38 Co 55/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Čečotky a soudců JUDr. Josefa Růžičky a JUDr. Ireny Vitovské Anonymizováno věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným: 1) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/1 zastoupeným advokátem adresa zástupce zainteresované osoby sídlem adresa zástupce zainteresované osoby o zaplacení částky 38.720 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8.2.2023 č. j. 42 C 254/2018 – 304,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení 7.163,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 38.720 Kč s 9 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále žalovaným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na nákladech řízení, které uhradila na znalečném, částku 49.304,39 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a v téže lhůtě nahradit žalobci náklady řízení ve výši 62.995,30 Kč k rukám jeho právní zástupkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) odvolání, v němž navrhli změnu rozsudku soudu I. stupně tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta a žalobce bude povinen nahradit náklady řízení jak České republice, tak i oběma žalovaným. Jako odvolací důvody žalovaní uvedli nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, který se podle jejich názoru opírá pouze o nevěrohodné a spekulativní skutkové závěry nemající oporu v provedeném dokazování. Věc byla nesprávně právně posouzena, neboť soud I. stupně nepřihlédl k žalovanými tvrzeným skutečnostem nebo k jimi označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Podle žalovaných je napadený rozsudek v rozporu s rozhodovací praxí a skutkovým stavem věci, přiznává náhradu škody nepřezkoumatelným způsobem a je rovněž nepřezkoumatelný pro vnitřní rozpor, nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost. Odvolatelé zpochybnili skutková zjištění, na nichž soud I. stupně postavil svůj závěr o skutkovém stavu věci a zdůraznili, že soud I. stupně přiznal žalobci nárok zcela odlišně od požadovaného nároku v žalobním petitu a v jejím odůvodnění. Plně a svévolně se oprostil od žalovaného nároku a tvrzení znalce o marginální škodě a rozhodl svévolně bez návrhu žalobce. Soud I. stupně svévolně změnil žalovaný nárok, přičemž žalobce ani neunesl a neprokázal tvrzení a žalovaný nárok uplatněný v žalobě. Žalobce v podané žalobě nežádal uvedení pozemku do původního stavu a alternativní náhradu škody v penězích, pokud by takové uvedení do původního stavu nebylo možné. Žalobce žádal náhradu za majetkovou újmu ve výši 38.720 Kč a dále nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč, kterýžto návrh následně vzal zpět. Žalobce především požadoval náhradu „odcizené“ ornice, protože pozemek nešlo uvést do původního stavu, ale soud I. stupně přiznal nárok na zcela jiném základě a z jiného důvodu. Nároky byly žalobci přiznány aniž by unesl a prokázal tvrzení uvedená v žalobě, a to na základě zcela jiných skutkových okolností a právního posouzení věci. Pokud by pozemek nešlo uvést do původního stavu, nelze mít za prokázánu škodu na pozemku žalobce. Ten hodlá na pozemku umístit vlastní oplocení a za tímto účelem zřejmě prováděl terénní úpravy bez povolení stavebního úřadu, jak lze dovodit u oplocení na uliční straně jeho rodinného domu. Toto žalobce rovněž realizoval bez stavebního povolení a do dnešního dne není stavba povolena. Soud I. stupně dále účelově vyložil i obecně dostupné informace z veřejně dostupných zdrojů, a to tak, že řádně neprovedl dokazování, skutkové závěry si domyslel na základě jednoho spekulativního vyjádření. Závěry soudu I. stupně jsou spekulativní i se znalostí obecných fyzikálních vlastností, které se jen v daném místě vymykají a které jsou v rozporu s obecně dostupnými informacemi seznatelnými na zbylé části pozemku. Soud tyto skutkové okolnosti, o něž opřel své rozhodnutí, věrohodně neprokázal a ani žalobce je ve své žalobě neuvedl. Soud I. stupně nezahrnul veškeré rozhodné okolnosti do svého rozhodování, čímž se rozhodnutí stalo nepřezkoumatelným. Nepřezkoumatelnost plyne i z nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozsudku, kdy nejsou uvedeny přezkoumatelné zákonné důvody mající oporu ve skutkovém stavu s odkazem na příslušné právní předpisy a věrohodně provedené dokazování. Soud I. stupně se plně opřel o subjektivní názory soudního znalce , instituce, , dokonce se neopřel ani o tvrzení žalobce v žalobě. Nevyžadoval prokázání toho, kdo vlastně prováděl stavební práce (bagrování). Škoda na pozemku žalobce nevznikla porušením povinnosti ze strany žalovaných jako stavebníků, protože v rozhodném období byl stavebníkem i sám žalobce. Ke škodě došlo aktivním jednáním a nebylo věrohodně prokázáno, že šlo o svévolný sesuv. Napadený rozsudek je tedy podle žalovaných nepřezkoumatelný, vnitřně rozporný a zmatečný. Tento postup je nezákonný a odůvodňuje zrušení rozsudku a zamítnutí návrhu.

