112 C 142/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce Jméno žalobce ., se sídlem v Adresa žalobce , PSČ: Anonymizováno , IČ: Anonymizováno , zastoupeného JUDr. Anonymizováno Anonymizováno ., advokátem se sídlem v Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému Anonymizováno – Anonymizováno , o zaplacení částky 12 391 259,- Kč s příslušenstvím – náhrada škody a nemajetkové újmy,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100 000,- Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení, do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 7 391 259,- Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žaloba se dále zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku náhrady přiměřeného zadostiučinění ve výši 4 900 000,- Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od 24. 8. 2023 do zaplacení, jakož i povinnosti zveřejnit a po dobu jednoho měsíce nechat viditelnou, a to v horní části první webové stránky, která se zobrazí po zadání webové adresy www., Anonymizováno, .cz vedené na doméně www., Anonymizováno, .cz, níže uvedenou omluvu podepsanou předsedou , Anonymizováno, , psanou fontem , jméno FO, o velikosti 12 bodů ve znění:„, Anonymizováno, – , Anonymizováno, se tímto omlouvám společnosti , právnická osoba, za škodu a jinou újmu, která jí vznikla v důsledku později pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí předsedy , Anonymizováno, ze dne 29. 12. 2020, č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a s tím souvisejících zveřejněných informací, které ji neoprávněně poškodily v očích veřejnosti, když v řízení před , Anonymizováno, nebylo prokázáno, že by vědomě a dlouhodobě jednala k újmě svých zákazníků včetně rodin a samoživitelů s dětmi.“a stejně tak i povinnosti zachovat příslušnou zprávu v sekci tiskových zpráv žalovaného na adrese https://, Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to po celou dobu, co v ní takto budou dostupné předchozí tiskové zprávy žalovaného ze dnů 5. 11. 2019, 5. 1. 2021 a 4. 2. 2021 či kterákoli z nich.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. 7. 2023 domáhá proti žalovanému zaplacení částky ve výši 12 391 259,- Kč, sestávající z náhrady nákladů na právní zastoupení ve správním řízení a nákladů na znalecký posudek ve výši 537 259,- Kč, ušlého zisku ve výši 6 854 000,- Kč a přiměřeného zadostiučinění v podobě omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši 5 000 000,- Kč. Svůj nárok dovozuje žalobce z nezákonného rozhodnutí předsedy , Anonymizováno, (dále „žalovaný“ nebo „, Anonymizováno, “). Od 2. 10. 2018 projednával žalovaný přestupek, jehož se měl žalobce dopustit uzavíráním zakázaných dohod o určení ceny zboží pro další prodej. Řízení skončilo shledáním viny žalobce ze strany žalovaného a pokutou 40 793 000,- Kč rozhodnutím správního orgánu prvního stupně z 30. 10. 2019. K obdobnému závěru dospěl s určitými odchylkami předseda , Anonymizováno, v rozhodnutí ze dne 29. 12. 2020, č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, /, Anonymizováno, (dále též jen „nezákonné rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí předsedy žalovaného“), a rozhodnutí se stalo pravomocným. Žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti uvedenému rozhodnutí, které soud vyhověl a rozhodnutí předsedy , Anonymizováno, zrušil (což následně potvrdil Nejvyšší správní soud). Žalobce svůj nárok zprvu uplatnil u žalovaného, který jej ale neuznal.

2. Náklady na zastoupení advokátem ve správním řízení vyčíslil žalobce částkou 94 259,- Kč vč. DPH. U některých úkonů právní služby žalobce uplatnil zvýšenou sazbu, neboť šlo o úkony věcně a časově náročné. Kromě nákladů na zastoupení advokátem žalobce rovněž požadoval zaplacení částky 443 000,- Kč, kterou zaplatil znalci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , za zpracování znaleckého posudku (343 000,- Kč) a za odborné stanovisko (100 000,- Kč). Náklady vynaložené na znalce byly klíčové, protože na základě jeho závěrů Krajský soud v Brně přiznal žalobě odkladný účinek. Uvedené náklady byly vynaloženy účelně, neboť kroky zástupce vedly ke zrušení rozhodnutí žalovaného.

3. Ušlý zisk žalobce odůvodnil tím, že v lednu roku 2020 plánoval otevřít novou maloobchodní prodejnu , Anonymizováno, . S ohledem na hrozící pokutu se žalobce rozhodl, že investice do této prodejny prozatím odloží. Prodejnu tak otevřel až 12. 5. 2023 a přišel o tržby za tři roky provozu, když se tak stalo v důsledku nezákonných postupů žalovaného. Roční obrat prodejny odhaduje žalobce na 60 mil. Kč bez DPH, neboť je umístěná v lukrativní lokalitě , Anonymizováno, a k částce dospěl po porovnání s obraty prodejen v , adresa, , kde dosahuje nižších částek. Žalobce předpokládal, že v prvním roce otevření by prodejna dosáhla 60 % odhadovaného obratu, ve druhém roce 80 % a ve třetím 100 %. Průměrně prodává žalobce své produkty s marží 4,6 %, tj. v případě výše předpokládaného obratu přišel o 6 854 000,- Kč.

4. Kromě shora uvedených nároků žalobce shledal, že nezákonným rozhodnutím předsedy žalovaného byla negativně ovlivněna též jeho pověst a reputace, stejně jako jeho konkurenceschopnost. Sám žalovaný opakovaně publikoval informace o případu žalobce v tiskových zprávách a uvedl, že předmětné jednání bylo na úkor konečných zákazníků a vyšší pokutu neobdržel jen proto, že byl žalovaný omezen zákonnou sazbou pokuty pro daný přestupek. Po vydání nezákonného rozhodnutí žalovaný v tiskové zprávě uvedl, že žalobcovo dlouhodobé jednání mělo negativní dopad i na rodiny a samoživitele s dětmi. V tiskové zprávě ze dne 4. 2. 2021 žalovaný stále označuje nezákonné rozhodnutí za jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí, zatímco pomíjí, že proti němu podal žalobce správní žalobu. O zrušení svého rozhodnutí žalovaný žádnou tiskovou zprávu nepublikoval. Již jen proto by se měl žalovaný žalobci písemně omluvit na svých webových stránkách. Negativní důsledky tiskových zpráv byly umocněny v médiích, když se mnohé články o žalobcově případu nesou ve stejném duchu. Žalobce tím byl poškozen na své dobré pověsti, musel situaci vysvětlovat svým obchodním partnerům a též financujícím bankám. , právnická osoba, dokonce po žalobci požadovala vysvětlení v reakci na publikované informace. Žalobce byl v nejistotě ohledně své budoucí existence po celou dobu trvání řízení. Je těžké vyčíslit tento nárok přesně, žalobce vyšel z případu sporu mezi společnostmi T-Mobile a Vodafone, kdy byla rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3704/2011, v konečném důsledku přiznána společnosti T-Mobile náhrada nemajetkové újmy ve výši 5 mil. Kč. Nedostatečnost pouze morální satisfakce odůvodnil žalobce širokým dopadem do jeho pověsti, medializací informací o uložené pokutě, obavami o další existenci společnosti, neboť pokuta byla uložena ve výši, kterou lze označit za likvidační.

5. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že řízení nebylo dosud skončeno. Po zrušení nezákonného rozhodnutí se věc vrátila zpět k žalovanému, není tedy vyloučeno, že žalobce bude znovu potrestán a další vývoj navazujícího řízení je nutné zohlednit, přičemž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Jednotlivé nároky žalobce neuznal. Účelnost nákladů vynaložených na právní zastoupení žalobce neprokázal, když nelze říci, že byly vynaloženy na odstranění nezákonného rozhodnutí. Vyjádřil pochybnosti o oprávněnosti vynaložených nákladů na znalecký posudek a zvýšené trojnásobné sazby za některé jednoduché úkony. Ušlý zisk žalobce neprokázal, neboť vychází pouze z odhadu. Žalobce nemusel pokutu platit a v mezidobí mohl podnikat. Přestože samo řízení před žalovaným neskončilo, žalobce přesto prodejnu v Praze otevřel. Odklad otevření prodejny mohl souviset i s pandemií Covid-19 nebo válkou na Ukrajině. U přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu musí podle žalovaného žalobce tuto tvrdit a prokázat, jaké skutečnosti zveřejňované žalovaným v tiskových zprávách jsou nepravdivé. Vyjádřil rovněž pochybnosti o ujasnění si nároku žalobce v této otázce a jeho zaměnění s nárokem plynoucím ze zásahu do práva na ochranu osobnosti. Zveřejňováním tiskových zpráv naplňuje žalovaný svou informační povinnost. Žalobce musí tvrdit, jaké jeho konkrétní právo žalovaný porušil.

6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce sdělil, že další průběh správního řízení před žalovaným je irelevantní, neboť již zrušení nezákonného rozhodnutí zakládá žalobcův nárok. Žalobce byl jednoznačně poškozen nezákonným rozhodnutím bez ohledu na výsledek navazujícího řízení. Náklady řízení mají být považovány za účelné, není-li prokázán opak. Žalobce předložil kalkulaci nákladů a tím splnil povinnost tvrzení i důkazní břemeno. Dále uvedl, že neprokázání konkrétní výše ušlého zisku nemůže vést k úplnému zamítnutí žaloby, ale je na místě případně postup podle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Pokud totiž je žalobní nárok důvodný co do svého základu, může konkrétní výši určit soud. Je nepochybné, že nějaký zisk žalobci ušel. I způsobenou nemajetkovou újmu odvíjí žalobce od nezákonného rozhodnutí. Jednotlivé tiskové zprávy pak pouze dokreslují jeho negativní dosah, nepožaduje tak samostatně nárok z titulu zásahu do osobnostních práv. Ušlý zisk vyplývá ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, Krabce, , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , který jej vyčíslil mezi 6 430 500,- Kč a 25 228 800,- Kč.

7. V dalším průběhu řízení účastníci setrvali na svých stanoviscích.

8. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Z oznámení ze dne 1. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný zahájil správní řízení ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a upozornil tam žalobce na maximální možnou pokutu – 10 mil. Kč nebo 10 % obratu (příloha č. 42). Ze sdělení výhrad ze dne 20. 8. 2019 (příloha č. 47) bylo zjištěno, v čem spatřuje žalovaný pochybení žalobce, jakým způsobem je zjišťoval, vymezuje relevantní trh, na němž se žalobce uvedených vytýkaných jednání dopouštěl a současně žalobce informuje o možné pokutě ve výši 40 793 000,- Kč. S uvedenými sděleními žalobce nesouhlasil vyjádřením ze dne 25. 9. 2019 (příloha č. 48), když současně poukázal na likvidační povahu pokuty a žalovanému zopakoval svůj záměr o otevření prodejny v Praze, který již dříve žalobce žalovanému avizoval ve svém sdělení z 26. 7. 2019 (příloha č. 45). Uvedená okolnost nebyla pro žalovaného rozhodná (např. příloha č. 46 a finanční analýza k odůvodnění výše potenciální pokuty, která uvedenou výši pokuty jako likvidační neshledala).

10. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 10. 2019, č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, /820/Lpě (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“, č. l. 24 až 42), byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, neboť měl se svými odběrateli uzavírat a plnit zakázané dohody o přímém určení cen pro další prodej. Za tu mu žalovaný uložil pokutu ve výši 40 793 000,- Kč a další opatření k nápravě v podobě informování svých odběratelů o zákazu takových neplatných dohod. Z rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 29. 12. 2020, č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , soud zjistil, že žalobce nebyl se svým rozkladem úspěšný, neboť předseda potvrdil, až na drobné změny, prvostupňové rozhodnutí a obě rozhodnutí se tím stala pravomocná.

11. Z e-mailové zprávy žalobce ze dne 29. 1. 2021 (příloha č. 59) soud zjistil, že žalobce informoval své odběratele o zákazu a neplatnosti dohod o navýšení cen dodávaného dětského zboží pro prodej konečným spotřebitelům (jak žalobci ukládal výrok IV. rozhodnutí předsedy žalovaného). Soud dále z přípisu žalobce žalovanému ze dne 11. 2. 2021 zjistil, že žalobce o splnění tohoto nápravného opatření vyrozuměl žalovaného (příloha č. 60), přičemž žalovaný si skutečné plnění tohoto nápravného opatření svým dotazem ověřoval (příloha č. 61).

12. Žalobou z 15. 1. 2021 (č. l. 236 až 272) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného. Jedním z uplatněných důvodů byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Součástí žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku ve vztahu k uložené pokutě, čemuž bylo po předchozím zamítnutí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2021, č. j. 31 Af 5/2021-308, vyhověno usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 31 Af 5/2021-730 (příloha č. 35 a č. l. 74 a 75). Přitom krajský soud vycházel ze znaleckého posudku předloženého žalobcem (č. l. 102 až 214), který svědčil o hrozbě závažné újmy, pokud by musel žalobce pokutu zaplatit (ačkoliv tam krajský soud poukázal i na jisté rozpory mezi posudkem žalobce a posouzením majetkové situace žalovaným).

13. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2022, č. j. 31 Af 5/2021-844 (č. l. 76 až 87), bylo rozhodnutí předsedy žalovaného pro nepřezkoumatelnost zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Ačkoliv se soud zabýval různými námitkami, za klíčové považoval to, že žalovaný v rozhodnutí neidentifikoval jednotlivé dílčí útoky přestupku a pouze uvedl, že závadným způsobem jednal žalobce se svými odběrateli. K ostatním námitkám se vyjádřil spíše v obecné rovině, a to včetně výše pokuty, u níž vymezil kritéria, jimiž je třeba se řídit. Obdobné soud zjistil z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2023, č. j. 4 As 236/2022-161 (č. l. 317 až 323), kterým bylo uvedené kasační rozhodnutí krajského soudu potvrzeno a kasační stížnost žalovaného zamítnuta.

14. Rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 8. 3. 2024, č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, /, Anonymizováno, (č. l. 334 až 342), bylo zrušeno prvostupňové rozhodnutí a věc vrácena žalovanému k novému projednání. Těžiště argumentace spočívá v nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí, na kterou upozornil Krajský soud v Brně a Nejvyšší správní soud v již citovaných rozsudcích.

15. Výzvou ze dne 24. 2. 2023 (doručené žalovanému téhož dne, č. l. 89 až 92) žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 12 391 259,- Kč. Svůj nárok tam žalobce vyčíslil (č. l. 100 až 101, 228 a 229) a odůvodnil obdobně jako v nyní projednávané žalobě. Vyrozuměním ze dne 14. 7. 2023 (č. l. 94 až 98) žalovaný žalobcův nárok neuznal, neboť dotyčný neprokázal vznik škody ani příčinnou souvislost. Argumentace žalovaného v citovaném vyrozumění odpovídá jeho obraně v tomto řízení.

16. Z tiskové zprávy žalovaného ze dne 5. 11. 2019, zveřejněné na jeho webových stránkách (www.uohs.cz) soud zjistil, že časově navazuje na prvostupňové rozhodnutí (vydané 30. 10. 2019). V tiskové zprávě žalovaný popisuje uloženou pokutu a kritéria pro její uložení. Obecně vymezuje žalobcovo přestupkové jednání, kterého se měl dopouštět v letech 2011-2018. Dále se tam uvádí, že rozhodnutí není pravomocné a lze proti němu podat rozklad (č. l. 275). Obdobné informace soud zjistil z tiskové zprávy žalovaného z téhož dne (5. 11. 2019), publikované na webových stránkách žalovaného v anglickém jazyce (příloha č. 63).

17. Další tisková zpráva je z 5. 1. 2021 a navazuje na rozhodnutí předsedy žalovaného. Zpráva obsahuje citaci z rozhodnutí o tom, jaký vliv mělo žalobcovo jednání nejen na maloobchodní prodejce, ale též na rodiny a samoživitele. Současně opět obsahuje popis žalobcova přestupkového jednání a výši pokuty, jakož i informaci o potvrzení předešlého rozhodnutí prvního stupně (č. l. 276). Z třetí tiskové zprávy ze dne 4. 2. 2021 (č. l. 277) je patrné, že zpráva shrnuje dvouměsíční působení nového předsedy žalovaného, v němž je mezi nejvýznamnějšími rozhodnutími žalovaného zmíněna pokuta uložená žalobci (vč. odkazu na druhou tiskovou zprávu ze dne 5. 1. 2021), aniž by bylo blíže uvedené řízení popisováno.

18. Dále soud z následujících internetových článků zjistil, že o přestupku a pokutě žalobce informovala různá internetová média. V obecné rovině zmíněné články obsahově vyšly z tiskových zpráv žalovaného popsaných výše. Z článku publikovaného na webových stránkách ekonomickydenik.cz bylo zjištěno, že poukazuje na závažnost žalobcova jednání a vysokou pokutu, zároveň článek obsahuje informaci, že žalobce s rozhodnutím předsedy nesouhlasí a hodlá se bránit žalobou k soudu. Článek ze dne , datum, (, Anonymizováno, .cz) obsahoval informaci o potvrzení prvostupňového rozhodnutí předsedou žalovaného, popis žalobcova jednání a reakci mluvčí žalobce, která označuje rozhodnutí předsedy za chybné po právní i skutkové stránce. V článku se dále píše o tom, že pokuta měla být vyšší, ale zabránila tomu maximální hranice možné pokuty. Z článku ze dne , datum, (, Anonymizováno, .cz) soud zjistil, že jde o určité shrnutí, jaké pokuty žalovaný uložil za uplynulý rok 2019. I žalobcova pokuta tam je zmíněna. Obdobného vyznění je článek ze dne , datum, (, Anonymizováno, .cz), z nějž soud zjistil, že jde o shrnutí žalobcova přestupkového jednání a uložené pokuty. Z článku se rovněž podává reakce zástupce žalobce, který s pokutou a odsouzením důrazně nesouhlasí. Obdobné zjištění učinil soud z dalších pěti článků ze dne , datum, (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, .cz a , Anonymizováno, .cz, , Anonymizováno, .cz, , Anonymizováno, .cz), které obsahově odpovídají první tiskové zprávě žalovaného, stanovisko žalobce v nich obsaženo není, obsažena je ovšem informace o možnosti podat rozklad a že rozhodnutí není pravomocné (č. l. 278 až 287).

19. Z e-mailové zprávy ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, žádá o vyjasnění, a to v návaznosti na informování o zákazu dohod o navýšení cen (viz výše), proč jí žalobce odebral slevy (příloha č. 62).

20. Z e-mailové zprávy ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce komunikuje se svým právním zástupcem o negativním účinku, který mají články informující o žalobcově případu, na zahraniční dodavatele. Text e-mailu pak obsahuje přímý odkaz na tiskovou zprávu žalovaného publikovanou v anglickém jazyce na jeho webových stránkách (příloha č. 64).

21. Z e-mailových zpráv ze dne 13. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce komunikoval s , právnická osoba, a , Anonymizováno, , kterým zasílal na vědomí rozklad podaný proti prvostupňovému rozhodnutí (přílohy č. 57 a 58). Z e-mailové zprávy ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že se na žalobce obrátil (s odkazem na internetový článek) zástupce , právnická osoba, ., s tím, že po žalobci žádá vyjádření, jakým způsobem bude platit již pravomocně uloženou pokutu a zda se jejímu placení může nějak vyhnout. Z odpovědi na daný e-mail ze dne 7. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce přislíbil bance zaslat vyjádření od právních zástupců (č. l. 288).

22. Z vyčíslení nákladů na právní zastoupení soud zjistil, že žalobce vyčíslil náklady na zastoupení na částku 94 259,- Kč s tím, že rozepsal celkem 27 úkonů právní služby provedených v období od 2. 10. 2018 do 11. 2. 2021, u nichž uplatnil trojnásobné zvýšení z důvodu náročnosti věci (č. l. 100 a 101). Dále soud z téže listiny zjistil, že žalobce požaduje náklady na znalecký posudek č. 1/2021 , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , (343 000,- Kč) a jeho odborné stanovisko (č. l. 215 až 227) řešící námitky žalovaného v soudním řízení před Krajským soudem v Brně (100 000,- Kč). Bližší časovou dotaci a ohodnocení dle prováděcí vyhlášky k zákonu o znalcích a tlumočnících v návaznosti na judikaturu soudů a po poučení zdejším soudem žalobce dokládal listinami z příloh č. 33 a 34.

23. Ze znaleckého posudku č. 1/2021 , tituly před jménem, , jméno FO, Krabce, , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , soud zjistil, že cílem znaleckého zkoumání byla pokuta uložená žalovaným a její dopad na hodnotu majetku žalobce a na jeho případný úpadek. Znalec dospívá k závěru, že okamžité zaplacení pokuty by vedlo k úpadku žalobce, a to i při dodatečném financování nebo při získání bankovního úvěru. Z odborného stanoviska téhož znalce soud zjistil, že znalec stanoviskem reagoval na vyjádření žalovaného zpochybňující jeho způsobilost a další skutečnosti ze znaleckého posudku.

24. Z e-mailové zprávy ze dne 24. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce znalci zasílal plán tržeb pro prodejnu v Praze. Již v průběhu roku 2021 se žalobce zaobíral předpokládanou tržbou otevírané prodejny a důsledky potenciálně uložené pokuty (příloha č. 49 a 50). Z vyjádření žalobce ze dne 24. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce komunikoval se znalcem ohledně zpracování znaleckého posudku a poskytoval mu informace o své vlastní činnosti včetně plánovaných investic (příloha č. 51). Obdobná informace vyplynula i z komunikace žalobce s právním zástupcem (č. l. 230 až 235), v níž bylo zmíněno pozastavení plánu na otevření prodejny v Praze, a to i s ohledem na uloženou pokutu.

25. Z e-mailové zprávy ze dne 12. 3. 2018 od společnosti , Anonymizováno, (příloha č. 36) a připojených listin soud zjistil, že žalobce v březnu roku 2018 vedl jednání o obstarání prostor pro podnikání – prodejny – v oblasti , Anonymizováno, , vč. specifikace prostor, jaké služby by žalobce požadoval v souvislosti s pronájmem prodejny, možné lokace apod.

