38 Co 306/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Jaroslava Buriana a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: instituce , IČO IČO sídlem adresa o zaplacení 12 391 259 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně z 27. 9. 2024, čj. 112 C 142/2023 411,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I a IV potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 713 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku , částka, Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení (výrok II), dále žalobu zamítl v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku , částka, Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení (výrok II), dále žalobu zamítl v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku náhrady přiměřeného zadostiučinění ve výši , částka, Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od , datum, do zaplacení, jakož i povinnosti zveřejnit a po dobu jednoho měsíce nechat viditelnou, a to v horní části první webové stránky, která se zobrazí po zadání webové adresy , adresa, vedené na doméně , adresa, níže uvedenou omluvu podepsanou předsedou Úřadu, psanou fontem Times New Roman o velikosti 12 bodů ve znění:„Jménem , instituce, se tímto omlouvám společnosti , Jméno žalobkyně, . za škodu a jinou újmu, která jí vznikla v důsledku později pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí předsedy , instituce, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , a s tím souvisejících zveřejněných informací, které ji neoprávněně poškodily v očích veřejnosti, když v řízení před Úřadem nebylo prokázáno, že by vědomě a dlouhodobě jednala k újmě svých zákazníků včetně rodin a samoživitelů s dětmi“. a stejně tak i povinnosti zachovat příslušnou zprávu v sekci tiskových zpráv žalovaného na adrese , adresa, , a to po celou dobu, co v ní takto budou dostupné předchozí tiskové zprávy žalovaného ze dnů , datum, , , datum, a , datum, či kterákoli z nich (výrok III), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. Proti tomuto rozsudku podala, a to pouze přísudečném výroku I, v zákonné lhůtě odvolání žalovaná. Uvedla, že s ohledem na charakter nemajetkové újmy je třeba při posuzování nároku na odškodnění přihlížet k tomu, že účelem a smyslem zákonné úpravy je odškodnění výrazných zásahů do osobnostní integrity poškozeného. U právnických osob subjektivní stránka nemajetkové újmy představující určité duševní útrapy může být vnímána odlišně od fyzických osob. Subjektivní následky tak musí dosahovat určité intenzity a v dané věci z provedeného dokazování nevyplynulo, že by k takovému zásahu do pověsti žalobkyně došlo. Nelze souhlasit zejména s tím, že k poškození pověsti a dobrého jména žalobkyně došlo u financujících bank, které nepřistoupily k žádným opatřením v rámci úvěrových rizik. I když žalobkyně musela bankám poskytnout vyjádření k rozhodnutí předsedy, ani jedna z nich nevystupovala negativně a k zpochybnění důvěryhodnosti žalobkyně nedošlo. Nelze se ani ztotožnit s hodnocením emailu z , datum, v tom, že se mohl projevit v nahlížení na žalobkyni jako na nespolehlivý subjekt. I když je reakcí na sdělení žalobkyně o neplatnosti zakázaných dohod o určování cen, tak současně navazuje na předchozí komunikaci a s rozhodnutím předsedy dle svého obsahu nesouvisí. S dodavatelskou společností , právnická osoba, probíhalo zřejmě nepříjemné jednání, avšak po výměně obchodního zástupce společnosti k ukončení spolupráce nedošlo stejně jako ke změnám dodávek zboží. Nabylo prokázáno, jak se v tomto konkrétním případě rozhodnutí předsedy reálně promítlo do daného obchodního vztahu. Případné odchody odběratelů mohly být způsobeny různými vlivy, i samotní jednatelé žalobkyně připustili, že k nějakému poklesu investic do marketingu a podporu došlo, avšak ještě před vydáním rozhodnutí předsedy. Žalovaná i nadále považuje za relevantní výsledek správního řízení, protože dosud nebyl rozporován závěr o protiprávnosti jednání žalobkyně. Jestliže by nové rozhodnutí vyznělo stejně nebo obdobně jako zrušené, je třeba zvažovat, zda nezákonnost původního rozhodnutí vedla bezprostředně k tvrzené újmě. Žalovaná pak vyjádřila námitky i k samotné výši přiznaného odškodnění odůvodněné poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 1076/2009 a sp. zn. 30 Cdo 3274/2021 a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 172/2022-113, které však dle žalované nelze s danou věcí srovnávat. Žalovaná proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude i ohledně zaplacení částky , částka, Kč s příslušenstvím zamítnuta.