3. V doplnění odvolání žalovaní znovu zdůraznili, že nikdy sami nečinili ani nedali třetí osobě pokyn k tomu, aby došlo k odstranění části pozemku žalobce, žádným způsobem neumožnili třetí osobě jednat proti zájmům žalobce a žádným způsobem s pozemkem či zeminou žalobce nenakládali. Z jednání, kterého se měli dopustit, by ani neměli de facto žádný prospěch. Ani znalecký posudek vypracovaný , instituce, , ze dne , datum, , ničeho nevypovídá o tom, kdo, kdy a z jakého pozemku došlo ke vzniku sporné hranice. Žalovaní připomněli, že to byl žalobce, kdo se zeminou na pozemcích nakládal a postupně ji odvážel, což žalovaní soudu doložili fotografiemi. Žalobce dlouho ničeho nenamítal, nic po žalovaných nepožadoval a nakonec podal předmětnou žalobu, jejíž důvodnost nebyla relevantním způsobem prokázána.

4. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně. Pokud jde o rozdíl mezi žalobou a následným skutkovým závěrem soudu I. stupně, žalobce upozornil, že v žalobě uplatnil domněnku, že ke škodě došlo při terénních úpravách prováděných žalovanými na jejich pozemku zásahem mimo hranici. Ze znaleckého posudku , instituce, však bylo zjištěno, že známky výkopu se jeví jako „sesuv půdy“ po provedení terénních úprav na pozemku žalovaných, který byl důsledkem nezajištění stěny výkopu. Podle žalobce nutno konstatovat, že k poškození došlo při výkopu na hranici pozemků, přičemž pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku není rozhodné, zda se tak stalo přímým vykopáním části pozemku žalobce nebo sesuvem původního výkopu na pozemku žalovaných vzniklého nezajištěním stěny výkopu. Vymezení skutkových okolností, za kterých k poškození došlo, se nemění v těch podstatných okolnostech, tedy jaká činnost žalovaných poškození způsobila a že šlo o činnost, při které postupovali nedbale už tím, že si nezjistili hranice pozemků a nezajistili stěnu výkopu proti sesuvu. Totožný je rovněž následek těchto skutečností a příčinná souvislost mezi činností žalovaných a následkem. Soud podle žalobce nijak nevybočil ze svého oprávnění rozhodnout o žalobě, vyplynuly-li z provedeného dokazování jiné skutečnosti pouze v tom rozsahu, jak následek vznikl, a nikoliv v tom, v jaké činnosti žalovaných měl následek původ. Žalobce v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 543/22 stran posouzení tzv. totožnosti skutku. Žalobce poukázal na to, že žalovaní ve vyjádření k žalobě potvrdili, že prováděli terénní úpravy, respektive si jejich provedení objednali. Následně u ústního jednání sdělili, že si žalobce na svém pozemku objednal práce, které měly vést k oplocení pozemku. Dostali možnost svá tvrzení doplnit a označit k nim důkazy. Předložili fotografii ze dne , datum, , ze které má být patrno, že žalobce na svém pozemku pracoval se zeminou a že v roce , rok, provedl snížení svého pozemku po celé jeho ploše. Toto ovšem doložili pouze fotografiemi, které o žádné činnosti nesvědčily. S tímto se soud I. stupně v odůvodnění řádně vypořádal a nelze konstatovat, že by důkaz v tomto směru opomenul. Naopak bylo konstatováno, že jde o fotografie z přední části domu, tedy nikoliv z části pozemku řešené v této věci. Pokud hodlali žalovaní předložit další fotografii u jednání dne , datum, , nebylo k této přihlédnuto z povahy institutu koncentrace řízení. Žalovaní tedy od prvního jednání soudu I. stupně uváděli, že za poškození si může žalobce sám, neboť na pozemku prováděl blíže nespecifikovanou činnost. Pokud ovšem toto tvrzení uvedli, měli k němu označit důkazy bez ohledu na to, co dále vyplynulo z provedeného dokazování. Navrhovaný výslech bagristy podle žalobce správně nebyl proveden, neboť není zřejmé, co by výslech takové osoby měl pro výsledek řízení přinést. Vytýkají-li žalovaní soudu I. stupně, že své závěry opřel o znalecký posudek, žalobce připomněl, že úkolem znalce nebylo činit závěry o tom, kdo poškození pozemku způsobil, ale zda vzniklo a mohlo vzniknout činností na pozemku žalovaných spočívající v terénních úpravách. V tomto směru je závěr posudku i výpovědi zpracovatele poměrně jasný. Jde o závěr odborný, opřený o konkrétní vlastnosti a fyzikální zákonitosti. Za spekulativní jej patrně žalovaní označují proto, že znalec tento svůj závěr doplnil konstatováním, že existence takového sesuvu není závislá na činnosti žalobce na jeho pozemku. Žalovaní pak ve svém odvolání nenabízí žádné oponentní hodnocení odborných otázek, či alespoň konstatování, z jakého důvodu není odborný závěr znalce správný. Žalovaní nabízejí pouze vlastní úvahy, které ale nejsou a nemohou být způsobilé zvrátit znalecký posudek a jeho závěry.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i jemu předcházející řízení (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž doplňoval či opakoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Předně odvolací soud učinil závěr, že soud I. stupně v této věci provedl úplné dokazování, provedené důkazy správně zhodnotil ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. a učinil zcela správný závěr o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud plně ztotožňuje. Soud I. stupně jasně vyložil, které skutečnosti má za prokázány v logické návaznosti na jednotlivé provedené důkazy a taktéž srozumitelně vysvětlil, která tvrzení za prokázaná nepovažuje. Odvolací soud proto se skutkovými závěry soudu I. stupně bez zásadních výhrad souhlasí a nemá nic podstatného, čím by závěr o skutkovém stavu věci doplnil.

