38 Co 292/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Čečotky a soudců JUDr. Josefa Růžičky a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A., IČ IČO žalované A naposledy sídlem Adresa žalované A Anonymizováno 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 127.989,18 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2024, č. j. 55 C 72/2021 - 194 I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích IV., VI. a VII. potvrzuje. II. Žalobce je povinen nahradit 2. žalované na nákladech odvolacího řízení částku 7.889 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil 1. žalovanému zaplatit žalobci 10.778,46 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále 1. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 28.320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, částku ve výši 42.480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, částku ve výši 21.240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení, částku ve výši 21.240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 10.000,11 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 25 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 753,35 Kč od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobce po 1. žalovaném domáhal zaplacení částky 982,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, částky ve výši 1.474,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, částky ve výši 737,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení a částky ve výši 737,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení (výrok III.). Rovněž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po 2. žalované zaplacení částky ve výši 10.000,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od datum do zaplacení, částky ve výši 25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, částky ve výši 753,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, částky ve výši 29.302,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, částky ve výši 43.954,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do zaplacení, částky ve výši 21.977,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení a částky ve výši 21.977,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od datum do zaplacení (výrok IV.). Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným bylo 1. žalovanému uloženo zaplatit žalobci na nákladech řízení 62.160 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou bylo žalobci uloženo zaplatit 2. žalované náklady řízení ve výši 49.920 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok VI.). Žalobci bylo uloženo zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení 9.952 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.) a 1. žalovanému bylo uloženo zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 9.952 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.).

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolání 1. žalovaný a žalobce.

3. Odvolání 1. žalovaného směřovalo proti výrokům I., II., V. a VIII. rozsudku soudu I. stupně, přičemž odvolání proti výroku I. bylo 1. žalovaným posléze vzato zpět.

4. Následně, usnesením soudu I. stupně ze dne 12. 8. 2024 č. j. 55 C 72/2021 – 216, bylo odvolací řízení o odvolání 1. žalovaného v celém rozsahu zastaveno, jednak pro částečné zpětvzetí odvolání a jednak pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Toto usnesení nabylo právní moci dne datum.

5. Odvolání žalobce směřovalo proti výrokům IV., VI. a VII. rozsudku soudu I. stupně. Žalobce především namítal, že soud I. stupně při posuzování platnosti ručitelského závazku vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se však týkají případů, kdy byla aplikována ustanovení bývalého obchodního zákoníku. Určitost právního jednání podle § 553 občanského zákoníku ovšem v řešeném případě znamená, že z ručení ze dne datum je možno určit, zda ručitelský závazek se vztahuje také na požadované dluhy. Ručení se vztahuje na každou pohledávku žalobce vůči 1. žalovanému a vztahuje se tím i na dluhy požadované v tomto řízení. Ručení ze dne datum je tedy podle odvolatele zcela určité. Občanský zákoník umožňuje, aby si smluvní strany ručení rozšířily i mimo rozsah předpokládaný § 219 odst. 1 občanského zákoníku. Autonomie smluvních stran je základním principem soukromého práva (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). Ten stanoví ohledně ručení jen dvě nutné podmínky, a to písemnou formu a přijetí ručitele věřitelem. Pokud jde o podmínku „neučiní-li tak 1. žalovaný jako dlužník“, je nadbytečná a jejím vypuštěním se smysl ručitelského závazku podle žalobce nijak nemění. Splněním dluhu tento zaniká a věřitel ho samozřejmě nemůže požadovat. Svou vůli ručit projevila 2. žalovaná v ručení ze dne datum zcela jasně slovy „ručitel se zavazuje, že uspokojí každou pohledávku, která věřiteli v budoucnu vznikne vůči dlužníkovi“. 2. žalovaná je jediným jednatelem a jediným společníkem 1. žalovaného a rozhodnutí neplatit nájemné bylo výlučně rozhodnutím jejím. Svým ručením tedy fakticky ručí sama za sebe. I kdyby snad ručení ze dne datum mělo nedostatky, soudy by na ně měly ve smyslu § 574 občanského zákoníku hledět jako na platné. Proti stejným žalovaným žalobce vedl spor u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 272 C 11/2022 a zde soud posoudil ručení ze dne datum jako platné. Rozsudek dosud není pravomocný. Co se týče znaleckého posudku, tak ten dal vypracovat soud I. stupně a tento posudek potvrdil, že výše bezdůvodného obohacení je přiměřená. Posudek se nijak netýká otázky, zda za dluhy odpovídá 1. žalovaný nebo 2. žalovaná. Posudek by se musel vyhotovit v každém případě. Soud I. stupně přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení vůči 1. žalovanému, doplatek za posudek pak zcela nelogicky dělí na 2 poloviny mezi 1. žalovaného a žalobce. Veškeré náklady na posudek by měl hradit 1. žalovaný. Žalobce navrhl zrušení výroků IV., VI. a VII. rozsudku soudu I. stupně a vyhovění žalobě proti 2. žalované v celém rozsahu. 6. 2. žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadených výroků IV., VI. a VII. rozsudku soudu I. stupně jako věcně správných.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené výroky IV., VI. a VII. rozsudku soudu I. stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

