38 CO 63/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 24.182,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. ledna 2022, č. j. 4 C 184/2021 - 35

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 4.800 Kč, k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 6.764,99 Kč k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem žalobu o zaplacení částky 24.182,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6.010 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně o žalobě doručené 7. 6. 2021, na jejímž základě bylo zahájeno řízení, v němž se žalobce domáhal zaplacení částky 24.182,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že o tuto částku se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila, když v období od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2020 bez jeho vědomí a souhlasu vyčerpala na rodičovském příspěvku na syna jméno příjmení, narozeného dne 22. 9. 2017, částku ve výši 75.726 Kč. Na nezletilého syna, který byl účastníkům svěřen do střídavé péče, byl od jeho narození čerpán rodičovský příspěvek v konečné výši 300.000 Kč. Žalobce čerpal rodičovský příspěvek pouze od 1. 5. 2019 ve výši 7.600 Kč měsíčně, dále od 1. 10. 2019 po 3 měsíce ve výši 18.627 Kč, následně mu bylo sděleno, že na rodičovském příspěvku zbývá vyčerpat ke dni 1. 12. 2019 částku 121.714 Kč, tedy ke dni 1. 1. 2020 zbývalo k vyčerpání 103.087 Kč Úřadem práce mu bylo ke dni 1. 4. 2020 sděleno, že na rodičovském příspěvku zbývá vyčerpat již pouze 27.361 Kč. V posuzovaném případě se bezdůvodné obohacení rovná rozdílu od střední hodnoty rodičovského příspěvku po dobu, kdy prokazatelně pečoval o syna rovným dílem společně s žalovanou. Jeho hodnota tak činí 24.182,50 Kč (tedy polovina z částky 103.087 Kč - 27.361 Kč).

3. Žalovaná namítla nedostatek pasivní legitimace, když žalovaným subjektem, pokud vůbec by měl být, příslušný úřad práce, který o přiznání rodičovského příspěvku rozhodl a tento vyplatil. Na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení, úřad práce správně vyměřil a přiznal maximální výši příspěvku žalované, který byl vyplácen 1. 1. 2020 po dobu tří měsíců, když od března 2018 čerpala jen 7.600 Kč. Žalobce zažádal o rodičovský příspěvek až v roce 2019 a první obdržel od 1. 5. 2019. Důvodem byla dohoda rodičů, neboť po celou dobu se o dítě starala sama. Naopak žalobce po tři měsíce od 1. 10. 2020 čerpal bez vědomí žalované příspěvek ve výši výrazně vyšší, a to 18.627 Kč měsíčně. Byl to tedy žalobce, kdo se na úkor žalované bezdůvodně obohatil. Jeho žalobu má žalovaná za šikanózní.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že účastníci mají fakticky od 18 měsíců věku ve střídavé péči nezletilé dítě narozené v září 2017, přičemž spolu nežijí od srpna 2018. Rodičovský příspěvek byl do května 2019 vyplácen žalované, pak střídavě dle dohody rodičů a žádostí žalobce. Pokud jde o právní posouzení věci, žalované jako rodiči nezletilého dítěte vznikl podle § 30 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře nárok na rodičovský příspěvek po dobu, po kterou o něj osobně pečovala. Následně došlo k faktické střídavé péči obou rodičů o dítě, a to od listopadu 2018, pravomocně potvrzeno soudem v prosinci 2019, rodičovský příspěvek tak náležel rodiči určenému dohodou rodičů. Zákon o státní sociální podpoře upravuje postup v případě, kdy se rodiče nedohodnou. Podle § 30a zákona o státní sociální podpoře, nedohodnou-li se rodiče, určí krajská pobočka úřadu práce, která o rodičovském příspěvku rozhoduje, kterému z rodičů se rodičovský příspěvek přizná. Tento postup v dané věci žádným z účastníků nebyl využit, naopak žalobce vždy před úřadem práce uváděl, že se rodiče dohodli. Nenastaly tak podmínky pro aplikaci § 2991 občanského zákoníku, neboť na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení, když rodičovská dávka není plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za žalovanou bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl a podotkl, že od doby, kdy žalobce požádal úřad práce o rodičovský příspěvek, tj. od května 2019, čerpal celkem 98.442 Kč, žalovaná čerpala 98.526 Kč, tj. čerpali oba stejně. Před květnem 2019 se žalobce změny ve výplatně rodičovského příspěvku nedomáhal.

