38 Co 50/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 79 242,60 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně z 26. 11. 2024, čj. 20 C 127/2022 245

I. Rozsudek soudu I. stupně sea/ potvrzuje ve výrocích I a III,b/ mění ve výroku II tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 43 865 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 79 242,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od , datum, do zaplacení (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 64 075,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta B, (výrok II) a dále žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení za dokazování ve výši 66 957 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Vytýká v něm soudu I. stupně, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť soudem ustanovený znalec nesplnil znalecký úkol a neodpověděl na otázku číslo 4. Žalobce nejprve spatřoval příčinu nadměrné spotřeby vody v nesprávně nastavené hodnotě pojišťovacího ventilu, kdy vycházel z posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . V průběhu řízení označil za další příčinu nesprávné napojení na domovní rozvody vody, a to podáním z , datum, , kdy byla zachována lhůta pro koncentraci. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že žalovaný neprovedl tlakovou zkoušku, takže nebylo zjištěno, zda je rozvod těsný a zda nemůže docházet k úniku vody. Znalec uvedl, že uzavřením bytu by zjistil, že dochází k úniku, toto však neprovedl a není pravda, že důvodem neprovedení znaleckého zkoumání byla neochota žalobce byt na několik dnů opustit. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že odvolací námitky žalobce nejsou důvodné. K otázce 4 zadání znaleckého posudku znalecký ústav uvedl, že demontoval bytový vodoměr, předal jej k přezkoušení autorizovanému metrologickému středisku, osadil byt kontrolním průtokoměrem a výsledkem bylo zjištění, že měření spotřeby vody odpovídá skutečnému odběru vody v bytě žalobce. To, že příčinou vysoké spotřeby vody je nesprávné napojení na domovní rozvody vody, uvedl žalobce v podání z , datum, , avšak toto zmiňuje velmi obecně v jediné větě posledního odstavce podání a je otázkou, zda tuto větu lze vykládat tak, že se žalobce domnívá, že na rozvody v jeho bytě může být napojen jiný byt, jehož obyvatelé vodu žalobce odebírají. I pokud by tak bylo možné předmětnou větu vykládat, dle žalovaného žalobce před koncentrací řízení nesplnil povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti ani povinnost důkazní. Žalobce neuvádí, který z bytů domu má vodu odebírat, v jakém místě má být byt napojený, jakým způsobem dochází k odběru vody, v jakém rozsahu dochází k odběru, jak žalovaná konkrétně porušila své smluvní povinnosti a podobně. Nelze spekulovat ani s výsledkem znaleckého zkoumání, kdy žalobce nejprve znalci neumožnil zapečetění bytu a pak se toho dodatečně domáhá, když znalecký posudek nevyšel podle jeho představ. Ani z ostatních důkazů pak nevyplývá, že by voda měla odtékat kamsi do jiných bytů. Vysoká spotřeba vody byla v bytě žalobce i před rekonstrukcí provedenou žalovanou a je v ní i v současné době. Není pravdivé ani tvrzení žalobce, že žalovaná neprovedla tlakovou zkoušku. Ze znaleckého posudku pouze vyplývá, že účastníci nepředložili znalci protokol o tlakové zkoušce, avšak z výslechu svědka , jméno FO, plyne, že tlaková zkouška provedena byla, a její provedení či neprovedení by nebylo způsobilé změnit výsledek řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podána včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Žalobce se v dané věci domáhá po žalované zaplacení částky 79 242,08 Kč s příslušenstvím na základě tvrzení, že účastníci uzavřeli , datum, smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výměna vnitřních a vnějších rozvodů vody v bytě číslo , číslo, na , adresa, a dodání plynového kondenzačního kotle, že po měsíci začala téct voda z pojistného ventilu a byl třikrát vyměněn, že i přesto přetrvávala nadměrná spotřeba vody, která dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, byla způsobena vadným nastavením hodnot pojistného ventilu, a že nadměrná spotřeba vody byla vypočítána dle spotřeby tříčlenné rodiny dle zákona č. 428/2001 Sb. Soud I. stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že v řízení nebylo prokázáno, že by nadměrná spotřeba vody žalobce vznikla v souvislosti s činností žalované. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.