26. Z e-mailové zprávy ze dne 1. 10. 2018 (příloha č. 37) od společnosti , Anonymizováno, a připojených listin soud zjistil, že obsahuje informaci o aktualizaci všeobecných obchodních podmínek vypracovaných pro žalobce od pronajímatele prostor , právnická osoba, rámci uvedené komunikace byly dále zaslány aktualizované obchodní podmínky, jakož i návrhy smluv, jež by v návaznosti na úspěšné dovršení jednání měly být uzavřeny - smlouva o smlouvě budoucí, resp. smlouva o nájmu prostor v oblasti , adresa, (přílohy č. 38 až 41). Z návrhů smlouvy o smlouvě budoucí nájemní soud dále zjistil, že kromě jiného měl být dohodnut předčasný přístup do pronajímané nemovitosti od března 2019. Šlo pouze o nepodepsané návrhy smluv (příloha č. 40).

27. Z e-mailové zprávy ze dne 17. 1. 2019 soud zjistil, že jde o zprávu společnosti , Anonymizováno, adresovanou společnosti , Anonymizováno, , že se žalobce rozhodl nepokračovat stran jednání o pronájmu prostor, neboť je to dle něj ekonomicky riskantní s ohledem na dlouhou dobu pronájmu (příloha č. 43), avizován byl případný další kontakt v létě 2019, k němuž došlo dle e-mailové zprávy ze dne 20. 6. 2019, kdy žalobce pověřil společnost , Anonymizováno, hledáním vhodných prostor k pronájmu na území , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a okolí (příloha č. 44).

28. Z potvrzení o exkluzivním vyhledávání prostor ze dne 17. 9. 2018, které bylo součástí e-mailové zprávy z téhož dne, soud zjistil, že žalobce pověřil společnost , Anonymizováno, k vyhledávání prostor k obchodnímu využití též v , Anonymizováno, a okolí (příloha č. , hodnota, ). Tato jednání byla dle e-mailové zprávy ze dne 12. 3. 2019 vedena ohledně k pronájmu obchodních prostor od společnosti , Anonymizováno, (příloha č. 53). Uvedená společnost požádala o bankovní záruku e-mailovou zprávou ze dne 23. 8. 2019 (příloha č. 54). Z odstoupení od smlouvy ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že pro nesložení bankovní záruky společnost , Anonymizováno, odstoupila od nájemní smlouvy (příloha č. 55) a následně žalobce opakovaně vyzvala 3. 3. 2020 k zaplacení pokuty (příloha č. 56).

29. Z internetového článku ze dne , datum, vyplývá, že téhož dne byla otevřena prodejna žalobce , jméno FO, v městské části , adresa, (č. l. 274).

30. Ze znaleckého posudku č. 3/2024 vypracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , soud zjistil, že úlohou znalce tu bylo posouzení ušlého zisku žalobce v souvislosti s neotevřením maloobchodní prodejny v , Anonymizováno, . Znalec tam dospívá k závěru, že se ušlý zisk žalobce mohl pohybovat v rozpětí 5 997 000,- Kč až 24 234 000,- Kč (č. l. 347 až 366).

31. Z náhledu webových stránek společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že je žalobce uveden jako kontaktní osoba pro zastoupení této společnosti v České republice (příloha č. 65).

32. Ze vzorového výpočtu inflace v České republice, která (za období červenec 2012–leden 2024) způsobila pokles hodnoty peněz o 35 % bylo zjištěno, že žalobce fakticky žádá menší peněžitou satisfakci, než byla přiznána v jím citované věci T-Mobile vs. Vodafone, citované výše (příloha č. 66).

33. Z výslechu jednatele žalobce , právnická osoba, soud zjistil, že žalobce dříve prodejnu v , Anonymizováno, neměl, kolem roku 2018 začal komunikovat s realitními kancelářemi ohledně hledání vhodných prostor. Především měl žalobce zájem o lokalitu , adresa, . Svědek si nebyl jistý tím, zda již žalobce uzavřel nájemní smlouvy, nicméně v průběhu správního řízení se od bývalého právního zástupce žalobce dozvěděl o hrozící pokutě ve výši kolem 4 – 5 mil. Kč. Ihned poté pozastavil žalobce veškeré investice, někdy na počátku roku 2019. Následně tuto činnost pomalu obnovil, neboť žalobce nepředpokládal uložení vysoké pokuty. Poté žalobce obdržel sdělení výhrad s upozorněním na možnou pokutu ve výši 40 mil. Kč. Žalobce zastavil veškeré investice, hrozící pokuta dosahovala desetinásobku jeho ročního zisku. Od zastavení investic se žalobci snížil obrat, zatímco konkurenčním podnikům se dařilo. Někteří odběratelé od žalobce odešli (byť to přímo nespojili s nezákonným rozhodnutím). Žalobce musel pokutu vysvětlovat dodavateli , Anonymizováno, , nicméně na množství dodávaného zboží nebo na cenách se to neprojevilo, s výměnou odpovědné osoby u dotyčného dodavatele se celá situace uklidnila. Odchod odběratelů mohl souviset i s omezením investic do marketingu, v obchodu nikdo nic napřímo neřekne. Dále jednatel jednal jménem žalobce s úvěrující bankou , Anonymizováno, , u níž má žalobce úvěr ve výši desítek milionů, neboť se bál případného okamžitého zesplatnění. K tomu nakonec nedošlo, byť se toho obával. Obdobně se situace vysvětlovala , právnická osoba, . Museli rovněž pokutu zanést do účetnictví. Prodejnu v Praze žalobce otevřel v květnu 2023 po zrušení nezákonného rozhodnutí krajským soudem. Ačkoliv proti rozhodnutí krajského soudu podal žalovaný kasační stížnost, žalobce byl s ohledem na odůvodnění rozsudku optimističtější. Situace nevypadala natolik beznadějně. Nalezení nových prostor je někdy problematické, někdy to chvíli trvá.

34. Z výslechu jednatele žalobce , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobce měl obavy z uložené pokuty již po sdělení výhrad žalovaného. Po tomto sdělení se žalobce rozhodl zastavit veškeré investice a od otevření prodejny upustit. Poté, co bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno krajským soudem, začal žalobce opět hledat prostor pro prodejnu v Praze, to může trvat měsíce nebo i roky, závisí na místě. Sdělil, že úbytek odběratelů může souviset jak s pokutou, tak s utlumením investic do marketingu, menší propagací na sociálních sítích, nikdo v rámci obchodu neřekne nic přímo. Pokud jde o pandemii Covid-19, i ta žalobce zasáhla, primárně prodej v kamenných prodejnách, to se však týkalo i jiných subjektů.

35. Výslechem jednatelky žalobce , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně věděla o záměru otevřít prodejnu v Praze, u konkrétních jednání nicméně nebyla. Po oznámení možné pokuty od žalovaného veškerou činnost omezili, včetně otevření prodejny, propustili některé zaměstnance, zbylí se obávali o práci. Prostředky na účtech nemohly výši uložené pokuty pokrýt i s ohledem na otevřený kontokorentní úvěr. Nezákonné rozhodnutí poškodilo jméno žalobce, bance , Anonymizováno, (oddělení rizik) musel žalobce celou situaci vysvětlovat, k žádnému omezujícímu opatření nakonec banka nepřistoupila. U dodavatele , Anonymizováno, si žalobce budoval dlouho dobré jméno, které však bylo poškozeno rozhodnutím žalovaného – žalobce musel na schůzce s tímto zahraničním dodavatelem vysvětlovat, jak bude schopen dostát svým závazkům. Někteří domácí odběratelé vyjádřili obavu, zda bude žalobce schopen dodat množství produktů (s ohledem na hrozící pokutu). Někteří odběratelé pak od žalobce úplně odešli. Při obchodování se žalobcem někteří odběratelé přímo zmiňovali obavu nad uloženou pokutou a zde bude žalobce schopen splnit své závazky.

36. Soud naopak neprováděl dokazování výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , neboť jej považoval za nadbytečný. Ve věci nezůstala sporná žádná odborná otázka, k níž by se měl znalec vyjádřit, když jeho výslech by měl místo především v souvislosti s posuzováním otázky ušlého zisku. Jeho výši nicméně žalovaný v podstatě nezpochybnil, přičemž k posouzení uvedeného důkazního návrhu jako nadbytečného nepochybně přispělo i právní posouzení věci uvedené níže.

37. Jednání směřující k otevření prodejny v Brně se společností , Anonymizováno, na závěry soudu neměla žádný vliv. Tím žalobce pouze prokazoval, že správní řízení mělo vliv na jeho jednání s partnery, ovšem z listin neplynulo, že by důvodem pro ukončení jednání a neposkytnutí bankovní záruky, což bylo následováno odstoupením od smlouvy ze strany pronajímatele, bylo právě ono správní řízení, jež by se tak projevilo na potenciálním vnímání žalobce jako nespolehlivého partnera a že by tedy uvedená okolnost byla přičitatelná jako důsledek nezákonného rozhodnutí. K uvedené okolnosti rovněž došlo ještě před prvostupňovým rozhodnutím žalovaného, nikoli až v důsledku nezákonného rozhodnutí předsedy žalovaného.

38. S ohledem na námitku žalovaného stran nejednoznačného vymezení žalobního nároku žalobce má soud za vhodné poukázat na to, že žalobce požadoval poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité i morální formě za dotčení jeho práv, jež jsou jinak zahrnována do oblasti práv osobnostního charakteru typu dobrá pověst. Je však třeba vidět, že právní úprava vymezená zákonem č. 82/1998 Sb. je vůči obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku speciální. Podstatné tedy bylo, zda k dotčení uvedených zájmů mělo dojít v důsledku později pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí. Tak ostatně žalobce svůj nárok vymezil, nebylo proto tedy důvodu, činit podrobnější procesní úkony směřující k objasnění jeho požadavku, když žalobce sám uvedl, že nároky neodůvodňuje „prostou“ ochranou osobnosti v intencích občanského zákoníku, avšak svými tvrzeními pouze dokresluje povahu a rozsah nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím, jehož negativní dopady se projevily i v jeho osobnostní sféře. Uvedené okolnosti pak dle názoru soudu neměly vliv na jiné hmotněprávní posouzení nároku odůvodňující věcnou a místní příslušnost jiného než zdejšího soudu, který by jinak při obecném ochranoosobnostním sporu o pověst právnické osoby věcně příslušným nebyl (§ 9 odst. 2 písm. i/ OSŘ). O takový případ se zde však nejednalo.