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že pokračující správní řízení nemá a nemůže mít žádný vliv na nemajetkovou újmu, která zjevně vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V odvolání žalovaná poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky překonanou rozsudkem jeho velkého senátu z 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019. V něm bylo vysloveno, že podmínka existence nezákonného rozhodnutí je splněna tehdy, bylo-li pravomocné rozhodnutí změněno nebo zrušeno pro nezákonnost, a to bez ohledu na další průběh řízení, v němž bylo dané rozhodnutí vydáno. Pokračování v řízení může být významné pouze v souvislosti s tím, jak je konstruována újma. V posuzované věci je však zcela zjevné, že žalobce tvrzenou nemajetkovou újmu dával do příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Uvedená nemajetková újma se jednou stala, dané skutečnosti se odehrály tak, jak je popsáno v napadeném rozsudku, stala se v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a takto vzniklá újma, která vznikala po jeho vydání, proto nemá naprosto žádný vztah k pokračujícímu správnímu řízení, v němž bude možná vydáno nové pravomocné rozhodnutí nejdříve v roce , rok, , spíše však později. Navíc v pokračujícím správním řízení je projednáván zcela jinak pojatý údajný přestupek, neboť žalovaná je povinna jednotlivé údajné dohody identifikovat. V novém sdělení výhrad identifikovala údajných , číslo, dohod, jež se týkají asi jedné třetiny odběratelů žalobkyně. Navíc nové sdělení výhrad obsahuje zcela zásadní právní a skutkové vady, žalobkyně je namítá a důkazně dokládá, že předběžné závěry v novém sdělení výhrad jsou zcela chybné, a navrhuje rozsáhlé dokazování, které potvrdí, že se žádného protisoutěžního jednání nedopustila. Je proto nepravdivé tvrzení žalované, že následně vydané nové rozhodnutí může obsahovat výrok totožný s výrokem nezákonného rozhodnutí, žalovaná musela vydat zcela nové sdělení výhrad, musela celý případ v návaznosti na soudní rozsudky uchopit zcela jinak a nemohla využít původní zjištění. I tento nový postup je však nezákonný, a pokud nebude přehodnocen, budou případná rozhodnutí opětovně zrušena správními soudy. Ohledně námitek týkajících se nízké intenzity nemajetkové újmy žalobkyně uvedla, že se nevytvořila doktrína, na základě které by mělo platit, že má být právnickým osobám přiznáváno automaticky nižší zadostiučinění za nemajetkovou újmu než fyzickým osobám, naopak z judikatury i komentářové literatury vyplývá, že v případě právnických osob se zpravidla postupuje stejně jako u fyzických osob a výjimky musí být náležitě odůvodněny s ohledem na okolnosti konkrétní věci. Žádné takové okolnosti konkrétní projednávané věci neexistují ani je žalovaná v řízení netvrdila. Společnost žalobce je rodinná firma, v níž se jednotliví členové rodiny podílejí na jejím vedení, takže veškerou újmu způsobovanou společnosti chápou jako újmu sobě vlastní. Žalobkyně přitom neuplatnila majetkovou újmu, která by jí mohla vzniknout tím, že by banky skutečně přistoupily k negativním krokům a žalobkyni vznikla škoda. Při posuzování morální újmy i dle Evropského soudu pro lidská práva je třeba přihlížet k poškození dobrého jména společnosti, nejistotě při přípravě rozhodnutí, narušení řízení společnosti, k úzkosti a nesnázím způsobeným členům vedení. Z těchto důvodů žalobkyně nemajetkovou újmu uplatňovala, kdy musela vysvětlovat a obhajovat svoje postavení na trhu, a to ve vztahu k bankům a odběratelům, byla v nejistotě ohledně dalšího podnikání, které stojí na tom, že má zajištěné finanční prostředky od bankovních institucí, a také na své pověsti na trhu. Soud I. stupně v této souvislosti obsáhle a přezkoumatelně na základě provedeného dokazování stanovil, v čem nemajetková újma spočívá, a výši přiznaného zadostiučinění stanovil přiměřeně okolnostem případu.