7. I podle odvolacího soudu tak bylo provedeným dokazováním bezpečně prokázáno, že počátkem roku , rok, byly na pozemku žalovaných prováděny terénní úpravy, které spočívaly ve snížení úrovně terénu pozemku oproti úrovni terénu vedlejšího pozemku žalobce. Terénní úpravy byly provedeny strojně a následně došlo k ručnímu začištění povrchu pozemku žalovaných. Výsledkem těchto terénních úprav byl vznik kolmé stěny prakticky na hranici obou pozemků. Nebylo prokázáno, že by v uvedeném období prováděl nějaké terénní úpravy na svém pozemku žalobce a že by na hranici pozemků byla zahájena stavba plotu. Po realizaci zmíněných terénních úprav žalovaní neprovedli na svém pozemku zajištění stěny vzniklé na hranici pozemků např. formou záporu či odsvahování. Dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobce prováděl nějaký výkop směrem k pozemku žalovaných, přičemž zpracovatel znaleckého posudku , instituce, potvrdil, že za situace, kdy stěna vzniklá terénními úpravami žalovaných nebyla nijak zajištěna proti sesuvu, každý pohyb na horním (žalobcově) pozemku mohl vést k sesunu hrany vzniklé terénními úpravami na pozemku žalovaných. Znaleckým posudkem znaleckého ústavu bylo dále prokázáno, že s vysokou mírou pravděpodobností hraničící s jistotou mohlo vlivem fyzikálních sil dojít při nezajištění stěny vzniklé snížením pozemku žalovaných k sesuvu zeminy ze vzniklé hrany, tak jak vznikl na pozemku žalobce, přičemž jiná příčina vzniku tohoto sesuvu nebyla zjištěna.