6. Dle ustanovení § 2913 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „zákon“, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

7. Dle ustanovení § 2951 odstavec 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Neníli to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

8. Dle ustanovení § § 2952 věta prvá o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

9. Dle shora citovaných zákonných ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti (protiprávní jednání, které je v rozporu se zákonem či smluvním ujednáním), škoda a vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody s tím, že zavinění se presumuje. Škůdce zásadně odpovídá za škodu jen v tom rozsahu, v jakém ji způsobil zaviněným porušením povinnosti. V rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílely jiné okolnosti, a v rozsahu, v jakém byla škoda způsobena zaviněním poškozeného, není dána odpovědnost škůdce.

10. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalovaná na základě ústní smlouvy o dílo provedla pro žalobce v jeho bytě na , adresa, rekonstrukci vnitřních rozvodů vody, kdy došlo k napojení na studenou vodu na záchodě v souladu s vypracovaným projektem společnosti , právnická osoba, ., dle něhož došlo dále k odpojení od společné teplé vody a v souvislosti s rekonstrukcí bytu byl vytvořen vlastní rozvod teplé vody a ze společných prostor docházelo k odběru pouze vody studené. Za provedené práce žalovaná vyúčtovala žalobci částku 108 400 Kč, a to na základě zjišťovacího protokolu číslo 1 o provedených pracích z , datum, a rekapitulace dílů. Po prvním vyúčtování po provedených pracích žalobce podal reklamaci kvůli vysoké spotřebě vody, kterou prověřil zaměstnanec žalované , jméno FO, , který jako svědek uvedl, že nic nezjistili, ale pro jistotu vyměnili pojistný ventil za silnější 6,7 barů, po několika měsících došlo k další reklamaci, při které byl ventil vyměněn za nový, ale stejný typ. Před vypracováním znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, došlo k instalaci redukčního ventilu a k výměně pojistného ventilu za stejný typ, přičemž znalci vyměňovaný pojistný ventil nebyl předložen. V bytě žalobce od sledovaného roku , rok, až do roku , rok, byla zjištěna nadměrná spotřeba vody pohybující se v rozmezí 247 m3 v roce , rok, do 418 m3 v roce , rok, , kdy po roce , rok, průměrná spotřeba činila 306 m3 ročně. Dle znaleckého posudku znaleckého ústavu , instituce, nadměrná spotřeba v bytě žalobce je stabilní a nejvyšší spotřeba vody bývá mezi osmou či devátou hodinou večer a půlnocí, kdy množství odebrané vody v tomto období odpovídá s ohledem na průtok asi 35 minutám soustavného sprchování. Odtok je v současnosti napojen na odtokovou nádobu, která byla v době znaleckého šetření prázdná, zpětný ventil tam původní byl do roku , rok, , tvořil jednu armaturu s pojistným ventilem, který byl demontován a ještě před kontrolním měřením byl osazen jiný typ pojistného ventilu, který zpětný ventil neobsahoval. Důvod vysoké spotřeby vody v celém období nebyl zjištěn, uzavřením bytu by bylo možné zjistit pouze to, že voda někde uniká. Pro zjištění místa úniku vody by se muselo destruktivním způsobem obnažit celé potrubí. Absence zpětného ventilu neovlivní celkovou spotřebu, pokud by docházelo k úniku vody, mohlo by docházet k zatékání, na které si však nikdo nestěžoval. Dalším způsobem, jakým by mohlo dojít k úniku, by bylo napojení jiného bytu na rozvody žalobce, což se však jeví jako málo pravděpodobné. Provedením tlakové zkoušky je zjištěna pouze těsnost rozvodu, pokud zkouška neproběhla, tak se neví, zda nedochází k úniku vody. U žalobce nebyl vadně nastavený ventil, problémem bylo pouze to, že tam nebyl redukční ventil, který tam však po nějakou dobu byl, jak uváděl znalec , jméno FO, .

11. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k zcela správnému závěru o nesplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu žalobce. V řízení nebylo prokázáno, že by škoda vznikla v důsledku vadně nastaveného pojistného ventilu, jak tvrdil žalobce v žalobě v souladu se závěry znaleckého posudku znalce , jméno FO, . Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu i z výslechu jeho zpracovatele soudem I. stupně bylo zcela jednoznačně prokázáno, že hodnota otevíracího přetlaku pojistného ventilu 6 barů byla správnou hodnotou odpovídající návodu výrobce zásobníku i požadavku příslušné technické normy. Původní pojistný ventil byl nahrazen novým pojistným ventilem stejného typu zřejmě s uzavíracím přetlakem 5 baru, protože v roce , rok, došlo ke změně nastavení spouštěcího přetlaku na tuto hodnotu. Pojistný ventil sice odpouštěl vodu (na rozdíl od pojistného ventilu s uzavíracím přetlakem 8 baru), což mohlo mít vliv na spotřebu vody v bytě žalobce, nebylo však příčinou dlouhodobé vysoké spotřeby vody, která trvá od sledovaného období roku , rok, až do současné doby a projevovala se v době měření kontrolním průtokoměrem v , měsíc, rok, kdy pojistný ventil prokazatelně nepropouštěl. K určitému pochybení ze strany žalované došlo pouze odstraněním zpětného ventilu, to však až při výměně pojistného ventilu s otevíracím přetlakem 8 baru neodpovídajícím návodu výrobce zásobníku. Znalecký posudek odvolací soud stejně jako soud I. stupně hodnotí jako vysoce odborný a erudovaný bez jakýchkoliv pochybností o jeho věrohodnosti na rozdíl od znaleckého posudku , jméno FO, vypracovaného na žádost žalobce, který se primárně zabýval posouzením stavu plynového zařízení v bytě žalobce s ohledem na nadměrnou spotřebu vody a bez dalšího nadměrnou spotřebu vody spojil s instalací původního pojistného ventilu, který však odpovídal požadavkům výrobce zařízení a sám o sobě nemohl vést k nadměrné spotřebě vody v bytě žalobce. Ten tak neunesl důkazní břemeno o svém žalobním tvrzení o důvodu nadměrné spotřeby vody v bytě, a to ani po poučení soudem I. stupně dle ustanovení § 118a odstavec 1, 3 o. s. ř. V průběhu řízení žalobce dále neurčitě uvedl, že je pochybné, zda žalovaná správně provedla napojení na domovní rozvod studené vody, a navrhl vypracování znaleckého posudku o příčinách nadměrné spotřeby vody. I k tomuto tvrzení se znalecký posudek vyjádřil, a to tak, že spotřebu vody v bytě ovlivní především obyvatelé bytu, napojení na rozvody v jiném bytě je málo pravděpodobné a zjištění takové skutečnosti by vyžadovalo destruktivní zásah do všech vodovodních potrubí, což by nepochybně mělo vliv na odměnu znalce a tím i náklady soudního řízení neúspěšného účastníka. Žalobce přitom ani netvrdil další významné skutkové okolnosti, které by v případě jejich prokázání znaleckým posudkem mohly vést k závěru o odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu. Netvrdí totiž, který byt v domě je na rozvody vody v jeho bytě napojený, v jakém místě a zejména kdy k tomuto napojení došlo a kdo je provedl, zejména že je provedla při provádění díla samotná žalovaná. Účelem daného soudního řízení totiž nebylo zjišťovat důvody nadměrné spotřeby vody, jak žalobce po znalci požadoval, nýbrž zodpovězení otázky, zda k nadměrné spotřebě vody došlo v důsledku porušení smluvních povinností žalovanou při provádění díla v bytě žalobce tím, že nainstaloval pojistný ventil s vadně nastavenou hodnotou. Toto tvrzení nejenže nebylo prokázáno, ale bylo znaleckým posudkem dokonce vyvráceno, neboť hodnota původně nainstalovaného pojistného ventilu odpovídala doporučení výrobce, a pokud došlo k jeho výměně, ani ta nakonec k snížení spotřeby vody v bytě nevedla. V doplněném tvrzení o možném napojení rozvodů vody na rozvody v jiné části domu žalobce ani netvrdí, že by takové napojení v souvislosti s prováděním smlouvy o dílo učinila samotná žalovaná. Poukaz žalobce na neprovedení tlakové zkoušky a s tím související nezamezení možnému úniku vody z potrubí pak není důvodný, neboť jednak v řízení bylo výslechem svědka , jméno FO, prokázáno, že tlaková zkouška provedena byla, a pouze nebyl znaleckému ústavu předložen protokol o jejím provedení, jednak by jí bylo možné zjistit jen případné netěsnosti potrubí projevující se nepochybně zvýšenou vlhkostí. Dokazováním však bylo prokázáno, že nikdo z obyvatel bytového domu si na zvýšenou vlhkost nestěžoval, a ani sám žalobce netvrdil, že by se v jeho bytě vyskytovala. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaná tvrzenou škodu žalobce zavinila porušením svých smluvních povinností, a to, že za tvrzenou škodu neodpovídá, nepřímo prokazuje i stejně vysoká nadměrná spotřeba vody v bytě žalobce jak před provedením díla, tak i v letech následujících i jak byla naměřena při provádění znaleckého zkoumání.

12. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I o věci samé dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

13. Ve výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků byl rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změněn, neboť soud I. stupně sice správně přiznal žalované dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, o její výši však správně nerozhodl. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně za úkon právní služby, za který by náležela náhrada nákladů řízení, nepovažuje závěrečný návrh, a za úkon vyjádření k odvolání žalobce v souladu s ustanovením § 11 odstavec 2 písmeno c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznal odměnu pouze ve výši jedné poloviny.

14. Náklady řízení žalované jsou tvořeny odměnou jeho zástupce za osm úkonů právní služby po 4 300 Kč, celkem 34 400 Kč za převzetí věci a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě z , datum, , vyjádření ve věci samé z , datum, , , datum, , , datum, a účast zástupce žalované u jednání soudu I. stupně konaných ve dnech , datum, , , datum, a , datum, (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“,), odměnou za jeden úkon právní služby ve výši 2 150 Kč za vyjádření k odvolání proti usnesení (§ 7 bod 5, § 11 odstavec 2 písmeno c/ advokátního tarifu), devíti paušálními náhradami hotových výdajů zástupce žalované po 300 Kč, celkem 2 700 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), náhradou za ztrátu času za dvanáct půlhodin ztráty času po 100 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ advokátního tarifu), náhradou cestovních výloh při použití osobního automobilu značky , jméno FO, na cestách k uvedeným třem jednáním z , adresa, a zpět, kdy ujeto bylo v jednotlivých dnech celkem 144 km, základní náhrada za 1 km jízdy činila v roce 2023 5,20 Kč/km (§ 1 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.), celkem činila základní náhrada 1 497,60 Kč, a v roce 2023 činila základní náhrada 5,60 Kč/km a celková náhrada činila 806,40 Kč. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km, ceně automobilového benzinu 41,20 Kč (§ 4 písmeno b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a ujetých 288 km v roce 2023 činila 759 Kč a v roce 2024 při ujetých 144 km a ceně automobilového benzinu 38,20 Kč (§ 4 písmeno a/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.) činila částku 352 Kč. Celkem tak náklady zastoupení žalované činily částku 43 865 Kč (34 400 + 2 700 + 2 150 + 1 200 + 1 497,60 + 806,40 + 759 + 352) splatnou k rukám zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení tvořených odměnou zástupce za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného , datum, , po 4 300 Kč, celkem 8 600 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), dvěma paušálními částkami náhrady hotových výdajů zástupce po 450 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), celkem 9 500 Kč splatných rovněž k rukám zástupce žalované.