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném přísudečném výroku I a v závislém výroku IV o náhradě nákladů řízení účastníků a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Žalobkyně se v dané věci v odvolacím řízení domáhá po žalované zaplacení částky , částka, Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že rozsudkem Krajského soudu v Brně z , datum, , čj. , číslo jednací, , bylo zrušeno rozhodnutí žalované z , datum, , čj. , číslo jednací, , pro nepřezkoumatelnost a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení a že v souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím utrpěla mimo jiné nemajetkovou újmu spočívající v ohrožení její pověsti, reputace a konkurenceschopnosti, neboť uložení pokuty bylo opakovaně publikováno v tiskových zprávách žalované, následně medializováno, že žalobkyně celou situaci musela vysvětlovat úvěrujícím bankám, a že byla v nejistotě ohledně své budoucí existence s ohledem na likvidační výši pokuty. Soud I. stupně žalobě týkající se tohoto nároku vyhověl jen v minimálním rozsahu, a to s odůvodněním, že bylo na místě přiznat finanční odškodnění uvedené nemajetkové újmy, a to s přihlédnutím k dosavadnímu „bezúhonnému životu“ žalobkyně, k povaze správně trestního řízení a s ním spojené hrozbě vysoké sankce, postupu žalované, délce správního řízení, dopadům rozhodnutí do osobnostní sféry žalobkyně, k nepříznivosti jeho vlivu na pověst a dosavadní způsob života žalobkyně, a to současně při srovnání s jinými obdobnými věcmi. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.

6. Dle ustanovení § 5 písmeno a/ zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení v řízení podle soudního řádu správního a v řízení trestním.

7. Dle ustanovení § 8 odstavec 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

8. Dle ustanovení § 14 odstavec 3 zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

9. Dle ustanovení § 15 odstavec 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. Dle ustanovení § 31a odstavec 1 zákona bez ohledu nato, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Dle ustanovení § 31a odstavec 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samostatné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Pro vznik odpovědnosti státu dle zákona musí být splněny tři předpoklady, a to deliktní jednání státu, škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Odpovědnost je objektivní bez ohledu na zavinění. Může se týkat mimo jiné rozhodnutí vydaných ve správním řízení správními orgány při výkonu státní správy. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost je zásadně splněna bez ohledu na výsledek dalšího řízení, jestliže důvodem zrušení nebo změny byla nezákonnost předmětného rozhodnutí. Podmínka vydání nového meritorního rozhodnutí ve věci není ustanovením § 8 zákona vyžadována. Poškozený je povinen vznik újmy tvrdit a prokazovat, a to vyjma případů, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena. Při rozhodování o způsobu a výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu se zohlední kritéria uvedená v ustanovení § 31a odstavec 3 písmeno b/ až e/ zákona. Výše přiměřeného zadostiučinění v případě právnické osoby nemusí být vždy nižší, než je tomu u osob fyzických. Nemateriální újma u právnických osob se zpravidla neprojevuje týmiž důsledky jako u osob fyzických, v případech obdobních společností při určování výše přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k jiným faktorům, jako je pověst společnosti, nejistota v plánování rozhodování, k rozkolu ve vedení společnosti a v menším stupni i k úzkosti a potížím způsobeným členům vedení společnosti. Dobrá pověst a jméno je chráněna článkem 10 odstavcem 1 Listiny základních práv a svobod.

13. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že rozhodnutím žalované z , datum, , čj. , číslo jednací, byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 22 odstavec 1 písmeno b/ zákona č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a byla jí uložena pokuta ve výši , částka, Kč a povinnost informovat své odběratele o zákazu neplatných dohod o přímém určení cen pro další prodej. K rozkladu žalované bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím předsedy žalované z , datum, , čj. , číslo jednací, a toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně z , datum, , čj. , číslo jednací, pro nepřezkoumatelnost a věc jí byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Zrušenému rozhodnutí bylo především vytýkáno, že nebyly identifikovány jednotlivé dílčí útoky přestupku a pouze uvedlo, že závadným způsobem jednala žalobkyně se svými odběrateli. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu z , datum, , čj. , číslo jednací, a následně předseda žalované rozhodnutím z , datum, , čj. , číslo jednací, zrušil prvostupňové rozhodnutí žalované a věc ji vrátil k novému projednání, a to zejména pro nepřezkoumatelnost. Toto řízení dosud nebylo skončeno ani vydáním prvostupňového rozhodnutí, jak účastníci uvedli v odvolacím řízení. Žalobkyně vyzvala , datum, k zaplacení nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši , částka, Kč a nároky odůvodnil obdobně jako v žalobě a žalovaná ji , datum, vyrozuměla, že její nároky neuznává. V průběhu prvního řízení žalovaná o něm vydávala tiskové zprávy, první , datum, , v níž popisovala uloženou pokutu a kritéria pro její uložení, obecně vymezuje přestupkové jednání žalobkyně z let , roky, uvádí informace o možnosti podat proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad. Obdobné informace jsou uváděny v tiskové zprávě z , datum, publikované v anglickém jazyce na webových stránkách žalované. V tiskové zprávě z , datum, se objevuje citace z rozhodnutí o tom, jaký vliv mělo jednání žalobkyně na maloobchodní prodejce, ale též na rodiny a samoživitele, obsahuje popis přestupkového jednání žalobkyně a výši pokuty i informaci o potvrzení rozhodnutí prvního stupně. Třetí tisková zpráva ze , datum, shrnuje dvouměsíční působení nového předsedy žalované, v němž je mezi nejvýznamnějšími rozhodnutími zmíněna pokuta uložena žalobkyni, aniž by bylo řízení blíže popisováno. O přestupku a pokutě žalobkyně informovala internetová média vycházející obsahově z tiskových zpráv, bylo poukazováno na závažnost jednání žalobkyně i vysokou pokutu, na to, že žalobkyně se hodlá bránit žalobou u soudu. Byly uveřejněny informaci o potvrzení prvostupňového rozhodnutí i reakci mluvčí žalobkyně označující rozhodnutí předsedy žalované za chybné po právní a skutkové stránce, že pokuta měla být ještě vyšší, ale zabránila tomu její maximální hranice. V obdobném duchu vyzněly další články publikované v různých médiích v letech , rok, a , rok, . Žalobkyně informovala své odběratele o zákazu a neplatnosti dohod o navýšení cen dodávaného dětského zboží pro prodej konečným spotřebitelům, o splnění tohoto opatření žalobkyně informovala žalovanou a žalovaná si skutečné plnění tohoto nápravného opatření svým dotazem u jednotlivých dotčených organizací ověřovala. Na žalobkyni se v této souvislosti obrátila společnost , právnická osoba, , která v e-mailu z , datum, žádala o vyjasnění situace v návaznosti na informaci o zákazu dohod o navýšení cen. Téhož dne žalobkyně komunikovala se svým právním zástupcem o negativním účinku uveřejněných článků na zahraniční dodavatele s odkazem na tiskovou zprávu uveřejněnou v anglickém jazyce. Dále komunikovala , datum, s , právnická osoba, ., a , právnická osoba, , kterým zaslala na vědomí rozklad podaný proti prvostupňovému rozhodnutí, a dne , datum, se na žalobkyni obrátila , právnická osoba, ., a žádala vyjádření, jak bude žalobkyně platit již pravomocně uloženou pokutu a zda se jejímu placení může vyhnout. Dle znaleckého posudku č. , číslo, , jméno FO, , okamžité zaplacení uložené pokuty by vedlo k úpadku žalobkyně, a to i při dodatečném financování nebo získání bankovního úvěru. Výslechem jednatelů žalobkyně , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobkyně v rozhodné době pozastavila veškeré investice, snížil se jí obrat, zatímco konkurenčním podnikům se dařilo, někteří odběratelé od žalobkyně odešli, pokutu bylo třeba vysvětlovat dodavateli , právnická osoba, a úvěrujícím bankám, byl pozastaven plán otevření nové prodejny v , město, , byli propuštěni někteří zaměstnanci a ostatní se obávali o zaměstnání, peníze k zaplacení pokuty nebyly k dispozici ani na účtu a obchodní partneři projevovali obavy z toho, zda žalobkyně bude schopna plnit své závazky.

