55 C 72/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A., IČO: IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupeným advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 127.989,18 Kč s příslušenstvím ve výroku I. částečným rozsudkem pro uznání I. První žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 10.778,46 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. První žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 28.320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.320 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, částku ve výši 42.480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42.480 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, částku ve výši 21.240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.240 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení, částku ve výši 21.240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.240 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000,11 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 753,35 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, a to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba s e v části, ve které se žalobce po prvním žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 982,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 982,68 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 1.474,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.474,02 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, částky ve výši 737,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 737,01 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení a částky ve výši 737,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 737,01 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, z a m í t á. IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po druhé žalované zaplacení částky ve výši 10.000,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000,11 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, částky ve výši 25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 753,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 753,35 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 29.302,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.302,68 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 43.954,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43.954,02 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, částky ve výši 21.977,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.977,01 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení a částky ve výši 21.977,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21.977,01 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, s e z a m í t á. V. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným j e první žalovaný p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 62.160 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. VI. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou j e žalobce p o v i n e n zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 49.920 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce druhé žalované. VII. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.952 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. VIII. První žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.952 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne datum, jejíž změna byla dne datum připuštěna, a která byla dne datum částečně vzata zpět, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 127.989,18 Kč s příslušenstvím, přičemž plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého z žalovaných.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalobcem a prvním žalovaným uzavřena Smlouva o nájmu prostoru k podnikání (dále jen jako „Smlouva“), kdy předmětem nájmu byl nebytový prostor o výměře hodnota m² (dále jen jako „předmětný nebytový prostor“) nacházející ve hodnota. nadzemním podlaží budovy na adrese adresa. Smlouva byla uzavřena dobu určitou, a to od 1. 7. 2017 do 1. 7. 2022, nájemné bylo sjednáno ve výši 7.000 Kč měsíčně. Druhá žalovaná je jediným společníkem a jediným jednatelem prvního žalovaného a dne datum se zavázala žalobci, že uspokojí každou pohledávku, která mu vznikne vůči prvnímu žalovanému. První žalovaný se s platbami nájemného opožďoval a když dluh na nájemném dosáhl částku ve výši 32.000 Kč, dal žalobce dne datum prvnímu žalovanému výpověď z nájmu s tím, že nájem měl skončit dne 28. 2. 2018. Dne datum byl uzavřen Dodatek, v rámci něhož se smluvní strany dohodly na zrušení výpovědi a skončení nájmu ke dni 31. 5. 2018. Dne datum poté smluvní strany uzavřely druhý Dodatek, na základě něhož prodloužily nájem do 31. 8. 2018 s tím, že první žalovaný může nájem jednostranně prodlužovat vždy o období dalších tří měsíců tak, že před tímto trojměsíčním obdobím zaplatí žalobci částku ve výši 21.525 Kč, tedy nájemné za tři měsíce. První žalovaný namísto částky ve výši 21.525 Kč jednou za tři měsíce, platit částky jiné, nepravidelně a až po upomínání. Když dluh prvního žalovaného činil 10.000 Kč a neuhradil částku ve výši 21.525 Kč na další tři měsíce, sdělil dne 11. 6. 2019 žalobce prvnímu žalovanému, že nájem skončil dne 31. 5. 2019. První žalovaný předmětný nebytový prostor nevystěhoval, dne datum byla zastavena dodávka elektřiny a od té doby sloužil předmětný nebytový prostor prvnímu žalovanému jako Anonymizováno. Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. spisová značka ze dne datum byla prvnímu žalovanému stanovena povinnost předmětný nebytový prostor vyklidit. Tento byl exekučně vyklizen dne datum. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z částky ve výši 10.000,11 Kč jakožto dlužného nájemného za období od 1. 3. 2019 do 31. 5. 2019, z částky ve výši 25 Kč jakožto dlužného nájemného za období od 1. 6. 2018 do 31. 8. 2018, z částky ve výši 753,35 Kč jakožto dlužného doplatku zvýšeného nájemného za období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2019, z částky ve výši 29.302,68 Kč jakožto bezdůvodného obohacení za užívání předmětného nebytového prostoru v období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2019, z částky ve výši 43.954,02 Kč jakožto bezdůvodného obohacení za užívání předmětného nebytového prostoru v období od 1. 10. 2019 do 31. 3. 2020, z částky ve výši 21.977,01 Kč jakožto bezdůvodného obohacení za užívání předmětného nebytového prostoru v období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020 a z částky ve výši 21.977,01 Kč jakožto bezdůvodného obohacení za užívání předmětného nebytového prostoru v období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020. Žalovaní (ačkoliv písemně upomínáni) dlužnou částku žalobci dosud neuhradili.