8. V daném případě odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, v souladu s ust. § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolání žalobce bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřili souhlas. Žalobci i 2. žalované byla dne datum, resp. datum doručena písemná výzva odvolacího soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím o odvolání žalobce bez nařízení ústního jednání. Zároveň byli poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení výzvy písemně nevyjádří, bude mít odvolací soud za to, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí. 2. žalovaná výslovně sdělila, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí, žalobce na uvedenou výzvu nikterak nereagoval.

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně při posuzování nároku žalobce vůči 2. žalované provedl dostatečné dokazování a na základě provedených důkazů učinil správný závěr o skutkovém stavu věci, z něhož vycházel i odvolací soud. Pro důvodnost nároku vzneseného žalobcem vůči 2. žalované bylo stěžejní posouzení platnosti ručitelského závazku, který měla na základě listiny datované dnem datum převzít 2. žalovaná a měla tím zajistit splnění dluhu 1. žalovaného. Soud I. stupně podle odvolacího soudu zcela správně dovodil, že uvedená listina datovaná dnem datum neobsahuje platně převzatý ručitelský závazek 2. žalované za dluhy 1. žalovaného, jejichž zaplacení se žalobce v tomto řízení domáhal. I podle odvolacího soudu je zcela evidentní, že zmíněná listina podepsaná žalobcem a 2. žalovanou neobsahuje závazek, že 2. žalovaná zaplatí všechny budoucí dluhy vzniklé 1. žalovanému vůči žalobci v případě, že nebudou 1. žalovaným zaplaceny. Žalobce coby věřitel sice ručitele výslovně přijal, nicméně v předmětné listině absentuje prohlášení 2. žalované, že uhradí dluhy 1. žalovaného vůči žalobci, jestliže 1. žalovaný dluhy vůči žalobci nesplní. 2. žalovaná se tedy nestala ručitelem za závazky 1. žalovaného, a proto požadavek žalobce na úhradu dluhů za 1. žalovaného není vůči 2. žalované po právu. Z těchto důvodů tak odvolací soud potvrdil jako věcně správný výrok IV. rozsudku soudu I. stupně o zamítnutí žaloby směřující proti 2. žalované (§ 219 o. s. ř.).

10. Jako věcně správné byly odvolacím soudem potvrzeny i výroky VI. a VII. o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou a o náhradě nákladů řízení státu. Soud I. stupně zde správně aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné 2. žalované vůči žalobci plnou náhradu nákladů řízení, kterou správně stanovil ve výši 49.920 Kč. Rozhodnutí o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení České republiky ve výši 9.952 Kč pak vychází z ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a přihlíží komplexně k celkovému výsledku tohoto řízení z pohledu úspěšnosti i neúspěšnosti žalobce.

11. Výrok tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné 2. žalované vznikly v odvolacím řízení náklady v celkové výši 7.889 Kč (odměna za 1 úkon právní služby ve výši 6.220 Kč, 1 x režijní paušál ve výši 300 Kč, to vše s DPH 21 %), a proto bylo neúspěšnému žalobci uloženo nahradit 2. žalované uvedenou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).