39. Na základě výše uvedeného tak dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi stranami nebyl sporný jak průběh správního řízení, tak jeho výsledek. Pravomocné rozhodnutí předsedy žalovaného shledalo žalobce vinným z přestupku a na jeho základě měl zaplatit pokutu přesahující 40 mil. Kč. Pokutu žalobce nezaplatil, neboť jeho žalobě přiznal Krajský soud v Brně odkladný účinek. Poté krajský soud zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného pro nepřezkoumatelnost a věc se vrátila zpět k žalovanému. Rovněž bylo na základě dokazování postaveno na jisto, že již ve druhém pololetí roku 2018 započal žalobce se snahou otevřít v Praze a okolí kamennou prodejnu, přičemž již měl vybrané prostory a se společností , Anonymizováno, dojednával konkrétní podmínky nájmu, posílali si navzájem návrhy smluv. Tato jednání byla přerušena na počátku roku 2019, aby následně pokračovala v červnu 2019 opět prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, . Po sdělení výhrad ze srpna 2019, kde byl žalobce upozorněn na horní hranici pokuty za šetřený přestupek (která mu byla nakonec i uložena později zrušeným rozhodnutím předsedy žalovaného), s hledáním prodejny v Praze přestal. Zejména z výpovědí jednatelů žalobce má soud za prokázané, že právě sdělení výhrad bylo pro žalobce tím zásadním okamžikem, od něhož utlumil aktivitu spočívající v hledání prodejny. Dále má soud za prokázané, že o žalobcově kauze informoval žalovaný ve svých tiskových zprávách a rovněž prakticky ve stejném duchu různá média. Až na výjimky ovšem tyto zprávy vždy obsahovaly informaci o tom, že řízení ještě neskončilo a žalobce může podat rozklad nebo správní žalobu (vyjma poslední tiskové zprávy žalobce). Zároveň má soud za prokázané, že ohledně uložené pokuty komunikoval žalobce s , právnická osoba, a , Anonymizováno, a posílal jim např. podklady svého právního zástupce, jak se hodlá proti pokutě bránit. Žádné konkrétní sankce ze strany bank pak nenastaly.Právní posouzení40. S ohledem na skutkový základ sporu soud v rámci právního posouzení věci aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“).

41. Podle § 1 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 1 písm. a) a § 5 písm. a) OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci státními orgány, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno mimo jiné ve správním řízení.

42. Podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, přičemž tu lze, není-li stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

43. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje.

44. Pro odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk dále musí být splněny podmínky splněny obvyklé tři podmínky (srov. IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem: Komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, 412 s), které jsou typické pro posuzování nároku na náhradu škody. Za prvé, musí tu být deliktní jednání státu – nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Za druhé, musí tu být vzniklá škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma. A za třetí, mezi deliktním jednáním státu a vzniklou škodou musí existovat příčinná souvislost. Obdobně tyto podmínky vymezil Nejvyšší soud (viz bod 27 rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019, publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2020).

45. Soud bude posuzovat splnění nastíněných podmínek ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům, nicméně podmínka nezákonného rozhodnutí (deliktního jednání státu) je pro všechny nároky společná – všechny nároky mají dle žalobce plynout z téhož nezákonného rozhodnutí. Soud se tedy zabýval tím, zda je splněna podmínka deliktního jednání státu, tedy, zda je v této věci nezákonné rozhodnutí, kterým mohla vzniknout tvrzená škoda či újma.

46. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, žalovaný zahájil se žalobcem správní řízení podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. V něm vydal správní rozhodnutí v prvním stupni 30. 10. 2019, kterým žalobce shledal vinným z přestupku spočívajícího v uzavírání a plnění zakázaných dohod o přímém určení ceny, za což mu uložil pokutu ve výši 40 793 000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o kterém rozhodoval předseda žalovaného. Ten svým rozhodnutím částečně změnil prvostupňové rozhodnutí a podaný rozklad zamítl. Materiálně se prvostupňové rozhodnutí příliš nezměnilo, předseda žalovaného potvrdil odpovědnost žalobce za přestupek a potvrdil uloženou pokutu 40 793 000,- Kč. Tím se obě rozhodnutí stala pravomocná a vykonatelná. Žalobce proti rozhodnutí předsedy podal správní žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, které Krajský soud v Brně vyhověl, a rozsudkem ze dne 24. 8. 2022, č. j. 31 Af 5/2021-844, rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovaného k dalšímu řízení. Rozsudek krajského soudu nakonec potvrdil i Nejvyšší správní soud.

47. Rozhodnutí předsedy žalovaného je rozhodnutím vydaným ve správním řízení [§ 5 písm. a) OdpŠk], toto rozhodnutí zrušil Krajský soud v Brně pro nepřezkoumatelnost (§ 8 odst. 1 téhož zákona), žalobce využil všechny jemu dostupné prostředky obrany – podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (§ 8 odst. 3 téhož zákona) a následně svůj nárok uplatnil u žalovaného, který jej neuspokojil (§ 14 odst. 1 a 3 téhož zákona). Z tohoto pohledu je rovněž podstatné, nejen obecně, ale i s ohledem na bližší odůvodnění jednotlivých nároků žalobce popsaných níže, že za nezákonné rozhodnutí je z pohledu odpovědnostního vztahu třeba považovat rozhodnutí předsedy žalovaného. Pouze se zrušením tohoto rozhodnutí může být spojen nárok na náhradu škody podle citovaného zákona, neboť prvostupňové rozhodnutí nebylo do vydání rozhodnutí předsedy pravomocné (rovněž dle bodu 33 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019).

48. Podmínka nezákonného rozhodnutí je splněna, přičemž v tomto směru nepanoval mezi účastníky spor. Ten byl mezi stranami „pouze“ o to, jaký vliv má na nezákonnost rozhodnutí pokračování správního řízení a zda v důsledku rozhodnutí již zrušeného nastala ve sféře žalobce nějaká újma, za jejíž náhradu by bylo na místě shledat odpovědnost u žalovaného. Ve vztahu k první otázce soud dospěl k závěru, že není na místě vyčkávat, jakého výsledku bude v novém správním řízení dosaženo. Žalobce se totiž domáhal náhrady újmy, která dle jeho slov již nastala, a to v oblasti dobré pověsti, ušlého zisku v důsledku narušení obchodních a investičních plánů a obav o další budoucnost společnosti.

49. Podle posledně citovaného rozsudku Nejvyššího soudu je podmínka existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk naplněna již jen tím, že je dané rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Platí to bez ohledu na další průběh řízení. Odpovědnost státu z titulu nezákonného rozhodnutí nevyplývá z řízení jako celku, ale pouze z pravomocného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Další průběh řízení tuto skutečnost nijak nezmění. Proto soud neviděl důvod řízení přerušovat a čekat na vydání nového rozhodnutí ve správním řízení, neboť bylo zřejmé, že již první podmínka pro vedení řízení o nároku žalobce naplněna byla. O jinou situaci by se jednalo tehdy, kdyby žalobní požadavek směřoval na náhradu škody spočívající v již zaplacené pokutě a ušlému příjmu z již zaplacených prostředků, pak by nepochybně bylo na místě zvažovat, zda není na místě vyčkat výsledku nového řízení a potenciálně nižší uložené pokuty (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4379/2007, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD185946CZ). O takovou situaci se však v projednávané věci nejednalo.

50. V návaznosti na první podmínku odpovědnostního vztahu se soud zabýval otázkou, zda žalobci vznikla škoda či nemajetková újma a zda je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žalobce uplatnil tři dílčí nároky, když požaduje (i) vynaložené náklady na právní zastoupení a znalecký posudek ve výši 537 259,- Kč, (ii) ušlý zisk z neotevřené prodejny ve výši 6 854 000,- Kč), a (iii) zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v omluvě a finanční náhradě 5 000 000,- Kč. Pro přehlednost soud jednotlivé nároky níže rozdělil tak, aby odpovídaly systematice žaloby, byť v tomto rozsudku je prvním výrokem výrok zčásti vyhovující.I. Náklady na právní zastoupení a znalecký posudek51. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí.

52. Náklady „musejí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím.“ (srov. IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem: Komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, komentář k § 31).

53. Citované ustanovení uvádí, že se nahrazují náklady, které byly vynaloženy na odstranění nezákonného rozhodnutí. V nynější věci je nezákonným rozhodnutím nikoliv prvostupňové rozhodnutí o přestupku, ale až rozhodnutí předsedy žalovaného, tedy rozhodnutí učiněné ve druhém stupni. Teprve náklady vynaložené na odstranění uvedeného nezákonného rozhodnutí (viz bod 47) by byly náklady způsobilé k náhradě cestou podle zákona č. 82/1998 Sb.

54. Z výčtu nákladů žalobce (č. l. 100 a 101) je patrné, že žalobce požaduje náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení, a to za úkony, které jeho zástupce vykonal v období od 2. 10. 2018 do 11. 2. 2021. Žalovaný vydal nezákonné rozhodnutí dne 29. 12. 2020. Kromě dvou úkonů šlo o úkony zastoupení před vydáním prvostupňového rozhodnutí a následně o náklady vynaložené na přípravu rozkladu. Tyto úkony tak ze své povahy nemohly být vynaložené na odstranění nezákonného rozhodnutí, neboť ještě nebylo vydáno a prvostupňové rozhodnutí tuto povahu nemělo, neboť dosud nebylo v právní moci (§ 8 odst. 1 OdpŠk). Sice se jednalo o úkony učiněné v „souvislosti“ s řízením, na jehož konci bylo nezákonné rozhodnutí, nikoli však úkony na jeho odstranění. K jejich náhradě tak soud přistoupit nyní nemohl. Po vydání nezákonného rozhodnutí pak žalobcův zástupce učinil ještě dva úkony. Šlo o předložení nezákonného rozhodnutí ve verzích s vyznačením obchodního tajemství (21. 1. 2021) a přípis žalovanému, že žalobce splnil nápravné opatření spočívající v povinnosti informovat odběratele o nezákonných dohodách (11. 2. 2021). Ani jeden z těchto úkonů nesměřoval k odstranění nezákonného rozhodnutí a nijak nesouvisel s podáním správní žaloby. Tyto úkony proto také nelze podřadit pod § 31 odst. 1 OdpŠk jako náklady řízení vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí.

55. S výjimkou dvou úkonů souvisely všechny ostatní náklady na právní zastoupení se správním řízením v prvním a druhém stupni. Úzce vymezený § 31 odst. 1 OdpŠk ale nedopadá na všechny náklady, které v průběhu své kauzy žalobce vynaložil. Do 26. 4. 2006 zněl § 31 odst. 1 OdpŠk tak, že náhrada zahrnuje náklady řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. V takovém případě by nepochybně bylo možné žalobci nahradit i náklady vynaložené ve správním řízení. Novelizace provedená zákonem č. 160/2006 Sb., ovšem s účinností od 27. 4. 2006 spojila právo na náhradu nákladů poškozeného se zrušením nezákonného rozhodnutí. Tuto podmínku náklady žalobce z výše uvedených důvodů nesplňují.

56. Ani náklady vynaložené na vypracovaný znalecký posudek a stanovisko znalce nebyly vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3414/2016 (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 132/2018), uvádí, že účelně byly náklady vynaloženy na znalecký posudek tehdy, jestliže znalecký posudek byl v řízení procesně použit jako důkaz a jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu.

