovací ceny předmětu nájmu a do doby nabytí účinnosti nájemní smlouvy se žalovaná zavázala hradit žalobci náklady rovnající se součtu platby pojistného předmětu nájmu, plnění poskytovaná s užíváním předmětu nájmu a anuitní splátky odpovídající úmoru a úroku úvěru včetně poplatku za správu úvěru vážící se k financování předmětu nájmu s tím, že po nabytí účinnosti nájemní smlouvy bude tato platba žalobcem předepisována žalované již coby součást nájemného, resp. jako plnění poskytované s užíváním předmětu nájmu a částky hrazené na anuitní splátky odpovídající úmoru úvěru se do nabytí účinnosti nájemní smlouvy budou započítávat na úhradu splátky dalšího členského vkladu č. , číslo, .

16. Na základě takto provedeného a doplněného dokazování dospěl odvolací soud stejně jako soud I. stupně k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období byli oba žalovaní nájemci předmětného bytu v rodinném domě ve vlastnictví žalobce, že se v nájemní smlouvě zavázali platit nájemné, o jehož výši rozhodl předseda družstva, a kromě částek , částka, Kč a v průběhu řízení zaplacených , částka, Kč další částku nezaplatili.

17. Odvolací námitky žalovaných nejsou důvodné. Tvrzení uváděné v řízení před soudem I. stupně, že žalobce si neověřil jejich finanční možnosti platit tak vysoké nájemné, není právně významné stejně jako to, zda v nájemní smlouvě byla uvedena výše jejich příjmů a zda tato odpovídala skutečnosti. Jejich poukaz na neplatnost nájemní smlouvy z důvodu její neurčitosti či nesrozumitelnosti není také důvodný, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydané pod sp. zn. 26 Cdo 2898/2016 není zcela aplikovatelné na danou věc, protože se týká právních úkonů učiněných za účinnosti předcházejícího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. obsahující ustanovení o absolutní neplatnosti právních úkonů z důvodu neurčitosti či nesrozumitelnosti, zatímco nyní platný občanský zákoník žádné takové ustanovení neobsahuje a dle ustanovení § 574 o. z. platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Je zcela zjevné, že žalovaní se zavázali v nájemném splácet i úvěr spojený s financováním předmětu nájmu, na tuto skutečnost odkazuje několik ujednání s nájemní smlouvě, a to zcela v souladu se stanovami družstva tak, jak z dokazování doplněného odvolacím soudem vyplynulo. K námitce žalovaných týkající se toho, že z dokazování nevyplynulo, zda se jedná o platby nájemného či platby na další členský vklad č. , číslo, dle smíšené smlouvy, odvolací soud doplnil dokazování podstatným obsahem této nájemní smlouvy, byť listina nebyla datovaná ani podepsaná žalobcem, ale je zjevné, že účastníky uzavřena byla, neboť ti se jí řídili, a zjistil, že tato upravovala vztahy mezi žalobcem a žalovanou do doby uzavření nájemní smlouvy a placení měsíčních splátek úvěru v nájemném současně umořovalo i další členský vklad č. , číslo, . Provedení dokazování smíšenou smlouvou nebylo přitom v rozporu se zásadou neúplné apelace odvolacího řízení, neboť na smíšenou smlouvu byl odkaz i v nájemní smlouvě, takže se nejednalo o novou skutečnost. Další skutečnosti uváděné žalovanými v odvolacími řízení, zejména vlastnictví sporné nemovitosti, poukaz na obchodní praktiky žalobce a podobně odvolací soud zohledňovat nemohl, neboť byly uplatněny v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. Navíc je nutno podotknout, že své právní povinnosti ve vztahu mezi účastníky porušovali žalovaní, nikoli žalobce, neboť neplatili nejen nájemné převyšující jejich finanční možnosti, ale vůbec žádné nájemné, a přesto předmět nájmu do současné doby takto užívají. Jednají tedy nejen protiprávně, ale i v hrubém rozporu s dobrými mravy a takovému jednání nelze poskytovat právní ochranu. Není případný ani jejich poukaz na dřívější vlastnictví sporných nemovitostí, neboť je zjevné, že nebýt neplnění jejich dřívějších platebních povinností spojených s financováním těchto nemovitostí, nemuseli by vstupovat do právních jednání s žalobcem a stát se závislými na jeho financování předmětu nájmu.

18. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Ve výroku III o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně sice správně dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, o jejich výši však správně nerozhodl. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny odměnou jeho zástupkyně za dva úkony právní služby po 10 300 Kč, celkem 20 600 Kč za převzetí věci a přípravu zastoupení a sepis žaloby (§ 7 bod 6., § 11 odstavec 1 písmeno a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), za sepis částečného zpětvzetí žaloby ve výši 9 710 Kč (§ 7 bod 6., § 11 odstavec 1 písmeno d/ advokátního tarifu), za účast zástupkyně u jednání konaného , datum, ve výši 2 044 Kč (§ 7 od 5., § 11 odstavec 1 písmeno g/ advokátního tarifu), náhradou za promeškaný čas ve výši v souvislosti s dostavením se zástupkyně žalobce k jednání nařízenému na , datum, , které bylo odročeno bez projednání věci, ve výši 5 150 Kč (§ 7 bod 6., § 14 odstavec 2 advokátního tarifu), pěti paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupkyně žalobce po 300 Kč, celkem 1 500 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), náhradou za ztrátu času za 28 půlhodin po 100 Kč, celkem 2 800 Kč (§ 12 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu), a náhradou cestovních výloh vzniklých při použití osobního automobilu značky , značka auta, při cestě k shora uvedeným dvěma jednáním z , adresa, a zpět. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila u osobních silničních motorových vozidel 5,60 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.), v dané věci tedy při ujetí celkem 1 064 km činí náhrada 5 958 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km (zjištěno z technického průkazu č. , číslo, ), ceně automobilového benzinu 38,20 Kč/l (§ 4 písmeno a/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a ujetých 1 064 km činí 2 479 Kč. Celkem tak náklady zastoupení žalobce činí 50 241 Kč (kdy odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně při stanovení odměny za jednotlivé úkony právní služby vyšel z hodnoty výše peněžitého plnění v době započetí jednotlivých úkonů právní služby a k nim je třeba s přihlédnutím k ustanovení § 137 odstavec 3 o. s. připočíst částku 10 550, 60 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobce je plátcem této daně. Dále odvolací soud k této částce připočet částku 9 730 Kč představující část zaplaceného soudního poplatku nevráceného v souvislosti s částečným zastavením řízením, a změnil tak rozhodnutí soudu I. stupně, který připočítal nesprávnou částku 7 260 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení žalobce před soudem I. stupně činí částku 70 521,60 Kč (20 600 + 5 150 + 9 710 + 2 044 + 1 500 + 2 800 + 5 958 + 2 779 + 10 220,60 + 9 730) splatnou k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení tvořených odměnou za dva úkony právní služby po 6 940 Kč, celkem 13 880 Kč za sepis vyjádření k odvolání a účast zástupkyně u jednání odvolacího soudu konaného , datum, (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), náhradou za ztrátu času za účast u jednání nařízeného na , datum, , které bylo odročeno z důvodů na straně zástupce žalovaných ve výši 3 470 Kč (§ 147 odstavec 1 o. s. ř., § 7 bod 5., § 12 odstavec 2 advokátního tarifu), jednou paušální náhradou hotových výdajů zástupkyně žalobce ve výši 300 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024), dvěma paušálními náhradami hotových výdajů zástupkyně žalobce po 450 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhradou za ztrátu času za 24 hodin po 150 Kč, celkem 3 600 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu), náhradou cestovních výloh vzniklých při použití osobního automobilu značky , značka auta, při cestě k shora uvedeným dvěma jednáním z , adresa, a zpět. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí u osobních silničních motorových vozidel 5,80 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 475/2024 Sb.), v dané věci tedy při ujetí celkem 1 040 km činí náhrada 6 032 Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km (zjištěno z technického průkazu č. , číslo, ), ceně automobilového benzinu 35,80 Kč/l (§ 4 písmeno a/ vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a ujetých 1 040 km činí 2 271 Kč. Celkem tak náklady zastoupení žalobce činí 30 453 Kč (13 880 + 3 470 + 300 + 900 + 3 600 + 6 032 + 2 271) a k nim je třeba s přihlédnutím k ustanovení § 137 odstavec 3 o. s. připočíst částku 6 395 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty Celkem tak náhrada nákladů odvolacího řízení žalobce činí částku 36 848 Kč splatnou rovněž k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).