3. Žalovaní se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřili v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne datum, v rámci něhož první žalovaný nárok ve výši 10.778,46 Kč uznal, ve zbytku žalovaní nárok žalobce odmítli. V podání doručeném soudu dne datum druhá žalovaná uvedla, že si není vědoma podpisu jakéhokoliv ručitelského prohlášení za prvního žalovaného a namítla nepravost podpisu na žalobcem předložené listině, kterou by měla druhá žalovaná ručit za dluhy společnosti. V podání doručeném soudu dne datum poté druhá žalovaná namítla neplatnost (resp. zdánlivost) ručitelského prohlášení ze dne datum.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobce byl ke dni datum zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník jednotky č. hodnota – jiný nebytový prostor, vymezené v budově č.p. hodnota na pozemku p.č. hodnota, katastrální území katastrální území. Dne datum byl do obchodního rejstříku zapsán první žalovaný, jakožto jediná jednatelka a společník byla zapsána druhá žalovaná [Informace o jednotce č. hodnota ze dne datum, Výpis z katastru nemovitostí – listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území katastrální území ke dni datum, Výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl hodnota, vložka hodnota]. Dne datum byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a prvním žalovaným jakožto nájemcem uzavřena Smlouva o nájmu prostoru k podnikání, na základě níž byla prvnímu žalovanému přenechána do nájmu jednotka č. hodnota o ploše hodnota m², nacházející se v hodnota. nadzemním podlaží budovy č.p. hodnota na adresa, katastrální území adresa. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od datum do datum. Nájemné bylo sjednáno ve výši 7.000 Kč měsíčně se splatností 40 dnů před začátkem měsíce, za který se nájem platí. Sjednané nájemné bylo platné pro rok rok s tím, že v následujících kalendářních letech se nájemné zvyšuje o meziroční index růstu spotřebitelských cen (inflaci) a s tím, že nájemce hradí starou částku nájemného jako zálohu na nové nájemné do doby, dokud mu pronajímatel písemně neoznámí výši nového nájemného; nové nájemné je účinné zpětně od 1.