57. Znalecký posudek předložil žalobce v řízení před Krajským soudem v Brně, aby jím prokázal likvidační vliv pokuty na svůj majetek, resp. odůvodnil tím nutnost výkon napadeného rozhodnutí předsedy žalovaného odložit a potenciálně samozřejmě moderovat. Nicméně v rozsudku samotném, byť odstranil nezákonné rozhodnutí, znaleckým posudkem krajský soud neargumentuje a jako základ pro svoje skutková zjištění jej nepoužil. Během posouzení zřejmě krajský soud znalecký posudek jako důkaz neprováděl, neboť se o něm v kasačním rozsudku vůbec nehovoří. Rozsudek obsahuje pouze obecné konstatování, že nad rámec správního spisu soud dokazování neprováděl. Nad to krajský soud zrušil nezákonné rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost postupem podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a je tak logické, že se znalecký posudek nijak neprojevil v jím zjištěném skutkovém stavu a jeho závěry soud při odůvodňování rozsudku nijak nevyužil. Náklady vynaložené na znalecký posudek proto nelze hodnotit jako účelně vynaložené na odstranění nezákonného rozhodnutí, byť sehrál pozitivní úlohu v rámci odložení výkonu uložené pokuty. Chybí tak zde příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vynaložením nákladů.

58. Co se týče odměny znalce za vyjádření v soudním řízení, toto vyjádření v soudním řízení nebylo provedeno jako důkaz, nebylo ani využito v rámci zjišťování skutkového stavu. Již jen proto nejde o účelně vynaložené náklady pro účely nyní probíhajícího řízení.

59. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk může poškozený uplatnit nárok jen tehdy, jestliže neměl možnost tak učinit v průběhu řízení na základě procesních předpisů. Podle § 60 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Bylo proto na žalobci, aby se vynaložených nákladů domáhal v řízení před správními soudy. Sám zástupce žalobce v nyní probíhajícím řízení uvedl, že znalecký posudek v rámci požadavku na náhradu nákladů řízení uplatnil, pouze se k dané otázce Krajský soud v Brně nijak nevyjádřil. Za takové situace bylo na místě domáhat se nápravy uvedeného nedostatku jinými cestami (např. ústavní stížností, když kasační stížnost byla vyloučena). Zákon č. 82/1998 Sb. vylučuje náhradu nákladů řízení tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, nebo sice přiznána nebyla, avšak poškozený měl možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů řízení na základě procesních předpisů (srov. bod 8 usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 563/24, publikováno mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD998815CZ, bod 15 usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 3735/16, publikováno tamtéž pod č. JUD348907CZ). Tento nárok pak nelze přetavit do podoby hmotněprávního nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Nelze rovněž vyloučit, že uvedený znalecký posudek bude využit v novém řízení v návaznosti na další rozhodnutí žalovaného o projednávaném přestupku.

60. S ohledem na vše výše uvedené soud v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal zaplacení částky 537 259,- Kč, žalobu zamítl (výrok II.).II. Ušlý zisk61. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen “Listina”), má poškozený právo na náhradu škody od státu v případě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Ve smyslu čl. 36 odst. 4 Listiny pak podmínky i podrobnosti těchto práv blíže konkretizuje OdpŠk.

62. Účelem institutu odpovědnosti za škodu a z něho vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody je snaha o vytvoření či znovuobnovení stavu, který existoval před vznikem škody. Pojem škoda používaný OdpŠk zahrnuje jak škodu skutečnou, tak ušlý zisk (srov. bod 34 nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. I. ÚS 2859/23, publikován v systému ASPI pod č. JUD994308CZ).

63. V citovaném nálezu Ústavní soud uvádí, že „ušlým ziskem se myslí nezvýšení aktiv (a nesnížení pasiv), ke kterému by bez nezákonného rozhodnutí (nesprávného úředního postupu) s největší pravděpodobností došlo. Jednoduše řečeno, právo na ušlý zisk zahrnuje právo na to, co by poškozený za obvyklého běhu věcí reálně získal, nedošlo-li by k nezákonnému jednání orgánu veřejné moci.“64. Žalobce vyčíslil svůj ušlý zisk částkou 6 854 000,- Kč s tím, že v době zahájení správního řízení plánoval otevřít prodejnu v Praze. Kvůli výši sdělené pokuty tyto plány odložil a prodejnu otevřel až po kasačním rozsudku Krajského soudu v Brně v roce 2023. Požaduje proto náhradu ušlého zisku za tři roky provozu neotevřené prodejny od ledna 2020 do počátku roku 2023. Z provedených listinných důkazů (především e-mailová komunikace a v ní obsažená navrhovaná smluvní dokumentace žalobce a jeho prostředníka s pronajímatelem) skutečně vyplývá, že žalobce v průběhu roku 2018 vyhledával vhodné prostory k pronájmu v oblasti Prahy. Na konci roku 2018 dokonce existovaly návrhy nájemních smluv. Na přelomu let 2018 a 2019 žalobce od záměru ustoupil, nicméně v červnu 2019 opět projevil zájem o otevření prodejny a pověřil opět společnost Rapak hledáním vhodných prostor. Z výpovědi všech jednatelů žalobce vyplynulo, že po sdělení výhrad ze strany žalovaného, kde byl žalobce toliko upozorněn na maximální možnou pokutu, žalobce odstoupil od plánu otevřít prodejnu v Praze a pozastavil veškeré investice.

65. Ze znaleckého posudku o ušlém zisku vyplývá, že žalobce by v daném období zřejmě dosáhl zisku mezi 6 430 500,- Kč a 25 228 800,- Kč.

66. Soud nesouhlasí se žalovaným, že žalobce svůj ušlý zisk neprokázal a vychází pouze z odhadů. Prokázat výši ušlého zisku ve většině případů nelze s naprostou jistotou a jde vždy o hypotetický odhad. K tomu lze poukázat na závěry z rozsudku Nejvyššího soudu z 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/2008), podle něhož postačí prokázat důvodnost očekávání poškozeného ve vztahu k potenciálně dosažitelnému zisku s ohledem na pravidelný běh věcí, nikoli jistotu a nepochybnost. Žalobce v řízení prokázal, že v období let 2018 a 2019 vyvíjel činnost směrem k otevření pražské prodejny, měl návrhy nájemních smluv. Odhad ušlého zisku se proto odvíjí od poměrně konkrétních plánů. K tomu ostatně směřovalo i poučení soudem podle § 118a odst. 3 OSŘ, když na podkladu pouhých žalobních tvrzení se nárok žalobce o ušlém zisku dovodit nedal, neboť nebylo zřejmé, kdy a v jakém rozsahu činil kroky k otevření tvrzené prodejny a kdy uvedený záměr opustil. Jednoduše řečeno, ze strany žalobce se po doplnění tvrzení a důkazů nejednalo o nárok fiktivní neopřený o žádné reálné úvahy o expanzi.

67. Zásadní ovšem je, co tyto plány přerušilo. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk má poškozený právo na náhradu škody (vč. ušlého zisku) způsobené nezákonným rozhodnutím. Jak soud výše rozebral, tímto rozhodnutím je rozhodnutí předsedy žalovaného. Proto se soud zabýval tím, zda žalobcem tvrzený ušlý zisk skutečně ušel žalobci v důsledku uvedeného nezákonného rozhodnutí.

68. Okamžikem, k němuž je třeba upnout opuštění úvah o otevření prodejny v Praze a přerušení jednání o pronájmu vhodných prostor (byť zatím dočasně), je okamžik sdělení výhrad žalovaného ze dne 20. 8. 2019. Jednatelé žalobce , právnická osoba, a , jméno FO, vypověděli, že v reakci na výhrady žalovaného zcela zastavili svůj záměr otevřít v Praze prodejnu. Toto rozhodnutí žalobce lze datovat do měsíce srpna/září 2019. Prvostupňové rozhodnutí vydal žalovaný dva měsíce poté (30. 10. 2019) a nezákonné rozhodnutí pak až v prosinci roku 2020. Žalobcovo rozhodnutí neotevřít prodejnu proto časově vůbec nesouviselo s nezákonným rozhodnutím, když jej žalobce učinil rok a půl před jeho vydáním. Žalobce pozastavil investice z určité předběžné opatrnosti na počátku správního řízení, v němž mu hrozila značná pokuta. Jeho rozhodnutí mohlo souviset s hrozící pokutou, podle OdpŠk je však nutné odvozovat škodu od nezákonného rozhodnutí. Podle soudu tak chybí příčinná souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem a nezákonným rozhodnutím. K tomu lze uvést též to, že sazba pokuty za jednání, které bylo žalovaným kladeno žalobci za vinu, je určitelná nahlédnutím do zákona, přičemž se nijak neliší od toho, co bylo žalobci sděleno žalovaným ve výhradách. Sám jednatel , právnická osoba, rovněž uvedl, že i nalezení vhodných prostor nějakou dobu trvá, pročež lze těžko dospět k závěru, že by celou dobu neotevřená prodejna byla přičitatelná samotnému správnímu řízení, resp. nezákonnému rozhodnutí předsedy žalovaného, když pravomocný úspěšný výsledek u Krajského soudu v Brně nastal již v srpnu 2022.

69. Tomu, že by hrozba pokuty byla jediným důvodem k zanechání plánů otevřít prodejnu, navíc nenasvědčují další důkazy. Žalobce otevřel pražskou prodejnu v květnu 2023, tedy mnoho měsíců po vyhovujícím rozsudku Krajského soudu v Brně (srpen 2022), ale ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti žalovaného. Žalobce proto mohl být stále v nejistotě o další budoucnosti, a to ze dvou důvodů. Nejvyšší správní soud mohl být jiného názoru stran nepřezkoumatelnosti nezákonného rozhodnutí a mohl zrušit rozsudek soudu krajského. Po zamítnutí kasační stížnosti žalovaného se věc vrátila zpět správním orgánům, které stále mohou žalobce potrestat a uložit mu citelnou pokutu.

70. Tuto nejistotu zlehčuje žalobce tím, že po rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. 31 Af 5/2021-844, je další přičtení vytýkaného jednání žalobci nepravděpodobné. S tím ale zdejší soud nemůže souhlasit. Krajský soud zrušil nezákonné rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. To je vada rozhodnutí, ke které soud přihlíží ex offo a přes kterou typicky neposuzuje další věcné námitky a jádro sporu. Pokud by soud zrušil rozhodnutí pro nezákonnost, mohl by se ve věci věcně vyjádřit a žalovaný by byl takovými názory vázán. U nepřezkoumatelnosti tomu tak ale není, protože na věcný přezkum nedošlo, byť krajský soud poskytl obecná vodítka ve vztahu k dalším namítaným nedostatkům, avšak aniž by blíže uvedl, že právě takovými vadami se rovněž napadené nezákonné rozhodnutí vyznačuje. Je proto představitelná varianta, že žalovaný doplní chybějící úvahy a může (samozřejmě v teoretické rovině) žalobce potrestat obdobnou pokutou. Tomu nasvědčuje i bod 25 rozsudku krajského soudu, ve kterém se uvádí, že soud nemůže přezkoumat, zda jednotlivé dílčí útoky žalobce naplňují skutkovou podstatu přestupku (obdobně též bod 27 rozsudku krajského soudu). Navíc s většinou ostatních námitek žalobce úspěšný nebyl (např. body 41, 52, 57, 63, 66, 72 a 82 rozsudku krajského soudu). Na hrozbě pokuty se toho příliš nezměnilo i po zrušujícím rozsudku krajského soudu, když dle sdělení účastníků v současnosti byly sděleny výhrady žalobci znovu s hrozbou pokuty ve výši cca 38 mil.