5. Podle výsledku řízení rozhodl soud o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady řízení.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit mu žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení a nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobce má za to, že žalovaná se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, když zneužila úpravu vyplácení rodičovského příspěvku dle zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, neboť jí byl vyplácen rodičovský příspěvek i po dobu, kdy neměla syna ve své péči, ale o tohoto v souladu s rozhodnutím opatrovnického soudu pečoval on. Rodičovský příspěvek je nutno chápat jakožto dávku, která má krýt potřeby vznikající při faktické péči o dítě. Žalobce se domnívá, že překážkou pro rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení nemůže být to, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek se souhlasem správního orgánu. Není pravdou tvrzení prvostupňového soudu, že se nedomáhal změny výplaty rodičovského příspěvku veřejnoprávní cestou, tedy návrhem u Úřadu práce ČR. Postupoval zcela v intencích zákona č. 117/1995 Sb., kdy se nejprve pokoušel o dohodu s žalovanou, kdy následně podal návrh u Úřadu práce ČR, který věc projednával již v zimních měsících roku 2019. Není jeho vinou, že zákon o státní sociální podpoře neumožňuje rozhodnout zpětně k datu, kdy o dítě začal pečovat druhý z rodičů, jinak řečeno požadovat vrácení již vyplacených dávek a jejich vyplacení druhému rodiči. V tomto směru byl úřadem práce instruován v tom smyslu, že pokud má za to, že výplata rodičovského příspěvku neproběhla spravedlivým způsobem, je nutno toto řešit soukromoprávní žalobou pro bezdůvodné obohacení.

7. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a ve vyjádření k odvolání žalobce mj. uvedla, že soudním rozhodnutím bylo nezletilé dítě svěřeno do střídavé péče a po toto období střídavé péče pobíral rodičovský příspěvek rovněž žalobce, který v době, kdy dítě bylo ve stanoveném období u matky, neboť časové střídání tohoto období bylo stanoveno na sudý a lichý týden. Od doby narození nezletilého dítěte uběhlo více než 1,5 roku, kdy po celou dobu o něj pečovala sama. Skutečnost, že si žalobce požádal o rodičovský příspěvek až po uplynutí takové doby totiž odpovídá již tvrzené dohodě mezi nimi, že nebude požadovat rodičovský příspěvek, když si byl plně vědom skutečnosti, že matka se o dítě starala a pečovala sama. Tuto dohodu však nyní žalobce účelově zcela ignoruje a nezmiňuje. Nelze klást za vinu žalované, že až v roce 2019 přišel na myšlenku, že by si mohl rovněž požádat o rodičovský příspěvek, když se začal domáhat střídavé péče o nezletilé dítě.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že žalobce se ve dnech 20. 2. 2019, 7. 5. 2019 a 30. 9. 2019 dostavil na Úřad práce ČR – Krajská pobočka v obec, Kontaktní pracoviště obec, kde s ním byly sepsány protokoly z ústního jednání. Dne 20. 2. 2019 žalobce mj. uvedl, že žádá, aby rodičovský příspěvek byl vyplácen půl roku matce a půl roku jemu, dne 7. 5. 2019 mj. uvedl, že nezletilé dítě je i nadále ve střídavé péči, písemnou dohodu nemají, jedná se o dohodu ústní, ale stanovenou před odborem sociálně-právní ochrany dětí, kde byla dohoda zapsána do protokolu, a dne 30. 9. 2019 mj. uvedl, že podle dohody bude od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019 pobírat rodičovský příspěvek na jméno příjmení, narozeného datum. Od 1. 1. 2020 bude o rodičovský příspěvek žádat matka dítěte paní příjmení. V předžalobní výzvě ze dne 2. 6. 2020 žalobce mj. uvedl, že rodičovský příspěvek čerpal od 1. 5. 2019 ve výši 7.600 Kč měsíčně po dva měsíce a dále od 1. 10. 2020 ve výši 18.627 Kč po 3 měsíce. Toto období je ochoten akceptovat jako spravedlivé, byť pro něj vychází záporně co do čerpání rodičovského příspěvku, a to s ohledem na vyšší ingerenci žalované při péči o syna v dobách bezprostředně následujících po narození.

10. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře v platném znění, Rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte, a to nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena z důvodu péče o totéž nejmladší dítě v rodině celková částka 300 000 Kč, není-li dále stanoveno jinak. V případě, že nejmladším dítětem v rodině jsou 2 či více dětí narozených současně (dále jen "vícerčata"), má tento rodič nárok na 1,5násobek částky 300 000 Kč.