1. Nájemce se zavázal, že nejpozději poslední den nájmu je povinen předmětný nebytový prostor vyklidit, uvést jej do původního stavu (s přihlédnutím k obvyklému opotřebení) a předat jej pronajímateli. Dne datum byla současně sepsána Listina označena jako Ručení, v rámci níž byla jakožto ručitelka označena druhá žalovaná, jakožto věřitel byl označen žalobce a jakožto dlužník byl označen první žalovaný a v rámci níž bylo uvedeno, že: „Ručitel se zavazuje, že uspokojí každou pohledávku, která věřiteli v budoucnu vznikne vůči dlužníkovi. Věřitel tohoto ručitele přijímá.“ Dne datum byl uzavřen Dodatek ke Smlouvě, v rámci něhož se pronajímatel a nájemce dohodli na zrušení výpovědi s tím, že nájem skončí dne datum. Současně pronajímatel oznámil nájemci, že nájemné se od datum zvyšuje o inflaci a činí 7.175 Kč. Dne datum byl uzavřen druhý Dodatek ke Smlouvě, v rámci něhož se smluvní strany dohodly, že doba nájmu se prodlužuje o tři měsíce a nájem skončí dne datum. Dále bylo ujednáno, že v případě, že nájemce chce nájem prodloužit o další tříměsíční období (tedy o období 1. 9. 2018 do 30. 11. 2018), zašle pronajímateli na jeho bankovní účet částku ve výši 21.525 Kč. Částku pošle tak, aby byla nejpozději den před začátkem tohoto období (tedy dne datum) připsána na účet pronajímatele. Bude-li nejpozději tento den částka připsána na účet pronajímatele, má se za to, že se nájemce s pronajímatelem dohodli na prodloužení nájmu o toto období (tedy do dne datum). Analogicky se postupuje i v následujících tříměsíčních obdobích a nájem tedy skončí nejpozději dnem datum [Smlouva o nájmu prostoru k podnikání ze dne datum, Listina označená jako Ručení ze dne datum, Dodatek ze dne datum, Dodatek ze dne datum]. Dopisem ze dne datum oznámil žalobce prvnímu žalovanému, že nájem skončil dne datum; první žalovaný byl vyzván, aby předmětný nebytový prostor vyklidil a odevzdal žalobci nejpozději do datum; oznámení bylo téhož dne předáno k poštovní přepravě, zásilka byla vrácena [Listina označená jako konec nájmu ze dne datum]. Dne datum vystavil žalobce fakturu č. hodnota, kde prvnímu žalovanému oznámil, že nájemné se od datum zvyšuje o inflaci a činí 7.325,67 Kč; a dále vyúčtoval prvnímu žalovanému zbytek nájemného za období od 1. 6. 2018 do 31. 8. 2018 ve výši 25 Kč, doplatek na nájemném za období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2019 ve výši 753,35 Kč a náhradu škody ve výši dosavadního nájemného za období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2019 ve výši 29.302,68 Kč. Splatnost této faktury byla stanovena na datum; faktura byla dne datum předána k poštovní přepravě, zásilka byla vrácena [Faktura č. hodnota ze dne datum]. Dopisem žalobce ze dne datum byl první žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 10.000,11 Kč (dlužné nájemné za období od 1. 3. 2019 do 31. 5. 2019), částky ve výši 25 Kč, částky ve výši 753,35 Kč a částky ve výši 29 302,68 Kč, a to nejpozději do datum. Tato výzva byla dne datum předána k poštovní přepravě, zásilka byla vrácena. Dopisem žalobce ze dne datum byl první žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 10.000,11 Kč, částky ve výši 25 Kč, částky ve výši 753,35 Kč, částky ve výši 29.302,68 Kč a dále částky ve výši 43.954 Kč (náhrada škody za období od 1. 10. 2019 do 31. 3. 2020), a to nejpozději do datum. Tato výzva byla dne datum předána k poštovní přepravě, zásilka byla vrácena. Dopisem žalobce ze dne 16. 7. 2020 byl první žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 21.977,01 Kč (náhrada škody za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020), a to nejpozději do 21. 8. 2020. Tato výzva byla dne datum předána k poštovní přepravě, zásilka byla vrácena. Dopisem žalobce ze dne 27. 8. 2020 byl první žalovaný vyzván k úhradě částky v celkové výši 106.012,17 Kč. Tato výzva byla téhož dne předána k poštovní přepravě, zásilka byla vrácena. Dopisem žalobce ze dne 21. 9. 2020 byla druhá žalovaná jakožto ručitelka vyzvána k úhradě částky v celkové výši 106.012,17 Kč; téhož dne byla výzva předána k poštovní přepravě. Dopisem žalobce ze dne 30. 10. 2020 byl první žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 21.977,01 Kč (náhrada škody za období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020), a to nejpozději do 25. 11. 2020. Výzva byla dne datum předána k poštovní přepravě, zásilka byla vrácena. Dopisem žalobce ze dne 26. 11. 2020 byla druhá žalovaná jakožto ručitelka vyzvána k úhradě částky ve výši 21.977,01 Kč; výzva byla téhož dne předána k poštovní přepravě. Dopisem žalobce ze dne 29. 12. 2020 byla druhá žalovaná jakožto ručitelka vyzvána k úhradě částky v celkové výši 127.989,18 Kč; výzva byla téhož dne předána k poštovní přepravě, a bylo na ni reagováno dopisem ze dne 7. 1. 2020, kde první žalovaný uvedl, že od datum nevyužíval předmětný nebytový prostor k podnikatelské ani k jiné činnosti; k řádnému vyklizení a předání však nedošlo, na základě čehož lze uvažovat o jisté formě náhrady za uskladněné věci společnosti [Předžalobní výzva ze dne 2. 12. 2019, Výzva k úhradě dluhu ze dne 14. 4. 2020, Výzva k úhradě dluhu ze dne 16. 7. 2020, Předžalobní upomínka ze dne 27. 8. 2020, Výzva k úhradě dluhu ze dne 21. 9. 2020, Výzva k úhradě dluhu ze dne 30. 10. 2020, Výzva k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2020, Předžalobní upomínka ze dne 20. 12. 2020, Vyjádření prvního žalovaného ze dne 7. 1. 2020].

6. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně datum se žalobce domáhal vydání rozsudku, na základě něhož by prvnímu žalovanému byla stanovena povinnost vyklidit předmětný nebytový prostor. Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. spisová značka ze dne datum byla prvnímu žalovanému stanovena povinnost vyklidit a odevzdat žalobci předmětný nebytový prostor, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Dne datum bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení povinnosti prvního žalovaného vyklidit a odevzdat předmětný nebytový prostor, soudní exekutor tituly před jménem jméno FO byl provedením exekuce pověřen dne datum. Exekuční řízení bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka. Dne datum byl první žalovaný jakožto povinný vyrozuměn o zahájení exekuce a dne datum byl první žalovaný vyrozuměn o tom, že výkon rozhodnutí bude proveden dne datum. Dne datum byl rozhodnuto o zrušení exekučních příkazů vydaných v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. spisová značka a dne datum vydal pověřený soudní exekutor oznámení o skončení exekuce [Žaloba ze dne datum, Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. spisová značka ze dne datum, Návrh na zahájení exekučního řízení ze dne datum, Žádost o pověření a nařízení exekuce ze dne datum, Pověření soudního exekutora č.j. spisová značka ze dne datum, Vyrozumění o zahájení exekuce č.j. spisová značka ze dne datum, Vyrozumění o datu konání exekuce ze dne datum, Usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO č j. spisová značka ze dne datum, Oznámení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO o skončení exekuce č.j. spisová značka ze dne datum].

7. Ze znaleckého posudku č. hodnota zpracovaného dne datum znalkyní tituly před jménem jméno FO bylo zjištěno, že obecná (tj. v místě a čase obvyklá) cena měsíčního nájemného jednotky č. hodnota – jiný nebytový prostor, vymezené v budově č.p. hodnota na pozemku p.č. hodnota, zapsané pro obec obec a katastrální území katastrální území na listu vlastnictví č. hodnota, činí v období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2020 částku ve výši 7.080 Kč měsíčně.

8. Z ostatních listinných důkazů provedených při jednání nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti pro skutkový stav věci.

9. Ohledně skutkového stavu věci tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy o nájmu prostoru k podnikání uzavřené dne datum (dále opět jen jako „Smlouva“) mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a prvním žalovaným jakožto nájemcem byla prvnímu žalovanému přenechána do užívání jednotka č. hodnota – jiný nebytový prostor, vymezená v budově č.p. hodnota na pozemku p.č. hodnota v katastrálním území adresa, jejímž vlastníkem byl žalobce (dále opět jen jako „předmětný nebytový prostor“). Nájemné bylo sjednáno ve výši 7.000 Kč měsíčně, ve Smlouvě byla sjednána též tzv. inflační doložka a nájemné od datum činilo částku ve výši 7.175 Kč měsíčně a od datum částku ve výši 7.325,67 Kč měsíčně. Nájemní poměr prvního žalovaného k předmětnému nebytovému prostoru skončil dne datum a na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. spisová značka ze dne datum byla prvnímu žalovanému stanovena povinnost vyklidit předmětný nebytový prostor a odevzdat jej žalobci. Předmětný nebytový prostor byl exekučně vyklizen dne datum. Dne datum byla sepsána listina označená jako Ručení, v rámci níž bylo uvedeno, že druhá žalovaná se zavazuje, že uspokojí každou pohledávku, která žalobci v budoucnu vznikne vůči prvnímu žalovanému.

10. Podle ustanovení § 153a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

11. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle ustanovení § 2018 občanského zákoníku kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat (odst. 1). Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu (odst. 2).

14. Podle ustanovení § 2019 odst. 1 občanského zákoníku ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je částečně důvodná.

16. Žalobou uplatněná pohledávka sestávala z částky ve výši 10.000,11 Kč jakožto části dlužného nájemného za období od 1. 3. 2019 do 31. 5. 2019, z částky ve výši 25 Kč jakožto části dlužného nájemného za období od 1. 6. 2018 do 31. 8. 2018, z částky ve výši 753,35 Kč jakožto dlužného doplatku zvýšeného nájemného za období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2019 a dále z částek požadovaných žalobcem z titulu bezdůvodné obohacení za užívání předmětného nebytového prostoru prvním žalovaným ve výši 29.302,68 Kč (za období do 1. 6. 2019 do 30. 9. 2019), ve výši 43.954,02 Kč (za období od 1. 10. 2019 do 31. 3. 2020), ve výši 21.977,01 Kč (za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020) a ve výši 21.977,01 Kč (za období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020).