71. Proto soud žalobu v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal po žalovaném náhrady ušlého zisku ve výši 6 854 000 Kč, zamítl (výrok II.), neboť mezi nezákonným rozhodnutím žalovaného a tvrzeným ušlým ziskem nebyla dána příčinná souvislost.III. Nemajetková újma a písemná omluva72. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

73. Ústavní soud uvádí, že se tato práva a svobody vztahují též na osoby právnické za splnění předpokladu, že to povaha věci umožňuje – to platí i ve vztahu k ústavní garanci (dobré) pověsti právnické osoby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 147/2001). Obdobně to platí pro ochranu dobrého jména právnické osoby.

74. Z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 4. 2000, ve věci Comingersoll S. A. proti Portugalsku, stížnost č. 35382/97 (odst. 27 až 36, publikován rovněž v systému ASPI pod č. JUD352841CZ), vyplývá, že v případech obchodních společností je při určování výše přiměřeného zadostiučinění třeba přihlížet i k jiným faktorům, jako je například pověst společnosti (company´s reputation) a nejistota v plánování rozhodování (uncertainty in decision-planning).

75. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

76. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

77. S přihlédnutím k závěrům vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu z 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2865/2015 (publikován v systému ASPO pod č. JUD320374CZ), je třeba uvést, že poškozený je povinen vznik újmy tvrdit a prokazovat. Mimo oblast náhrady újmy za nesprávný úřední postup není třeba skutečný vznik újmy prokazovat tehdy, kdy by bylo zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, publikován v systému ASPi pod č. JUD214258CZ). Tedy v případech, kdy je zřejmé, že by i jiné osobě v postavení poškozeného tvrzená újma vznikla.

78. Soud se tedy zabýval tím, zda nezákonné rozhodnutí zasáhlo do ústavně zaručených práv žalobce na ochranu pověsti a dobrého jména, zda danou okolnost žalobce prokázal, případně zda by i jiné osobě v jeho postavení obdobná újma vznikla. Dospěl k závěru, že jednoznačně ano.

79. K poškození žalobcovy pověsti a dobrého jména mohlo dojít u financujících bank, kterým musel žalobce své jednání vysvětlovat. Zejména šlo o banku UniCredit, u níž má žalobce úvěr v hodnotě desítek mil. Kč dle svého tvrzení. Této bance žalobce zasílal vyjádření svého právního zástupce, načež banka vůči žalobci žádné konkrétní kroky či sankce neuplatňovala. Nicméně již jen to, že žalobcovo shledání viny ohledně přestupku vysoce sankcionovaného vyvolalo nutnost ospravedlňovat se před bankou, je zásahem do jeho dobré pověsti. Totéž platí pro , právnická osoba, , u které sice žalobce žádný úvěr neměl (šlo o záložní banku dle sdělení jednatele , právnická osoba, ), nicméně i tato banka vyzvala žalobce, ať nastalou situaci vysvětlí. Ze účastnických výpovědí vyplynulo, že žalobce při podnikání využívá bankovních úvěrů ve výši desítek milionů Kč. Pokuta uložená ve výši přesahující 40 mil. Kč mohla ohrozit jeho důvěryhodnost a tím narušit současné vazby na bankovní ústavy, případně zkomplikovat čerpání úvěru či jiného bankovního produktu do budoucna. Přestože i dle slov jednatelů negativně uvedená okolnost vztahy s bankami kvantitativně nepoznamenala (pak by mohl připadat úvahu nárok na náhradu škody, nikoli nemajetkové újmy), přesto nepochybně znamenala dotčení dobré pověsti žalobce u bank.

80. Dále mohla utrpět žalobcova pověst a dobré jméno vybudované v obchodních vztazích s odběrateli a dodavateli. Žalobce byl podle pravomocného rozhodnutí předsedy povinen zaslat všem odběratelům vyrozumění, že veškeré dohody o určení ceny pro další prodej jsou nezákonné. Tato povinnost nutně vycházela z původní premisy žalovaného, že žalobce takové dohody se všemi odběrateli uzavřel. Jak ovšem konstatoval krajský soud ve zrušujícím rozsudku, žalovaný takové dohody s odběrateli vůbec neidentifikoval. Žalobce tak ono vyrozumění zaslal všem svým odběratelům, aniž by bylo zřejmé, zda s takovým odběratelem měl žalobce uzavřenu zakázanou dohodu. U takových odběratelů mohlo vyrozumění důvodně vyvolat nedůvěru vůči žalobci, zejména u těch, s nimiž nemusela být žádná nezákonná dohoda o ceně uzavřena. Společnost , Anonymizováno, se v reakci na to obrátila na žalobce s vysvětlením a požadavkem ohledně slev. Ať již uvedené sdělení mohlo mít matoucí vliv, jak tvrdil žalobce, nebo jen informovalo o tvrzeném nezákonném jednání, nepochybně se daná okolnost mohla projevit v nahlížení na žalobce jako na subjekt nespolehlivý a nedůvěryhodný. Soud v tomto směru zcela akceptuje tvrzení jednatelů, že v byznysu nikdo nikomu neřekne nic napřímo, aby nedošlo zcela ke zpřetrhání vazeb a kompletnímu narušení vztahů, které se někdy ještě mohou hodit, nelze tedy zcela říci, že fakticky došlo k reálnému poškození dobrého jména. Je nicméně patrné, že sdělení všem odběratelům objektivně mohlo mít vliv na dobrou pověst žalobce, dle názoru soudu by rozhodně mohlo mít vliv i na pověst jiného subjektu v jeho pozici. Výše citované sdělení odběratelům již bylo učiněno, neboť v tu dobu nebyla odložena vykonatelnost nezákonného rozhodnutí předsedy žalovaného. Medializace případu v tiskových zprávách a internetových článcích rovněž mohla přispět k tomu, že někteří odběratelé od žalobce odešli či od něj začali odebírat méně zboží, přestože jinak tato medializace, jak je uvedeno níže nebyla nijak překračující běžné informování o činnosti žalovaného a výsledcích jeho práce.

81. Jak vyplynulo z výslechů jednatelů žalobce, pravomocné rozhodnutí předsedy žalovaného důvodně vyvolalo obavu o budoucnost společnosti, která pak vyústila nejen ve zmrazení investic (toto již od sdělení výhrad), ale i v omezení marketingu, což se projevilo v nižším obratu, odběru od zákazníků, ale také například v redukci počtu zaměstnanců. Rozhodnutí předsedy žalovaného přímo tento důsledek nezpůsobilo, nicméně šlo o důsledek zprostředkovaný již samotným řízením, které uvedené nezákonné rozhodnutí pouze umocnilo, neboť jím se výše uložené pokuty stala, byť dočasně, definitivní. Omezení chodu žalobce přitom lze dost dobře chápat, neboť bez ohledu na majetkovou situaci je pokuta ve výši 40 mil. Kč značná a ovlivnila by prakticky i řadu jiných obchodních společností. Jedná se nicméně o poněkud jinou situaci, než u ušlého zisku, kde zastavení úvah o otevření prodejny bylo upnuto již k okamžiku dřívějšímu, zatímco obava o budoucnost společnosti v důsledku nezákonného rozhodnutí a výši uložené pokuty, byť provázela nejspíše celé řízení, je evidentní z listin doprovázejících komunikaci se zástupcem žalobce a zejména se znalcem zpracovávajícím znalecký posudek k otázce likvidační povahy pokuty, tehdy již pravomocně uložené.

82. S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že vydáním nezákonného rozhodnutí předsedy žalovaného a v jeho důsledku došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva žalobce na ochranu pověsti a dobrého jména. A vzhledem k intenzitě zásahu je na místě žalobci poskytnout zadostiučinění v penězích, neboť podle soudu není dostačující pouze konstatovaná nezákonnost rozhodnutí předsedy žalovaného (§ 31a odst. 2 OdpŠk), a současně nepostačí pouhá morální satisfakce v podobě omluvy.

83. Přestože dle názoru soudu nepostačovala pouhá morální satisfakce, když v zásadě by bylo možné ji v obecné rovině akceptovat, soud nemohl vyhovět žalobnímu požadavku formulovanému žalobcem v konkrétním případě. Žalobcem požadovaná omluva zněla následovně:„, Anonymizováno, se tímto omlouvám společnosti , právnická osoba, za škodu a jinou újmu, která jí vznikla v důsledku později pro nezákonnost zrušeného rozhodnutí předsedy , Anonymizováno, dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, /, Anonymizováno, , a s tím souvisejících zveřejněných informací, které ji neoprávněně poškodily v očích veřejnosti, když v řízení před Úřadem nebylo prokázáno, že by vědomě a dlouhodobě jednala k újmě svých zákazníků včetně rodin a samoživitelů s dětmi.“84. Soud je toho názoru, že text omluvy vyznívá tak, že rozhodnutím předsedy vznikla žalobci škoda a jiná újma. Žalobci ovšem v důsledku nezákonného rozhodnutí přímá škoda, v rozsahu předmětu řízení, kterým se soud zabýval, nevznikla.

85. Rovněž nelze dospět k závěru, že v řízení před žalovaným nebylo prokázáno jeho protiprávní jednání. To však nebylo důvodem, pro který krajský soud zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného. Krajský soud v rozsudku č. j. 31 Af 5/2021-844, uváděl, že jednotlivé dílčí útoky žalobce žalovaný dostatečně jasně nepopsal. Proto se (srov. bod 25 rozsudku) nemohl zabývat tím, zda jednotlivé útoky naplňují skutkovou podstatu přestupku a zda se jednalo o přestupek trvající nebo pokračující. Text omluvy vyznívá tak, že soud přezkoumal věcně žalobcovo jednání a dospěl k závěru, že jeho vina nebyla prokázána. Závěr krajského soudu byl ale jiný.

86. A za třetí, nelze podle soudu akceptovat formulaci, že škoda a jiná újma měla žalobci vzniknout zveřejněnými informacemi. Samotné tiskové zprávy nejsou nepřiměřené. Zpráva ze dne 5. 11. 2019 byla zveřejněna po prvostupňovém rozhodnutí a nemůže být tedy původcem tvrzené újmy, nicméně zpráva byla věcná, popsala přestupek a uloženou pokutu včetně informace o opravném prostředku (a to ve druhé větě sdělení), včetně její anglické varianty. Tisková zpráva ze dne 5. 1. 2021 vyjma již zveřejněných informací z první tiskové zprávy obsahuje sdělení, že uloženou pokutu potvrdil předseda žalovaného. Publikované informace vyjadřují průběh řízení a rozhodnutí, jež navíc žalovaný zveřejňuje na svých webových stránkách a jsou tedy běžně dostupné všem. Je pravdou, že zpráva ze dne 5. 1. 2021 obsahuje citaci z nezákonného rozhodnutí o dopadu žalobcova jednání na rodiny a samoživitele. Tato formulace však dle soudu vyjadřuje snahu žalovaného v obecné rovině přiblížit, kdo mohl být jednáním žalobce poškozen. Žalobce prodává dětské zboží a výše popsané sdělení zachycuje jeho konečné zákazníky, tedy hodnotí věc objektivně a logicky. Poslední tisková zpráva ze dne 4. 2. 2021 je pak shrnující a odkazuje na nejpodstatnější rozhodnutí žalovaného během funkčního období nového předsedy, aniž by obsahovala přímo text zprávy, pouze link na již dříve uveřejněné sdělení.

87. Soud vzal v úvahu i skutečnost, že žalobcova kauza měla určitý mediální dosah, když kromě tiskových zpráv žalovaného šlo o internetové články na frekventovaně navštěvovaných denících jako portál idnes.cz nebo ekonomickydenik.cz. Tyto zprávy akcentovaly, že žalobce obdržel vysokou pokutu, jednal dlouhodobě závadně. Taková medializace, zejména s ohledem na pozdější závěr krajského soudu, jistě mohla zasáhnout do pověsti a dobrého jména žalobce. Při posuzování osobní sféry žalobce je také důležité zohlednit, že svou činnost vyvíjí od roku 1993 a dosud nebyl trestán za obdobný přestupek. Soud však neopomněl i tu okolnost, že všechny tiskové zprávy, ať již žalovaného nebo mediální, umožnily vyjádření žalobci, nebo přímo sdělily, že rozhodnutí (v danou dobu ještě nepravomocné) je možné přezkoumat prostřednictvím rozkladu, nebo to již pravomocné napadnout žalobou. Jednalo se tedy o pouhé mediální informování o proběhlém ději, nešlo o nějaké excesivní hodnocení jednání žalobce expresivními pojmy či označování žalobce dehonestačním způsobem.

88. Nad rámec soud dodává, že nebylo na místě žalobce poučovat o tom, jak správně omluvu formulovat, aby jí mohl soud vyhovět. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1638/2020 (bod 14, publikován v systému ASPI pod č. JUD792562CZ), by v opačném případě došlo k porušení principu nestrannosti soudu. Pokud je žalobní petit (v tomto případě žádost o omluvu) formulován dostatečně určitě a vyhovuje procesním požadavkům z hlediska jeho projednatelnosti, rozhoduje o něm soud tak, jak byl uplatněn. Požadavek byl projednatelný, neboť bylo zřejmé, omluvy za co a v jaké formě se žalobce domáhá (usnesení Nejvyššího soudu z 24. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1903/2018, publikované v systému ASPI pod č. JUD433402CZ).

89. Bylo nicméně na místě přiznat již shora avizovanou satisfakci v peněžité formě, byť nikoli ve výši, jakou žádal žalobce.

90. Pro účely nároku na finanční zadostiučinění nutno zohlednit kromě shora pod body 79 až 81 uvedených újem i následující okolnosti. V prvé řadě se jednalo o okolnost, kdy žalobce dosud nebyl za obdobné jednání správně trestně postižen (nikdo to netvrdil), tedy dosavadní způsob „života“ žalobce byl bezúhonný (rozsudek Nejvyššího soudu z 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012, publikován v systému ASPI pod č. JUD228723CZ). Rovněž je na místě zohlednit i povahu správně trestního řízení a s tím spojenou hrozbu vysoké sankce. V této souvislosti je podle § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve výrokové části rozhodnutí o přestupku třeba uvést popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání. Žalovaný však při této zcela esenciální části rozhodnutí pochybil a skutek vymezil značně neurčitě (srov. body 16 a násl. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 5/2021-844). Přesné vymezení skutku je naprosto základní věc, která určuje, o čem se vede přestupkové řízení. Nedostatečné vymezení „trestního“ jednání, a to nejen v rozhodnutí, ale i v průběhu řízení samotného oslabuje procesní možnosti stíhaného snášet konkrétní argumenty proti němu, současně oslabuje možnosti realizace základních principů správního trestání, zejména ne bis in idem, kdy pak není zřejmé, pro jaký skutek je obviněný stíhán. Postup žalovaného tak byl v rozporu se základními požadavky na správní rozhodnutí (§ 68 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) a v rozporu s ustálenou judikatorní praxí správního soudnictví (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 16. 3. 2010, č. j. 1 As 92/2009-65, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD164276CZ).

91. Nebylo též možné přehlédnout, že řízení trvalo více než dva roky, přičemž výsledkem bylo právě nepřezkoumatelné rozhodnutí, jinak řečeno, žalobce žil dva roky v nejistotě, jaké jednání bude posuzováno jako nezákonné, s hrozbou vysoké sankce, aby výsledkem bylo rozhodnutí, z něhož důvody svých obav nemůže konkrétně identifikovat. Soud upozorňuje, že nijak neposuzoval, zda je uvedená délka nepřiměřená pro účely případné náhrady za nepřiměřenou délku řízení. Ve výši náhrady se projevil pouze výsledek dvouletého marného snažení žalovaného a obav žalobce, nikoli délka řízení jako taková.

92. Při stanovení výše finančního zadostiučinění soud opět přihlédl ke skutečnostem, které řešil již v rámci vzniku nároku. Přitom vycházel především ze závažnosti nemajetkové újmy a ověřených okolností, za kterých k neoprávněnému zásahu do sféry práv žalobce došlo. Soud zvažoval dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry žalobce, nepříznivost jejich vlivu na jeho pověst a jeho dosavadní způsob života. Uvedené okolnosti tak posuzoval z hlediska intenzity a významu pro žalobce.

93. Jakkoliv mohlo dojít k poškození pověsti a dobrého jména žalobce u jeho odběratelů a úvěrující banky, zabýval se soud i případnými dalšími dopady. Po ujištění žalobce banka , Anonymizováno, de facto podpořila žalobce a žádné sankce vůči němu neuplatnila. Ani ze strany , právnická osoba, nebyl učiněn žádný negativní krok, vyjma žádosti na žalobce, ať celý případ vysvětlí. Žalobce kromě povinnosti vysvětlit situaci a obav z budoucnosti neuvedl žádné objektivní negativní okolnosti, které by se na jeho vztahu s bankami projevily, tedy intenzivnější zásah uvedeného nezákonného rozhodnutí do jeho osobnostní sféry, než zcela jistě nepříjemná jednání a nutnost se ospravedlnit a celou věc řešit. Stejně tomu bylo u odběratelů. Jejich určitý odliv žalobce pocítil, nicméně není jasné, jak velký byl, čím přesně byl způsoben a kdy přesně nastal. Nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím předsedy a určitým kvantifikovatelným odlivem odběratelů či snížením obratu, což by mělo vliv na případný nárok žalobce na náhradu škody. Prokázána nicméně byla ve vztahu k potencialitě újmy v oblasti osobnostních práv žalobce, jak je uvedeno shora.

94. Jak vyplynulo z výslechu všech jednatelů žalobce, mohlo jít o kombinaci různých faktorů – poškození dobré pověsti, nedostatečné investice do marketingu, nedostatečné podpory prodeje, to vše do jisté míry ovlivněné omezením výdajů v souvislosti s hrozbou vysoké pokuty, nikoli však nutně pouze nezákonným rozhodnutím předsedy žalovaného. Do uvedeného procesu navíc vstoupila pandemie Covid-19, která ovlivnila prodeje žalobcova zboží v kamenných prodejnách, což ostatně připouštěl i žalobce ve sdělení právnímu zástupci (č. l. 230 až 235). Pokud jde o zahraničního dodavatele , Anonymizováno, , ten se o pokutě dozvěděl již v roce 2019, kdy ještě nebyla pravomocná, což ostatně plynulo i z anglické verze první tiskové zprávy žalovaného. Nešlo proto o přímý důsledek nezákonného rozhodnutí. Tato společnost se žalobcem nastalou situaci probírala, nicméně nebyl to důsledek nezákonného rozhodnutí předsedy. Navíc po personální výměně ve společnosti , Anonymizováno, se zřejmě vztahy navrátily k normálu a podle výpovědi jednatelky žalobce spolu dále obchodují a celá věc již nadále řešena nebyla.

95. Pokud jde o mediální pozornost, která se případu dostala, pak i na ni je nutno nahlížet realisticky. Tiskové zprávy žalovaného publikované na jeho webových stránkách průměrný spotřebitel běžně nečte, natož, aby využíval „proklikávací“ odkazy ve snaze zjistit podrobnější informace. Tiskové zprávy žalovaného vydané před rozhodnutím předsedy vždy obsahovaly informaci, že rozhodnutí žalovaného v prvním stupni nemusí být konečné. Tiskové zprávy vydané po právní moci rozhodnutí předsedy pak z pochopitelných důvodů neobsahují informaci o tom, že rozhodnutí ještě není konečné, neboť proti němu lze podat žalobu ke správnímu soudu. Nejde o řádný opravný prostředek.

96. Co se týče internetových článků publikovaných po právní moci rozhodnutí předsedy, pak je nutno dodat, že jsou objektivní. Článek na platformě ekonomickydenik.cz obsahuje vyjádření, že žalobce s nezákonným rozhodnutím nesouhlasí a bude se proti němu bránit žalobou. Totéž vyjádření obsahuje článek publikovaný na platformě idnes.cz. Žalobce tedy měl možnost případným zájemcům sdělit svůj právní názor na věc, byť stručně. Byť tedy nelze zcela vyloučit určitý negativní dopad do pověsti žalobce v důsledku medializace uvedené kauzy, nelze na ní nahlížet jako na faktor odůvodňující přiznání vyšší náhrady nemajetkové újmy, než jak ji posoudil soud i ve srovnání s jinými případy níže.

97. Pro konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění jsou též relevantní rozhodnutí soudu v obdobných případech. Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3274/2021 (publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. JUD912067CZ), že pokud nelze nalézt případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Soud pak uvede podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.

98. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1076/2009 (publikován v systému ASPI pod č. JUD257358CZ), bylo potvrzeno zadostiučinění ve výši 100 000,- Kč politické straně za nezákonné rozhodnutí Ministerstva financí o vyplacení příspěvku na mandáty. Ačkoliv politická strana nakonec peníze od ministerstva získala, několik let je ministerstvo zadržovalo. Na politickou stranu to mělo velký dopad, neboť šlo o hlavní zdroj financování její politické činnosti. Kromě nezákonného rozhodnutí šlo rovněž o průtahy v řízení a nemajetková újma byla přiznána z obou těchto důvodů. Výši náhrady pak nelze zcela oddělit od toho, že v dané věci se jednalo o omezení práv subjektu v procesu formování orgánů státu v rámci voleb.

99. Tentýž soud v již citovaném rozsudku ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3274/2021, potvrdil přiznání náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000,- Kč společnosti , právnická osoba, ., za trestní stíhání trvající 5 měsíců. V průběhu trestního stíhání byl případ medializován a stejně jako žalobce musela společnost , Anonymizováno, ubezpečovat své obchodní partnery, banku a zaměstnance o nedůvodnosti trestního stíhání. To bylo zastaveno.

100. Ve věci řešené Krajským soudem v Ostravě pak v rozsudku ze dne 15. 9. 2022, č. j. 71 Co 172/2022-113 (publikován v systému ASPI pod č. JUD824273CZ), bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 80 000,- Kč za nezákonné trestní stíhání fyzické osoby, které probíhalo 3 roky. Ačkoliv se jednalo o jiný typ řízení a o fyzickou osobu, pro posouzení věci žalobce lze jako podobný znak využít minimálně dobu řízení. Správní řízení vedené se žalobcem trvalo 2 roky a 3 měsíce.

101. Za této situace považoval soud za adekvátní výši přiměřeného zadostiučinění částku 100 000,- Kč. Zadostiučinění vyvažuje nejistotu žalobce ohledně jeho další existence, dotčení jeho pověsti a dobrého jména, a hrozbu značné pokuty ve výši přesahující 40 mil. Kč. Přitom soud přihlížel k tomu, že nejde o dotčení nenávratné a žalobce se po zrušení nezákonného rozhodnutí vrátil k běžnému stavu věcí a dokonce otevřel novou prodejnu, přestože mu pokuta v obdobné výši i nadále hrozí. Jakkoliv soud nechce zlehčovat správní řízení, je notorietou, že trestní řízení je považováno za závažnější s ohledem na stigmatizaci pachatelů trestné činnosti. Správní řízení nevyvolává u většinové společnosti stejné negativní konotace, které se pojí s řízením trestním. S ohledem na výše popsané přiznané částky za trestní stíhání je žalobci přiznané zadostiučinění ve výši 100 000,- Kč spravedlivé, a to i ve srovnání s rozhodnutím ve věci , právnická osoba, . Tam byla částka poloviční přiznána za trestní stíhání trvající po dobu pěti měsíců, když se v dané věci jednalo o obdobné typy újem, jako v projednávané věci. V nyní projednávané věci řízení trvalo déle než dva roky a výsledek se fakticky žádný nedostavil, když dosud žalobci nebylo konkrétně sděleno, s kým se měl jakého nezákonného jednání dopouštět. U druhé citované věci rovněž šlo o trestní stíhání, to nicméně rovněž skončilo ve fázi před projednáním věci u soudu, nešlo tedy o nezákonné trestní rozhodnutí, „pouze“ o stíhání. Proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000,- Kč (výrok I.) včetně úroku z prodlení počítaného od uplynutí šestiměsíční lhůty (kterou má stát k nahrazení škody) ode dne, kdy poškozený svůj nárok uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011). Žalobce svůj nárok uplatnil u žalovaného dopisem doručeným 24. 2. 2023 a uplynutím šestiměsíční lhůty od tohoto okamžiku se dostal žalovaný do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Proto musí žalovaný uhradit žalobci též úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č 351/2013 Sb.) z částky 100 000,- Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení. K tomu je třeba uvést, že žalovaný odmítl nárok uhradit již před jejím uplynutím. Ve zbytku nárok žalobce zamítl výrokem pod bodem II.

102. Dále je nutno uvést, proč soud nepřihlédl k jiným žalobcem citovaným kauzám, v nichž bylo přiznáno mnohem vyšší zadostiučinění. Přiznanou výší zadostiučinění se soud snažil přiblížit případům, v nichž byla náhrada přiznána v souvislosti s výkonem veřejné moci podle OdpŠk. Náhrada újmy má plnit účel „nápravy a odčinění vzniklé újmy (funkce reparační, kompenzační), potrestání škůdce (funkce sankční, která se však v českém právu projevuje jen v rámci funkce reparační, tj. neuplatní se systém tzv. punitive damages, tzn. sankčních náhrad převyšujících vzniklou újmu) a usměrňování jednání subjektů právních vztahů tak, aby vzniku škod předcházely a vyvarovaly se protiprávního jednání (funkce prevenční).“ (srov. § 2894 [Škoda a nemajetková újma]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6).

103. U odčinění nemajetkové újmy státem podle OdpŠk je v popředí funkce reparační, tedy odčinění vzniklé újmy poškozenému. Naopak funkce sankční a prevenční jsou upozaděny. Je sice v obecném zájmu, aby orgány veřejné moci vydávaly vždy zákonná rozhodnutí, nicméně stát není v přímém slova smyslu trestán za vydání nezákonného rozhodnutí. V popředí celého OdpŠk je poškozený a odčinění jeho újmy. Naopak v případech, kdy nemajetkovou újmu poškozenému způsobí jiná soukromá osoba, například konkurent v soutěžním boji, má odčinění nemajetkové újmy sloužit jako určitá forma trestu a prevence. Typicky je způsobení nemajetkové újmy provázeno majetkovým prospěchem škůdce. Výše odčinění tu pak kromě samotné reparace reflektuje právě majetkový prospěch škůdce či jinou výhodu, kterou škodním jednáním získal. To, že při satisfakci nemajetkové újmy podle OdpŠk nelze použít obecná ustanovení občanského zákoníku vyplývá i z již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3274/2021 (bod 47).

104. Věc řešená Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3704/2011, kterou argumentoval žalobce, se týkala nekalosoutěžního jednání. Společnost Vodafone využila reklamu společnosti T-Mobile pro svůj vlastní prospěch a reklamě společnosti T-Mobile dala jinou podobu s jiným dojmem pro veřejnost, čímž reklamu společnosti T-Mobile a samotnou společnost zlehčila. Proto měla zaplatit 5 mil. Kč na finančním zadostiučinění. Při výši přiznaného zadostiučinění proto soudy zejména akcentovaly soutěžní povahu jednání – společnost Vodafone se chtěla na úkor společnosti T-Mobile nedovoleným způsobem zviditelnit a navíc tak učinila v období vánočních svátků, které jsou pro prodejce zvlášť důležité. Oba subjekty byly vůči sobě v pozici soutěžitelů na stejném trhu. Příměr s nynější kauzou proto nepřipadá v úvahu, protože žalovaný není žádným konkurentem žalobce a nezákonné rozhodnutí nesledovalo soukromý účel poškodit žalobce a dát výhodu jeho konkurentům nebo snad nějakou výhodu získat žalovanému.

105. Ze stejného důvodu nemohl soud aplikovat závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4661/2007, v níž společnost Budějovický Budvar, n. p., obdržela částku 350 000,- Kč jako zadostiučinění za nehmotnou újmu. Opět ovšem šlo o soutěžní vztah mezi společností Budějovický Budvar, n. p., a společností B. m. p., a. s. Posledně jmenovaná prodávala pivo pod značkou B.B., což mohlo vyvolat záměnu s pivem prodávaným Budějovickým Budvarem. V jádru této kauzy je nekalosoutěžní a soukromý zájem, čímž se kauza významně liší od případu žalobce. Opět nelze přehlédnout jistou snahu jednoho z účastníků získat majetkový prospěch na úkor druhého s využitím znaků spojených právě s daným soutěžitelem.

106. Ani zadostiučinění přiznané Fakultní nemocnici Motol proti CET21 ve věci řešené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1323/2012, ve výši 1 000 000,- Kč, nelze pro srovnání použít. Jak totiž plyne z popisu kauzy Nejvyšším soudem, společnost CET21 vedla proti nemocnici reportáž akčním až detektivním způsobem, s důraznými až alarmujícími komentáři. Tato reportáž byla způsobilá vyvolat u veřejnosti velmi negativní dojem o nemocnici, která je prezentována jako instituce ohrožující zdraví svých pacientů. Zdraví osob je velmi citlivou oblastí a takové zprávy jsou způsobilé vyvolat u průměrného spotřebitele strach takové zdravotnické zařízení navštívit. Přestože tak nebyly oba subjekty v dané kauze vůči sobě v pozici soutěžitelů a nejednalo se o nekalosoutěžní jednání, svojí povahou se jednalo o zásahy do dobré pověsti (jako v nyní projednávané věci, byť v omezeném rozsahu), bylo třeba zohlednit specifickou povahu tamního žalobce a informace, jež ve vztahu k němu byla nepravdivá a právě zejména k povaze jím vykonávané činnost zvláště poškozující, navíc v celostátním médiu se zcela nesrovnatelným dopadem co do rozsahu adresátů takového nepravdivého sdělení.

107. O nákladech řízení (výrok IV.) rozhodl soud podle § 150 v kombinaci s ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ. V případech objektivní kumulace nároků o náhradě nákladů řízení postupuje soud tak, že poměřuje tarifní hodnoty uplatněných nároků a jejich vzájemný úspěch a neúspěch (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/2018). Žalobce byl úspěšný se svým nárokem na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, u nějž se pro účely náhrady nákladů řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), vychází z tarifní hodnoty 50 000,- Kč [§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu]. Žalobcův neúspěch pak lze vyčíslit na tarifní hodnotu 7 391 259,- Kč, jako součet tarifních hodnot (§ 8 odst. 1 advokátní tarif) za požadovaný ušlý zisk a vynaložené náklady řízení. Je jasné, že při poměření tarifních hodnot byl v řízení úspěšnější žalovaný a měl by podle § 142 odst. 2 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení vůči méně úspěšnému žalobci.

108. Soud nicméně v této věci zohlednil okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které rozhodl podle § 150 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zejména jde o specifickou povahu a okolnosti sporu. Žalobcův nárok pochopitelně vychází z nezákonného rozhodnutí žalovaného. Je to tedy primárně žalovaný, kdo zapříčinil zahájení řízení o náhradě škody, resp. nemajetkové újmy podle OdpŠk. To samo o sobě nestačí, neboť pokud by tento závěr platil obecně, neměl by žalovaný nikdy ve sporech podle OdpŠk právo na náhradu nákladů řízení. V nynější věci ale soud zohlednil zejména to, že se žalovaný při vydání nezákonného rozhodnutí dopustil poměrně fatálního přešlapu, když nedodržel základní podmínky pro formulaci výroku rozhodnutí o přestupku, a to již v rámci rozhodování v prvním stupni. V nezákonném rozhodnutí chyběla tak zásadní okolnost, jako je určitý popis (skutkový) přestupkového jednání. Důsledkem je dvouleté správní řízení, několikaleté soudní řízení a věc se vrátila prakticky na začátek, neboť žalovaný bude muset popisovat a prokazovat všechny dílčí útoky přestupku, z nějž žalobce viní, přičemž je třeba říci, že kdyby svoji práci dělal v souladu se základními zákonnými požadavky a požadavky judikatury, měl by i Krajský soud v Brně možnost oběma sdělit meritorní náhled na věc. Zároveň se na této vadě žalobce nijak nepodílel.

109. Soud vážil, jakým způsobem se takové rozhodnutí dotkne majetkových poměrů žalovaného, tedy státu. Nijak. Žalovaný nebyl v řízení zastoupen a náhrada nákladů řízení by se podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., pohybovala v rozsahu 300,- Kč za jeden úkon, tedy v rozmezí 1-2 tisíce Kč.