11. Podle § 30a odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře v platném znění, Při péči o totéž dítě zakládající nárok na rodičovský příspěvek nebo splňují-li podle § 30b odst. 1 podmínku péče o dítě pro nárok na rodičovský příspěvek v jednom kalendářním měsíci oba rodiče tak, že každý ji splňuje po část měsíce, náleží rodičovský příspěvek jen jednou, a to rodiči určenému na základě dohody rodičů. Nedohodnou-li se rodiče, určí krajská pobočka Úřadu práce, která o rodičovském příspěvku rozhoduje, kterému z rodičů se rodičovský příspěvek přizná.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

14. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že na straně žalované nedošlo na úkor žalobce k bezdůvodnému obohacení vyplacením části rodičovského příspěvku, jehož výplata byla vyplácena na základě dohody účastníků jako rodičů nezletilého jméno příjmení, narozeného datum. Obsah protokolů z ústního jednání sepsaných s žalobcem na úřadu práce ČR pak jednoznačně svědčí o tom, že účastníci byli dohodnuti na tom, kterému z nich a po jakou dobu bude náležet rodičovský příspěvek. Pokud žalobce sám žádal o výplatu rodičovského příspěvku od 1. 5. 2019, dal tímto svým jednáním na vědomí, že do této doby byl rodičovský příspěvek žalované vyplácen oprávněně na základě dohody účastníků, byť tato nebyla mezi nimi uzavřena v písemné podobě. Odvolací soud dále sdílí závěr soudu I. stupně, že výplata rodičovské dávky žalované není plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za žalovanou bylo plněno, co měla po právu plnit sama, a nejedná se tedy o bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, neboť rodičovský příspěvek čerpala oprávněně na základě rozhodnutí státního orgánu. Pokud žalobce navrhoval, a takto to také prezentoval při jednání na Úřadu práce ČR, aby rodičovský příspěvek byl vyplácen po dobu půl roku jemu a půl roku matce (žalované), pak měl zajisté na mysli, aby rodičovský příspěvek čerpali oba ve stejné výši. Nelze přehlédnout, jak správně podotkl soud I. stupně, že v období od května 2019 čerpal žalobce na rodičovském příspěvku částku 98.442 Kč a žalovaná čerpala rodičovský příspěvek ve výši 98.526 Kč. S ohledem na tyto částky je zřejmé, že čerpali rodičovský příspěvek ve stejné výši, když rozdíl mezi těmito částkami (84 Kč) je zanedbatelný. Dále nutno přihlédnou k tomu, že změn ve výplatě rodičovského příspěvku se žalobce za dobu před měsícem květnem 2019 žalobce nedomáhal, z čehož lze vyvodit závěr, že do této doby proti výplatě rodičovského příspěvku žalované žádné výhrady neměl.

15. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, správně zjistil skutkový stav a věc i správně právně posoudil, odvolací soud napadený rozsudek v jeho výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

16. Podle § 220 o. s. ř., odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku, neboť soud I. stupně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pochybil, když žalované, která byla v řízení plně úspěšná, přiznal na náhradě nákladů řízení i částku 1.210 Kč, jako zaplacený soudní poplatek, který ovšem žalovaná nebyla povinna zaplatit a ani jej neuhradila.

17. S ohledem na výsledek řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) má úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 4.800 Kč sestávající se z odměny její právní zástupkyně za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě 2.100 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) a z náhrady hotových výdajů 2 x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, který byla v tomto řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 6.764,99 Kč sestávající se z odměny právní zástupkyně žalované za poskytnutí 1 úkonu právní služby v sazbě 2.100 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání žalobce), z náhrady hotových výdajů 1x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění (Mgr. jméno příjmení není plátcem DPH), dále s ohledem na substituční zastoupení JUDr. jméno příjmení (plátce DPH), z odměny za poskytnutí 1 úkonu právní služby v sazbě 2.100 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 1x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z náhrady za promeškaný čas 4 půlhodiny x 100 Kč podle § 14 odst. 3 výše citované vyhlášky v souvislosti s jeho účastí u jednání před odvolacím soudem, z cestovného 807,43 Kč za použití osobního motorového vozidla VOLVO V 40, r. z. 2BA3937 s průměrnou spotřebou 5,9 l benzinu /100 km, při ceně paliva 44,50 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4,7 Kč km podle vyhlášky č. 116/2022 Sb. v platném znění s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla tohoto zástupce ke Krajskému soudu v Brně a zpět (2x 55 km) celkem 110 km a z 21% DPH 757,57 Kč z přiznané odměny, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za promeškaný čas a z cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

19. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení v částce celkem 6.764,99 Kč stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.