17. V rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 první žalovaný žalobou uplatněný nárok co do částky ve výši 10.778,46 Kč (tj. 10.000,11 Kč + 25 Kč + 753,35 Kč) uznal. Vzhledem ke skutečnosti, že první žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, v této části uznal; na to, že projednávaná věc není věcí, v níž by nebylo možno uzavřít a schválit smír, a že to žalobce navrhnul (v rámci jednání soudu konaného dne datum) rozhodl soud ve výroku I. tohoto rozsudku částečným rozsudkem pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 věty druhé o.s.ř. tak, že žalobě vůči prvnímu žalovanému v tomto rozsahu vyhověl. Jelikož první žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se tohoto uplatněného práva včas, dostal se prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobci i požadovaný úrok z prodlení, a to ve výši 9,75 % ročně z částky 10.000,11 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení (kdy splatnost této části nájemného nastala podle Dodatku ze dne datum již dne datum), ve výši 10 % ročně z částky 25 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení (kdy splatnost této části nájemného nastala podle faktury žalobce č. hodnota ze dne datum dne datum) a ve výši 10 % ročně z částky 753,35 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení (kdy splatnost této části nájemného nastala podle faktury žalobce č. hodnota ze dne datum dne datum).

18. Pokud jde poté o nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, dospěl soud k následujícím závěrům. V řízení bylo prokázáno, že v žalobou sledovaném období (tj. od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2020) byl žalobce vlastníkem předmětného nebytového prostoru, že nájemní poměr prvního žalovaného k předmětnému nebytovému prostoru (ustanovení § 2201 a 2302 a násl. občanského zákoníku) vzniklý dne datum zanikl dne datum, že na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. spisová značka ze dne datum byla prvnímu žalovanému stanovena povinnost předmětný nebytový prostor vyklidit, a že k exekučnímu vyklizení předmětného nebytového prostoru došlo až dne datum. Prvnímu žalovanému vznikla v souvislosti se skončením nájmu povinnost předmětný nebytový prostor vyklidit. Ke splnění této povinnosti přitom nestačilo odstranit z tohoto prostoru věci nájemce, neboť vyklizení v sobě zahrnuje též jejich odevzdání pronajímateli tak, aby k nim měl volný přístup a mohl s nimi dále nakládat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. sp. zn. 33 Odo 49/2006 ze dne 28. 2. 2008). I přes výzvu soudu realizovanou v rámci jednání dne datum nebylo prokázáno, že by první žalovaný předmětný nebytový prostor žalobci odevzdal ve smyslu jeho zpřístupnění. Okolnost, zda a jak první žalovaný po skončení nájmu předmětný nebytový prostor užíval, byla v projednávané věci bez významu. Lze pouze uzavřít, že jestliže po skončení nájmu první žalovaný předmětný nebytový prostor neodevzdal, tj. nezpřístupnil jej žalobci, užíval je bez právního důvodu a získal tím na jeho úkor bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat. Nebylo prokázáno (a ostatně ani tvrzeno), že by první žalovaný uhradil žalobci za užívání předmětného nebytového prostoru v žalobou sledovaném období jakoukoliv částku. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného nebytového prostoru prvním žalovaným v období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2020 je tak důvodný Anonymizováno 19. Pokud jde poté o výši bezdůvodného obohacení, tak za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl teoreticky dosáhnout vlastník věci, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 845/99 ze dne 20. 3. 2001). Pro uživatele cizí nemovitosti bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc přitom platí, že je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou; pokud její výše není předpisem stanovena, určí ji soud postupem podle ustanovení § 136 o.s.ř. opírajícím se o jeho volnou úvahu. Tato úvaha musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu (smluvního typu či věcného práva k věci cizí), kterým se zpravidla právo užívání věci vzhledem k jeho rozsahu a způsobu zakládá; nejčastěji jde o nájemní smlouvu, kdy se výše náhrady poměřuje s obvyklou hladinou nájemného, které by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 199/2007 ze dne 8. 1. 2008). Při určení výše bezdůvodného obohacení soud vyšel ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO č. hodnota ze dne datum, kdy znalecký posudek splňuje zákonem stanovené předpoklady, text jako celek je přehledný a závěr logicky odpovídá zjištěným údajům. O správnosti a přesvědčivosti znaleckého posudku neměl soud pochyb. Podle znaleckého posudku činila obvyklá výše nájemného předmětného nebytového prostoru v období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2020 částku ve výši 7.080 Kč měsíčně. S ohledem na právě uvedené tedy soud ve výroku II. tohoto rozsudku stanovil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 28.320 Kč (za období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2019), částku ve výši 42.480 Kč (za období od 1. 10. 2019 do 31. 3. 2020), částku ve výši 21.240 Kč (za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020) a částku ve výši 21.240 Kč (za období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020). Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se tohoto uplatněného práva včas, dostal se prodlení a je tak povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobci i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat u částky ve výši 28.320 Kč (období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2019) fakturu žalobce č. hodnota ze dne datum se lhůtou do datum, kdy i klasickou fakturu lze přijímat jako výzvu k úhradě dlužné částky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4294/2007 ze dne 5. 4. 2007); u částky ve výši 42.480 Kč (období od 1. 10. 2019 do 31. 3. 2020) výzvu žalobce ze dne 14. 4. 2020 se lhůtou do 18. 5. 2020; u částky ve výši 21.240 Kč (období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020) výzvu žalobce ze dne 16. 7. 2020 se lhůtou do 21. 8. 2020; a u částky ve výši 21.240 Kč (období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020) výzvu žalobce ze dne 30. 10. 2020 se lhůtou do 25. 11. 2020. Pokud tedy žalobce požadoval přiznání úroku z prodlení od 22. 11. 2019 (z částky ve výši 28.320 Kč), od 19. 5. 2020 (z částky ve výši 42.480 Kč), od 22. 8. 2020 (z částky ve výši 21.240 Kč) a od 26. 11. 2020 (z částky ve výši 21.240 Kč) bylo žalobě i v této části ve výroku II. tohoto rozsudku vyhověno. Sluší se poznamenat, že všechny shora popsané výzvy lze považovat za prvnímu žalovanému doručené, neboť zásilky s těmito výzvami byly uloženy u provozovatele poštovních služeb, a prvnímu žalovanému byla zanechána oznámení o uložení těchto zásilek, a již tímto okamžikem se poštovní zásilky dostaly do sféry dispozice prvního žalovaného a první žalovaný jako jejich adresát nabyl objektivní možnost se s jejich obsahem seznámit; zda tak (ne)učinil není právně významné, nerozhodné jsou i subjektivní důvody, které jej k tomu vedly (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 384/2018 ze dne 7. 3. 2019).