14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl odvolací soud stejně jako soud I. stupně k závěru, že žaloba na zaplacení přiměřeného zadostiučinění je co do částky , částka, Kč zcela důvodná, neboť žalobkyni vznikla nemajetková újma a tato újma není natolik nepatrná, aby za adekvátní zadostiučinění bylo možné považovat konstatování porušení práva. V řízení bylo provedeným dokazováním nepochybně prokázáno, že došlo k poškození pověsti a dobrého jména žalobkyně, a to zejména u dvou úvěrujících bank, kterým musela žalobkyně poskytovat vysvětlení vzniklé situace a vyvracet pochybnosti o své další úvěruschopnosti s ohledem na vysokou částku pokuty představující 10 % jejího obratu, i v dodavatelských a odběratelských vztazích, kdy žalobkyně byla povinna dle později zrušeného rozhodnutí zaslat všem svým odběratelům (bez ohledu na to, zda se jich údajné nekalosoutěžní jednání žalobkyně týkalo či nikoli, neboť ve zrušeném rozhodnutí tyto dohody nebyly identifikovány) vyrozumění, že všechny dohody o určení ceny pro další prodej jsou nezákonné, což nepochybně mohlo u těchto společností vyvolat pochybnosti o spolehlivosti a věrohodnosti žalobkyně jako obchodního partnera, zvláště pak u těch, s nimiž žalobkyně žádné takové dohody neuzavřela. Stejně negativní vliv na obchodní vztahy žalobkyně mohla mít i medializace případu v různých sdělovacích prostředcích vycházející zejména ze shora uvedených tiskových zpráv žalované podávajících podrobnější informace o předmětném správním řízení, aniž by byly podobné informace poskytovány i poté, co nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno. Uložená pokuta, povinnost k jejímuž zaplacení byla pozastavena až Krajským soudem v Brně, nepochybně měla významný vliv na obchodní činnosti žalobkyně, zejména na další investice, marketing, snížení počtu zaměstnanců a podobně, ovlivnila rozhodování o dalším rozvoji společnosti, projevila se negativně i v profesním a osobním životě jejich statutárních orgánů, neboť se jedná o rodinné příslušníky vlastnící a řídící rodinnou firmu úzce spjaté s její činností, kteří byli dlouhou dobu probíhajícím trestněsprávním medializovaným řízením významně postiženi, trpěli nejistotou, nadměrným stresem a dalšími potížemi mohoucími mít z dlouhodobého hlediska vliv i na jejich zdravotní stav. Nelze přehlédnout, že žalobkyně po celou dobu trvání své existence dosud nebyla trestně správně postižena, takže její postavení lze srovnat s postavením bezúhonné fyzické osoby, že žalovaná pochybila při formulaci výroku nezákonného rozhodnutí tím, že nespecifikovala jednotlivé případy deliktního jednání žalobkyně, čímž jí znemožnila se v opravných řízeních účinně bránit, neboť nebylo zjevné, pro jaký skutek je stíhána. Žalobkyně navíc k délce řízení nijak nepřispěla.