8. Na základě shora popsaného závěru o skutkovém stavu věci posoudil soud I. stupně podle odvolacího soudu věc správně i po právní stránce. Přiléhavě aplikoval ustanovení § 2926 o.z., podle něhož, kdo, byť oprávněně, provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou. Z judikatury Nejvyššího soudu lze dovodit, že odpovědnost za škodu na nemovité věci, v daném případě na pozemku žalobce, podle § 2926 o. z. dopadá na všechny případy, kdy škoda na nemovitosti byla vyvolána činností škůdce a nejen na případy, kdy škoda vznikla bezprostředně při jeho činnosti. Je zřejmé, že žalovaní coby spoluvlastníci pozemku oprávněně na něm prováděli činnost ve formě terénních úprav a v příčinné souvislosti s touto činností (nezajištěním stěny vzniklé na hranici s pozemkem žalobce) došlo ke škodě na majetku žalobce. Na straně žalovaných se jedná o odpovědnost, která je ze zákona objektivní a je dána bez ohledu na zavinění.

9. Namítali-li žalovaní, že soud I. stupně napadeným rozsudkem rozhodl o jiném nároku, než který byl žalobou uplatněn, pak odvolací soud připomíná, že při posuzování tzv. totožnosti skutku nelze činit žalobce odpovědným za to, že v reakci na dílčí hmotněprávní zjištění soudu v průběhu řízení se změní právní kvalifikace. Může-li totiž soud tato nově formulovaná skutková tvrzení nadále objektivně posoudit podle určité právní normy, není pro soud v souladu se zásadou iura novit curia nijak závazná původní subjektivní právní kvalifikace provedená žalobcem v žalobě. Nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením základních skutkových okolností a žalobním návrhem, právní kvalifikace nároku, i když je v žalobě uvedena, není pro soud závazná. Soud je při rozhodování vázán zjištěným skutkovým stavem, nikoliv ovšem tím, jak účastník řízení (žalobce) skutkový stav právně posoudil. Lze-li tedy na základě zjištěného skutkového stavu žalobci přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobce svůj nárok po právní stránce kvalifikoval, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobci plnění přiznat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 543/22). Porovnáním skutkových tvrzení žalobcem uvedených v žalobě a následně zjištěných dokazováním je možno spolehlivě uzavřít, že šlo o tentýž skutek, neboť vycházel ze stejné události alespoň co do své podstaty a zjištěný skutkový stav se v základních rysech s původně uváděnými tvrzeními i s tvrzeným následkem shodoval. Odvolací soud tedy uzavřel, že tzv. totožnost skutku v daném případě je dána a soudu I. stupně nic nebránilo v tom, aby o žalobě, jíž žalobce od počátku požadoval finanční plnění (§ 2951 odst. 1 věta druhá o. z.) meritorně rozhodl.

10. Při úvaze o výši škody, vzniklé činností žalovaných na majetku žalovaného, soud I. stupně zcela správně a v souladu se zásadou ekonomie řízení vycházel z údajů uvedených ve znaleckém posudku , instituce, a uzavřel, že náklady, které by musel žalobce vynaložit k uvedení svého pozemku do předešlého stavu, ve všech variantách výpočtu očividně převyšují žalovanou částku. Za situace, kdy žalobce setrval na požadavku zaplacení pouze částky 38.720 Kč a nepožadoval částku vyšší, bylo zcela nadbytečné provádět další nákladné znalecké dokazování za účelem zjištění skutečné výše škody. Úvahy uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku ve vztahu k určení výše škody a důvodnosti požadavku žalobce na zaplacení žalované částky sdílí i odvolací soud a se závěry soudu I. stupně se tak ztotožnil.

11. Z výše uvedených závěrů odvolacího soudu plyne, že rozhodnutí soudu o věci samé je v daném případě věcně správné, když zcela v souladu s ust. § 1970 o. z. bylo žalobci přiznáno právo i na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze žalované částky počínaje dnem , datum, do zaplacení.

12. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně rozhodl zcela správně též o náhradě nákladů řízení vzniklých České republice (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byl napadený rozsudek odvolacím soudem v celém rozsahu potvrzen (§ 219 o.s.ř.).

13. Výrok tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady v celkové výši 7.163,20 Kč (odměna za 2 úkony právní služby po 2.660 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč, to vše s DPH 21 %), bylo neúspěšným žalovaným uloženo nahradit žalobci uvedenou částku společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .