38 Co 310/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vydání bezdůvodného obohacení 155.737 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 9. 2024, č. j. 42 C 40/2024 - 65

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 155.737 Kč spolu s úrokem ve výši 8,05 % ročně od , datum, do zaplacení. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání s tím, že nesouhlasí s právním hodnocením nalézacího soudu, zejména v aplikaci § 638 odst. 1, 2 v návaznosti na § 621 občanského zákoníku. Nesouhlasí taktéž s hodnocením soudu, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, protože neměla povědomí o tom, co její matka jako disponentka k jejímu účtu prováděla s jeho uloženými prostředky. To vyvrací zejména skutečnost, že jejím jménem byly poukazovány finanční prostředky žalobce na účty stavebního spoření sestry žalované , jméno FO, a nevlastní sestry , jméno FO, . Uvedené potvrzují kopie účtů jejich stavebního spoření, které byly založeny do spisu. Žalobce se rovněž neztotožnil s hodnocením soudu, že dopis založený ve spise byl psán jím, neboť byl psán tiskacím písmem a rozhodně nepodepsán žalobcem. Dále žalobce obvinil žalovanou, její matku a další příbuzné z organizovaného zločinu s tím, že se na něm měli dopustit trestného činu podvodu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně „zrušil v plném rozsahu a vydal rozsudek v souladu s petitem žaloby“ anebo věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že z její strany nedošlo k bezdůvodnému obohacení, a vůbec ne k trestnému činu. Disponentem předmětného účtu je její matka , jméno FO, , která na účtu prováděla veškeré finanční operace, o kterých žalované nebylo ničeho známo. Tvrzení žalobce, že o transakcích věděla a jejím jménem byly peníze rozesílány určitým způsobem, nedokazuje opak. K účtu má přístup pouze matka žalované a byl založen ještě za dob studií žalované pouze pro její potřebu. Uvedla, že je lživé tvrzení žalobce, že mu nebylo pořádně umožněno nahlédnout na část dopisu s jeho údajnými instrukcemi matce žalované. Peníze žalobce žalovaná nikdy nepoužila, nikomu neposlala a nijak s nimi nemanipulovala.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i jemu předcházející řízení, a aniž dokazování opakoval či doplňoval, dospěl k závěru, že odvolání žalobce nelze považovat za důvodné.

5. Soud I. stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci, z nějž učinil též správný závěr právní, s nímž se odvolací soud ztotožňuje, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, a to již z obsahu žaloby samotné, že k převodu finančních prostředků v žalované výši na předmětný účet, který je veden na jméno žalované, nedošlo bez právního důvodu, nýbrž z důvodu dohody, kterou mezi sebou uzavřeli žalobce a matka žalované , tituly před jménem, , právnická osoba, . Již z tvrzení žalobce v žalobě se podává, že důvodem, pro který byly na daný účet, vedený na jméno žalované, finanční prostředky poukázány, byla dohoda uzavřená mezi ním a matkou žalované, tudíž se nemohlo jednat o plnění, jež bylo poskytnuto bez právního důvodu nebo právního důvodu, který odpadl, ani nešlo o plnění, které bylo poskytnuto za jiného. Nebyla tedy naplněna podmínka vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, a žalovaná v této věci nemohla být pasivně legitimována. Povinnost jednat v souladu s uzavřenou smlouvou se žalobcem měla matka žalované, nikoliv žalovaná. Jak vyplývá z listinných dokladů, které byly soudu zaslány matkou žalované, je zřejmé, že s peněžními prostředky od společnosti , právnická osoba, připsanými na předmětný účet, bylo následně naloženo zřejmě dle instrukcí, které byly dány žalobcem matce žalované. Vzhledem k nedostatku pasivní legitimace žalované v tomto řízení však způsob naložení s finančními prostředky zaslanými společností , právnická osoba, nemá vliv na posouzení věci. Soud I. stupně tedy dospěl ke zcela správnému závěru o nedostatku pasivní legitimace na straně žalované v tomto řízení, a již z tohoto důvodu musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Rovněž správný je i názor soudu I. stupně, který se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, neboť i kdyby na straně žalované došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, byl by nárok žalobce promlčen, neboť k předžalobní výzvě k zaplacení žalované částky došlo již dne , datum, a tento den nejpozději musel žalobce vědět, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Žaloba byla podána až dne , datum, , tedy více jak za pět let. Zákonná tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku) tedy byla zmeškána, a i z tohoto důvodu nebylo by lze žalobě vyhovět. Je správný závěr soudu I. stupně, že pokud žalobce ohledně neuplynutí promlčecí lhůty odkazoval na ust. § 638 občanského zákoníku, toto ustanovení upravuje délku objektivní promlčecí doby, která se uplatní pouze za situace, pokud již dříve neuplynula subjektivní promlčecí doba upravená v ust. § 621 občanského zákoníku, jak tomu v této věci bylo.

6. Ze shora uvedeného tedy plyne, že napadený rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení účastníků. Byl proto odvolacím soudem v celém rozsahu v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, který neměl v odvolacím řízení úspěch, nemá na tuto náhradu nákladů řízení právo, a žalovaná se tohoto práva výslovně vzdala.