15. Všechny tyto skutečnosti se zohledněním toho, že žalobkyně nakonec nebyla žádným způsobem postižena ze strany úvěrujících bank, že poškození dodavatelsko-odběratelských vztahů nebylo zásadní, že se její finanční situace mohla konsolidovat a mohla pokračovat ve svých investičních akcích a marketingových činnostech, neboť povinnost zaplacení pokuty byla pozastavena, vedly soud I. stupně ke zcela správnému závěru o tom, že žaloba o zaplacení nemajetkové újmy je důvodná pouze z menší části, a to ohledně částky , částka, Kč při srovnání obdobných případů, neboť nemajetková újma není natolik velká, aby ji bylo třeba odčinit požadovanou částkou , částka, Kč, a přiměřené zadostiučinění v penězích by tak mělo být spíše nižší. Jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu České republiky, soud je povinen provést srovnání obdobných případů, a to tak, aby bylo zjevné, v čem konkrétně jsou srovnávané případy shodné z pohledu všech významných kritérií a v čem se naopak z téhož pohledu liší. Soud I. stupně vyšel zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 1076/2009 potvrzujícím zadostiučinění ve výši , částka, Kč politické straně za nezákonné rozhodnutí Ministerstva financí o vyplacení příspěvku na mandáty, kdy v důsledku tohoto rozhodnutí nemohla politická strana v důsledku průtahů dlouhou dobu řádně financovat svou činnost a došlo k omezení jejích práv v procesu formování orgánů státu při volbách, a z rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 30 Cdo 3274/2021 potvrzujícím přiznání zadostiučinění ve výši , částka, Kč společnosti , právnická osoba, ., za trestní stíhání trvající pět měsíců, v němž byl případ rovněž medializován a společnost musela ubezpečovat své obchodní partnery, banku a zaměstnance o nedůvodnosti trestního stíhání, či rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 172/2022 s přiznaným zadostiučiněním , částka, Kč za nezákonné trestní stíhání fyzické osoby probíhající tři roky shodující se přibližně s touto věcí v kritériu délky řízení. Ostatní navržená rozhodnutí ke srovnání soud I. stupně nepovažoval za vhodná a rovněž odvolací soud v databázi rozhodnutí vyšších soudů nenalezl žádná jiná vhodná rozhodnutí ke srovnání s danou věcí, takže uvedená rozhodnutí lze považovat za rozhodnutí, která se alespoň v některých kritériích, jako je délka řízení či nepříznivý vliv na dobré jméno či podnikání právnické osoby, shodují.

16. Ani další odvolací námitky žalované odvolací soud nepovažuje za důvodné. Jak je již shora uvedeno, zásahy do osobnostní integrity žalobkyně sice nebyly natolik výrazné, aby byly odškodnitelné jí požadovanou částkou , částka, Kč, na druhé straně je nelze bagatelizovat až do té míry, že by bylo přiměřeným zadostiučiněním pouhé konstatování vydání nezákonného rozhodnutí. Nemajetková újma právnické osoby zahrnuje prvky objektivní či subjektivní, tak, jak jsou již shora uvedeny, může spočívat i v prodlužované nejistotě či značných nepříjemnostech, i kdyby se měly týkat jen správy každodenních záležitostí společnosti. Právnické osoby jsou uměly vytvořené subjekty, svou vůli nevytváří samy o sobě, ale jen prostřednictvím fyzických osob a mezi ní a fyzickými osobami, kterou jsou jejími společníky, členy, jednateli či zaměstnanci vznikají vzájemné vztahy, které nemusí být jen právní. Zejména fyzické osoby, které jsou povolány vytvářet vůli právnické osoby, s ní mají blízké zájmové vazby a poměry právnické osoby se jich podstatně dotýkají. Mezi základní prvky újmy právnické osoby patří skutečnosti k ní se jako k samostatnému právnímu celku vážící, nelze však opomenout nepříjemnosti způsobené členům vedení společnosti a rovněž ty zohlednit. Nárok na zadostiučinění je nárokem „sui generis“, kterým se naplňuje rovněž právo na účinný prostředek ochrany ve smyslu článku 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. I kdyby snad jen proto, že žalobkyni nevznikla žádná skutečná významná škoda (která však není předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy) v souvislosti s bankovním úvěrováním nebo dodavatelsko-odběratelskými vztahy či zpožděním investičních akcí nebo snížení tržeb, újma vzniklá jejím jednatelům je z objektivního i subjektivního hlediska zcela jednoznačná a částka , částka, Kč, která s ohledem na poměrně vysokou inflaci v posledních letech ve srovnání s dobou vydání zrušeného rozhodnutí významně ztratila na své hodnotě a i pro případ, že by pro posouzení přiměřenosti výše zadostiučinění nebylo možné zcela přiléhavě provést srovnání s jinými obdobnými případy, odpovídá ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé, a to s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy.