20. Pokud bylo žalobcem na vydání bezdůvodného obohacení požadováno více, tj. částka ve výši 982,68 Kč (za období od 1. 6. 2019 do 30. 9. 2019), částka ve výši 1.474,02 Kč (za období od 1. 10. 2019 do 31. 3. 2020), částka ve výši 737,01 Kč (za období od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020) a částka ve výši 737,01 Kč (za období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020) soud žalobu žalobce v těchto částech včetně požadovaného příslušenství ve výroku III. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

21. Pokud jde poté o žalobou uplatněný nárok vůči druhé žalované jakožto ručitelce dospěl soud k následujícím závěrům. Ručení je formou zajištění dluhu, kdy se ručitel vůči věřiteli zavazuje, že dluh splní, jestliže jej nesplní dlužník. Ručitel se svým prohlášením zavazuje vůči věřiteli, že dluh splní, pokud tak neučiní dlužník, přičemž toto prohlášení musí být učiněno v písemné formě. Prohlášení o ručení přitom musí obsahovat označení věřitele, dlužníka a ručitele, vymezení (určitého) ručením zajišťovaného dluhu a projev vůle ručitele, že tento dluh uspokojí, neučiní-li tak dlužník. Uvedené platí bez ohledu na to, zda je zajišťován již existující nebo budoucí dluh. Přitom požadavek „určitosti“ zajišťovaného dluhu je nezbytné vykládat tak, že jde o jeho identifikaci takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3632/2012 ze dne 25. 6. 2013). Z předloženého ručitelského prohlášení ze dne datum je přitom zjevné, že zcela absentuje projev vůle druhé žalované jakožto ručitelky uspokojit dluh, neučiní-li tak první žalovaný jakožto dlužník. Vymezení ručením zajišťovaných dluhů je i vzhledem k tomu, že se jedná o zajištění budoucích dluhů, neurčité. Není zde uveden alespoň právní důvod vzniku těchto dluhů (např. že jde o dluhy vzniklé z určité smlouvy) a identifikace ručením zajišťovaných dluhů, které v budoucnu vzniknou, je proto z hlediska požadavku určitosti právního jednání nedostatečná (k tomu přim. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 83/2013 ze dne 18. 2. 20214 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4481/2017 ze dne 26. 2. 2018). Žalobcem předložené ručitelské prohlášení ze dne datum je tedy neurčité a neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, a jako takové tedy ručení druhé žalované nemohlo platně založit. S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobu vůči druhé žalované ve výroku IV. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

22. Výrok V. tohoto rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 127.989,18 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou v celkové výši 124.058,46 Kč, ohledně které bylo žalobě vyhověno. Naopak úspěch prvního žalovaného je představován částkou v celkové výši 3.930,72 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 97 % předmětu řízení, první žalovaný poté v 3 % předmětu a již jen z tohoto porovnání je patrno, že žalobce měl vůči prvnímu žalovanému neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, proto mu soud v souladu se shora citovaným zákonným ustanovením přiznal vůči prvnímu žalovanému plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za 8 úkonů právní služby po 6.220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu – žaloba ze dne datum, písemné podání – stanovisko ze dne 17. 8. 2021, písemné podání – stanovisko ze dne 29. 11. 2021, účast při jednání soudu dne datum, písemné podání – doplnění žaloby ze dne 21. 12. 2022, účast při jednání soudu dne datum) v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako „advokátní tarif“); z 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu; z paušální náhrady nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za dva úkony (písemné podání – vyjádření ze dne 18. 5. 2023, účast při jednání dne datum); z částky 3.000 Kč představující složenou zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem a konečně z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.400 Kč.

23. Celkově tak žalobce v souvislosti s projednávanou žalobou vynaložil náklady řízení ve výši 62.160 Kč, které je první žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

24. Výrok VI. tohoto rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Druhá žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud na náhradě nákladů řízení přiznal paušální náhradu nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za jeden úkon (písemné podání – vyjádření ze dne 28. 6. 2021); odměnu za zastoupení za 8 úkonů právní služby po 4.976 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání – vyjádření ze dne 19. 10. 2021, další porada s klientkou dne datum, účast při jednání soudu dne datum, další porada s klientkou dne datum, účast při jednání soudu dne datum, písemné podání – vyjádření ze dne 2. 5. 2023, účast při jednání soudu dne datum) v souladu s ustanoveními § 7, § 8 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu; 8 náhrad hotových výdajů v poloviční výši (tj. ve výši 150 Kč) dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a částku ve výši 8.612 Kč představující DPH ve výši 21 %. Pokud druhá žalovaná požadovala přiznání odměny i za účast zástupce druhé žalované na jednání u mediátora, je nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 137 o.s.ř. je nákladem řízení pouze odměna mediátora za první setkání s mediátorem nařízené soudem v rozsahu 3 hodin. Účast právního zástupce u mediace nelze považovat za účelně vynaložený náklad řízení, když setkání se zapsaným mediátorem bylo nařízeno samotným účastníkům a je jejich povinností se tohoto setkání osobně účastnit. Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 3658/17 ze dne 3. 4. 2018 uvedl, že v případě zahájení mediace se řízení před soudem přerušuje a na řízení o mediaci se ani subsidiárně nevztahuje občanský soudní řád. Nárok na odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není tudíž nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně.

25. Celkově tak druhá žalovaná vynaložila v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 49.920 Kč, které je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce druhé žalované (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

26. Výroky VII. a VIII. tohoto rozsudku vycházejí z ustanovení § 148 o.s.ř. podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve sporném řízení se přitom výsledkem řízení rozumí úspěch účastníků ve věci. V projednávané věci byla přitom na znalečném uhrazena z rozpočtových prostředků částka ve výši 19.904 Kč (usnesením zdejšího soudu č.j. 55 C 72/2021-174 ze dne 15. 9. 2023 byla přiznána částka ve výši 22.904 Kč, která byla v částce 3.000 Kč uhrazena složenou zálohou žalobce). Vzhledem k obsahu rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, tak byla žalobci a prvnímu žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně v obou případech částka ve výši 9.952 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.