17. K námitce žalované, že dosud nebylo vydáno nové rozhodnutí o uložení pokuty a je třeba vyčkat, zda bude učiněn pravděpodobný závěr o protiprávnosti jednání žalobkyně, je nad rámec shora uvedeného třeba uvést, že judikatura Nejvyššího soudu České republiky sice připouští, že v některých případech je třeba zohlednit konečný výsledek řízení, a to především tam, kde škodu představuje přímo uložená povinnost, například uložení pokuty, kdy jde o situace, kdy se zrušené rozhodnutí přes jeho nezákonnost ve výsledku ukáže být po věcné stránce správným, pokud bylo takové rozhodnutí zrušeno, ale jeho výrok byl totožný s výrokem konečného rozhodnutí ve věci. Otázka dalšího vývoje řízení může být relevantní pro zjišťování vzniku škodu a příčinné souvislosti, zpravidla nikoli již z hlediska existence nezákonného rozhodnutí. I když se tedy může ukázat nezákonné rozhodnutí v dalším řízení jako věcně správné, na jeho nezákonnosti ve smyslu ustanovení § 8 zákona to nic nemění a nezákonné rozhodnutí zůstává i nadále nezákonným, jako je tomu v tomto případě. Jedná se o výjimku z pravidla, kterou je třeba vykládat spíše restriktivně, neboť jinak by se každý, jenž se dopustil porušení práva, měl smířit nejen s tím, že proti němu může být vedeno řízení, ale též s tím, že toto řízení může být nepřiměřeně dlouhé nebo v něm může být vydáno nezákonné rozhodnutí, přičemž vzniklá újma bude odčiněna nejvýše poskytnutím konstatování porušení práva. Protiprávní jednání samo o sobě není okolností, jež by vylučovala právo na zadostiučinění v penězích, a žalobkyně konstruovala újmu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Navíc je z tvrzení účastníků zjevné, že žalobkyně bude v dalším řízení postihována za uzavírání zakázaných dohod nikoliv se všemi svými odběrateli (dle žalobkyně pouze asi s jednou třetinou), takže nepochybně nebude vydáno stejné rozhodnutí svědčící o tom, že žalobkyně se jednání vytýkaného jí nezákonným rozhodnutím v celém rozsahu dopustila.

18. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně přiznaného příslušenství, jehož výše odpovídá ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a včetně správného výroku IV o náhradě nákladů řízení účastníků. Soud I. stupně správně za použití ustanovení § 150 o. s. ř. v řízení převážně úspěšné žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to s přihlédnutím k okolnostem věci, kdy pro pochybení žalované při formulaci deliktů, jichž se měla žalobkyně dopustit, došlo k porušení práv žalobkyně na spravedlivý proces a k neúměrně dlouhému správnímu řízení, které aktuálně probíhá již osmým rokem a doposud nebylo vydáno ani prvostupňové rozhodnutí, kdy je předpoklad, že bude opětovně napadáno žalobkyní s nejistou dobou i výsledkem řízení, což má stále významný dopadl do osobnostních práv žalobkyně.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení tvořených odměnou zástupce za dva úkony právní služby po 5 100 Kč, celkem 10 200 Kč za vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného , datum, (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“,), odměnou ve výši 2 550 Kč za účast u jednání , datum, , kdy došlo k vyhlášení rozhodnutí (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 2 písmeno f/ advokátního tarifu), jednou paušální náhradou hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 300 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024), dvěma paušálními náhradami hotových výdajů zástupce žalobce po 450 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhradou za promeškaný čas za 20 započatých půlhodin po 150 Kč, celkem 3 000 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), náhradou cestovních výloh vzniklých v souvislosti s dvěma uvedenými jednáními odvolacího soudu při cestě zástupce žalobkyně z , adresa, a zpět dle předložených vlakových jízdenek ve výši 1 020 Kč a 1 170 Kč, nocležným dle předloženého hotelového účtu hotelu , právnická osoba, , ze , datum, v částce 4 500 Kč (které odvolací soud shledal jako účelně vynaložený náklad s ohledem na čas nařízeného jednání a možnosti dopravního spojení měst , adresa, v nočních či časných ranních hodinách) a částkou 3 559,50 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobkyně osvědčením vyhotoveným , datum, , instituce, prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně činí částku 27 199,50 Kč splatnou k rukám jejího zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).